Vánoční ladění.

 

Broumov náměstí.

Je tu! Období tradic, zvyků a hřejivých vůní. Vánoce. Nalaďme se svátečně a pojďme si projít některé z oblíbených vánočních tradic a zvyků. Nechť jsou vám inspirací k nákupům i vlastní tvorbě.

Čekání na Tichou noc.  Advent, tedy období čtyř týdnů před Vánocemi, má dlouhou tradici. Objevil se již ve 4. století n. l. ve Španělsku a jeho délka se ustálila v 11. století. Začíná první adventní nedělí, končí odpoledne na Štědrý den. Na našem území se slaví již od raného středověku. Dnes mají Vánoce ponejvíc rodinný nádech. To však neznamená, že ztratily na své výjimečnosti. Jsou jakýmsi vrcholem roku před závěrečnými silvestrovskými oslavami.

Vánoční stromek, dnes si bez něj téměř neumíme Vánoce představit. Přesto je to zvyk vcelku nový a bývaly doby, kdy byl považován za pohanský. Poprvé se vánoční stromky začaly objevovat v Německu v 16. století. U nás je pak tradice zdobení vánočních stromků živá od 19. století. Stromky se nejprve objevovaly v bohatých rodinách a až mnohem později tento obyčej dorazil i do chudých stavení.

Strom byl rozsvícen 30. 11 1925

Vánoce jsou od nepaměti obdobím zvyků a obyčejů. Slunovrat a nadcházející konec roku vybízely a vybízejí k různým magickým rituálům, věštbám a zázrakům. Některé postupně upadly v zapomnění, V současnosti je obdarovávání blízkých nejvýraznějším (a často jediným a nejdůležitějším) vánočním zvykem. Patrně je inspirován darem Tří králů, kteří jako projev úcty přinesli do Betléma kadidlo, zlato a myrhu. Jako významný zvyk se štědrost, pohostinnost a obdarovávání připomíná od 14. století. Na venkově se pak dárky začaly dávat přibližně od 16. století (většinou šlo o jablka, ořechy a sladkosti a obdarovanými byli nejen lidé, ale i hospodářská zvířata). Pro děti se pak dárky staly pravidlem až v 19. století (nadělovalo se ovoce, sladkosti a postupem času i nezbytné každodenní potřeby a hračky). Jiné byly potlačeny a některé přežívají dodnes, byť v poněkud jiné podobě.

                                                                

V průběhu vánočních svátků se koledovalo hned několikrát - na Štědrý den, na Štěpána i ve svátek Tří králů. Koledovaly hlavně děti, studenti a chudí lidé, kteří si tak vylepšovali své nuzné živobytí. Námětem koled jsou především biblické příběhy a oslava betlémského zrození. Nejznámější vánoční píseň, Tichá noc, pochází z Rakouska. Poprvé zazněla roku 1818. A protože byly při její premiéře kostelní varhany rozbité, slyšeli ji lidé v doprovodu kytary. Píseň byla přeložena do více než 300 jazyků a je tedy možné, že je to nejslavnější píseň vůbec.

Pro zpříjemnění svátečních dnů, si můžete pustit Českou mši vánoční, od Jakuba Jana Ryby tak trochu v jiném podání.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123602023-ceska-mse-vanocni/

                                           https://img.obrazky.cz/?url=0d0d1bbd0bbb9824&size=2

 Krásné Vánoce plné radosti, lásky a pohody. Do nového roku přeji mnoho štěstí a zdraví. Šťastné a veselé!

Muzeum kočárků Náchod.

 

Při jedné z návštěv v nemocnici Náchod, jsme při zpáteční cestě uviděli pod viaduktem ceduli s upozornění na nedaleké muzeum kočárků. Proto jsme odbočily do postranní uličky, kam ukazovala šipka.

