Za Olivětínským pivovarem směrem na Benešov při pravé straně se
rovněž nachází tábor, který má svou historii, i když ne tak dlouhou jako
pivovar Olivětín nebo Schrollovy závody. Postaven byl někdy kolem roku 1938 jako
výcvikový tábor pro tzv. Hitlerovu mládež a Hitlerjugend. Organizace přímo
podléhající Hitlerjugend, sdružovala mladší děti od 10 let obou pohlaví.
Jungvolk ( pro chlapce ) a Jungmädel ( pro dívky). Cílem této organisace bylo
vychovat mládež, která by byla zcela oddána myšlenkám nacistického Německa. Tomuto
cíli byla podřízena i výchova v těchto organizacích či jejich táborech. Důraz
byl kladen na fyzickou připravenost, schopnost rozumět taktice a umění ovládat
zbraně. Pro tyto děti byl život naplánován na dlouhou dobu dopředu. Diktátor
pro " svou " mládež vytvořil jednotný program: v deseti nástup do Jungvolku,
ve čtrnácti Hitlerjugend, potom NSDAP; následovala pracovní služba a odvod do
wehrmachtu. V letech 1942 - 1945 tábor sloužil pro ubytování válečným zajatcům
a zavlečeným civilním dělníkům z Polska a Ukrajiny, kteří byli stále ve větším
počtu nasazováni na práci na Broumovsko. V pozdějších letech kolem roku 1950
začal být tábor využíván pro dětskou rekreaci. Tábor byl upravován a rozšířen o
další objekty tak, aby vyhovoval všem požadavkům. Od roku 1998 již tábor není
využíván ani udržován a v současné době je v soukromém vlastnictví.
Všude žijí lidé
pátek 21. dubna 2023
Tábor Mír v Olivětíně.
pondělí 17. dubna 2023
Hurá do důchodu
![]() |
Do důchodu v 65 letech, Počet pracujících lidí starších šedesáti let se od roku 1995 zdvojnásobil na současných 356 tisíc. Ukazují to nové údaje Českého statistického úřadu. Vliv na to má především zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu. Po dosažení věku 65 let však značně klesá možnost vykonávat fyzicky náročné profese. Jaká je asi představa?.
Jedu z práce. Je mi 75 let. Musím vlakem, protože jsem o řidičák přišel jako zdravotně nezpůsobilý. Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s naslouchátkem a silnými dioptriemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70 – ti letý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Parkinsonovu nemoc. Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku. Procházím nádražní halou, kterou hlídá hrbatý policista, který se pomočil. Opět to nestihl.
Vycházím ven a jdu na tramvaj. Řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti. Vystupuji a mám hlad. V restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z kómatu. Objednávám si pivo, ale číšník kvůli třesu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky a nemůžeme přijít na to, kolik má vlastně vrátit peněz. Jdu domů. Děti ve věku 48 a 50 let se mě ptají, jestli bych jim nepomohl najít nějakou práci. Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí. Ještě pracujeme MY. Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Beru si raději pampera, abych to vydržel. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68 - letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu. Vracím se domů. Odložím obě zubní protézy. Pustím televizi a sleduji, jak v následujících deseti letech bude snaha zlepšit situaci zaměstnanců, seniorů i rodin s dětmi. Zmenšení rozdílů mezi chudými a bohatými, pracujícím dát možnost ovlivňovat chod v jejich podniku.
sobota 8. dubna 2023
Čápi se vracejí
Tak jako každým rokem přilétají čápi na komín KOH - I -
NOOR jako první. V tomto případě je už na hnízdě samec i samice. Hnízdo,
neboli místo pobytu čápa, vybírá samec. Čápi jsou úžasně pracovití. Své hnízdo
si neustále vylepšují a dostavují. Čápi na něj postupně nanášejí větvičky,
trávu a nejrůznější materiál z přírody a své hnízdo tak zvětšují a rozšiřují. Čápům
totiž nejvíce vyhovuje pestrá krajina s dostatkem luk a pastvin, kde nachází
dostatek potravy. Po delším čekání a vyhlížení dalekohledem jsem spatřil jakýsi
pohyb na hnízdě. Připravil jsem si stativ s fotoaparátem a čekal na příhodný
okamžik. Podařilo se několik záběrů, které nejsou zrovna ty nejlepší, protože hnízdo
bylo v mlze. Broumov má největší migraci čápů v okrese, a dá se očekávat
další obsazení hnízd v průběhu několika dnů,
neděle 26. března 2023
Proměnlivý březen..
