Hospitál Kuks.

Když se řekne baroko, většina z nás si představí zdobné kostely a zlatem zářící oltáře. V malebném údolí řeky Labe se však nachází místo, které barokní myšlenku posouvá na zcela novou úroveň. Hospitál Kuks není jen pouhou historickou budovou. Je to monumentální památník lidské pomíjivosti, milosrdenství a uměleckého génia, který dodnes bere dech.

Celý příběh Kuksu se začal psát na přelomu 17. a 18. století. František Antonín Špork, zámožný a velmi svérázný hrabě, se rozhodl proměnit zdejší údolí s léčivými prameny v luxusní lázeňský resort. Na jednom břehu řeky vyrostl velkolepý zámek a společenské zázemí, zatímco na protějším svahu nechal vystavět hospitál s klášterem milosrdenství. Zámek sice v průběhu věků zanikl, ale majestátní hospitál na kopci přetrval jako symbol duchovní péče a pomoci starým vojákům.

Do svých služeb Špork povolal špičkové umělce své doby. 

Skutečnou duši Kuksu vdechl sochař Matyáš Bernard Braun. Před průčelím hospitálu vás přivítá slavná galerie soch. Braun zde vytesal lidské vlastnosti s neuvěřitelnou dynamikou a emocemi. Na jedné straně stojí Ctnosti (jako Víra, Naděje či Láska), na druhé straně se šklebí Neřesti (Obžerství, Smilstvo či Závist). Venku na terase dnes uvidíte věrné kopie, zatímco vzácné a křehké originály jsou bezpečně ukryté v lapidáriu uvnitř hospitálu.

Dokonale vyřešený prostor v podobě široké terasy se stal výtvarným středem pro galerii soch Matyáše Bernarda Brauna a jeho dílny. Na terase před hospitálem stojí 24 postav symbolizujících ctnosti a neřesti. Sochy pak byly řazeny v následujícím pořadí: Ctnosti před levým křídlem špitálu a Neřesti před křídlem pravým): Ctnosti - Víra, Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost, Spravedlnost a Neřesti - Pýcha, Lakomství, Závist, Smilstvo, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva, Lstivost. Všechny sochy jsou vytesané z tvrdého místního pískovce v nadživotní velikosti. Je samozřejmé, že takové množství nemohl vytvořit Braun sám, ale musela mu vydatně pomáhat jeho dílna se zkušenými spolupracovníky.

Lékárna U Granátového jablka. Tento prostor patří k nejoblíbenějším částem prohlídky. Jde o druhou nejstarší dochovanou barokní lékárnu v České republice. Když vstoupíte do místnosti lemované tmavým dřevem a stovkami historických nádob na léčiva, budete si připadat jako v alchymistické dílně. Nad hlavou vám navíc visí hlava jednorožce s historickým rohem, který visí nad vchodem (ve skutečnosti jde o zub mořského kytovce narvala).

Kostel Nejsvětější Trojice s hrobkou je srdcem celého komplexu. Pod jeho podlahou se nachází tajemná Šporkovská hrobka. Zde odpočívá nejen samotný hrabě, ale i členové jeho rodiny.

Kdo vstoupí na nádvoří, jistě si všimne velkých opravených slunečních hodin, které vznikly kolem roku 1787. Hodiny jsou původním vybavením hospitalu, latinský nápis zdůrazňuje symboliku času. Připomíná, že by každý měl být obezřetný, neboť nikdy neví, zda se neblíží jeho poslední hodina.

Za budovou hospitálu se rozprostírá rozsáhlá, geometricky střižená bylinková zahrada.

V průběhu 20 století se zahrada změnila ve francouzský park, což bylo v protikladu s jejím využíváním v minulých stoletích. Milosrdní bratři od pol. 18. století užívali zahradu zejména coby zásobárnu plodin a léčivých rostlin. V rámci projektu byla obnovena její původní náplň. Cílem přestavby bylo co nejvíce přiblížit areál původnímu účelu a pokud možno vrátit sem některé činnosti. Léčivé byliny tu členové řádu pěstovali, aby z nich vyráběli léčivo. Nově je upravena i sušárna bylin, kde je možné vidět jak původní technologii sušení na roštech pomocí proudícího vzduchu, tak i moderní způsob řízené úpravy a získávání čisté drogy. Kdysi tu milosrdní bratři sušili léčivky pro své pacienty a chovance hospitálu, ale také místním lidem, kteří si sem mohli bylinky přinést a odnesli si čistý lék. Do části zahrady se vrátil i ovocný sad se starými odrůdami hrušní, jabloní či třešní.

