Motýlí dům Jonsdorf.

Návštěva Motýlího domu v Jonsdorfu je zážitek, který udělá Váš volný čas v Sasku ještě atraktivnější. V osmihranné, velké hale se cítí cca 200 exotických motýlů velmi dobře. 35 druhů ze čtyř kontinentů - jižní a střední Ameriky, Afriky a jihovýchodní Asie. Provoz je zde celoročně, denně od 10 do 18 hodin. Uprostřed tropického světa rostlin, obklopeni palmami, banánovníky a bambusovníky, je možné hodně zblízka zažít tropické motýly v jejich přirozených podmínkách. Atmosféru džungle dodává jezírko s malým vodopádem. Misky s ovocem a karafiáty jsou ideálním místem na pozorování krásně zbarvených a zároveň dobře maskovaných motýlků. Osmihranná budova se skleněnou střechou se stará o optimální světlost a průnik slunečních paprsků. Vlhkost vzduchu se udržuje kolem 75%. V motýlí hale vás zabaví i potěší pohled na rodinku malých opiček Kosmana bělovousého. Můžete se procházet po upravených chodníčcích po celé hale, anebo si sednout na některou z laviček a jen se kochat tou nádherou. Někdy se stává, že motýl si splete barvu oblečení s květinou a sedne si na vás. Je zde vlhký vzduch a hodně velké teplo, tak si budete připadat jako v sauně.

 

Výstava obrazů na zámku v Adršpachu.

 

Na místě dnešního zámku stávala v 15. století tvrz pánů Berků z Dubé. První významná přestavba byla pravděpodobně roku 1596. Nejstarší popis zámku pochází z roku 1661. Vedle tvrze stávala úřední budova s kanceláří pro hejtmana a písaře, truhlárnou a pekárnou, maštalemi pro jízdní nebo kočárové koně. Na začátku 17. stolení nechal Adam Bohdanecký zámek rozšířit. Historie zámku se promítla i do jeho současného stavu. V roce 2013 obec zakoupila zámek v Adršpachu a postupně začala s jeho rekonstrukcí. V prostorách zámku bylo zřízeno infocentrum a vybudovaná expozice muzea horolezectví. V prostorách zámku také probíhají sezónní výstavy.

 Výstava obrazů Julie W. Mezerové

Městské muzeum a galerie Julie W. Mezerové v Úpici: V rodném městě autorky sídlí její hlavní stálá expozice. Aktuálně zde navíc probíhá tematická sezónní výstava LÉTO JULIE W. MEZEROVÉ, která představuje známá i méně známá plátna ze sbírek muzea. Výstava na Staré radnici je přístupná až do 4. října 2026.

Zveřejnění fotografií obrazů z této výstavy bylo se souhlasem Městského muzea Úpice.

 

Domácí výroba hodin.

 

Sběratelství hodin a jejich domácí výroba jsou dvě fascinující odvětví, která propojují historii, technickou preciznost a kreativní řemeslo. Zatímco sběratelství se zaměřuje na uchovávání odkazu mistrů hodinářů, domácí výroba umožňuje vytvořit unikátní funkční doplňky. Domácí výroba hodin se pohybuje od jednoduchých dekorativních projektů až po náročné sestavování mechanických strojů. Bez hodin si život už neumíme představit. Jsou užitečné, ale současně slouží jako dekorace každé domácnosti. Za nástěnné hodiny však nemusíte utrácet mnohdy zbytečně vysoké peníze, díky jednoduchému návodu si je můžete vyrobit doma přesně podle svých představ.Hodiny nepatří k typickým investičním předmětům. I přesto se najde mnoho nadšenců, kteří jim zasvětili život. Obklopují se jimi a ve svých osobních prostorách jim naslouchají a uspokojují vlastní individuální i sociální potřebu.

        Domácí výroba nástěnných hodin.    

Čelní pohled na hodinovou skříň, která byla zhotovena z různých zbytků překližky a latěk.

Pohled z boku.

Tady je už čelní pohled, kde jsou vsazena i dvířka.

Číselník jsem použil od fi. Qvartz tak jako hodinový strojek

Tady je připravena tyč kyvadla s čočkou.

Celkový pohled na dokončené hodiny. Prosklení a lept na skle jsem si nechal udělat u sklenáře.

Tyto hodiny byly zhotoveny v počtu 3 ks. Jedny pro vnuka a jedny pro neteř.

Hospitál Kuks.

