neděle 25. října 2020

Mařenice kostel.


Kostel v Mařenicích od stavitele Antonio Octavio Broggio (také Ottavio Broggio nebo Octavian Broggio, česky také Oktavián Broggio) 2. ledna 1670 - 24. června 1742 byl českým architektem a stavitelem italského původu z období baroka.

Vznik obce Mařenice sahá do 12. až 13. století, kdy byl osídlován Cvikov a první zmínka je z roku 1372 v souvislosti s obchodní cestou do Žitavy. Obec patřila pánům z Milštejna a ve 14. století byly již Mařenice farskou oblastí, neboť Jindřich Berka z Milštejna zde jmenoval faráře. Kde tehdy stál kostel, není známo. Jaroslav řečený Dubský, byl v husitských válkách, věrný císaři a vstoupil do svazku se šesti městy na německé straně. Před tlakem husitů prchnul do Zhořelce a odtud se zúčastňoval bojů proti nim. Po porážce husitů se stal vlastníkem České Lípy, kam se v roce 1444 také přestěhoval. V roce 1532 připadlo panství a tím i obec pánům ze Zákup. V roce 1612 přešel majetek Berkových do držení Jana Novohradského von. Kolowrat. Po jeho smrti v roce 1632 se vdova znovu provdala za knížete Jindřicha Juliána ze Saska Brunberga. Jeho syn byl velmi pokrokový, dal postavit dvě sklárny jednu na Juliovce a druhou v Mařenicích na Samotách.

Jeho dcera Františka (po druhém provdání von. Toskana ) byla velmi pobožná a nechala postavit v Mařenicích kostel od významného stavitele Octavio Broggio z Litoměřic. První zmínka o jednotřídní škole je z roku 1640. Roku 1680 vypukla morová epidemie ve Cvikově a okolí. V témže roce vypukla na panství rebelie sedláků. Do Cvikova se uchýlilo 1. 200 vzbouřenců z 20. obcí včetně Mařenic.  Na Zeleném vrchu se bránili dva dny proti přesile vojáků generála Piccoloniho.

Marie Františka velkovévodkyně Toskánská dala v roce 1704 postavit mariánský sloup za Mařenickou lesovnou.


Mariánský sloup stojí asi 70 m. za hájovnou vlevo od staré cesty přes Třídomí do Kunratic. Sloup dala postavit majitelka Zákupského panství Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská v roce 1704.

V roce 1770 bylo prováděno číslování domů. Říká se, že Mařenice si vybrala kněžna jako poutní místo na záchranu katolicismu proti protestantům, ale když poprvé jela od Cvikova a neviděla druhou věž, přeložila poutní místo, nikoliv do Poličky jak je uváděno, ale do Horní Police u České Lípy, která byla rovněž jejím majetkem, a poutní místo je tam dodnes k vidění. Její dědička Karolína nebyla v roce 1743 upálena pro nařčení za spolupráci s nepřítelem, jak je uváděno, ale byla pouze donucena odjet za hranice Habsburské monarchie. Majetek pak připadl Habsburkům a spravoval jej hrabě Chotek. Po několika letech se ale mohla vrátit zpět do Čech, kde zemřela asi roku 1753. Je možné, že dalšího selského povstání v roce 1775 se zúčastnili i sedláci z Mařenic. Dalším vlastníkem byla i Marie Luisa, manželka Napoleona I. Bonaparte, ale syn, který se měl stát dědicem, majetku zemřel, a tak vše znovu připadlo Habsburkům.


Napoleon František Karel Bonaparte 1811-1832 jediný legitimní syn Napoleona I. který se měl stát jeho nástupcem. Zemřel ve Vídni jako vévoda Zákupský na tuberkulosu hrtanu. V Čechách měl přezdívku Orlík.

