Samo - obsluha.

 

Při pročítání článků o důchodcích se dozvíme, jaký je pohled na tuto generaci od různých věkových skupin. Nejvíce kritičtí jsou právě ti mladší, kteří mají celý život před sebou, a to ještě nevědí, jaké bude jejich stáří. Je ovšem i jiná skupina těch mladých, kteří rádi vzpomínají na strávené prázdniny a všechny volné chvilky u své babičky a dědečka, tolerují jejich neduhy a rádi i pomohou. Na druhé straně jsou skupiny, kterým tito důchodci všude překážejí, zdržují, vše co je levnější vykoupí. Je otázka, zda se toto týká jenom těch dříve narozených, nebo jestli se dokáži slušně chovat v obchodech i ti mladší. Vzpomněl jsem si na článek jedné z blogerek, která popisuje následující příhodu. Minulý týden jsem vešla do obchodu s potravinami a vidím, jak malé, asi dvouleté dítě pobíhá mezi regály. Zastaví se u koše s pečivem. Vezme do ruky housku, strčí do pusy a odhodí zpět do koše. Vezme další, opět ji ožužlá a zase vrátí zpět. Nakonec vezme třetí a s tou odejde ke své matce. Koukám na to já, prodavačka, matka dítěte a nikdo nic neříká. Myslela jsem, že prodavačka oslintané housky vybere, vyhodí a matku alespoň pokárá. A ono se nic nedělo. Chvíli čekám, pak to nevydržím a nahlas pronesu: "Vám nevadí, že to dítě oslintalo dvě housky a hodilo je zpět?" Nejspíš nevadilo, poněvadž matka na mě vrhla vražedný pohled a prodavačka teprve pak tiše prohodila: "To dítě nesmíte pro příště nechat běhat bez dozoru. Ještě by se mu mohlo něco stát." Může to být i jedna z těch mamin, která nemá zrovna ten nejlepší vztah k té starší generaci.

 

 

 

 Google Analytics.

Jára Cimrman v Náchodě.

Český génius a největší Čech Jára Cimrman, který proslul například vynálezem dvoudílných plavek, plnotučného mléka či prvního spojení na principu internetu, byl také velkým cestovatelem a polárníkem. Jeho stopy nacházíme v nesčetných zemích téměř všech světových kontinentů. Důkaz o jeho návštěvě v Náchodě byl nalezen při rekonstrukci nádraží. Při podrobném zkoumání nalezených otisků v ústavu pro zjišťování totožnosti, byla určena právě pro Járu Cimrmana. Cimrman se ve své době věnoval tzv. živým obrazům a jednoho dne byl požádán, aby sestavil živý obraz "Češi na Severním pólu". Aby získal inspiraci tak se do nejsevernějšího místa světa vypravil. Česká výprava měla od začátku plno problému. Místo psů vzali sice silného ale duševně zaostalého Varla Frištenského. Hned po vystoupení z vlaku v Rusku zjistili, že ve vlaku zapomněli míč. Když jim došlo jídlo, byli nuceni, sníst psy. Jára Cimrman vzpomíná i na některé další potíže: "Náčelníkovi se spustila rýma, mně se ozval žlučník a Frištenský ztratil obojek." Ne všichni její členové byli Severním pólem nadšení, jak vyplývá z následující citace: "Když to srovnám s tím výletem na Kokořín... tam byly skály pískovcový, stánky s občerstvením. A co je tady? Prd," prohlásil bezostyšně na mrazivém pólu "potah" Varel Frištenský (výprava ho s sebou měla místo psího spřežení). Ostatní členové výpravy, lékárník Vojtěch Šofr a pomocný učitel Václav Poustka, však již naslouchali oslavnému projevu svého náčelníka. Ovšem i jim se ale na dalekém severu zastesklo. "Do Prahy, do Podolí, do lékárny... doprdele to je mi smutno," posteskl si lékárník. Stateční Čechové se však ke svému stesku po návratu nepřiznali.

Části textu ze hry: "Dobytí severního pólu" Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka.

 

         

 

Ze života na vesnici.

 

Kdo by se nechtěl jednou za čas, případně podle možností alespoň jednou za život vrátit a prohlédnout si své rodiště a někdy i místo svých dětských vzpomínek. Většinou si tato místa pamatujeme dětskýma očima veliké a rušné. Někdy pak dochází i na zklamání , že to není tak, jak si to pamatujeme. Prohlídku jsme chtěli začít místním zámkem, kde jsem byl naposled, když byl ještě veřejnosti přístupný. Nynější zámek byl založen r. 1693 Jiřím Fridrichem hrabětem z Oppersdorfu. Ještě nedostavěný v r. 1699 z většího dílu shořel. Roku 1703 byla sepsána nová smlouva o jeho dostavění. V roce 1753 shořela na zámku střecha. Josef Jan Sosnovec ( Miletín držel v letech 1766 - 1780) dal zámek opravit. V roce 1846 při velkém požáru zámek také utrpěl - vyhořel až na klenutí v přízemí. Majitel Miletína Hynek Václav Falge dal po požáru zámek dostavět a opravit. Jeho Jasnost kníže Alexandr z Schonburg-Hartenšteina dal po roce 1882 zámek vkusně opravit. V r. 1897 se ujal řízení panství Jan Schonburg-Hartenštein. V r. 1914 převzala velkostatek Moravská agrární banka a některé dvory odprodala. Zbytek velkostatku se zámkem, zahradou, parkem, polnostmi a lesy koupil r. 1915 Jan Alfons Šimáček. V r. 1941 vše zdědila dcera Marie Stýblová roz. Šimáčková. Po r. 1948 byl zámek využíván jako domov pro děti rodičů pracujících v zahraničí, později jako školící středisko celní správy. V současné době je objekt s pozemky vrácen potomkům posledních majitelů.

V popředí zámku jsou připravovány židle a stolek pro účastníky svatebního obřadu., který se tu měl uskutečnit.

Zámecký park je pro veřejnost nepřístupný, ale i tak se nám podařilo ho v krátkosti projít, a nenarušit tak přípravy svatebního obřadu.

V prostorách zámku je umístěno Muzeum českého amatérského divadla, které je možné navštívit po předchozím objednání. To samé se týká i návštěvy rodinného domku K.J.Erbrna, který je možné navštívit rovněž po objednání.

Rok 1846 byl velkou pohromou pro celý Miletín. Požár, který propukl toho roku, zničil 112 dřevěných domů, poničil zámek, faru i kostel. Na náměstí je umístěn Erbenův pomník a socha sv. Jiří Drakobijce.

Miletín je všeobecně známý díky zdobeným perníkovým cukrovinkám, které nesou v názvu jméno města, tzv. miletínské modlitbičky. V Miletíně byla zbudována i Naučná stezka K. J. Erbena. Je to okruh vedoucí městečkem Miletín a jeho okolím. Byla vybudována se záměrem seznámit návštěvníky Miletína s životem a dílem významného spisovatele.