Město Broumov.

 

V těchto dnech se na Mírové náměstí v Broumově vrátil sloup s čapím hnízdem, který tady byl umístěn již v minulém roce. Byla to jako prevence pro čápy, kteří se zahnízdili na vrcholu morového sloupu, a začaly si budovat hnízdo. Samec čápa sice jednoho dne na toto náhradní hnízdo usedl, a lákal samici klapáním zobáku k sobě. Ovšem samice projevila svoji tvrdohlavost, a hnízdo odmítala opustit. Při stavbě hnízda docházelo kolem tohoto sloupu ke značnému nepořádku, kdy byly okolo výkaly, které mohly ohrozit vlastní sloup, a na zemi bylo mnoho různých větví, které čápi shazovali dolů zřejmě jako nepotřebné. 

Asi pro ně neplatí třídění odpadků. Proto začali zastupitelé města jednat s příslušnými orgány o povolení k odstranění tohoto hnízda, a to po jeho obdržení, bylo hnízdo odstraněno. Jak se bude situace vyvíjet v dalších dnech, se brzo pozná, protože v těchto dnech do Broumova přilétl první čáp, a usadil se na komínu KOH-I-NOR, který bývá obsazován každým rokem jako první.

Loutkové divadlo BRUM 15. část.

 

V České republice se první ročník Noc divadel konal v roce 2013. Cílem projektu je české veřejnosti nabídnout srovnatelné kulturní vyžití jako projekty zaměřené na jiné kulturní obory - například Noc literatury či Muzejní noc. Projekt má zviditelnit nejen jednotlivé divadelní scény i české divadlo jako takové v povědomí diváků. Zapojení v evropském projektu může být také příslibem zajímavé spolupráce do budoucna. Poprvé v roce 2013 otevřela také česká divadla své prostory a během dopoledních, večerních a nočních hodin připravila pro diváky různorodý program: představení pro děti i pro dospělé, autorská čtení, semináře, koncerty, projekce filmů a inscenací, prohlídky zákulisí a mnoho dalších nejen divadelních zážitků. První Noci divadel v ČR se zúčastnilo přes 80 souborů z 25 českých a moravských měst. Druhý ročník Noci divadel 2014 se konala ve 29 městech, zapojilo se 130 českých a moravských souborů a divadel a zúčastnilo se jí 50 000 diváků. Noc divadel se v roce 2014 konala v sedmi evropských zemích: Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko a Srbsko. Noc divadel se konala se ve153 evropských městech, kde bylo ke zhlédnutí na 700 představení, výstav, přednášek, a dalších zajímavých akcí. Druhý ročník Noci divadel překonal úspěch prvního ročníku v roce 2013. Díky vysoké účasti divadel i veřejnosti se tak česká Noc divadel stala největší akcí svého druhu v Evropě. I během druhého ročníku se podařilo naplnit jeden z hlavních cílů - tedy přilákat návštěvníky, kteří by běžně do divadla nepřišli.

Do 3. ročníku se zapojilo i město Broumov, a v Městském divadle Broumov kde se naši nejmenší diváci mohli potěšit pohádkou "Kouzelná perlička" v podání broumovského loutkového souboru Brum. Ve foyer divadla bylo možné shlédnout i výstavu loutek. Večer pokračoval pro dospělé publikum a pobavil broumovský divadelní soubor se skvělou komedií Mátový nebo citron.

Ukázka je z odpoledního loutkového představení.

Výstava loutek.

Ze zahájení představení.

Několik ukázek z průběhu.

Pro zvětšení náhledu, stačí ťuknout na některou fotografií.

Den lesů.

 

Na celém světě se 21. března slaví Mezinárodní den lesů. Letošní rok je zaměřený na téma Lesy a vzdělávání. "Začněte se učit o stromech, dobře znát přírodu a rozumět ji," vzkazuje OSN, která svátek založila. Podle ní je nutné začít s výchovou už v raném věku. Pochopení, ochrana a udržitelnost lesů je klíčem k zachování našeho zdraví i zdraví budoucích generací. Když pijeme sklenici vody, píšeme do poznámkového bloku, vezmeme si lék na horečku nebo postavíme dům, ne vždy si to spojíme s lesy. Právě tyto a další aspekty našeho života jsou s lesy spojeny. Každý rok se ztrácí více než 13 milionů hektarů lesů, což je oblast o velikosti Anglie. Lesy mají zásadní úlohu v jedné z největších výzev, kterým dnes čelíme, jako je řešení změny klimatu, udržení městských a venkovských komunit a zmírňování chudoby. Téměř 1,6 miliardy lidí, tedy více než 25% světové populace, se svým živobytí spoléhá na lesní zdroje. Lesy budou důležitější než kdy jindy, protože světová populace stoupne do roku 2030 na 8,5 miliardy. Lesy pomáhají udržovat zdravý vzduch, půdu, vodu, živočichy a lidi.