Tato část volně navazuje na předchozí, z prohlídky heraldiky v této obci u soukromého výrobce erbů a znaků. Zcela pochopitelně se tato prohlídka týkala i vlastní historie obce Mařenice. Obec historii publikuje na svých internetových stránkách včetně dobových fotografii a zde budu uvádět některé další podrobnosti, které tam uváděny nejsou. O dějinách obce Mařenic je známo jen málo, neboť staré zápisy, které by mohly podat vysvětlení, byly pravděpodobně zničeny během živelných pohrom a válečných událostí. Tyto texty jsem použil podle překladu p. T. Nováka, bez oprav a úprav, včetně některých nepřesností v místopisu, které mohou vzniknout při použití výkladu dané části. Ponechávám celý tento překlad otevřený pro případné upřesnění a doplnění popisovaných částí. Jako prameny slouží farní knihy, sdělení vlastivědného klubu, dějepisné poznámky ředitele Friedricha ze Cvikova atd. a záznamy faráře Josefa Hampela. Zmínky sahají až do 13. století a jsou spojeny s osídlením Cvikova okolo roku 1200. Koncem 14. století byly Mařenice farní vsí a náležely se svým okolím k panství Mühlsteinskému, později k Zákupům. Nejstarší nám dochovaný, ještě dnes známý je název Margental ( Mergintal, Mergyntal, Margintal, Margental ), z jehož základu pochází dnešní kratší Mergthal. Je možné, že to znamená i název Mariental, přece však pro to chybí důkaz a ve starých listinách se vyskytují pouze uvedené názvy. Český překlad Mařenice (Mariental) není přesný

Mařenice náležely koncem 14. století k panství Mühlsteinskému, jehož držitelem byl Jindřich Berka (Birka), pán na Mühlsteinu a Lípě. Ten založil 13. srpna 1372 (též 1395 a 1396 - viz níže) faru v Mergentalu. 1. března 1391 ustavil Jindřich von Berka svoji poslední vůli. Jeho tři nejstarší synové Hinko Dubský, Jindřich starší a Jindřich Berka dostali panství Mühlsteinsko - Jablonské. K němu náležel hrad Mühlstein, městečko Cvikov a ves stejného názvu, Kunratice s rytířským sídlem a poplužním dvorem, Horní a Dolní Lindava, Drnovec (Grina), Trávník (Krazhart ), Mergental ves a pustý Margental atd. Hinko si vybral Mühlstein ( Molstein ) za své hradní sídlo a jako Hinco Berka dictus Dubský dominus in Mühlstein zemřel pravděpodobně roku 1413. Jeho synové byli Jaroslav a Jindřich, bratři Berkové z Dubé sídlem na Ronově a Mühlsteinu odpůrcem tehdy vznikajícího husitského hnutí. Je ve spolku s tzv. Šestiměstím (Budyšín, Kamenec, Löbau, Žitava, Zhořelec, Laubau ). Roku 1424 je Lípa husity dobyta, brzy poté jsou však Dubským a Šestiměstím vyhnáni. Roku 1426 je Lípa podruhé kališníky dobyta a vypálena. Po dobu patnácti let je město v rukou husitů, kteří roku 1429 ohrožují Lužici svými loupeživými nájezdy. Pán Dubska se zoufale obrací na své společníky ve Zhořelci.

Je nasnadě, že Mařenice při husitských pleněních byly rovněž značně zasaženy. Pán Dubský se opět vrátil nazpět do Čech. Za svoji věrnost císaři obdržel Lípu, kam roku 1444 přemístil své sídlo. Politické intriky se však rozhojnily, takže pán Dubský se s Lužickými znepřátelil a roku 1456 byl dobyt hrad Mühlstein. Rytíř von Berka zemřel roku 1470. Jeho syn Jaroslav zemřel okolo roku 1490, jeho vnuk se po tři roky staral o Mühlsteinské panství, které však roku 1505 prodal svému strýci Petrovi. Roku 1532 přešlo panství na Zdislava Berku na Zákupech a ztratilo tak svoji samostatnost. Hrad ztratil svůj význam a do roku 1588 byl obýván již pouze strážným. Mařenice jako část bývalého panství Mühlsteinského připadly nyní zákupskému panství. Zdislav určil Zákupy za své stálé sídlo. Byl mocným pánem, váženým u krále Ludvíka a jeho nástupce Ferdinanda I. Stal se zemským fojtem v Horní Lužici, vrchním dvorním správcem, po 4 léta držel v zástavě panství Ojbínské ( 1547 - 1551 ), roku 1543 obdržel od císaře právo jako statkář od všech kupeckých vozů, projíždějících Cvikovem či Jablonným vybírat clo za každého koně o jeden bílý fenik vyšší, nežli doposud. Roku 1553 položil základní kámen k cvikovskému farnímu kostelu. Zakládací knihy byly vedeny v jazyce německém. Zdislav zemřel 11. září 1553 jako 85 - ti letý stařec na mor, který tehdy běsnil. Byl bezdětný a po smrti jeho vdovy byli pány na Zákupech příbuzný Zbynko (zemřel 1578), poté Václav Berka (zemřel 1608), za nějaký čas si tehdy mor vyžádal v celých severních Čechách mnoho obětí (1599).

