Procházka klášterní zahradou Broumov.

 

Vchod do klášterní zahrady je od Schrolova parku malou stavbou s věžičkou, nebo další možnost je přímo z klášterního nádvoří velké dveře uprostřed.

Celkový pohled na klášterní zahradu.

Když se otevřela veřejnosti zahrada, která původně sloužila řeholníkům Broumovského kláštera, zvykli si sem lidé chodit na procházky a relaxovat. Tehdy za sebou měla jen nejnutnější údržbu. Po dvouleté rozsáhlé revitalizaci teď nabízí nové možnosti odpočinku a setkávání lidí.

Skleník.

Zahradě zůstal její původní ráz, tedy otevřenost a přirozenost. Minimum záhonů, zato různá zákoutí, terasy a také fontána. Celé historické jádro Broumova se nachází na skále, a tak se tu prý mniši nejdřív dost nadřeli, než terén srovnali do současné podoby. Výsledkem je ale kouzelné místo s výhledem do okolní krajiny.

Fotografie od pana Saukla.

Řeholníci areál kláštera opouštět nesměli, a tak byla zahrada jediným místem jejich odpočinku. Zároveň ale sloužila i jako zásobárna klášterní kuchyně díky zeleninovým a bylinkovým záhonům. V zahradě je i několik drobných staveb, které po revitalizaci našly nové využití.

 Dřevěný altán sloužil nejspíš k sušení bylin, dnes v něm můžete posedět. Malebným zahradním domkem se skleníkem můžete projít do dalšího „patra“ zahrady. 

Zděný dům u vchodu prý sloužil k ubytování zaměstnanců kuchyně.

 V klasicistní budově uprostřed zahrady bydlíval zahradník, dnes se v něm pravidelně konají výstavy.

V rohu zahrady se nachází opravený kuželník, který také sloužíval mnichům.

Vodárenská věž zásobovala vodou celý klášter.

vodárna s kašnou.

Památník opata Jakuba Chmela.

Dřevník.

Snad největší proměny se dočkal veliký dřevník. Dříve fungoval jako sklad pro obrovské zásoby dřeva, jediného topiva pro celý klášter. Dnes je v něm společenský sál pro 300 lidí.

Dub letní. Strom roste v klášterní zahradě.

Traduje se, že byl vysazen v roce 1854, a to u příležitosti oslavy sňatku císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou (řečenou Sissi). Památným stromem byl vyhlášen dne 26. 11. 1981. V roce 2007 byl poškozen orkánem Kyrill, v roce 2013 byl dokonce zasažen bleskem. Jeho současný stav se zdá poměrně dobrý. Jednoho roku byl také navržen do soutěže strom roku,(bez úspěchu.)

Socha svatého Josefa v klášterní zahradě.

 

Letiště Broumov.

 

BENEDIKTINSKÝ AEROKLUB BROUMOV připravil v jednom roku pro veřejnost den otevřeného letiště. Připraven byl program pro děti, občerstvení a zlevněné lety nad Broumovem. Mimo ukázek na čem se létá, byla možnost usednout do letadla a vžít se do pocitů skutečného pilota. K prohlídce byla řada různých druhů větroňů i motorových letadel.

 

Čáp na náměstí v Broumově.

 

           Mariánský sloup na náměstí Broumov.

Říká se, že čáp přináší jaro, ale to je už v pokročilém stádiu i když počasí tomu nenasvědčuje. Čáp bílý je tažný brodivý pták, kterého lidé dobře znají, neboť často hnízdí v jejich okolí. Každoročně odlétá na zimoviště v rovníkové a Jižní Africe, odkud se koncem března až začátkem dubna vrací na hnízdiště zpátky. Táhne ve dne. Jeho cesta vede především nad pevninou, kde může využívat stoupající vzdušné proudy ohřátého vzduchu. Ty, když se opřou do velké plochy jeho křídel a vynesou ho do výše, usnadní mu přesun do velké vzdálenosti a čáp ušetří mnoho energie. Život čápů je ovlivňován lidmi. Čápi žijí v pestré zemědělské krajině, kde jsou rybníky, mokřadla, louky a pole. Taková krajina jim poskytuje pestrou potravu. Loví různé obratlovce, žáby i bezobratlé živočichy. Čáp je ohrožený druh. Lidé někdy pomáhají, jindy ho svojí činností ohrožují. 

Na území Broumova je 5 čapích hízd, která jsou pravidelně obsazovaná a jsou na nich vyváděny i mladí čápi. V současné době si nový pár čápů oblíbil i Mariánský sloup na náměstí v Broumově.

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-na-hlave-panny-marie-si-capi-v-broumove-stavi-hnizdo-40524746

Městský hotel (Měšťák) Broumov

 

Jistě každý z Broumovských občanů si někdy vzpomene na dnes již zašlý Městský hotel přezdívaný jako Měšťák, na ochotu obsluhy, výbornou kuchyni a řadu různých akcí, které se zde pořádaly. Možná to připadne mnoha čtenářům podivné, proč právě dnes se zmiňuji o tomto hotelu, který má svou slavnou dobu již řadu let za sebou. Je to sice nostalgická vzpomínka na něco, co se již zřejmě nevrátí, ale byla to součást broumovského kulturního a společenského dění v té době. Píši o tom z toho důvodu, že se mi v nedávné době dostala do ruky návštěvní kniha tohoto hotelu, která dokladuje jeho dobré jméno nejen u nás, ale i u zahraničních návštěvníků, kterých nebylo zrovna málo. Na tom měl zásluhu nejen celý personál hotelu, ale je nutné připomenout i jméno jeho vedoucího pana Šolce a jeho zástupkyně paní Kohoutové.

