Jistě každý z Broumovských občanů
si někdy vzpomene na dnes již zašlý Městský hotel přezdívaný jako Měšťák, na
ochotu obsluhy, výbornou kuchyni a řadu různých akcí, které se zde pořádaly.
Možná to připadne mnoha čtenářům podivné, proč právě dnes se zmiňuji o tomto
hotelu, který má svou slavnou dobu již řadu let za sebou. Je to sice
nostalgická vzpomínka na něco, co se již zřejmě nevrátí, ale byla to součást
broumovského kulturního a společenského dění v té době. Píši o tom z toho
důvodu, že se mi v nedávné době dostala do ruky návštěvní kniha tohoto hotelu,
která dokladuje jeho dobré jméno nejen u nás, ale i u zahraničních návštěvníků,
kterých nebylo zrovna málo. Na tom měl zásluhu nejen celý personál hotelu, ale
je nutné připomenout i jméno jeho vedoucího pana Šolce a jeho zástupkyně paní
Kohoutové.

Hotel navštívila řada známých
osobností, na které si jistě mnozí vzpomenou a pro připomenutí alespoň některé
z nich. Jedním z prvních zaznamenaných v návštěvní knize byl malíř Jan Špála,
syn známého malíře Václava Spály. Záznam z roku 1962, V upomínku na malování a
na maratonský tréning v Broumově Jan Špála.
Profesor Jan Bauch ve své knize Barvy století píše například
o Janu Špálovi: " Měl jsem ve škole i syna velikého českého malíře. Milého
čestného chlapce, upovídaného, prudkého v gestech, kterbaý dovedl stejně rychle
mluvit jako běhat na atletické dráze. Měl jsem ho ve škole rád, patřil k
dynamickému tahu školy".

Městský hotel ( Měšťák ) byl v
celém okolí znám nejen svou kuchyní a dobrouJan Špála o sobě napsal: Také jsem nemohl být malířem, protože jsem byl maratónec. To moje malé tajemství znalo jen pár zasvěcenců a přírodou nadaných talentů. Byl jsem na jedinou věc na světě nemožně nešikovný - a to právě na běhání. Musel jsem naběhat desetkrát tolik kilometrů co jiní, abych to překonal. Když jsem poprvé porazil Miloše v Krčském lese, zdálo se mi, že jsem vyhrál olympiádu. A pak jsem se dostal i do národních tabulek, sám tomu už nemohu uvěřit. Potom později, když jsem začal malovat, protože se to ode mne čekalo, maloval jsem krajinu z pohledu maratónce rozmazanou, rudou a modrou, s roztřeseným reflektorem u cíle. Maloval jsem sám pro sebe, pro své potěšení a vší silou se vyhýbal stínu svého slavného otce. Vodu jsem maloval, Otavu a Berounku a také Lipno. Stromy jsem musel malovat, protože jsem sám vyrostl vysoko na skále. Maloval jsem hvězdy a mlhoviny, protože jsem byl filozof. A také jsem maloval louky, květiny a západy slunce, protože jsem byl básník. A tak jsem snad nakonec přece jen namaloval hezké obrazy, přestože jsem nebyl malíř. obsluhou, ale i pořádáním různých
akcí, ať již to byly svatební hostiny, Silvestrovské zábavy, různé společenské
akce a večírky pro kolektivy, ale i pravidelné zábavy ve vinárně. Ta se
nacházela v suterénu a poskytovala příjemné prostředí zrovna tak, jako vlastní
restaurace. Na dokreslení předkládám i několik fotografii, které jistě potěší
alespoň pohledem.



Pro připomenutí k tomuto hotelu je třeba vzít v úvahu i to,
že se zde nejednalo pouze o pohostinství a poskytnutí dobrých služeb, ale byla
to i výchova a příprava nových pracovníků v oboru kuchař, cukrář a pod. Za tím
účelem se tu konalo i krajské kolo soutěže v těchto oborech.
Nezapomínalo se ani na bývalé
pracovníky pohostinství, a jedno z takových organizované panem Šolcem se
uskutečnilo na sále restaurace Střelnice. Při tomto setkání byla ohodnocena
práce těchto bývalých pracovníků slovy od pana Šolce. Je to den, ,kdy jsme se
sešli ve starém městě Broumově. My všichni, kteří se celý život starali o to,
aby ostatní lidé se dobře cítili nejen tady, ale ve všech městech, vesničkách,
i tam, kde mimo sezonu lišky dávají dobro noc, všude, kam nás osud zavál. Kdo
naší práci nepoznal, často si myslí, že je to nejlehčí cesta ke zbohatnutí.
Nikdo z nás se však nestal milionářem, ale většina z nás má křečové žíly.
Na ukázku ještě pár záznamů z návštěvnosti tohoto hotelu
některých známých osobností.
Zdeněk Buchvadek.
Věra Čáslavská.
Z dalších to jsou třeba,
Fotbalisté pražské Sparty na pozvání Sparta klubu Broumov.
Hudební skupina Kučerovci.
Dětský soubor Jožky Jabůrkové.
Dlouhá existence tohoto hotelu skončila
krátce po roce 1990. Aktuální k této době je i připomenutí silvestrovských
oslav a vítání Nového roku, která se v tomto hotelu konala. Tak například v
roce 1972 u příležitosti těchto oslav, se do knihy návštěv zapsalo všech 88
hostů, s vyjádřením té nejvyšší spokojenosti. Ještě jednou se vrátím k jedné
akci, kdy vedoucí tohoto hotelu vzpomněl jednoho na Broumovsku velmi známého
hostinského pana Ottu Daňka z pivovarské restaurace v Olivětíně.
Pan Otto Daněk přišel do Broumova
v roce 1950 a začínal v restauraci na Střelnici. Poté převzal Pivovarskou
restauraci v Olivětíně, která se stala známou v širokém okolí pod názven "
U hitlera ". O slávě této restaurace si každý může přečíst i na
internetových stránkách pod názvem " Pivovarská hospoda Olivětín: od bálů
až k padající omítce ", která zde byla publikována. Tato restaurace se
stala i jedním z příběhů Bakaláři, kterou sepsal pan Mervart, zeť pana Daňka.
Abych se ale vrátil k původnímu začátku článku o ukončení provozu Městského hotelu.
V krátké době, kdy bylo odstraněno veškeré zařízení, bylo v těchto prostorách
zřízeno obchodní centrum a v jedné její části i prodejna Diakonie. V současné
době jsou tyto prostory opět prázdné, a podle vyvěšeného firemního transparentu
má zde probíhat rekonstrukce.

Zatím budova s jejím vzhledem není tou pravou okrasou středu
města.
V závěru těchto krátkých
vzpomínek je třeba poděkovat paní Šolcové z Olivětína, která umožnila
nahlédnout do dlouhé existence tohoto hotelu z dokumentů svého manžela a vedoucího
Městského hotelu v Broumově.