V průběhu měsíce března se teploty střídaly, a před námi
jsou další chladnější dny tohoto týdne. Ráno někde teploty klesly až k minus šesti
stupňům. Ještě před pár dny rtuť teploměru vyšplhala nad magickou jarní
dvacítku a vypadalo to, že zima nám dala definitivní sbohem. Nedala a teď se
znovu hlásí o slovo. Jakmile klesne teplota vzduchu k nule, dočkáme se místo
deště krásné a romantické chumelenice velkých sněhových vloček. Pokud trvá
sněžení déle a zem byla po předchozích mrazech dostatečně studená, přikryje
sníh zem načechranou peřinou, pod níž se tak dobře odpočívá trvalkám i
dvouletkám. Takže, jestliže na jaře zasněží, o cibuloviny se bát nemusíte.
Stejně pěkně může chumelit i při teplotách nad plus pět stupňů - pak ovšem celá
krása velmi rychle pomine, jak známe ze sněhových přeháněk, jež se objevují i
během března a dubna. Sníh chrání před mrazem opravdu skvěle. Pro rostliny jsou
horší holomrazy.
pátek 10. března 2023
Loutkové divadlo
Toto loutkové divadlo bylo
umístěno v prostorách firmy Meissner, u domu č. 88 v Alšově ulici, kde se v
letech 1920 - 1945 vyráběly upomínkové předměty.V pozdějšíchh letech tady bylo zřízeno loutkové divadlo a po jeho ukončení se zde promítalo kino. Naposledy tu fungovala restaurace, která neměla dlouhého trvání. V současné době je tento objek bez využití.
Správní členění nevznikalo jako jednorázový proces, ale souvisel s určitými migračními změnami. Řada lidí přišla na Broumovsko vždy, kdy se ukázaly dobré možnosti zaměstnání s ohledem na modernizaci výrobních závodů a nabízených lepších bytových podmínek. V Broumově bylo v provozu také přírodní koupaliště, které bylo hojně navštěvováno, ale již se nepodařilo jeho provoz obnovit s ohledem na nekvalitní přítok vody
Kulturní život po roce 1948 odráželo nadšení nových osídlenců, které se projevovalo, jak již bylo zmíněno o zakládání různých společenských a zájmových organizací na Broumovsku. Nebyl výjimkou ani Olivětín, kde byla velká podpora od nového vedení podniku Veba a závodu v Olivětíně. Mezi nadšenci ochotnického divadla vzniklo pak založení loutkového divadla v Olivětíně. Na toto loutkové divadlo vzpomíná i p. Chalupníček, na jeho začátky, slávu i zánik. Dále uvádí, jak při prohlídce fotografií z rodinného archivu si připomněl, jaké v Olivětíně bylo loutkové divadlo. Vzniklo a bylo provozováno ochotníky z řad místních občanů za podpory tehdejšího Závodního klubu Veba.
Obrázky a pohlednice, podle, dobových fotografii, nebyly v nejlepším stavu. Na snímku vidíme několik titulů, které zhlédli malí diváci v sezóně 1959 -1960. Tak třeba 25.11. v 15 hodin to byla pohádka Perleťové pantoflíčky. Vstupné bylo pro děti 1 Kč a dospělí platili 2 Kč. Další názvy her: Šípková Růženka, Hračky na cestách, Jeníček a Mařenka.
Pro silné nervy pak drama
Vodníkova pomsta, nebo Kašpárek dvorním lékařem. Nacvičení každé hry dalo asi
dost práce. Marionety měly 4 - 6 vodících šňůrek a vyžadovaly zručnost při
manipulaci. Text se četl pod jevištěm do závěsného mikrofonu a reproduktory byl
přenášen do hlediště. Stálo zato sledovat malé diváky, jak reagovali na výkony
dřevěných herců, napětí při dramatických situacích, úleva a oddech, když vše
dobře dopadlo. Kašpárek vždycky potěšil malé i velké vyřešením i těch
nejzapeklitějších situací.
Na závěr každého představení se s
diváky rozloučila kapela dechové muziky řízným pochodem. Po několika sezonách
bylo nutné provést rekonstrukci divadélka. Přistoupilo se k tomu se záměrem
využít prostor i k promítání filmů pro veřejnost a pro místní školu. Přístavbou
vstupní haly se získal prostor pro šatnu, nové sociální zařízení a kabinu na
promítací přístroje. Zvětšil se prostor hlediště, šikmá podlaha byla osazena
pohodlnými sklopnými sedadly. Pro dobrou akustiku byly i stěny obloženy hnědě
červenou koženkou. Před oponou divadélka se dalo snadno umístit promítací
plátno. Uváděním filmových představení byla ukončena činnost kroužku loutkoherců.
