Věžní hodiny.

Věžní hodiny v dřívějších dobách řídily každodenní práci a život našich předků, protože ne každá domácnost měla své hodiny. Časem oznamovaným z věže se řídily děti při svých hrách a dospělí při práci. Ještě dnes, dříve narození s nostalgií vzpomínají, jak jim, jako dětem, maminka kladla na srdce:" až zazvoní klekání (což bylo v létě v 19 hodin), ať jsi doma!" Po té se teprve odbýval život rodiny. A co znamenají fungující věžní hodiny ve dnech 21 století? Říká se: "když bijí, vesnice žije." Zvuk jejich cimbálů bere pod svůj příkrov celý kraj tak daleko, až kam je slyšet. Je pomyslnou spojnicí předků, současníků i těch budoucích. Takový přístup je spíše zachováván na vesnicích nebo obcích. Ve městech je spíše snaha zvuk věžních hodin omezit, pro rušení zejména nočního klidu. Často jsou i případy, že se takový hodinový stroj odstaví, přestane se udržovat a jeho zkáza je neodvratná. Jedním z takových je například i někdejší kostel Zmrtvýchvstání, vybudovaný r. 1903 německou luterskou církví, dnes Církve československé husitské. Zda zdejší hodinový stroj pochází z doby vybudování tohoto kostela, nebo je starší se nepodařilo zjistit. Je ale možné, že po očištění by byl nalezen nejen letopočet jeho vzniku, ale i dílna mistra hodináře. Při původním vzhledu se jistě dalo hovořit o unikátnosti a kráse s obdivem po dlouhých letech činnosti, a to až někdy do roku 1980. Pak se o něj nikdo nestaral, celý hodinový stroj zrezivěl včetně číselníků. Jeho obnova je dnes již spíše záležitostí odborné firmy k posouzení celkového stavu.

Nad hodinami je umístěn tento nápis "Ora et labora. " Význam: "Modli se a pracuj" - heslo benediktinů. Lat. »modli se a pracuj«. Je to motto - benediktinských mnichů, které podivuhodně shrnuje benediktinský ideál života.

Jak by měl vypadat v chodu udržovaný hodinový stroj, je z následující ukázky z kostela sv. Mikuláše v obci Úvalno u Krnova.

Oybin.

 

Z Náměstí Osvobození ve Cvikově vyráží pravidelně dvakrát týdně v úterý a ve čtvrtek v měsících červenci a srpnu výletní turistický vláček. 

Cvikov náměstí

Ten vás odveze do německého Jonsdorfu k Motýlímu domu nebo až do lázeňského městečka Oybin. 

Jonsdorf u Motýlího domu ..

Zde vás čeká prohlídka skalního města, starý gotický hrad a klášter postavený na mohutné pískovcové stolové hoře. Tento hrad nechal zbudovat Karel IV. jako své původní sídlo.  V Německu si každý účastník hradí sám veškeré vstupy, občerstvení apod. Výletní trasy nejsou hromadně organizovány průvodcem, zajištěna je pouze doprava. Počet míst ve vláčku je omezen na 56 míst. Časový prostor na prohlídku Oybinu je cca 4,5 hodiny. V místě je možné navštívit různá bistra, občerstvení a kavárny. Využít je možné i místní turistický vláček, který vás proveze okružní jízdou po Oybinu, přes ZOO až ke hradu. 

Horský expres přijede k nádraží v Oybinu. Pěší cesta ke hradu je cca 1,5 km, částečně po schodech. V Jonsdorfu Horský expres pouze zastaví a pokračuje rovnou v cestě do Oybinu. Návštěvníci, kteří se rozhodnou vystoupit v Jonsdorfu, mohou po prohlídce Motýlího domu buď zůstat v Jonsdorfu a navštívit třeba skalní město či krytou halu s různými atrakcemi pro děti Kindertobeland. Odpoledne znovu nastoupí do Horského expresu a dojedou do Cvikova.

Půjdete-li na hrad, (využít můžete i okružní jízdu městečkem místním vláčkem), projdete městečkem až k evangelicko-luteránskému kostelíku. 

Tady začínají schody, po kterých kolem kostela příjdete ke vstupu do hradu. Většinou je kostel otevřený a stojí určitě za prohlédnutí.

Skála Oybin (515 m n.m.) nad městem, kde se nachází hrad a klášter, ohromí svojí velikostí. Na hřebenech v okolí města je několik pozoruhodných skalních útvarů. Ta se začíná psát někdy ve 13. století a z této doby se dochovala jen torza prvního opevnění. Mezi roky 1311 až 1316 zde vládne Jindřich z Lipé, který nechal vybudovat silné opevnění v podobě mohutných hradeb.