 Kromě rozsáhlých stávajících expozic ve dvou podlažích se návštěvníci mohou těšit na spoustu nových exponátů. Na začátku výstavního prostoru najdete krásný velký kočár z roku 1840, pocházející z francouzského zámku. Přibyly dvě vitríny. V přízemí najdeme expozici s originálními knihami patentů z 19. století. Druhá vitrína je výstavou historických bruslí, které se připevňovaly na boty, najdeme ji v zimním koutku na konci na konci expozice prvního patra. Nad novou vitrínou visí zajímavý historický patent s vyobrazením bruslí, které se připevňovaly koženými řemínky až pod koleny. Mimo jiné si můžete prohlédnout i řadu unikátních starobylých praček. Tady je pouze část toho, co se dá prohlédnout. Na ostatní nabízené expozice již nedošlo pro nedostatek času, který nám zbýval do odjezdu vlaku.

 

                     

Příroda.

 

Tradiční postavičky z balíků slámy stávaly na louce proti firmě Diakonie Broumov. Obří sochy z balíků slámy, které jsou atrakcí pro všechny projíždějící řidiče a nezřídka u nich řidiči i zastavovaly a fotografovaly se. Podobné postavy jsou k nalezení také v sousedním Polsku.

Sekal sedlák sekal louku, viděl v dálce hezkou holku.

  Kyprá byla, vnady měla, jenže o tom nevěděla.

Ze sena ji kdosi stvořil, aby se jí někdo dvořil.

Sedlák šelma nápad dostal,

kolem selky hnedle hopsal.

Povahu má dobrodruha,

postavil ji také druha.

Teď tu stojí hezky spolu, 

 z louky dívají se dolu. 

Srandu z toho možná mají, 

před každým to ale tají. 

Sedlák spokojen svou prací, 

domů unaven se vrací.

Samo - obsluha.

 

Při pročítání článků o důchodcích se dozvíme, jaký je pohled na tuto generaci od různých věkových skupin. Nejvíce kritičtí jsou právě ti mladší, kteří mají celý život před sebou, a to ještě nevědí, jaké bude jejich stáří. Je ovšem i jiná skupina těch mladých, kteří rádi vzpomínají na strávené prázdniny a všechny volné chvilky u své babičky a dědečka, tolerují jejich neduhy a rádi i pomohou. Na druhé straně jsou skupiny, kterým tito důchodci všude překážejí, zdržují, vše co je levnější vykoupí. Je otázka, zda se toto týká jenom těch dříve narozených, nebo jestli se dokáži slušně chovat v obchodech i ti mladší. Vzpomněl jsem si na článek jedné z blogerek, která popisuje následující příhodu. Minulý týden jsem vešla do obchodu s potravinami a vidím, jak malé, asi dvouleté dítě pobíhá mezi regály. Zastaví se u koše s pečivem. Vezme do ruky housku, strčí do pusy a odhodí zpět do koše. Vezme další, opět ji ožužlá a zase vrátí zpět. Nakonec vezme třetí a s tou odejde ke své matce. Koukám na to já, prodavačka, matka dítěte a nikdo nic neříká. Myslela jsem, že prodavačka oslintané housky vybere, vyhodí a matku alespoň pokárá. A ono se nic nedělo. Chvíli čekám, pak to nevydržím a nahlas pronesu: "Vám nevadí, že to dítě oslintalo dvě housky a hodilo je zpět?" Nejspíš nevadilo, poněvadž matka na mě vrhla vražedný pohled a prodavačka teprve pak tiše prohodila: "To dítě nesmíte pro příště nechat běhat bez dozoru. Ještě by se mu mohlo něco stát." Může to být i jedna z těch mamin, která nemá zrovna ten nejlepší vztah k té starší generaci.

 

 

 

 Google Analytics.

Jára Cimrman v Náchodě.