 

čtvrtek 22. října 2020

Broumov, Výstava hodin.



Na podzim roku 2011 se uskutečnila v Broumovském klášteře výstava pod názvem "Historie hodinářského průmyslu na Broumovsku". Jedná se o německého hodináře, zakladatele ochranné značky Gustav Becker. Od roku 1898 se psala historie hodinářské výroby ve východních Čechách. V tomto uvedeném roce založila dolnoslezská firma Gustav Becker v Broumově svoji filiálku na výrobu budíků a jiných velkých hodin. Tato filiálka vyráběla z velkých hodin stolní, nástěnné, podlahové, skříňové a další. 





Byly zde vystaveny hodiny jak z depozitáře muzea, tak i od soukromníků, kteří tyto hodiny dosud vlastní. Mimo jiné byly k nahlédnutí i archivní dokumenty a stavební plány budovy, technická dokumentace k výrobě hodin a rovněž i katalogy vyráběných hodin. Velkou raritou těchto hodin bylo sériové číslování již od počátku výroby, takže je snadné určit rok výroby jednotlivých druhů hodin. Tato filiálka měla v pozdějších letech spletitou historii. Nejprve byla v roce 1930 odkoupena firmou Junghans a v roce 1945 byl zestátněn. V roce 1948 se stal součástí národního podniku Chronotechna a v dalších letech byl nástupce Meopta a poté Kovopol.

sobota 17. října 2020

Mařenice a okolí, bývalý LDT.

 


Bývalý letní dětský tábor.

Rekreační středisko bývalého dětského tábora v Mařenicích, stávalo v hezkém ničím nerušeném prostředí, kam vede přístupová cesta od Juliovky kolem bývalých Slunečních lázní na Hamr u Naděje. Sice nevím, kdo byl majitelem tohoto rekreačního střediska, ale byl hlavně využíván pro dětskou rekreaci v době prázdnin a poskytoval nejen dobré sociální vybavení, ale je zde i široká škála veškerého vyžití po kterém děti na táborech touží. Kapacita tábora byla 180 lůžek a z toho bylo 120 ve 30 - ti chatkách a 60 lůžek v ostatních prostorách.


Pohled na tábor, pokud byl ještě celkem v dobrém stavu.

V areálu bylo fotbalové hřiště a další dvě hřiště na ostatní míčové hry. Možnost koupání byla i v níže položeném Hamerském potoce, kde bylo zbudováno také koupaliště. Rovněž bylo u areálu vlastní parkoviště pro motorová vozidla. Kdykoliv jsme šli v létě okolo, bylo kolem tábora živo a podle množství dětí se dalo usuzovat, že byl o něj zájem. To se ale za posledních pár let změnilo, a když jsme zase zašli do těchto míst, nevěřili jsme svým očím.




Tam kde dříve stával dětský tábor, zůstaly dřevěné polorozbořené chatky, hlavní budovy vypálené, okna rozbitá, vybavení vykradené, stěny pomalované dnes moderním a všude přítomným graffiti. Celkový dojem totální devastace. Dnes jsou již chatky odstraněny a pozemek je nabízen k prodeji a dalšímu využití. 