Hotel navštívila řada známých osobností, na které si jistě mnozí vzpomenou a pro připomenutí alespoň některé z nich. Jedním z prvních zaznamenaných v návštěvní knize byl malíř Jan Špála, syn známého malíře Václava Spály. Záznam z roku 1962, V upomínku na malování a na maratonský tréning v Broumově Jan Špála.

Profesor Jan Bauch ve své knize Barvy století píše například o Janu Špálovi: " Měl jsem ve škole i syna velikého českého malíře. Milého čestného chlapce, upovídaného, prudkého v gestech, kterbaý dovedl stejně rychle mluvit jako běhat na atletické dráze. Měl jsem ho ve škole rád, patřil k dynamickému tahu školy".

 Městský hotel ( Měšťák ) byl v celém okolí znám nejen svou kuchyní a dobrouJan Špála o sobě napsal: Také jsem nemohl být malířem, protože jsem byl maratónec. To moje malé tajemství znalo jen pár zasvěcenců a přírodou nadaných talentů. Byl jsem na jedinou věc na světě nemožně nešikovný - a to právě na běhání. Musel jsem naběhat desetkrát tolik kilometrů co jiní, abych to překonal. Když jsem poprvé porazil Miloše v Krčském lese, zdálo se mi, že jsem vyhrál olympiádu. A pak jsem se dostal i do národních tabulek, sám tomu už nemohu uvěřit. Potom později, když jsem začal malovat, protože se to ode mne čekalo, maloval jsem krajinu z pohledu maratónce rozmazanou, rudou a modrou, s roztřeseným reflektorem u cíle. Maloval jsem sám pro sebe, pro své potěšení a vší silou se vyhýbal stínu svého slavného otce. Vodu jsem maloval, Otavu a Berounku a také Lipno. Stromy jsem musel malovat, protože jsem sám vyrostl vysoko na skále. Maloval jsem hvězdy a mlhoviny, protože jsem byl filozof. A také jsem maloval louky, květiny a západy slunce, protože jsem byl básník. A tak jsem snad nakonec přece jen namaloval hezké obrazy, přestože jsem nebyl malíř. obsluhou, ale i pořádáním různých akcí, ať již to byly svatební hostiny, Silvestrovské zábavy, různé společenské akce a večírky pro kolektivy, ale i pravidelné zábavy ve vinárně. Ta se nacházela v suterénu a poskytovala příjemné prostředí zrovna tak, jako vlastní restaurace. Na dokreslení předkládám i několik fotografii, které jistě potěší alespoň pohledem.

Pro připomenutí k tomuto hotelu je třeba vzít v úvahu i to, že se zde nejednalo pouze o pohostinství a poskytnutí dobrých služeb, ale byla to i výchova a příprava nových pracovníků v oboru kuchař, cukrář a pod. Za tím účelem se tu konalo i krajské kolo soutěže v těchto oborech.

Nezapomínalo se ani na bývalé pracovníky pohostinství, a jedno z takových organizované panem Šolcem se uskutečnilo na sále restaurace Střelnice. Při tomto setkání byla ohodnocena práce těchto bývalých pracovníků slovy od pana Šolce. Je to den, ,kdy jsme se sešli ve starém městě Broumově. My všichni, kteří se celý život starali o to, aby ostatní lidé se dobře cítili nejen tady, ale ve všech městech, vesničkách, i tam, kde mimo sezonu lišky dávají dobro noc, všude, kam nás osud zavál. Kdo naší práci nepoznal, často si myslí, že je to nejlehčí cesta ke zbohatnutí. Nikdo z nás se však nestal milionářem, ale většina z nás má křečové žíly.

Na ukázku ještě pár záznamů z návštěvnosti tohoto hotelu některých známých osobností.

Zdeněk Buchvadek.

Jiřina Šejbalová-.

Věra Čáslavská.

Z dalších to jsou třeba, 

Fotbalisté pražské Sparty na pozvání Sparta klubu Broumov.

Hudební skupina Kučerovci.

Dětský soubor Jožky Jabůrkové.

Dlouhá existence tohoto hotelu skončila krátce po roce 1990. Aktuální k této době je i připomenutí silvestrovských oslav a vítání Nového roku, která se v tomto hotelu konala. Tak například v roce 1972 u příležitosti těchto oslav, se do knihy návštěv zapsalo všech 88 hostů, s vyjádřením té nejvyšší spokojenosti. Ještě jednou se vrátím k jedné akci, kdy vedoucí tohoto hotelu vzpomněl jednoho na Broumovsku velmi známého hostinského pana Ottu Daňka z pivovarské restaurace v Olivětíně.

Pan Otto Daněk přišel do Broumova v roce 1950 a začínal v restauraci na Střelnici. Poté převzal Pivovarskou restauraci v Olivětíně, která se stala známou v širokém okolí pod názven " U hitlera ". O slávě této restaurace si každý může přečíst i na internetových stránkách pod názvem " Pivovarská hospoda Olivětín: od bálů až k padající omítce ", která zde byla publikována. Tato restaurace se stala i jedním z příběhů Bakaláři, kterou sepsal pan Mervart, zeť pana Daňka. Abych se ale vrátil k původnímu začátku článku o ukončení provozu Městského hotelu. V krátké době, kdy bylo odstraněno veškeré zařízení, bylo v těchto prostorách zřízeno obchodní centrum a v jedné její části i prodejna Diakonie. V současné době jsou tyto prostory opět prázdné, a podle vyvěšeného firemního transparentu má zde probíhat rekonstrukce.

Zatím budova s jejím vzhledem není tou pravou okrasou středu města.

V závěru těchto krátkých vzpomínek je třeba poděkovat paní Šolcové z Olivětína, která umožnila nahlédnout do dlouhé existence tohoto hotelu z dokumentů svého manžela a vedoucího Městského hotelu v Broumově.