Loutkové divadlo BRUM.

 

              Loutkářům se dostává uznání.

                                                  

Východočeské loutkářství je čerstvým přírůstkem na seznamu UNESCO.Východočeské loutkářství, to je fenomén, který je hlavním tématem propagace cestovního ruchu Královéhradeckého. Nejen, že má loutkářství ve východních Čechách dlouholetou tradici, ale jeho význam pro Českou republiku a Slovenskou republiku dokazuje i nedávný zápis do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.

Královéhradecký kraj ve spolupráci s dalšími subjekty dlouho usiloval o zápis východočeského lidového loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. "Vážíme si toho, že se české a slovenské loutkářství dostalo pod mezinárodní ochranu tradic hned vedle vesnických masopustních obchůzek a masek na Hlinecku nebo jízdy králů na Slovácku. A konec konců, v Královéhradeckém kraji můžeme najít samotné kořeny této tradice. Historicky první prokázaný český loutkář Jan Jiří Brát se totiž narodil ve Studnici u Náchoda a jedno z prvních doložených představení se hrálo už v roce 1697 na Kuksu.

Samotné východočeské loutkářství bylo z rozhodnutí tehdejší ministryně kultury Aleny Hanákové zapsáno do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR.

 

9. "NEJ" východočeského loutkářství.

• První historicky doložený český loutkář Jan Jiří Brát (1724-1805) - ze Studnice u Náchoda. Zakladatel rodinné dynastie loutkářů křižujících v 18. a 19. století Evropu.

• Legendární loutkář Matěj Kopecký, o víc než generaci mladší než J. J. Brát; narodil se v Libčanech u Hradce Králové.

• Nejstarší opisy her českých loutkových divadel z konce 18. století - dochovaly se zásluhou kočovných loutkářů Meissnerů z Nové Paky.

• Nejdéle souvisle působící loutkářská firma v republice - APAS (Anna Preclíková a synové) v Josefově; vyráběla loutky v letech 1929-2007.

• Jeden z nejstarších amatérských loutkářských souborů v republice - Kacafírek, Chrudim (od r. 1915)

• Jeden z nejlepších amatérských loutkářských souborů v Čechách a na Moravě - Céčko, Svitavy (od r. 1970)

• Mezinárodně proslulé loutkové Divadlo DRAK v Hradci Králové (od r. 1958)

• První muzeum loutek v republice - Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi (od r. 1972)

• Nejstarší festival amatérského loutkového divadla na světě - Loutkářská Chrudim (od r. 1951)

Loutkové divadlo - Brum.

Byla také léta, kdy soubor měl 5-6 vodičů loutek, zrovna tolik lidí mluvilo ve vaně za loutky, a dále osvětlovače a zvukaře v jedné osobě, ale také jsme některý rok zůstali dohromady asi 4, takže jsme museli texty nejprve namluvit na magnetofon včetně zvukových efektů a pak titíž lidé loutky vodili dle zvuku. Rovněž zůstali vzpomínky na nezapomenutelné reakce dětského publika, kdy nabitý sál velice hlasitě a sám od sebe a velice zaujatě upozorňoval káčátko, že za keřem na něho číhá liška, nebo v jiné hře fandil Kašpárkovi, nebo by jistě inzultoval Ježibabu nebo draka, kdyby mezi hledištěm a jevištěm nebyla ona ohrazená "vana" s mluviči, která z pohledu od diváků vypadala přesně jako orchestřiště v klasických divadlech. Další, i když nechtěnou, nezapomenutelnou reakcí dětského publika byl okamžik z představení Ďáblův Most. Tehdy jsme hráli v loutkovém divadle v Olivětíně (také tam již není). Ve hře byl okamžik, že se strhla kouzelná bouře s hromy a blesky a po ní měl na nebi zkrvavět měsíc. To znamenalo, že jako osvětlovač, se musel za snad vteřinové tmy vynořit u horizontu a měsíc překrýt červeným filtrem a zmizet. V tom dále blesky a bouře i rudý měsíc. Jenže pomocník, který na tu chvíli musel zaskočit u světel, v okamžiku, kdy jsem se vynořil u horizontu, bleskl, celý sál mne uviděl a hluboce hlesl "OBR! ". Hra však pokračovala dál, ale po představení přeci jen jsem z hloučku dětí zaslechl: "A viděls´ toho obra?" Ze spoluherců je nutné vzpomenout na ty nejstarší, jako pan Řehák, paní Lecmanová, manželé Pajkrtovi, oba učitelé, pak nezapomenutelný režisér Jiří Volhejn a hrála zde i jeho tehdejší žena Karina, z mé generace pak především spolužák Josef Gruner a Jitka Beková-později Grunerová, kteří věnovali divadélku mnoho času i mimo zkoušky při vyvazování loutek, výrobě rekvizit a kulis.