Je jen škoda, že to došlo tak daleko a to co bylo pro dětskou rekreaci budováno je dnes zase l Je jen škoda, že to došlo tak daleko a to co bylo pro dětskou rekreaci budováno je dnes zase  likvidováno. Neuvádím toto vše z nějaké nostalgie, ale z vlastní zkušenosti na různých dětských táborech, které jsme s manželkou absolvovali jako vedoucí ať již to bylo Kocbeře u Dvora Králové, Dlouhé Rzy v Orlických horách, na Sázavě ve Vlastějovicích a dalších, vždy byl ze strany rodičů i dětí o tábory zájem. Chápu, že dnešní pohled na tuto část sociální politiky je poněkud jiný, "ALE"..

 


pátek 16. října 2020

Mařenice a okolí, památník na Horní Světlé.

 

Přímo na státní hranici se Spolkovou republikou Německo, při silnici z Dolní Světlé do Sasského Waltersdorfu, se nachází památník zbudovaný na paměť obránců Československa v pohnutém roce 1938. Pomník je zbudován na místě, kde stál Československý celní úřad, o který dne 22. září 1938 svedli boj příslušníci Stráže obrany státu s příslušníky sudetoněmeckého freikorpsu.


Naposledy jsme byli u bývalé celnice, když byla budova ještě prázdná a vzadu u cesty v lese byla závora, která vyznačovala hraniční pásmo, takže to již nějaký rok bude. Od křižovatky u " Staré hospody " v Dolní Světlé jsme se dostali kolem bývalé celnice kde je dnes restaurace "Celnice" k parkovišti, odkud je výchozí cesta vlevo po pěkně upravené silničce. Asi tak v polovině cesty se po pravé straně nachází vzácný ekosystém zv "Brazilka", která byla v roce 2002 prohlášena chráněnou přírodní památkou. Dále jsme pokračovali lesní cestou až k samotnému památníku obránců hranic, kde se konají vzpomínkové slavnosti, pořádané Československou obcí legionářskou - Jednotou Mladá Boleslav.


Pomník byl slavnostně odhalen v září 2003 a je věnován obráncům hranic z roku 1938. Pojednání o této památce je podrobně uvedené na http://www.luzicke-hory.cz . Památník na Horní Světlé. Památník leží na rozhraní dvou republik České a Německé. K uctění památky těchto obránců, jsou zde umístěny tabule s podrobným výkladem událostí. Z německé strany je poměrně snadný výstup na Luž odkud je nádherný výhled do okolní krajiny. K památníku se dá dojít také z české strany náročnějším výstupem přes Luž a dolu sejít po německé straně asfaltovou cestou.




K chuti přišlo i jedno pivko za zdejší hospody.


U památníku je na německé straně restaurace s terasou, odkud je výhled do údolí a městečka Waltersdorf. Po prohlídce celého okolí a pořízení několika fotografii jsme se vydali na zpáteční cestu. Československá obec legionářská Jednota Mladá Boleslav spolu s KVH ROTA NAZDAR A KVH Česká Lípa vybudovaly památník, který připomíná nebezpečný a vysilující, ale hlavně statečný boj našich občanů roku 1938 na československo-německé hranici. Tragické osudy našich hraničářů byly završeny 1. října 1938, kdy byla Československá republika nucena v důsledku tzv. Mnichovské dohody odstoupit značnou část pohraničního území bez ohledu na jejich dosavadní i budoucí osudy. Místo pro zbudování památníku bylo vybráno v obci Horní Světlá, kde došlo v září 1938 k přepadení zdejšího celního úřadu:

 

 


středa 14. října 2020

Mařenice.


 Záběry na chalupu, která stojí opodál obecního úřadu s č. p 28. a je zapsána jako chráněný objekt památkovou péči.

 V nedávné době byl opět promítán TV film "Setkání v Praze s vraždou", který pro ČT točila režisérka Jitka Němcová podle stejnojmenného románu Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého. Tento film byl natáčen již v roce 2008 a řada záběrů byla pořízena právě i v Mařenicích. Mimo mnoha známých herců jako je Iva Janžurová, Bára Štěpánová, Lucie Vondráčková, Pavel Liška a další, si zahrál i místní občan pan Jiří Svoboda, všem místním znám jako Mařenický varhaník a bývalý pošťák. Ve filmu jsou vidět záběry Mařenického kostela a jeho interiéru ve kterém se také natáčelo a jedna část ukazuje i prostor před obecním úřadem. 