Muzeum Broumov.

Tudy se dostanete do muzea.

Muzeum Broumovska bylo založeno v roce 1945 jako středisko vlastivědné práce tehdejšího okresu Broumov. První stálá expozice historie města a regionu byla otevřena v roce 1948. Muzeum od roku 1980 sídlí v 1. patře opatského křídla kláštera. Vzhledem ke svému umístění v centru města je snadno dostupné.

Před vstupem do muzea, Vás určitě budou zajímat i malby nad schodištěm, které měly návštěvníka ohromit a připravit na vstup do luxusních prostor preláta. Obsahují alegorie ctností a církevní symboliku, která podtrhuje význam a moc benediktinského řádu.

Jistě si každý při podrobnější prohlídce těchto maleb všimne nápisů na spodním okraji.

ABSQUE MURO HA BITABITUR IERUSSLAM PRE MULTITUDINE

Tento citát pochází z latinské Vulgáty, konkrétně z proroka Zachariáše 2,4 nebo 2,8 v některých verších.

Překlad: Jeruzalém bude obýván jako otevřené město (doslova: bez hradeb) kvůli množství lidí a dobytka uprostřed něho.

Kontext a význam:

Tato pasáž popisuje vizi obnoveného Jeruzaléma. Město se rozroste natolik, že se již nevejde za své hradby (bezpečí nebude záviset na opevnění).

Detaily o autorovi: Jan Rudolf Bys (1660 – 1738), Švýcarsko rakouský barokní malíř, který také působil ve službách Šporků i u císařského dvora.

Jeden z dalších textů.

Latinský text zní "OBSECRO DOMINI DECLINATE IN DOMUM" a je doplněn odkazem na biblickou pasáž "gen 19 v 2" (Genesis 19:2), která vypráví o pozvání hostů do domu. Prosím, páni moji, uchylte se do domu. Tato slova pronáší Lot, když v bráně Sodomy vítá dva anděly (poutníky). V plném znění je vybízí, aby přenocovali v jeho domě, umyli si nohy a ráno pokračovali v cestě. V architektuře se tento nápis často objevuje v kartuších (ozdobných rámech) nad vchody do budov nebo v klášterních prostorách jako symbol pohostinnosti. Jedná se o součást církevní architektury, která zdůrazňuje pohostinnost nebo duchovní téma.Tento styl výzdoby je typický pro barokní památky, které se hojně vyskytují například v Broumově.

hodiny

Tyto hodiny byly původně ruské bakelitové kukačky, které měl kamarád pověšené na zahradě v přístavku u chatky. Vlivem počasí byly v takovém stavu, že na nich nebylo už nic původního, a chtěl je vyhodit. Proto jsem si je od něj vzal s tím, že je jich škoda, a něco z nich ještě použiji. Proto jsem si pro ně zhotovil a připravil novou skřiňku, do které bude nový strojek vložen.

Jsou to bakelitové kukačky ze sovětské produkce (nejčastěji značky Majak / Маяк, vyráběné v 60. – 80. letech 20. století) byly v dobách ČSSR dostupným zbožím. Původní cena v prodejně: Přesná dobová cena se liší podle konkrétního roku, ale v 70. a 80. letech se tyto hodiny prodávaly přibližně v rozmezí 200 až 400 Kč. Dnešní sběratelská/prodejní cena: Na současných inzertních portálech (Aukro, Bazoš) se funkční a zachovalé bakelitové kukačky SSSR prodávají nejčastěji za cenu mezi 500 Kč a 1 500 Kč. V některých případech se požaduje až částka 4 278 kč.

Nejdříve jsem odstranil zvukový měch, který měl píšťalu pro vydávání zvuku, a byl již v takovém stavu, že se nedal upotřebit. Dále jsem odstranil i kukačku, která by v tomto případě nebyla potřebná. 

Dále jsem odstranil spirálovou strunu, která slouží pro odbíjení, tu jsem očistil a napustil olejem pro obnovení.

Pak jsem se dostal ke strojku, který jsem vyjmul, rozebral, jednotlivé součástky vyčistil a promazal.

Dále jsem si připravil nové kyvadlo, a závaží očistil, a nastříkal novou barvou.

U nové skříňky na hodiny jsem zhotovil nový číselník. 

Když jsem měl všechno hotové, pak již zbývalo celý strojek vložit zpět do připravené hodinové skříňky.

Pak již stačilo přidělat zadní desku proti prachu, a hodiny pověsit.

Hodiny odbíjejí v půl a celou hodinu.

Ráj, nebo Peklo.