Život kolem nás.

Život má různé podoby, a proto je dobré se podívat také na život kolem sebe.

Před bouřkou.

Východ slunce.

                         "Život je čekání na to, kdy se naše sny změní ve skutečnost". Victor Hugo

 

                      

                    

Poslední pracovní řád firmy Benedikta Schrolla.

 

Okupačním poměrům byl přizpůsoben i poslední pracovní řád firmy Schroll, který byl vypracován někdy počátkem roku 1941 s přihlédnutím k nacistické ideologii. Od vedoucího závodu, úředníků i dělníků se zásadně vyžadovala věrnost nacistickým ideálům a to, aby se zájmy závodu zcela ztotožňovaly. Tento pracovní řád se vztahoval na všechny závody, tkalcovnu v Olivětíně, přádelnu v Meziměstí a tkalcovnu v Olešnici v Orlických horách. Pracovní řád byl schválen Říšským pověřencem pro práci.

 

Po Mnichově se Broumovsko ocitlo v Sudetech a Schrollův podnik opět vstoupil do válečných služeb, tentokrát německé třetí říše. Vstupem USA do války podnik ztratil veškerá zámořská odbytiště. Od roku 1942 začala meziměstská přádelna sloužit výrobě leteckých pum firmy Messap. Zabrala celou polovinu továrního areálu, který byl v důsledku hospodářské krize již počátkem 30. let mimo provoz a sloužil jako sklady.

 

V září  roku 1944 vyrostla v Meziměstí z nařízení německého místodržitelství nedaleko továrny pobočka pracovního tábora Gross Rossen, jehož zajatci zde byli nasazeni na válečnou výrobu. Pracovní tábor se nacházel na jihozápadním okraji města. Tábor sestával z 30 dřevěných baráků. Byli zde ubytováni francouzští civilní dělníci s rodinami z Elsaska - Lotrinska, zaměstnaní v továrně Messap. Tábor fungoval od listopadu 1943 do 5.5. 1945. V den osvobození se v táboře stále nacházelo na 1000 Francouzů, kteří byli odvezeni dvěma zvláštními vlaky do Francie. Po válce zde byli internováni Němci určeni k odsunu.

 

Jeden z dalších pracovních táborů se nacházel na jižním okraji Broumova, proti mlékárně na pravé straně silnice z Broumova do Martínkovic. Byli zde umístěni totálně nasazení mnoha národností, kteří pracovali u firmy Messap - Junghans ve Velké Vsi. Trvání tohoto tábora bylo od roku 1943 do května 1945. Průměrné osazení bylo 700 - 800 osob. Táborem prošlo 75% Francouzů, 10% Poláků, 9% Čechů, 5% Holanďanů a 1% Rusů. Zemřelo 8 - 10 Francouzů. V den osvobození se v táboře nacházelo 700 osob. 7. května 1945 byl tábor před postupující Rudou armádou rozpuštěn a dělníci se rozešli. Po válce zde byl pracovní tábor pro Němce.

Od počátku 90. let 19. století začalo pronikat na Králicko nové hospodářské odvětví - tovární textilní výroba. Králicko nabízelo tehdy modernímu továrnímu průmyslu vhodné podmínky, tzn. silniční a železniční spojení a nacházel se tu dostatek kvalifikovaných pracovních sil. Základem této výroby bylo zpracování bavlny. Jako poslední ze tří továren v tomto regionu byla vybudována tkalcovna bavlny Benedikta Schrolla z roku 1909 s přibližně 300 zaměstnanci v Dolní Lipce. Továrna vznikla v objektu bývalého mlýna. Od roku 1941 zde sídlila firma Dehler na výrobu šatů a uniforem pro armádu.

Textilní produkci si za války zčásti zachoval pouze Olivětín. Jeho novým programem se stalo padákové hedvábí a opět se osvědčily dodávky vojenských uniforem, zčásti šitých z kopřivových vláken. Polovinu výrobních prostor Olivětína zabrala berlínská DeutscheTelefonwerkeundKabelindustrie s výrobou vojenských polních telefonů.

Jezírka.

 

Přírodní jezírka jsou zmenšené kopie vodních ploch v přírodě. Při návrhu jezírka, je vhodné dobře zvážit jeho umístění s citem pro jezírka do celkového konceptu. Smyslem je vytvořit takové jezírko, jak by ho vytvořila sama příroda, aby působilo přirozeně a stalo se domovem mnoha živočichů.

Na dně uprostřed jezírka je umístěno čerpadlo, které provzdušňuje okolní vodu. Jeho provoz zajišťuje solární panel, který je umístěn nedaleko břehu.