Z průběhu natáčení filmu před budovou obecního úřadu.

Natáčelo se i ve vnitřních prostorách kostela.

Na této fotografii je vidět, jak je na filmování připravován pan Jiří Svoboda.

úterý 13. října 2020

Mařenice .

V sobotu 5 září 2009, byla veřejnosti  slavnostně  představena  nově  zrekonstruovaná  kaple  na  Kalvárii  v Mařenicích. Sešlo se poměrně hodně zájemců, pro které bylo připraveno malé občerstvení a pamětní listy. Hlavní projev měl starosta obce Mařenice pan Petr Tlustý, který informoval o obnově kaple a dalších plánech obce na úpravy okolí a doplnění vnitřního vybavení. Celá slavnost byla zakončena hudbou.


Vnitřní uspořádání kaple.



Přístupová cesta ke kapli.

V obci Mařenice, která vznikla někdy v první polovině 14. Století, byla postavena kaple na kopci nad obcí. Kapli nechala postavit Anna Marie Františka, velkovévodkyně Toskánská, pravděpodobně roku 1681. Okolo roku 1700. byl ve skále vytesán oltář v podobě Božího hrobu. V roce 1745 přibyly plastiky Panny Marie Bezbolestné. Roku 1750. byla původní kaple přestavěna do podoby, kterou zachytila fotografie z první poloviny 20. století. Kopec vzhledem ke své funkci získal pojmenování Kalvárie. Po roce 1945 s příchodem nových obyvatel přišel nezájem o sakrální památky. To se nevyhnulo ani Mařenicím. Chátráním a někdy i přímým ničením došlo k devastaci památkového fondu v obci. Nejhůře dopadla právě kaple na Kalvárii. Zbyly z ní jen část obvodové zdi a sklep. Kaple vždy dominantně čněla nad Mařenicemi.


Kaple v průběhu obnovy.

Myšlenka na její opravu vznikla v roce 1998. To ještě bylo z říše snů, protože se kaple nachází na těžko dostupném kopci a peníze prostě nebyly. Nicméně v roce 2004 nechala obec vypracovat podle dobové fotografie projekt na její obnovu a začala hledat prostředky. Nemožné se stalo skutkem. V uvedeném roce 5. září, byla nově zrekonstruovaná kaple předána občanům. Rekonstrukce stála bezmála 2,5 milionu korun a byla provedena za částečné pomoci Evropských fondů. Ke kapli se konala vždy o sobotě po svátku Nejsvětější Trojice (počátek června) procesí. Toto procesí chce obec do života již příští rok jako tradici.V sobotu 19. června 2010. se na Kalvárii v Mařenicích konalo slavnostní vysvěcení obnovené kaple, jejíž obnova se uskutečnila po dlouhé a strastiplné cestě při hledání prostředků k její obnově. Skutečnost, se kterou se dostavil výsledek, je hodný obdivu a uznání pro všechny, kteří se na této realizaci podíleli. Pro tuto nevšední událost bylo pozváno i Kolegium pražských trubačů, kteří celou slavnost zahájili fanfárou, po které následoval krátký proslov starosty obce Mařenice pana Petra Tlustého. 



Slavnostní setkání u kaple.

Poté následovala na prostranství před kaplí slavnostní mše spojená s vysvěcením kaple. I když, této slavnosti počasí příliš nepřálo, přesto se sešlo dost velké množství občanů, kteří si nechtěli nechat ujít jednu z mála příležitostí zhlédnout průběh tohoto slavnostního vysvěcení této dominanty obce, jako je zdejší kaple na Kalvárii. Součástí těchto oslav bylo i vystoupení místních umělců a pro návštěvníky bylo připraveno i občerstvení. Kaple je v současné době opatřena venkovním nasvícením, které dodává ve večerních hodinách krásný pohled na kapli ze širokého okolí. To, že i od kaple na Kalvárii je výjimečný výhled obzvláště za jasného počasí po širokém okolí, dokládá nejen virtuální prohlídka, která je v odkazech na internetové stránky obce Mařenice, ale i panoramatická fotografie na stránkách Lužických hor právě od kaple na Kalvárii. Rekonstrukce kaple na Kalvárii.


