Podzim v listopadu.

 

Některé uplynulé dny se vyznačovaly převážně mlhami po celý den, a nebylo moc možností k častějšímu pobytu venku. To se všechno změnilo, kdy se vrátilo příznivější počasí. Sice převážná část barevného listí byla spadaná, přesto se dalo najít ještě pár námětů pro zachycení barevného podzimu.

Podzimní dny se sice krátí, ale přinášejí další příležitostí k zachycení zabarvování přírody. Nejeden fotograf považuje toto období za nejbarevnější období roku. Sice jsou dny kratší, rána mlhavá, tak každá chvilka hezkého prosluněného dne láká do přírody. Není důležité, jestli zamíříte do lesa, k vodě, nebo jen tak bez cíle.

Ptačí sněm nejen na vodě, ale i vzduchu.

Broumovská kotlina.

 

Tentokrát se podíváme na část tohoto pohoří od zalesněného kopce zvaného "Ráj", který je častou vzpomínkou na navštěvovanou výletní restauraci vilu " Famy ", která stávala na okraji lesa a řadu let tu již nestojí. K tomuto místu se vztahuje i pověst o zlém duchu z Broumova, který prý číhal na kolemjdoucí, nebo uháněl ve voze se spřežením ohnivých koní. Ani duchovní z kláštera se zjevením nic nezmohli. Až jeden tovaryš a jeho kumpáni ducha začarovali do láhve a odnesli jej právě do míst, kde stával hostinec a kde se jej nadobro zbavili. Z tohoto okolí je možnost za jasného počasí z různých míst přehlédnout celé pohoří, které obklopuje Broumovskou kotlinu.

Vpravo dole je v popředí budova pivovarské restaurace a za ní celý objekt pivovaru Olivětín. Podél pivovaru vlevo je vidět část silnice, která vede přes Benešov na Janovičky

Na této fotografii jsou vidět vpravo domky podél silnice v Benešově. Vlevo je panelová zástavba z roku 1969.

Toto je zmiňovaný prostor zalesněného kopce "Ráj".

Tady se  dají najít i zajímavé útvary na stromech a nafotit poletující ptactvo.

Zvonek zelený.

Pěnkava jikavec.

Sýkora modřinka.

Kos černý.

Drozd zpěvný.

Sojka obecná.

Vrabec polní.

Strnad obecný samec.

Straka obecná.

Žluna šedá.

Králíček obecný.

Hýl obecný.

Fotografie jsou pořízeny v různém období a za různého počasí a světelných podmínek.

Loutkové divadlo BRUM 11. část.

 

Jedno z dalších vyprávění Jardy Dařbujána.

V osmdesátých letech absolvoval Jarda Dařbuján Loutkářskou konzervatoř v divadle Drak v Hradci Králové a začal psát i vlastní pohádky a scénky. Nejúspěšnější byly: "Votrávená princezna" - pohádka se zpěvy a hodnými čerty. Hrálo se marionetami. Na naléhání mých loutkářů, že si chtějí zkusit zahrát i jiný styl, začal jsem psát pohádku "BRUMBÁJ". Hrála se na velkém divadelním jevišti loutkami voděnými zezadu a draka hrál dospělý člověk. Loutky jsem vyrobil 80-90 cm vysoké, moje maminka je oblékla a taťka namaloval. Táta vlastně toho pro divadlo udělal také hodně. Maloval kulisy, opravoval loutky, a namaloval průčelí divadla BRUM, se kterým se hraje dodnes. Souboru se pohádka líbila, nazkoušela se a začalo se jezdit po soutěžích a jiných štacích. Měla úspěch.

Na Boučkově Jaroměři se nám stala legrační příhoda. Dodnes na ni všichni vzpomínáme. BRUMBÁJ - v polotmě na scéně svítí jen luminiscenční světlo, já sedím v propadle a věnuji se technice. Sleduji, co se děje na scéně a najednou před sebou vidím dvě zelená světýlka. Co to může být? A tu slyším šeptem z jeviště: "Jardo, co máme dělat. Je tu pes!" - Já jen sykl: "Hrajte dál!" a trochu víc jsem nasvítil scénu. Uviděl jsem psa jak tele. Obešel všechny naše herce, očichal je a pak se ze sálu ozvalo rázné: "Barone, pojď sem!" Ozval se smích a tele sešlo po schodech do sálu a my hráli dál.

Jednoho dne jsem dostal dopis od paní Vojanové, vedoucí muzea řemesel a staveb na Veselém kopci na Vysočině, zda bychom nechtěli zahrát tradiční divadlo na festivalu ve Strážnici. Nabídku jsem přijal a hledal vhodný scénář. Po dohodě v souboru a s paní Vojanovou jsme s Daliborem a Dášou provedli dramaturgické úpravy. Já vyrobil (ostatně- jako vždy) loutky, tentokrát tak zvané dráťáky, maminka je oblékla, táta namaloval loutky i kulisy a už se zase zkoušelo. Hra se jmenovala "Kníže Maxmilián aneb souboj na hřbitově." Vystoupili jsme s ní na okresní přehlídce. U diváků celkem uspěla, ale porota byla opačného názoru. Byli jsme tak trochu zklamaní. Přišla k nám ale paní, která se představila jako paní Vojancová a poblahopřála nám. A že se jí hra líbila a pozvala nás na tři dny na Veselý kopec a později i na festival do Strážnice. V roce 1987 jsme byli požádáni, zda bychom si nepřipravili staročeskou hru, se kterou bychom mohli vystoupit na festivalu ve Strážnici.

Strážnice. 

Toto období já osobně hodnotím jako nejlepší z mého principálováni. Při té příležitosti nemohu nevzpomenout na řadu výborných herců a kamarádů. Tak především výborní herci Dáša Justová, držitelka mnoha uznání a cen za své výkony, Dalibor Novotný, Jirka Štěpán, nenahraditelný technik, herec i vodič, Miloš Rajn, herec a hudebník, Zdena Rajnová (Piskáčková), Václav Bednařík, Dáša Thérová, Eva Novotná, Blanka Hofmanová, Iveta Motlová a další. Byla to snad stovka jmen. Od roku 1982 jsme začali hrát pod novým názvem BRUM a to na protest, že nám divadlo Dr. Zdeňka Nejedlého zbourali. Divadlu se dařilo až do roku 1989.