Krkonošké boudy.

 

Publikaci Krkonošské boudy vydalo Krkonošské muzeum v Jilemnici, kde dokladuje formou fotografické dokumentace většinu těchto horských bud. Pro náhled uvádím pouze několik ukázek.

Krkonošské horské boudy jsou světovým unikátem, který nemá v jiných evropských pohořích obdoby. Tyto osamělé lidské příbytky rozseté vysoko na hřebenech a lučních enklávách prošly fascinujícím vývojem: od primitivních letních útočišť pro dobytek přes celoroční hospodářství až po luxusní hotely a centra masové turistiky.

 

     Krakonošova bouda.

Teichmannova moderní bouda.

Adolfova bouda.

Příběh těchto staveb se píše už téměř pět století a odráží proměnu drsné, člověkem nedotčené krajiny v jedno z nejnavštěvovanějších turistických center střední Evropy.

Petrovka.

Jestřebí boudy.

Samotnia.

Původní krkonošské boudy neměly s cestovním ruchem nic společného. Jejich vznik souvisel s intenzivní těžbou dřeva a rud v 16. století, kdy do hor přicházeli odborníci z alpských zemí. S sebou si přinesli specifický způsob hospodaření – takzvané budování lučních enkláv.

Dvorská bouda.

Bouda na Černé pasece.

Bouda u vodopádu Szklarki - Kochanówka.

Pruská bouda na Sněžce.

Bouda Prince Jindřicha.

Luční bouda

Stará Slezská bouda.

Hamplova bouda.

Rennerova bouda.

První boudy byly jednoduché, lehké dřevěné stavby. Sloužily výhradně v létě, kdy sem hospodáři z údolí vyháněli dobytek na pastvu.

Vosecká bouda zvaná Františkánská.

Během třicetileté války (1618–1648) utíkalo do odlehlých částí hor obyvatelstvo z podhůří. Některé rodiny se zde usadily natrvalo, čímž vznikly jedny z nejstarších enkláv. 

Zrcadlovka.

Od poloviny 18. století se ze sezónních salaší stala celoroční sídla horalů. Tento specifický způsob obživy se nazýval budní hospodářství. Život tzv. „budařů“ byl nesmírně tvrdý. Izolováni od civilizace hlubokým sněhem se živili chovem hovězího dobytka, koz a výrobou mléčných produktů. Typický krkonošský sýr a máslo se staly vyhlášenými komoditami, které horalé v nůších na zádech snášeli do údolních trhů a někdy i za hranice, do tehdejšího Slezska.

Obří bouda

V první polovině 19. století začali krásu Krkonoš objevovat první romantičtí poutníci a vědci. Budaři brzy pochopili, že unaveným a promrzlým pocestným mohou nabídnout víc než jen střechu nad hlavou.

Spindlerova bouda.

Turisté zpočátku přespávali na půdách na seně a k jídlu dostávali mléko, chléb či domácí sýr. Rozvoj dopravy a služeb: S rozvojem turistických tras, nosičů zavazadel a později i prvních lyžařů se boudy začaly radikálně měnit. Jednoduché chalupy majitelé přestavovali na hostinské objekty.

Bouda v Obřím dole.

Na přelomu 19. a 20. století zažily Krkonoše zlatou éru turismu. Staré dřevěné boudy přestávaly stačit kapacitně i komfortem. Mnohé z nich navíc podlehly ničivým požárům, které byly kvůli topení dřevem a izolovanosti od hasičů v horách běžné. Na místě vyhořelých chalup vyrostly moderní, často monumentální stavby. Architektura reagovala na drsné klima – boudy získaly charakteristické bednění, šikmé střechy a kamenné podezdívky.

Hříběcí bouda.

Temnou kapitolu přinesla druhá světová válka, kdy řada bud sloužila jako výcviková střediska pro německou armádu či zotavovny. Po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 získaly boudy nové správce. V druhé polovině 20. století se většina z nich proměnila v podnikové zotavovny a odborářská rekreační střediska. Horské hřebeny se tak otevřely masovému turismu pracujících.

 

Masopustní veselí.

