Poklad z půdy.

Tento poklad pochází z půdy obce Úvalno, a dostal jsem je jako částečně nefunkční. Pokud pomineme televizní show, skutečným „pokladem z půdy“ v podobě hodin mohou být především vzácné mechanické stroje, které mají historickou, uměleckou nebo sběratelskou hodnotu. Za starožitnost se obecně považují předměty starší 50 let.

 

Nejdříve jsem ze skříně vyjmul stroj, držák strojku a zvukovou strunu pro odbíjení. Následovalo vyčištění skříně a dvířek. Takto připravenou skříň a dvířka jsem natřel včelím voskem a vyleštil. Poté jsem se mohl věnovat vlastnímu strojku.

Přední strana strojku.

Zadní strana strojku.

U hodinového strojku jsou vyraženy údaje, které udávají technická data o původu a výrobě. Uprostřed je okřídlený znak Kinzle, pod ním číslo 66212, vlevo dole č. 34. vpravo dole Made IN Czechoslovakia.

Podle dostupných informací jde o následující.

Okřídlená značka Kienzle (Flügelrad): Je typické logo společnosti Schlenker & Kienzle (později Kienzle Uhren GmbH), jedné z nejstarších německých hodinářských firem (založena 1822). Okřídlené kolo (často s nápisem Kienzle) bylo registrováno jako ochranná známka pro hodiny a strojky.

Číslo 66126: Je identifikační číslo kalibru (modelu) strojku. Určuje výrobní sérii, způsob bití a rozmístění dílů v daném typu strojku. Kienzle tímto označovalo své kvalitní, hromadně vyráběné strojky, které byly velmi oblíbené v první polovině 20. století.

Číslo 34 (vlevo dole): Tento údaj velmi pravděpodobně označuje délku kyvadla v centimetrech. U pendlovek je to klíčový údaj pro nastavení správného chodu (frekvence kmitání). V tomto případě jde o kyvadlo o délce 34 cm.

Made in Czechoslovakia (vpravo): Tento nápis ukazuje na to, že strojek byl vyroben, montován nebo distribuován v Československu, a to s velkou pravděpodobností po roce 1918. Společnost Kienzle měla rozsáhlou síť a používala své německé strojky v pouzdrech vyrobených lokálně, případně měla pobočky v jiných zemích.

Made in Czechoslovakia: Tento nápis je zajímavým historickým detailem. Znamená to, že ačkoliv je stroj konstrukce Kienzle, hodiny jako celek (pravděpodobně skříň a montáž) byly zkompletovány v Československu (tedy po roce 1918). V té době bylo běžné, že se kvalitní německé stroje dovážely a osazovaly do skříní v místních továrnách či dílnách.

 

Boční pohled.

Pohled shora.

Strojek jsem vyčistil, zbavil starého maziva, a opět namazal.

Zvuková struna pro odbíjení.

Držák strojku.

Hodinové kyvadlo s čočkou.

Číselník.

Kompletace strojku připravené k vložení do hodinové skříně. Pak jsem mohl vrátit do hodinové skříně držák strojku, strunu pro odbíjení, a vlastní hodinový strojek.

Vložený strojek do skříně.

Tady jsou již hodiny v kompletním stavu.

Přesně takové hodiny se stejnou značkou jsem našel na internetových stránkách Aukro, kde jsou nabízeny k prodeji za pouhé 3. Kč. Nabízí se otázka, jaký může být vztah k historickým věcem, a práci mistrů hodinářů.

Čapí hnízdo u bývalé truhlárny.

 

Při jedné vyjížďce jsem se chtěl podívat na čapí hnízda, která tady máme. Asi jsem si zvolil špatný čas, kdy u všech hnízd bylo prázdno. Zřejmě měli odpolední odpočinek, a na sluníčko se jim nechtělo. Výjimkou bylo hnízdo u bývalé truhlárny.

Ještě jeden záběr z hnízda na Mírovém náměstí, kde před několika dny došlo k pokřtění čapího páru. Podle počtu lajků, nakonec došlo k rozuzlení, podle něhož ponese čapí sameček jméno Otík po Otmaru Zinke, opatu břevnovsko-broumovského opatství. Právě za „vlády" tohoto milovníkem historie, kultury a výtvarného umění byl postaven Mariánský sloup, který si čápi už vloni vybrali původně jako hnízdiště. Jeho partnerka byla pokřtěna na Marušku podle sochy Panny Marie, jejíž hlava se na čas stala hnízdní podložkou čapího páru. Stejně jako život čápů na mnoha jiných místech budou moci lidé brzy díky kameře sledovat z pohodlí svých domovů i dění na hnízdě z Mírového náměstí.

Na samotě u lesa.