Z průběhu svěcení kaple.

Na severním vrcholku kopce bylo vybudováno poutní místo, přístupné po cestě začínající zcela nenápadně mezi domky na severozápadním úpatí. Ještě před druhou světovou válkou byla cesta na vrchol lemována Křížovou cestou. Na kopci byla již v 17. století poustevna svaté Anny. Na tomto místě pak sedlák Christof Schier vystavěl v roce 1750 kamennou kapli. Na vrcholku nad kaplí stál kříž postavený Franzem Knoblochem. Podle pamětníků býval tento kříž při různých příležitostech v noci osvícen. Na skalkách kolem byly reliéfy svatých, vytesané podle lidové tradice již někdy v 1. polovině 18. století. Poutní místo po roce 1945 postupně zpustlo, výzdoba kaple a sochy byly odvezeny, nebo odcizeny či zničeny. Malebnost, klid a krásné prostředí v obci a jejím okolí sem přivádí poměrně hodně turistů, proto se obec rozhodla k obnově této kulturní památky. Dotace na obnovu byla schválena, výběrové řízení na zhotovitele proběhlo a tak se mohlo přikročit k vlastní realizaci. Rozpočet na tuto akci byl dva miliony tři sta tisíc korun a obec počítala s ukončením rekonstrukce do dvou let. Jak se naplánovalo, tak se i stalo. V roce 2008. zahájení rekonstrukce kaple, v srpnu r. 2009 otevření a představení veřejnosti, v r. 2010 slavnostní vysvěcení. Obec zajistila i fotografickou dokumentaci jednotlivých etap přestavby kaple, a tu provedla paní Dagmar Jeřábková. Celý průřez od zahájení až po slavnostní vysvěcení je možné si prohlédnout na stránkách Lužických hor http://www.luzicke-hory.cz


Noční snímek z nasvícení kaple.


Výhled od kaple na obec Mařenice.

neděle 11. října 2020

Mařenice a okolí, Osada Třídomí.


Skalní oltář Úžasné místo! Barokní práce z r. cca 1740, vytesal to zde z vlastní iniciativy Mařenický lidový umělec Franz Schier. Později zde vznikl lom, ale kameníci oltář opatrně obtesali, takže dnes je oltář samostatným skalním blokem.

Místo, kde dnes stojí oltář Třídomí, je bývalá osada, která ležela asi 1. km od Mařeniček u staré cesty z Kunratic u Cvikova do Mařenic. Tato cesta byla hodně využívaná a svůj význam ztratila teprve až po dokončení dnešní nové silnice. Osada měla dvě části, z nichž severní patřila k Mařeničkám a jižní ke Kunraticím. Cesta spojuje obě části osady, dnes nevelkým, ale již zalesněným údolím. Ještě na počátku 20. století zde stálo 7. domů, z nichž však zůstaly jenom dva. Někdy kolem roku 1740 zde do pískovcové skály vytesal  Mařenický stolař a lidový umělec Franz Schier reliéf Nejsvětější Trojice. V jeho horní části je zobrazena Nejsvětější Trojice, obklopená hlavičkami andílků, dole je pod baldachýnem s královskou korunou znázorněna nebeská brána, v níž jako Královna nebes stojí Panna Marie s Ježíškem. Asi o 300. m. severněji u staré úvozové cesty je další reliéf, znázorňující útěk Svaté rodiny do Egypta. Je zde vytesá obraz Josefa s oslíkem, na němž sedí Marie s Ježíškem v náručí a celý výjev obklopují hlavičky andílků. O několik desetiletí později tu místní kameníci založili lom a téměř celou skálu postupně odlámali. Reliéf na skále ale nezničili, pouze jej ze všech stran pečlivě obtesali, aby zůstal zachován. Později byl lom opuštěn a zarostl lesem, ale skalní deska s reliéfem tu stojí dodnes. Od staré cesty je vzdálená jen několik metrů a vede k ní krátká pěšinka, která se dá na zarostlém svahu snadno přehlédnout.

 

Nejsvětější Trojice v horní části oltáře.