 

Různé významné dny a svátky máme v kalendářích výrazně vyznačené, ovšem masopust mezi ně nepatří. Pod názvem masopust se skrývá celé období od Tří králů (6. ledna) až do začátku postní doby, hlavně však poslední tři dny, kterými toto období končí. I když nejde o církevní svátek, byl zařazen do církevního kalendáře a jeho termín se určuje podle data Velikonoc. Odehrává se před Popeleční středou, která zahajuje předvelikonoční postní období. A protože Velikonoce jsou pohyblivým svátkem, může masopustní neděle připadnout na období delší než měsíc (od 1. února do 7. března). Období před masopustem i v jeho průběhu nese řadu zvyklostí a tradic. Jednou z nich je tučný čtvrtek, kdy příprava na masopust začínala ve čtvrtek před masopustní nedělí (odtud název "tučný čtvrtek" či "tučňák"). Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. K veselé tradici masopustních maškar patří smích i výsměch. Mladé paní tancují s medvědem, aby do rodiny přibylo miminko. Ale zrovna tak karnevalové masky mohou a mají parodovat souseda, starostu, poslance, událost, historii či televizní seriál. V minulosti se slavilo všude ve stejný čas, nyní se všelijaké masopustní obchůzky, reje a veselice konají dva víkendy po sobě, nejčastěji o víkendu před masopustním úterkem, mnohde i o víkendu dalším.

Jeden z nich jsem navštívil, a tady je malá ukázka z jeho průběhu.

Vánoční ladění.

 

Broumov náměstí.

Je tu! Období tradic, zvyků a hřejivých vůní. Vánoce. Nalaďme se svátečně a pojďme si projít některé z oblíbených vánočních tradic a zvyků. Nechť jsou vám inspirací k nákupům i vlastní tvorbě.

Čekání na Tichou noc.  Advent, tedy období čtyř týdnů před Vánocemi, má dlouhou tradici. Objevil se již ve 4. století n. l. ve Španělsku a jeho délka se ustálila v 11. století. Začíná první adventní nedělí, končí odpoledne na Štědrý den. Na našem území se slaví již od raného středověku. Dnes mají Vánoce ponejvíc rodinný nádech. To však neznamená, že ztratily na své výjimečnosti. Jsou jakýmsi vrcholem roku před závěrečnými silvestrovskými oslavami.

Vánoční stromek, dnes si bez něj téměř neumíme Vánoce představit. Přesto je to zvyk vcelku nový a bývaly doby, kdy byl považován za pohanský. Poprvé se vánoční stromky začaly objevovat v Německu v 16. století. U nás je pak tradice zdobení vánočních stromků živá od 19. století. Stromky se nejprve objevovaly v bohatých rodinách a až mnohem později tento obyčej dorazil i do chudých stavení.

Strom byl rozsvícen 30. 11 1925

Vánoce jsou od nepaměti obdobím zvyků a obyčejů. Slunovrat a nadcházející konec roku vybízely a vybízejí k různým magickým rituálům, věštbám a zázrakům. Některé postupně upadly v zapomnění, V současnosti je obdarovávání blízkých nejvýraznějším (a často jediným a nejdůležitějším) vánočním zvykem. Patrně je inspirován darem Tří králů, kteří jako projev úcty přinesli do Betléma kadidlo, zlato a myrhu. Jako významný zvyk se štědrost, pohostinnost a obdarovávání připomíná od 14. století. Na venkově se pak dárky začaly dávat přibližně od 16. století (většinou šlo o jablka, ořechy a sladkosti a obdarovanými byli nejen lidé, ale i hospodářská zvířata). Pro děti se pak dárky staly pravidlem až v 19. století (nadělovalo se ovoce, sladkosti a postupem času i nezbytné každodenní potřeby a hračky). Jiné byly potlačeny a některé přežívají dodnes, byť v poněkud jiné podobě.

                                                                

V průběhu vánočních svátků se koledovalo hned několikrát - na Štědrý den, na Štěpána i ve svátek Tří králů. Koledovaly hlavně děti, studenti a chudí lidé, kteří si tak vylepšovali své nuzné živobytí. Námětem koled jsou především biblické příběhy a oslava betlémského zrození. Nejznámější vánoční píseň, Tichá noc, pochází z Rakouska. Poprvé zazněla roku 1818. A protože byly při její premiéře kostelní varhany rozbité, slyšeli ji lidé v doprovodu kytary. Píseň byla přeložena do více než 300 jazyků a je tedy možné, že je to nejslavnější píseň vůbec.

Pro zpříjemnění svátečních dnů, si můžete pustit Českou mši vánoční, od Jakuba Jana Ryby tak trochu v jiném podání.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123602023-ceska-mse-vanocni/

                                           https://img.obrazky.cz/?url=0d0d1bbd0bbb9824&size=2

 Krásné Vánoce plné radosti, lásky a pohody. Do nového roku přeji mnoho štěstí a zdraví. Šťastné a veselé!