 

V čísle místních novin, mne zaujal článek jednoho občana, kde uvádí následující. Po delší odmlce jsem se letos vydal do Ráje. Ve svých 73 letech jsem tam byl asi naposledy. Do Ráje jsem chodil s maminkou již od roku 1948, ale když jsem viděl tu devastaci, ke které v posledních letech došlo, bylo mně strašně smutno. Kdo je za to zodpovědný? Vždyť zde nebyly žádné tajfuny, ani kůrovcová kalamita. Možná, že je to tak proto, aby sem nepřišli vlci. Navrhuji přejmenovat toto území na PEKLO. 

Protože vím o jakou část lesa se jedná, chodím tam také dost často, vydal jsem se tam s fotoaparátem abych si pořídil několik obrázků.

Určitě si také většina z místních připomene i hojně navštěvovanou výletní restauraci vilu " Famy ", v prostoru na okraji lesa, zvaného Ráj, kterou provozovala Julie Schubertová. Tato restaurace se nacházela mezi Olivětínem a Hejtmánkovicemi na pokraji lesního zátiší. Tento hostinec patřil do katastru Hejtmánkovice a jeho zobrazení pochází z období roku 1909.

Po druhé světové válce restaurace postupně chátrala. V roce 1963 ještě stála prázdná budova, ale v polovině 60. let byla zcela zbořena. Přístupová cesta k této restauraci byla rovněž i od Olivětína lesní cestou v místech, kde dnes podle fotografií vládne takový chaos a nepořádek a dosud je vzpomínáno na její zašlou slávu. 

Restaurace s přístupovou cetou.

Poslední nájemníci hospody s taneční verandou a zahradou, obklopené krásným jehličnatým lesem byly Franz a Daniel Dreclisel. Restaurace byla pojmenována jako " Ráj " a od toho je pojmenován i celý zalesněný kopec.

Tančírna, která byla součástí uvedené restaurace.

K lesu Ráj se váže pověst o zlém duchu z Broumova, který prý číhal na kolemjdoucí, nebo uháněl ve voze se spřežením ohnivých koní. Ani duchovní z kláštera se zjevením nic nezmohli. Až jeden tovaryš a jeho kumpáni ducha začarovali do láhve a odnesli jej právě do míst, kde stával hostinec a kde se jej nadobro zbavili. Podle jiné pověsti ústila k Ráji jedna z podzemních chodeb z kláštera.

Do Hejtmánkovic je umístěna i jedna z pověstí o Ohnivém muži a starých ženách. Vypráví o dvou ženách, které šly z Police přes Hvězdu domů do Hejtmánkovic. Byla už tma, vůbec nebylo vidět na cestu, když se náhle objevil ohnivý muž a svítil jim celou cestu až k mostu přes Hejtmánkovický potok. Za vodu však nešel. Tam mu obě ženy třikrát poděkovaly, pokaždé jinak. Tu se ohnivák zatřásl, až padaly jiskry jako z hořícího stohu, a zmizel.

V tomto lese také žily pod kořeny stromů nadpřirozené bytosti, které ze sebe vydávaly jakési neobvyklé zvuky podobající se hýkání. Proto se jim říkalo Hejkalové a ti rádi vracející se návštěvníky restaurace v nočních hodinách sváděly na scestí, aby až do brzkých ranních hodin hledali cestu domů.

Po ukončení provozu původní výletní restaurace a tančírny, která stála V Ráji, začali tento prostor s opuštěnou tančírnou, která byla upravena na hangár a travnaté plochy využívat nadšenci, kteří chtěli létat. Létat se začalo už na letišti v Ráji kolem roku 1945.

Počátky létání na Broumovsku začalo krátce po roce 1945, původně na dnes již neexistujícím letišti v lokalitě Ráj. Dřevěný letecký hangár, který dodnes stojí na letišti v Martínkovicích, byla původní výletní restaurace a tančírna, jež stála V Ráji. Odtamtud se v roce 1947 převezla a znovu postavila na letišti Martínkovice. Historie letiště Broumov-Martínkovice sahá do období po druhé světové válce a je úzce spjata s nadšenci bezmotorového létání. Letiště v Broumově bylo založeno ještě před 2. světovou válkou. Místní nadšenci postavili velký hangár nad Spořilovem - v místě, kterému se dnes říká V Ráji. Tenkrát piloti seděli na dřevěném sedátku, v ruce drželi řídicí páku letounu, tzv. knipl, a pomocí gumového lana, který připnuli na větroň a napnuli, dělali krátké skoky. Trvaly pět, deset, někdy i třicet vteřin. Bylo to úžasné, neboť lidé začali létat a pomocí jednoduchých dřevěných větroňů se dostávali do vzduchu. Hned po válce místní broumovští nadšenci přestěhovali hangár z Ráje již na dnešní místo stávajícího letiště. Toto letiště se nachází vlevo od cesty, zhruba na půlce cesty z Broumova do Martínkovic, kde nedaleko stával zajatecký tábor z let 1915 – 1918. Tábor postavila rakousko-uherská armáda jako součást sítě zajateckých táborů v Rakousku.