Loutkové divadlo BRUM 10. část.

 

V té době jsme měli už asi čtvrtou variantu konstrukce divadélka. Každá další byla vždy jednodušší a lehčí. Na přehlídce jsme předvedli pohádku Fr. Čecha "DRAK". Obstáli jsme dobře, dostali jsme cenu za svěží ztvárnění pohádky. To nám pochopitelně dodalo další povzbuzení do naší činnosti. Byli jsme tak zaujati činnosti pro děti, že jsme ve spolupráci s ROH broumovských podniků pořádali akce i mimo vlastní loutkařiny, jako byly dětské dny, drakyády, koloběžkové závody, vánoční nadílky.

Jedna z akcí pro děti broumovských podniků.

Dokonce jsme se pustili i do odpoledních pořadů pro starší mládež v Červeném salonku v bývalé radnici. Byla to odpoledne s třemi " D". Divadlo, diskotéka, Dalibor Novotný. Předváděly se tam etudy s loutkami, Dáša Justová přednášela poezii či četla úryvky z knížek. Mezi tím vším diskotéka. Sami jsme byli zvědaví, jak budou mladí reagovat na loutky a poezii. Původně jsme si mysleli, že mládež opustí sál a nebude je to bavit. Ale překvapili nás. Když skončila hudební skladba a začalo divadlo, bylo jen několik těch, kteří skutečně odešli. Většina si sedla na podlahu před jevištěm a pozorně sledovali vystoupení.

Z prostoru Staré radnice.

V sezoně 1982-83 se hrály hry Čertí mlýn, Drak, Jak Kašpárek se Šmidrou zvítězili nad ježibabou. V tomto období jsme získali 3x okresní cenu na Boučkově Jaroměři a několik ocenění v Libčanech. Začalo se o nás říkat "že jsme Broumovští rutinéři". Co se týká úspěšných vystoupení, bylo jich podle mého soudu dost. Na přehlídkách jsme většinou vyhrávali ceny dětského diváka. Jak na okresních přehlídkách na Boučkově Jaroměři, tak i na Krajských přehlídkách v České Třebové, nebo Hradci Králové, či v Libčanech.

V druhé polovině osmdesátých let a v letech devadesátých o nás po příjezdu na štaci říkávali: "Á, je tu strýc Bujan" a s ním ti broumovšti rutinéři. Byli jsme a jsme do dneška jedni z mála, kteří hrají většinou klasické marionetové divadlo skrze kukátko. V roce 1984 se uskutečnilo setkání loutkářů Broumova, spojené s výstavou loutek a dalších dokladů z činnosti. Jarda Dařbuján uvítal všechny zúčastněné krátkým přehledem. Toto setkání jsme nazvali OHLÉDNUTI za prací a činnosti loutkářů za 36 let a připomeneme si 25 let od založení stálé scény v Broumově. V roce 1964 oslavil soubor 5 let trvání. Za toto období sehráli 15 premiér a nespočet repríz. V roce 1965 zvítězili na okresní přehlídce, která se konala v Broumově, hrou Estráda šaška Juchajdy. Zúčastnili jsme se loutkářské přehlídky o cenu Matěje Kopeckého a jako hosté Jiráskova Hronova. Postoupili jsme přes okresní přehlídku do krajské a získali jednu ze tří hlavních cen. Tyto ceny nás těší, ale největším oceněním jsou pro nás rozzářené oči dětí. Od roku 1959 pracovalo a prošlo loutkovým divadlem více jak 140 ochotníků. Soubor vedlo 6 vedoucích souboru a pracovalo pod vedením 7 režisérů. Celkem bylo nastudováno 43 her.

 

Loutkové divadlo BRUM 9. část

 

Jarda Dařbuján nabídku přijal a od roku 1977 soubor vedl po režijní stránce. Hrála se představení "Kašpárek vaří živou vodu, Začarovaný kašpárek, Tanec s čertem, Koza Roza, Sůl nad zlato, Krakonošova nadílka.

