. Důsledky nepřátelské propagandy.

V roce 1942 byl fanatismus obyvatelstva vybičován do krajnosti. Nacistická propaganda zvyšovala nenávist německého obyvatelstva zejména vůči sovětským válečným zajatcům a zavlečeným civilním dělníkům z Polska a Ukrajiny, kteří byli stále ve větším počtu nasazováni na Broumovsko.

Jako reakce na tyto poměry se uskutečnily i některé odvety, jako to bylo například v roce 1943 na nádraží v Meziměstí, kde došlo k vykolejení nákladního vlaku. Z důvodů přehození výhybky zde došlo ke značné škodě jak na vlakové soupravě, tak i na kolejovém svršku. Všichni zaměstnanci se museli shromáždit před budovou na nástupišti, kde došlo k výslechům a hledání viníků. K jakému výsledku se došlo a zda byl někdo potrestán, není známo.

Počátkem roku 1945, už nikdo o konečné porážce Německa nepochyboval. Na Broumovsku se připravovala domobrana složená z chlapců a starců k obraně Broumovska proti Rudé armádě. Aby se obyvatelstvo bránilo až do krajnosti, aby každý patník, každý příkop se stal pevností, bylo Broumovsko zaplaveno takovým množstvím hrůzostrašných příběhů o sovětské okupaci, že kapitulace Německa 8. května 1945 vyvolala v Broumově i okolních vesnicích celé série sebevražd. V dubnu 1945 se zhroutila výroba ve všech broumovských závodech. Cvičení nacistické domobrany se střídala s připravováním bílých praporů. Bezprostředně po obsazení Broumovska Rudou armádou 9. a 10. května 1945 se začali na Broumovsko vracet čeští starousedlíci, kteří na podzim roku 1938 museli Broumovsko spěšně opustit a současně přicházeli i zcela noví lidé, aby tu našli domov. Nástupem roku 1945 bylo ve znamení konečného vítězství.

V Broumově vládla mezi obyvatelstvem stísněná nálada a obavy před budoucností, protože většina obyvatelstva byla německého původu. Již třetí den po osvobození, přišla do Broumova Československá vojska a byla ubytována v klášteře, tak jako vojsko z předcházejících let. V létě 1945 se Němcům zabavovaly různé nemovitosti, které byly dány ve prospěch českého obyvatelstva. Zabaveno bylo i německé zboží firmy Schroll. Vedení závodu v Olivětíně a v Meziměstí s celkem osmi sty zaměstnanci se v srpnu 1945 ujala národní správa, která trvala až do října, kdy byl Schrollův podnik znárodněn. Spolu s druhým největším podnikem na Broumovsku, firmou Gyger v Broumově -Velké Vsi, a polickým závodem Viléma Pellyho se počátkem roku 1946 stal základem vládou nově zřízeného národního podniku Východočeské bavlnářské závody se sídlem v Náchodě.

 

Meziměstí ještě jednou, tentokrát o 25. let později z roku 1968.

Dne 20. srpna 1968 krátce před půlnocí začala vojska pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Polsko, Bulharsko, Maďarsko a Německá demokratická republika) obsazovat území Československa. Jednalo se o reakci na emancipační procesy československé společnosti usilující o větší občanské svobody a ekonomické reformy.

Dravci.

 

Klub sokolníků v ČR sdružuje dostatek chovatelů.  Jejichž produkce mláďat je natolik velká, že se část vrací v rámci záchranných programů zpět do přírody. Občas u nás probíhá při různých příležitostech ukázka výcviku dravců, od místních chovatelů. Hlavním činitelem ohrožujícím dravce na našem území ČR zůstává civilizační tlak spojený s ničením jimi osídleného prostředí. Většinou negativně působí na uvedené ptačí predátory intenzivní kácení v lesích, k prostředí necitlivá zemědělská výroba a rozšiřování lidských sídel do krajiny. Rušení ornitology, kroužkovateli, fotografy, turisty, horolezci či lesním personálem ovlivňuje místní populace některých druhů, ale komplexní hrozbu pro dravce nepředstavuje. I když je trávení volně žijících živočichů v ČR hned několikanásobným trestným činem a může ohrozit i lidské zdraví, pachatel dosud nebyl nikdy dopaden. Ačkoliv od ledna 2010 platí v ČR zákaz držení karbofuranu nad určité množství, traviči stále disponují jeho zásobami. Přitom na jednu návnadu postačuje jen několik kapek neředěného roztoku.

Putovní výstava Gross – Rosen.

 

Pod názvem Gross - Rosen, historie, která se nás týká, se konala ve výstavní síni Staré radnice v Broumově, putovní výstava. Vznikla ve spolupráci Komise pro lidská práva Rady Královéhradeckého kraje, Svazu bojovníků za svobodu a Střední školy propagační tvorby a polygrafie Velké Poříčí. Expozice má uctít památku obětí pochodu smrti, který v únoru roku 1945 vyrazil z tábora ležícího pouze 60 kilometrů od českých hranic a přesně před sedmdesáti lety tragicky skončil na území dnešního Královéhradeckého kraje. Táborem Gross-Rosen prošlo za dobu jeho existence celkem 120 tisíc lidí. 

Celá třetina z nich zde zahynula. Přibližně 60 kilometrů jihozápadně od Wrocławi se nacházel koncentrační tábor Gross-Rosen (polsky Rogoźnica). Byl založen v létě 1940, původně jako pobočka tábora Sachsenhausen, v sousedství granitového lomu. O necelý rok později, 1. května 1941 se stal Gross-Rosen samostatným koncentračním táborem, který fungoval až do února 1945. S první fází likvidace tábora Gross-Rosen a jeho "podtáborů" začali nacisté koncem ledna 1945. Vězňové mužských satelitních táborů na východním břehu Odry byli přesunuti do hlavního tábora, ženské vězenkyně šly v tzv. pochodech smrti většinou do táborů hluboko v Říši. 