 

Byl to den jako stvořený pro návštěvu lesa podívat se co a kde roste. V jedné části lesa kam jsme se šli podívat, jsme si připadali jako z filmu "Na samotě u lesa". Každý si snad vzpomene na záběr, kdy si Zdeněk Svěrák v roli Lavičky prohlíží s dětmi mraveniště. Všude samá mraveniště. O vzniku těchto mravenišť se uvádí, že mravenec lesní staví z jehličí a větviček vysoké osamělé kupy na lesních světlinách nejčastěji ve smrkových lesích. Mraveniště má dominantní orientaci směrem k jihu, kde je pozvolnější svah zajišťující lepší nakládání s energií a zvýšenou akumulaci tepla. Bývá obvykle vysoké kolem 50 cm a uprostřed je vždy pařez, ve kterém oplodněná královna založila kolonii, která bývá osídlena až 40 let. Oblý tvar a výška hnízda je ovlivněná mírou osvětlení mraveniště, při nedostatku světla dosahuje hnízdo výšky až 2 m, aby zachytilo co nejvíce slunečních paprsků. Pro regulaci teploty má hnízdo svůj klimatizační systém, který udržuje stálou teplotu pomocí otevírání a zavírání vchodů. Podzemní část mraveniště bývá dvakrát větší než část na povrchu. V zimě se mravenci stahují hlouběji do podzemí, kde spí. Fotografie jsem pořídil mobilem a takových mravenišť by se dalo v těchto místech nafotit snad desítky. 

Výstava korunovačních klenotů.

Výstava se konala v měsíci dubnu v prostorách frýdeckého zámku. Unikátní putovní výstava ukazovala mistrovské a detailní repliky českých korunovačních klenotů, vytvořené světově uznávaným šperkařem Jiřím Urbanem a jeho týmem. Poprvé tak byla vidět kompletní souprava korunovačních předmětů včetně středověkého žezla a jablka Karla IV. i Svatováclavského meče. Výstava představovala také osudy 22 českých panovníků napříč pěti staletími prostřednictvím atraktivních exponátů, panelů a historických ukázek. Hned na začátku chci upozornit na horší kvalitu fotografií, především textů. Bylo to pořizováno mobilem, a některé jsem musel upravovat a zvětšovat pro snadnější čtení.

Svatováclavská koruna: Nejstarší a nejdůležitější součást souboru, nechal ji vyrobit Karel IV. v roce 1346. Je vyrobena z 21-22karátového zlata, zdobena drahokamy (smaragdy, safíry, rubíny) a perlami. Tvar koruny tvoří čtyři díly spojené do kříže, na jehož vrcholu je umístěn křížek s trnem z Kristovy koruny.

Součástí výstavy jsou i repliky oděvů, včetně korunovačního pláště, které dotvářejí představu o slávě korunovačních ceremoniálů.

Královské zlaté žezlo je bohatě zdobeno drahými kameny a perlami. Jeho horní část je tvarována do podoby květu, což symbolizuje plodnost a růst moci. Je zakončeno stylizovaným květem, který symbolizuje vznešenost a panovnickou moc.

Svatováclavský meč: Korunovační meč s otvorem pro ostatky v čepeli, který je nedílnou součástí souboru.

Královské Zlaté jablko je taktéž vyzdobeno drahokamy a perlami. Na jeho vrcholu se nachází kříž, který reprezentuje vládu panovníka nad křesťanským světem. Rovněž tak reprezentativní gotický meč, sloužil při korunovačních obřadech. Výstava jej představuje spolu s ostatními předměty, což je raritou – původní souprava se takto kompletní na jednom místě setkává po čtyřech stoletích.

Součástí výstavy jsou i repliky kožených pouzder, které chránily klenoty, a další předměty spojené s korunovací.

¨

Během 18. Století si panovníci jako Marie Terezie či Josef II. Etablovali správu ve Vídni, což přineslo dlouhodobé uložení českých korunovačních klenotů v tamní císařské klenotnici.

Procházka Broumovem ve starých fotografiích.

Procházka Broumovem skrze staré fotografie je fascinujícím nahlédnutím do historie města, které si i přes poválečné proměny uchovalo své barokní kouzlo. Historické snímky a pohlednice dokumentují nejen vývoj architektury, ale i každodenní život v období průmyslového rozkvětu na přelomu 19. a 20. století. Broumov si do roku 1945 udržoval hustou síť uliček a desítky hostinců, které sloužily jak místním soukeníkům, tak poutníkům. Poválečné demolice a modernizace v 70. a 80. letech však podobu města, zejména v okolí náměstí a hradeb, výrazně změnily. Zvětšit náhled můžete kliknutím na některou fotografii.