Ze zprávy JKP 1979

Když v roce 1979 přišla povodeň, odneslo to i naše divadlo. Podmáčely se stěny původní kuželkárny a začal se pronášet strop. Zděná budova s jevištěm a divadelním zázemím byla v pořádku, jen přízemí a zahloubenou "vanu" pod jevištěm pro mluviče a spodní vedeni loutek, zaplavila voda. A zničila téměř všechny kulisy. Loutky byly v poschodí, tudíž neutrpěly. Několik dní jsme jen uklízeli a debatovali, co dál. Zkoušet bylo kde, ale nebylo kde hrát. Divadelní sál byl neschopný provozu. Ale když je nadšení a chuť, jde všechno. Začali jsme stavět jednoduchou přenosnou scénu divadla. Byla menší, ale cestovní. Mohli jsme s ní zajet kamkoliv za divákem. Do školek, kluboven, hospod, pionýrských táborů. A tak jsme taky jezdili. A zatím kompetentní osoby jednali o demolici hlediště v našem původním divadélku a novou výstavbou se základy, protože původní stavba sálu (tedy dříve kuželníku) byla bez základů, dřevěná, pobitá heraklitem a omítkou a z vnitřní strany pobitá koženkou. Rozjela se akce "Oprava divadla". Z učňovské školy zednické jsem měl přislíbené zedníky, i nás bylo víc jak 14. Chyběla jen dokumentace a příspěvek na materiál.

Ale i to se začalo příslibem broumovských podniků dařit. Když už bylo vše na dobré cestě, dostali jsme náhle vyrozuměni, že se nic adaptovat nebude, divadlo se celé zbourá a postaví se tam výpočetní středisko. Dodnes výpočetní středisko nestojí a divadlo také ne. Prvním větším úspěchem byl postup na krajskou přehlídku s pohádkou Františka Čecha "DRAK" v roce 1980 v České Třebové.

  

 Odjezd na krajskou přehlídku Česká Třebová.

Představení bylo hodnoceno velice dobře. V této sezoně se hrál "Ostrov splněných přání" a "Honza doktorem". Jezdilo se po vesnicích a hrála se nadílková představení pro broumovské podniky. V roce 1981 došlo k demolici stálé scény a divadlo se stěhovalo do provizorií. I začalo velké stěhování. Nejprve se loutkové divadlo přestěhovalo do budovy staré radnice, odtamtud do prázdného bytu na Malém náměstí, pak odtud do skladu velkého divadla, potom do zadního traktu divadla v druhém poschodí, odtud do přízemí vpravo a později ještě i vlevo.

1980 - Zkušebna ve Staré radnici - JKP. 

Nakonec se přestěhovalo do soukromého bytu Benešových. Že takové zacházení neprospívá ani loutkám ani ostatnímu inventáři je nadmíru jasné všem, kteří věci aspoň trochu rozumí nebo si to dovedou aspoň představit. Na základě ztráty stálé scény se divadlo přejmenovalo na BRUM. Nejčastěji se hrály hry Františka Čecha: Čertimlýn, Drak, atd. Soubor se věnoval i dalším akcím. V tomto období se o chod divadla nejvíce zasloužili Jaroslav Dařbuján, vedoucí, režisér, dramaturg, výtvarník (jeho otec Karel maloval loutky, kulisy), Dalibor Novotný loutkoherec, Jiří Štěpán zvukař osvětlovač, Miloš Rain herc a muzikant a Dáša Justová loutkoherec a těžko vypsat všechny další. Přes veškeré problémy se ale divadlo hrálo, i když bylo nemálo okamžiků, kdy jsme si už říkali: "Vykašlem se na to!" Ale nějak to nešlo. Stačilo se podívat na nějaké hezké dítě, nebo když kolem přešla školka s paní učitelkou na procházce, hned byly myšlenky zase u divadélka. Prošli jsme různými krizemi, ale hrálo se dál.

1980 - Jetřichov a Božanov, hra Ostrov splněných přání. Rozzářené oči nejen dětí.

Děkovačka.

Jednou z prvních pohádek byla: Kašpárek vaří živou vodu". Hráli jsme ji jako nadílkové představení" po podnicích Broumova i s Dědou Mrázem. Pak následovaly další hry: "Začarovaný Kašpárek", "Koza Róza, "Tanec s čertem", "Drak", Kašpárek se vrací" atd. Pomalu a jistě se o nás dozvídali na okrese i na kraji. Tak v roce 1980 jsme byli pozváni na Krajskou přehlídku loutkových souborů.