Když se řekne baroko, většina z nás si představí zdobné kostely a zlatem zářící oltáře. V malebném údolí řeky Labe se však nachází místo, které barokní myšlenku posouvá na zcela novou úroveň. Hospitál Kuks není jen pouhou historickou budovou. Je to monumentální památník lidské pomíjivosti, milosrdenství a uměleckého génia, který dodnes bere dech.

Celý příběh Kuksu se začal psát na přelomu 17. a 18. století. František Antonín Špork, zámožný a velmi svérázný hrabě, se rozhodl proměnit zdejší údolí s léčivými prameny v luxusní lázeňský resort. Na jednom břehu řeky vyrostl velkolepý zámek a společenské zázemí, zatímco na protějším svahu nechal vystavět hospitál s klášterem milosrdenství. Zámek sice v průběhu věků zanikl, ale majestátní hospitál na kopci přetrval jako symbol duchovní péče a pomoci starým vojákům.

Do svých služeb Špork povolal špičkové umělce své doby. 

Skutečnou duši Kuksu vdechl sochař Matyáš Bernard Braun. Před průčelím hospitálu vás přivítá slavná galerie soch. Braun zde vytesal lidské vlastnosti s neuvěřitelnou dynamikou a emocemi. Na jedné straně stojí Ctnosti (jako Víra, Naděje či Láska), na druhé straně se šklebí Neřesti (Obžerství, Smilstvo či Závist). Venku na terase dnes uvidíte věrné kopie, zatímco vzácné a křehké originály jsou bezpečně ukryté v lapidáriu uvnitř hospitálu.

Dokonale vyřešený prostor v podobě široké terasy se stal výtvarným středem pro galerii soch Matyáše Bernarda Brauna a jeho dílny. Na terase před hospitálem stojí 24 postav symbolizujících ctnosti a neřesti. Sochy pak byly řazeny v následujícím pořadí: Ctnosti před levým křídlem špitálu a Neřesti před křídlem pravým): Ctnosti - Víra, Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost, Spravedlnost a Neřesti - Pýcha, Lakomství, Závist, Smilstvo, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva, Lstivost. Všechny sochy jsou vytesané z tvrdého místního pískovce v nadživotní velikosti. Je samozřejmé, že takové množství nemohl vytvořit Braun sám, ale musela mu vydatně pomáhat jeho dílna se zkušenými spolupracovníky.

Lékárna U Granátového jablka. Tento prostor patří k nejoblíbenějším částem prohlídky. Jde o druhou nejstarší dochovanou barokní lékárnu v České republice. Když vstoupíte do místnosti lemované tmavým dřevem a stovkami historických nádob na léčiva, budete si připadat jako v alchymistické dílně. Nad hlavou vám navíc visí hlava jednorožce s historickým rohem, který visí nad vchodem (ve skutečnosti jde o zub mořského kytovce narvala).

Kostel Nejsvětější Trojice s hrobkou je srdcem celého komplexu. Pod jeho podlahou se nachází tajemná Šporkovská hrobka. Zde odpočívá nejen samotný hrabě, ale i členové jeho rodiny.

Kdo vstoupí na nádvoří, jistě si všimne velkých opravených slunečních hodin, které vznikly kolem roku 1787. Hodiny jsou původním vybavením hospitalu, latinský nápis zdůrazňuje symboliku času. Připomíná, že by každý měl být obezřetný, neboť nikdy neví, zda se neblíží jeho poslední hodina.

Za budovou hospitálu se rozprostírá rozsáhlá, geometricky střižená bylinková zahrada.

V průběhu 20 století se zahrada změnila ve francouzský park, což bylo v protikladu s jejím využíváním v minulých stoletích. Milosrdní bratři od pol. 18. století užívali zahradu zejména coby zásobárnu plodin a léčivých rostlin. V rámci projektu byla obnovena její původní náplň. Cílem přestavby bylo co nejvíce přiblížit areál původnímu účelu a pokud možno vrátit sem některé činnosti. Léčivé byliny tu členové řádu pěstovali, aby z nich vyráběli léčivo. Nově je upravena i sušárna bylin, kde je možné vidět jak původní technologii sušení na roštech pomocí proudícího vzduchu, tak i moderní způsob řízené úpravy a získávání čisté drogy. Kdysi tu milosrdní bratři sušili léčivky pro své pacienty a chovance hospitálu, ale také místním lidem, kteří si sem mohli bylinky přinést a odnesli si čistý lék. Do části zahrady se vrátil i ovocný sad se starými odrůdami hrušní, jabloní či třešní.

Unikátní barokní komplex v Kuksu býval ještě před sto lety klášter se špitálem, dnes je vyhledávanou památkou v Podkrkonoší.