Namátkou několik jmen těch, kteří rádi oživovali postavičky na jevišti Olivětínské
loutkové scény: Pánové Richter, Mach, Vít, Košťál, Pohl, paní Tošovská,
Obršálová, slečna Hilšerová. Výrobou loutek se zabýval pan Beran, kulisy a
scény navrhoval pan Šafář a pan Macek. Údaje, které jsem uvedl, nejsou
vyčerpávající, a pokud má někdo více informací, uvítáme jejich doplnění. V
devadesátých letech zaniká privatizací budovy jak školní družina, tak kino a
loutkové divadlo. Dřevění herci byli převezeni do depozitáře ke svým
broumovským kamarádům, a tam sní svůj sen o zašlé slávě. Snad se někdy ukáží
veřejnosti, třeba jen na nějaké výstavě, nebo na mimořádném představení. M.
Chalupníček.
Všechny dobové fotografie z
prostředí loutkového divadla, poskytl ze své sbírky p. M. Chalupníček.
neděle 26. února 2023
Městský hotel (Měšťák) Broumov
Jistě každý z Broumovských občanů si někdy vzpomene na dnes již zašlý Městský hotel přezdívaný jako Měšťák, na ochotu obsluhy, výbornou kuchyni a řadu různých akcí, které se zde pořádaly. Možná to připadne mnoha čtenářům podivné, proč právě dnes se zmiňuji o tomto hotelu, který má svou slavnou dobu již řadu let za sebou. Je to sice nostalgická vzpomínka na něco, co se již zřejmě nevrátí, ale byla to součást broumovského kulturního a společenského dění v té době. Píši o tom z toho důvodu, že se mi v nedávné době dostala do ruky návštěvní kniha tohoto hotelu, která dokladuje jeho dobré jméno nejen u nás, ale i u zahraničních návštěvníků, kterých nebylo zrovna málo. Na tom měl zásluhu nejen celý personál hotelu, ale je nutné připomenout i jméno jeho vedoucího pana Šolce a jeho zástupkyně paní Kohoutové.
Hotel navštívila řada známých
osobností, na které si jistě mnozí vzpomenou a pro připomenutí alespoň některé
z nich. Jedním z prvních zaznamenaných v návštěvní knize byl malíř Jan Špála,
syn známého malíře Václava Spály. Záznam z roku 1962, V upomínku na malování a
na maratonský tréning v Broumově Jan Špála.
Profesor Jan Bauch ve své knize Barvy století píše například o Janu Špálovi: " Měl jsem ve škole i syna velikého českého malíře. Milého čestného chlapce, upovídaného, prudkého v gestech, kterbaý dovedl stejně rychle mluvit jako běhat na atletické dráze. Měl jsem ho ve škole rád, patřil k dynamickému tahu školy".
Pro připomenutí k tomuto hotelu je třeba vzít v úvahu i to,
že se zde nejednalo pouze o pohostinství a poskytnutí dobrých služeb, ale byla
to i výchova a příprava nových pracovníků v oboru kuchař, cukrář a pod. Za tím
účelem se tu konalo i krajské kolo soutěže v těchto oborech.
Nezapomínalo se ani na bývalé
pracovníky pohostinství, a jedno z takových organizované panem Šolcem se
uskutečnilo na sále restaurace Střelnice. Při tomto setkání byla ohodnocena
práce těchto bývalých pracovníků slovy od pana Šolce. Je to den, ,kdy jsme se
sešli ve starém městě Broumově. My všichni, kteří se celý život starali o to,
aby ostatní lidé se dobře cítili nejen tady, ale ve všech městech, vesničkách,
i tam, kde mimo sezonu lišky dávají dobro noc, všude, kam nás osud zavál. Kdo
naší práci nepoznal, často si myslí, že je to nejlehčí cesta ke zbohatnutí.
Nikdo z nás se však nestal milionářem, ale většina z nás má křečové žíly.
Fotbalisté pražské Sparty na pozvání Sparta klubu Broumov.
Hudební skupina Kučerovci.
Dětský soubor Jožky Jabůrkové.
Dlouhá existence tohoto hotelu skončila
krátce po roce 1990. Aktuální k této době je i připomenutí silvestrovských
oslav a vítání Nového roku, která se v tomto hotelu konala. Tak například v
roce 1972 u příležitosti těchto oslav, se do knihy návštěv zapsalo všech 88
hostů, s vyjádřením té nejvyšší spokojenosti. Ještě jednou se vrátím k jedné
akci, kdy vedoucí tohoto hotelu vzpomněl jednoho na Broumovsku velmi známého
hostinského pana Ottu Daňka z pivovarské restaurace v Olivětíně.