Unikátní barokní komplex v Kuksu býval ještě před sto lety klášter se špitálem, dnes je vyhledávanou památkou v Podkrkonoší.

 

Hodiny ze sbírky a výroba hodin.

 

Čas lidé měřili již odpradávna. Počátek prvních hodin se traduje již z konce 14. století a řemeslo hodinářské je s tímto stoletím spojené. Nyní se podíváme, jak se vlastně měření času vyvíjelo: Sluneční hodiny, vodní hodiny, voskové hodiny, přesýpací hodiny, kyvadlové hodiny, mechanické hodiny, quartzové hodiny a atomové hodiny.

Hodiny kuchyňské zn. Junghans. Většina zmínek o začátcích značky Junghans začíná tím, že v polovině dubna 1861 založil Erhard Junghans se svým švagrem Jakobem Zeller-Toblerem společnost „Zeller & Junghans“ ve Schrambergu. A vlastně je to pravda a naprosto to jako informace stačí.

Hodiny kuchyňské pérové s odbíjením půl a celá hodina.

Hodiny kuchyňské.

KIENZLE Uhren GmbH je jeden z nejstarších Německých výrobců hodinových strojů. Firma byla založena v roce 1822 v Schwenningenu, hlavní sídlo firmy je od roku 2002 v Hamburku.

Protože jsem měl tyto hodiny dvoje, jedny jsem trochu upravil, a použil do nich quartzového strojku.

Krbové hodiny s odbíjením půl a celá. Jejich natahování je prováděno ze zadní strany.

 Hodiny kyvadlové pokojové ozdobné zn. Prim.

Cestovní hodiny s budíkem v pouzdře zn. Prim.

Další hodiny byly zhotoveny pouze ze zábavy. 

Hodiny pérové, které byly  zhotoveny z překližky, obloženy kůrou a přelakovány.

Hodiny kyvadlové, obložené ze semen šišek.

Barevné divadlo na obloze.

Když počasí maluje na nekonečné plátno, obloha nad našimi hlavami je největším živým plátnem světa. Nikdy neodpočívá. Každou vteřinu na něm vítr a slunce rozehrávají představení plné barev, emocí a proměn. Mraky nejsou jen kupy vodní páry; jsou to malířská plátna, na která počasí píše své básně.

Obloha je dynamické plátno, které neustále mění svou podobu vlivem počasí, denní doby i astronomických jevů. Při procházkách přírodou v různou denní dobu můžete někdy zažít takové úkazy, které Vás nenechají lhostejné.

Měsíc pravidelně mění svůj vzhled od novu přes první čtvrť až po ubývající srpek.

Když se krajina začne dusit horkem a vzduch ztěžkne, nebeské divadlo potemní. Přichází drama, které v lidech odedávna vzbuzuje posvátnou úctu. Bouřková mračna rostou do nebeských výšin jako temné hrady. Jsou tak mohutná a hustá, že skrze ně nepronikne ani jediný paprsek naděje. Jejich spodní strana, odvrácená od slunce, se halí do hrozivé šedi a inkoustové černě.

Od nadýchaných bílých přes těžké bouřkové mraky až po vysoká, jemná oblaka připomínající peříčka.

Východy a západy slunce přinášejí odstíny od žluté přes oranžovou až po fialovou. 

 

Nejkrásnější básně píše obloha na sklonku dne nebo při jeho zrodu. Tehdy se mraky mění v tekuté zlato a hořící korály. Pohled na oblohu je tou nejjednodušší cestou k úžasu. Stačí jen zvednout hlavu a číst v barevných stopách, které za sebou zanechává tlukot srdce naší planety.