Český génius a největší Čech Jára Cimrman, který proslul například vynálezem dvoudílných plavek, plnotučného mléka či prvního spojení na principu internetu, byl také velkým cestovatelem a polárníkem. Jeho stopy nacházíme v nesčetných zemích téměř všech světových kontinentů. Důkaz o jeho návštěvě v Náchodě byl nalezen při rekonstrukci nádraží. Při podrobném zkoumání nalezených otisků v ústavu pro zjišťování totožnosti, byla určena právě pro Járu Cimrmana. Cimrman se ve své době věnoval tzv. živým obrazům a jednoho dne byl požádán, aby sestavil živý obraz "Češi na Severním pólu". Aby získal inspiraci tak se do nejsevernějšího místa světa vypravil. Česká výprava měla od začátku plno problému. Místo psů vzali sice silného ale duševně zaostalého Varla Frištenského. Hned po vystoupení z vlaku v Rusku zjistili, že ve vlaku zapomněli míč. Když jim došlo jídlo, byli nuceni, sníst psy. Jára Cimrman vzpomíná i na některé další potíže: "Náčelníkovi se spustila rýma, mně se ozval žlučník a Frištenský ztratil obojek." Ne všichni její členové byli Severním pólem nadšení, jak vyplývá z následující citace: "Když to srovnám s tím výletem na Kokořín... tam byly skály pískovcový, stánky s občerstvením. A co je tady? Prd," prohlásil bezostyšně na mrazivém pólu "potah" Varel Frištenský (výprava ho s sebou měla místo psího spřežení). Ostatní členové výpravy, lékárník Vojtěch Šofr a pomocný učitel Václav Poustka, však již naslouchali oslavnému projevu svého náčelníka. Ovšem i jim se ale na dalekém severu zastesklo. "Do Prahy, do Podolí, do lékárny... doprdele to je mi smutno," posteskl si lékárník. Stateční Čechové se však ke svému stesku po návratu nepřiznali.

Části textu ze hry: "Dobytí severního pólu" Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka.

 

         

 

Ze života na vesnici.

 

Kdo by se nechtěl jednou za čas, případně podle možností alespoň jednou za život vrátit a prohlédnout si své rodiště a někdy i místo svých dětských vzpomínek. Většinou si tato místa pamatujeme dětskýma očima veliké a rušné. Někdy pak dochází i na zklamání , že to není tak, jak si to pamatujeme. Prohlídku jsme chtěli začít místním zámkem, kde jsem byl naposled, když byl ještě veřejnosti přístupný. Nynější zámek byl založen r. 1693 Jiřím Fridrichem hrabětem z Oppersdorfu. Ještě nedostavěný v r. 1699 z většího dílu shořel. Roku 1703 byla sepsána nová smlouva o jeho dostavění. V roce 1753 shořela na zámku střecha. Josef Jan Sosnovec ( Miletín držel v letech 1766 - 1780) dal zámek opravit. V roce 1846 při velkém požáru zámek také utrpěl - vyhořel až na klenutí v přízemí. Majitel Miletína Hynek Václav Falge dal po požáru zámek dostavět a opravit. Jeho Jasnost kníže Alexandr z Schonburg-Hartenšteina dal po roce 1882 zámek vkusně opravit. V r. 1897 se ujal řízení panství Jan Schonburg-Hartenštein. V r. 1914 převzala velkostatek Moravská agrární banka a některé dvory odprodala. Zbytek velkostatku se zámkem, zahradou, parkem, polnostmi a lesy koupil r. 1915 Jan Alfons Šimáček. V r. 1941 vše zdědila dcera Marie Stýblová roz. Šimáčková. Po r. 1948 byl zámek využíván jako domov pro děti rodičů pracujících v zahraničí, později jako školící středisko celní správy. V současné době je objekt s pozemky vrácen potomkům posledních majitelů.

V popředí zámku jsou připravovány židle a stolek pro účastníky svatebního obřadu., který se tu měl uskutečnit.

Zámecký park je pro veřejnost nepřístupný, ale i tak se nám podařilo ho v krátkosti projít, a nenarušit tak přípravy svatebního obřadu.

V prostorách zámku je umístěno Muzeum českého amatérského divadla, které je možné navštívit po předchozím objednání. To samé se týká i návštěvy rodinného domku K.J.Erbrna, který je možné navštívit rovněž po objednání.

Rok 1846 byl velkou pohromou pro celý Miletín. Požár, který propukl toho roku, zničil 112 dřevěných domů, poničil zámek, faru i kostel. Na náměstí je umístěn Erbenův pomník a socha sv. Jiří Drakobijce.

Miletín je všeobecně známý díky zdobeným perníkovým cukrovinkám, které nesou v názvu jméno města, tzv. miletínské modlitbičky. V Miletíně byla zbudována i Naučná stezka K. J. Erbena. Je to okruh vedoucí městečkem Miletín a jeho okolím. Byla vybudována se záměrem seznámit návštěvníky Miletína s životem a dílem významného spisovatele.