Putovní výstava Gross – Rosen.

 

Pod názvem Gross - Rosen, historie, která se nás týká, se konala ve výstavní síni Staré radnice v Broumově, putovní výstava. Vznikla ve spolupráci Komise pro lidská práva Rady Královéhradeckého kraje, Svazu bojovníků za svobodu a Střední školy propagační tvorby a polygrafie Velké Poříčí. Expozice má uctít památku obětí pochodu smrti, který v únoru roku 1945 vyrazil z tábora ležícího pouze 60 kilometrů od českých hranic a přesně před sedmdesáti lety tragicky skončil na území dnešního Královéhradeckého kraje. Táborem Gross-Rosen prošlo za dobu jeho existence celkem 120 tisíc lidí. 

Celá třetina z nich zde zahynula. Přibližně 60 kilometrů jihozápadně od Wrocławi se nacházel koncentrační tábor Gross-Rosen (polsky Rogoźnica). Byl založen v létě 1940, původně jako pobočka tábora Sachsenhausen, v sousedství granitového lomu. O necelý rok později, 1. května 1941 se stal Gross-Rosen samostatným koncentračním táborem, který fungoval až do února 1945. S první fází likvidace tábora Gross-Rosen a jeho "podtáborů" začali nacisté koncem ledna 1945. Vězňové mužských satelitních táborů na východním břehu Odry byli přesunuti do hlavního tábora, ženské vězenkyně šly v tzv. pochodech smrti většinou do táborů hluboko v Říši. 

Přeživší se dostali do koncentračních táborů v německém vnitrozemí. Ti šťastnější se v nich dočkali osvobození od spojeneckých vojáků. Přesunu neschopní vězni byly ponecháni hlavně v pobočních táborech, a ti kteří přežili, byli osvobozeni Rudou armádou.

V únoru 1945 se přemisťoval pěšky jeden z transportů s 9000 vězni z koncentračního tábora Gross-Rosen (Polsko) u Přeživší se dostali do koncentračních táborů v německém vnitrozemí. Ti šťastnější se v nich dočkali osvobození od spojeneckých vojáků. Přesunu neschopní vězni byly ponecháni hlavně v pobočních táborech, a ti kteří přežili, byli osvobozeni Rudou armádou.polského městečka Rogožnica, do Josefova (ČR), dnes městské části Jaroměře. Odtud měl být na sklonku 2. světové války transport vězňů přepraven po železnici do koncentračního tábora ve Flosenbürgu. Karl Herman Frank však pochod přes území tehdejšího protektorátu nepovolil, a proto se celý transport vracel od protektorátní hranice v Heřmanicích u Jaroměře zpět do Trutnova. V Choustníkově Hradišti, kde se transport zastavil, bylo v jeho okolí postříleno a ubito 179 zubožených a vysílených vězňů. Dnes jsou jejich ostatky uloženy ve společném hrobě pod památníkem obětí pochodu na hřbitově v Choustníkově Hradišti.