Po letní přestávce loutkového divadla BRUM Broumov, bylo opět jedno z představení tohoto divadélka. Na programu byla hra " Čarovný kvítek", která byla sehrána pro děti Mateřských škol. Kdo by si myslel, že vodit loutky je lehké, je na omylu. Musí se hlídat, aby se nitě nezamotaly a někde neuvázly. V této činnosti dvojnásob platí, že ruce loutkoherců jsou navíc zlaté. V některých představeních divák žasne, co všechno jeho ruce dokáží rozpohybovat. V čem spočívá kouzlo práce s oním "materiálem", tedy loutkou? Prostě v kouzlu oživené hmoty. Pokud na jevišti hraje kousek dřevíčka a děti na něj reagují a přijímají od něj nějaké sdělení, daný obsah nejen přijímají, ale daleko lépe si ho pamatují. Loutkoherci daleko více předávají svou duši právě díky oživování předmětů. Brum se programově specializuje na dětského diváka. Ne proto, že je to snadnější, spíše naopak. Hrají pro ty nejmenší diváky, a tak je musí zaujmout. Snaží se je vtáhnout do děje. A když jsou případy, kdy jim děti napovídají, jak mají zachránit princeznu, je to ta největší odměna, vědí, že to funguje. Kdo to nezažil, nepochopí. Malé dítě mívá někdy před loutkou respekt, cítí nejistotu…Je to neživé a chová se to jako živé, je to podivné. Navazování kontaktu pomocí loutky je o to jednodušší, že odpadá běžná nejistota a ostych při setkání s cizím dospělým člověkem. Až když ji vezme za ruku, je to, jakoby bralo za ruku dospělého člověka. Proto také loutkoherci tohoto divadélka chodí po skončení představení mezi děti a ukazují jim loutky, se kterými hraji a jak fungují.