Marie s Ježíškem pod baldachýnem ve spodní části oltáře.

Andělíčci

Andělíčci

Skalní oltář. Dnes je okolí velmi zarostlé, takže chybí odstup. Škoda. Na druhou stranu, třeba si toho kolem jdoucí vandal nevšimne.

 

Skalní obraz pochází pravděpodobně také od Franze Schiera z r. cca 1740. Téma: útěk svaté rodiny do Egypta s vydatnou andělskou podporou.


Svatá rodina

Andělé


Andělé

Anděl-navigátor


sobota 10. října 2020

Mařenice a okolí, Hvozd ( Hochwald ).

 


Hvozd či Hochwald byl oblíbeným turistickým cílem od konce 18. století. V roce 1821 na něj vystoupil i bývalý rakouský císař Ferdinand I. Dnes je na jednom ze dvou vrcholů Hvozdu turistická chata německého majitele a na druhém 25. m. vysoká rozhledna postavená již v roce 1892. Chata i rozhledna leží na německém území, ale přístup po turistické cestě býval tolerován. Již v roce 1787 si žitavští občané vybudovali k vrcholu hory schodiště, které z části slouží dodnes. V roce 1834 byl na vrcholové plošině postaven velký kříž a v roce 1853 na německé straně první hostinec. Když podlehl požáru, byl postaven hostinec nový, tentokrát na české straně. Roku 1879 byla na vrcholu, přímo na hraniční čáře postavena dřevěná rozhledna vysoká 10. m. O dalších 10. let později na německé straně hory byla postavena turistická chata s restaurací, která turistům slouží dodnes. Restaurace na české straně vyhořela v roce 1946 a zachovaly se z ní jen zbytky sklepů.





Na této terase restaurace jsme také byli a dohled byl až na Ještěd. Vyšli jsme z Mařenic na Krompach a odtud kolem vodní nádrže až k posledním domkům. Odtud lesní cestou podél hraničních kamenů až k terase restaurace.




pátek 9. října 2020

Mařenice a okolí, Milštejn.

 

Prvním doloženým majitelem hradu byl až v roce 1362 Jindřich Berka z Dubé. V následujících letech Milštejn několikrát měnil majitele. Ještě v 80. letech 16. století byl hrad patrně udržován, ale koncem století už byl pustý. Definitivní zkázu pak dovršila vzrůstající těžba kamene. Jak napovídá jméno hradu (Mlýnský kámen) těžba křemenného pískovce tu začala ještě před vybudováním opevněného sídla. K Milštejnu se vztahuje mnoho romantických pověstí o zlých rytířích, nešťastných dívkách, čertově kuchyni, tajných chodbách a pokladech, které jsou na hradě ukryty. Byl to hrad ochranný a doprovodný s posádkou zbrojnošů, kteří měli dbát o bezpečnost kupců, vezoucích tudy často drahocenné zboží. Berkové z Milštejna dali později přednost pohodlnějšímu životu v Zákupech. Z roku 1596 údajně pochází dopis, v němž vlašský magistr Benedictus Chirocensis uvádí podrobný návod, jak lze na Milštejně nalézt veliký poklad. Pověsti o tajných chodbách, z nichž jedna měla vést až na Tolštejn, byly podpořeny existencí četných podzemních dutin, převisů a jeskyní na jihovýchodní straně skalního masivu. Dnes jsou na Milštejně známé tři větší jeskyně, jejichž ohlazené stěny naznačují, že vznikly erozním působením vody. Největší a nejznámější z nich je asi 45 m dlouhá Kovárna, jejíž ústí se nachází na východním úpatí skalního masivu. V jižní části skalnatého hřbetu Milštejna je třetí jeskyně, nazývaná někdy Nová Kovárna. Tvoří ji tři navzájem propojené komory, jejichž celková délka je asi 17 m. První z nich, přístupná širokým vchodem, je přes 2 m vysoká, 3,5 m široká a téměř 8 m dlouhá a leží v ní nedokončený mlýnský kámen. Ve zdejších jeskyních zimují některé druhy netopýrů, například netopýr ušatý, velký, řasnatý nebo černý.