Přeživší se dostali do koncentračních táborů v německém vnitrozemí. Ti šťastnější se v nich dočkali osvobození od spojeneckých vojáků. Přesunu neschopní vězni byly ponecháni hlavně v pobočních táborech, a ti kteří přežili, byli osvobozeni Rudou armádou.

V únoru 1945 se přemisťoval pěšky jeden z transportů s 9000 vězni z koncentračního tábora Gross-Rosen (Polsko) u Přeživší se dostali do koncentračních táborů v německém vnitrozemí. Ti šťastnější se v nich dočkali osvobození od spojeneckých vojáků. Přesunu neschopní vězni byly ponecháni hlavně v pobočních táborech, a ti kteří přežili, byli osvobozeni Rudou armádou.polského městečka Rogožnica, do Josefova (ČR), dnes městské části Jaroměře. Odtud měl být na sklonku 2. světové války transport vězňů přepraven po železnici do koncentračního tábora ve Flosenbürgu. Karl Herman Frank však pochod přes území tehdejšího protektorátu nepovolil, a proto se celý transport vracel od protektorátní hranice v Heřmanicích u Jaroměře zpět do Trutnova. V Choustníkově Hradišti, kde se transport zastavil, bylo v jeho okolí postříleno a ubito 179 zubožených a vysílených vězňů. Dnes jsou jejich ostatky uloženy ve společném hrobě pod památníkem obětí pochodu na hřbitově v Choustníkově Hradišti.

Čápi u pivovaru Olivětín.

 

Na Broumovsku je koncentrace čápů nejvyšší v kraji. Vloni zde jen v samotném Broumově to byly čtyři. V minulém týdnu se zabydlely tak jako každým rokem dva čápi na pivovarském komínu. Nevadil jim ani sníh, který jeden den zasypal celé okolí. Mimo tohoto komína bývá pravidelně obsazován ještě komín u nemocnice, komín u KOH – I- NOR a komín u bývalých jatek.

Obnova dodávek na zahraniční trhy.

 

V roce 1935 bylo Schrollovo zboží dodáváno zhruba do všech zemí, do nichž Schroll vyvážel již v době hospodářské konjuktury. V roce 1936 se objevuje opět export do zámoří, i když zatím jen v nepatrné míře. V roce 1937 tento obchod rostl a Schrollovo zboží se stále více uplatňovalo na trzích jak v Argentině, Brazílii, Venezuele, Číně, Panamě, Kolumbii, Iráku, Indii, Austrálii a dalších. Nutno ještě připomenout 14. září 1937, kdy po zánětu plic zemřel pro jeho obdivovatele symbol morální velikosti a velké autority T. G. Masaryk. O tom, jak byl Masaryk, svými současníky vnímán svědčí i to, že se říkalo: " dokud bude žít Masaryk, Hitler válku nezačne ". U této příležitosti se v Broumově konalo shromáždění k uctění památky, což dokládá i přiložená fotografie.

V uznání zásluh, kterých si Schroll získal, a na potvrzení svého vlivu v Rakousku jmenoval president Československé republiky dr. Eduard Beneš, Eduarda Langer - Schrolla československým honorárním konzulem v Linci v Rakousku.(skupina honorárních konzulů, kteří zastupují stát v místě svého působení čestně a neplaceně, a často nejsou ani státními příslušníky státu, pro který pracují. Stojí ještě za zmínku, že i později, uprostřed druhé světové války v roce 1943, bylo slavnostně vzpomenuto 130. výročí založení závodu. V roce 1937 začala být v okolí Broumova stavěna opevnění, která ovšem byla tzv. lehká, protože se nepočítalo s tím, že by bylo možné Broumovsko ubránit proti napadení. Proto se těžká opevnění stavěla až na přirozené hranici a táhla se od Náchodské branky po hřebenech Orlických hor až ke Králíkům a patřila k nejmohutnějším v celé soustavě opevnění. 

Otevření české školy v Broumově.

 

Fotografie ze sbírky ukazuje slavnost otevření nové budovy české školy v Broumově, ze dne 31. 8. 1930.

 Samostatnou českou školní budovu v Broumově získala broumovská menšina až v roce 1930 i když pozemek byl zakoupen již v roce 1922. Stavba byla zahájena až v roce 1928, protože tak dlouho trvalo, než byly shromážděny finanční prostředky, takže škola mohla být otevřena až v roce 1930. K slavnostnímu zahájení této školy se v Broumově na náměstí konal slavnostní průvod této české menšiny.Mnozí němečtí antifašisté  spolu se  všemi českými  obyvateli začali  od roku 1936 zakládat dobrovolnické organisace SOS - Stráž obrany státu. Tato organizace měla aktivně pomáhat v obraně státních hranic, což příslušníci finanční stráže a četnictva nebyli schopni proti rostoucí agresivitě Henleinovců zajistit.

O provoz Schrollových závodů mělo značný zájem také ministerstvo národní obrany. Schrollova přádelna v Meziměstí byla zahrnuta mezi objekty státně důležité a závod byl nucen hlásit spotřebu materiálu, který musel být dodáván ze zahraničí.

 Problémy vývozu u firmy Schroll se zabývalo vedení závodu poprvé po hospodářské krizi v únoru 1934 za předsednictví Eduarda Langer - Schrolla. Bylo konstatováno, že veškerý vývoz bude napříště prováděn za československou měnu, protože je stabilnější než měny ostatních států. Firmě Schroll se podařilo najít přes stiženou hospodářskou situaci, nová odbytiště.