Pan Otto Daněk přišel do Broumova v roce 1950 a začínal v restauraci na Střelnici. Poté převzal Pivovarskou restauraci v Olivětíně, která se stala známou v širokém okolí pod názven " U hitlera ". O slávě této restaurace si každý může přečíst i na internetových stránkách pod názvem " Pivovarská hospoda Olivětín: od bálů až k padající omítce ", která zde byla publikována. Tato restaurace se stala i jedním z příběhů Bakaláři, kterou sepsal pan Mervart, zeť pana Daňka. Abych se ale vrátil k původnímu začátku článku o ukončení provozu Městského hotelu. V krátké době, kdy bylo odstraněno veškeré zařízení, bylo v těchto prostorách zřízeno obchodní centrum a v jedné její části i prodejna Diakonie. V současné době jsou tyto prostory opět prázdné, a podle vyvěšeného firemního transparentu má zde probíhat rekonstrukce.
Zatím budova s jejím vzhledem není tou pravou okrasou středu
města.
V závěru těchto krátkých
vzpomínek je třeba poděkovat paní Šolcové z Olivětína, která umožnila
nahlédnout do dlouhé existence tohoto hotelu z dokumentů svého manžela a vedoucího
Městského hotelu v Broumově.
sobota 18. února 2023
. Nádraží Olivětín.
Nádraží Heřmánkovice,
Olivětín z roku 1904 - výřez z pohlednice.
Právě k tomuto nádraží a využití
jeho okolí bych chtěl uvést jednu zmínku, a to o několik desítek let později od
uvedeného data. Sice uvedené roky nebudou tak přesné, ale na skutečnosti to
nebude mít podstatný vliv. Kolem roku 1950 byl u toho nádraží zřízen
manipulační sklad dřeva, a to bylo připravováno pro papírenský průmysl. Pro
těžbu dřeva k tomuto účelu bylo vybíráno vhodné vlákninové dříví, jako je smrk,
borovice, osika. Dřevo bylo pokráceno na 1 m. délky a ručně pořízem zbaveno
kůry. Odtud pak bylo odváženo převážně do Krkonošských papíren. Rozvoj
papírenství byl ovlivněn nejen vynálezem papírenského stroje, ale také rozvojem
chemie, který umožnil výrobu papíru z celulózy získané ze dřeva. Další fáze pak
již byly prováděny přímo ve výrobně papíru, kde se seká na štěpy. Potom dochází
k vaření, praní, třídění, bělení, sušení. Prvovýroba je na následujících
fotografiích a chodila sem pracovat řada místních občanů.
Budova současného nádraží se
mnoho nezměnila, pouze jsou odstraněny dřevěné stavby a v celém prostoru jsou
vzrostlé stromy.
sobota 23. července 2022
Věžní hodiny.
Věžní hodiny v dřívějších dobách
řídily každodenní práci a život našich předků, protože ne každá domácnost měla
své hodiny. Časem oznamovaným z věže se řídily děti při svých hrách a dospělí
při práci. Ještě dnes, dříve narození s nostalgií vzpomínají, jak jim, jako
dětem, maminka kladla na srdce:" až zazvoní klekání (což bylo v létě v 19
hodin), ať jsi doma!" Po té se teprve odbýval život rodiny. A co znamenají
fungující věžní hodiny ve dnech 21 století? Říká se: "když bijí, vesnice
žije." Zvuk jejich cimbálů bere pod svůj příkrov celý kraj tak daleko, až
kam je slyšet. Je pomyslnou spojnicí předků, současníků i těch budoucích.
Takový přístup je spíše zachováván na vesnicích nebo obcích. Ve městech je
spíše snaha zvuk věžních hodin omezit, pro rušení zejména nočního klidu. Často
jsou i případy, že se takový hodinový stroj odstaví, přestane se udržovat a
jeho zkáza je neodvratná. Jedním z takových je například i někdejší kostel
Zmrtvýchvstání, vybudovaný r. 1903 německou luterskou církví, dnes Církve
československé husitské. Zda zdejší hodinový stroj pochází z doby vybudování
tohoto kostela, nebo je starší se nepodařilo zjistit. Je ale možné, že po
očištění by byl nalezen nejen letopočet jeho vzniku, ale i dílna mistra
hodináře. Při původním vzhledu se jistě dalo hovořit o unikátnosti a kráse s
obdivem po dlouhých letech činnosti, a to až někdy do roku 1980. Pak se o něj
nikdo nestaral, celý hodinový stroj zrezivěl včetně číselníků. Jeho obnova je
dnes již spíše záležitostí odborné firmy k posouzení celkového stavu.
Nad hodinami je umístěn tento
nápis "Ora et labora. " Význam: "Modli se a pracuj" - heslo
benediktinů. Lat. »modli se a pracuj«. Je to motto - benediktinských mnichů,
které podivuhodně shrnuje benediktinský ideál života.