Další spolužáci jako Truda Mülerová, Jaroslav Holeček - který zde začal také režírovat (nezapomenutelné "Káčátko" a Estrádu šaška Juchajdy, kde do představení byly zapojeny loutky, živí herci i černé divadlo s utrafialovým světlem, černými kombinézami a se svými speciálními světelnými efekty) a který nakonec loutkařinu studoval a stal se loutkářem v Hradeckém "DRAKu". Dále se mi z těch mladších ještě vybavují jména jako Komiková, Tauchmanová, Tulmanová, Pasuli, Boženka i Eva Lecmanová, Vendula Ptáčková, ale hlavně Jarda Dařbuján, který pak celé divadélko převzal a řídil jej a zejména v letech po povodni měl zásluhu na tom, že z toho mála co zbylo z trosek, se zachránilo. Se spolupracovníky vybudoval "mobilní" divadélko, které pak sídlilo na staré radnici v Broumově. Říkalo si BRUM a jezdilo rovněž hrát po okolí a zúčastňovalo se soutěží i získávalo ceny. Ovšem pohodlí původní scény bylo nenávratně pryč.

Je to přeci jen již mnoho let a rád vzpomenu na všechny spoluherce a bylo jich hodně. Pro nás tato doba znamenala účelně vynaložený čas mládí, něco jsme se naučili, bavilo nás to a do divadelní klubovny jsme mohli zajít prakticky kdykoliv i mimo zkoušky a bylo tam vždy teplo a útulno.

Další údaje o činnosti loutkového divadla uvádí také Jitka Grunerová. V roce 1964 měl soubor 25 členů a byly uváděny hry Ďáblův most, Káčátko, Bezhlavý rytíř a Estráda šaška Juchajdy jako pásmo pro školní mládež.

      1964 - Ze zájezdu v Žacléři k sehrání jedné z her.

   

                               

                        1965 - členové loutkové scény Veba Velká Ves.                      

Ze hry "Velké nebezpečí".

Rok 1966 by opět jedním z aktivních, kdy byla sehrána hra o Pyšné base, jak Honza dostal princeznu, ta byla sehrána i v Olivětíně. Dále to byla hra Velké nebezpečí, která byla vybrána i do soutěže. S touto hrou se uskutečnil i zájezd do Teplic n/Met., kde se hrálo v charitě a další představení ve škole. I když tu byly některé technické nedostatky, zájezd se vydařil. V závěru měsíce dubna tohoto roku byla schůzka v JKP Broumov ke zhodnocení práce LD za minulý rok a ocenění několika jednotlivců. Přítomen byl za n. p. Veba pan Josef Teplý, za JKP vedoucí pan Müller a čestným hostem "starý" ochotník pan Řehák.

Poslední hra této sezony se odehrála v Meziměstí a byla to hra, Jak Honza dostal princeznu. V průběhu divadelní sezony 1966 - 67 byly odehrány hry Sůl nad zlato, O čem král doma nevěděl, Zachráněná lípa, O divotvorném hrnci a Kašpárkovy taškařiny. V Meziměstí se odehrála hra Divotvorný hrnec a při dalším pozvání to byla hra O lípě.