Zobrazují se příspěvky se štítkemLoutkové divadlo. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemLoutkové divadlo. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 16. února 2026

Loutkové divadlo BRUM 14. část.

 


Po letní přestávce loutkového divadla BRUM Broumov, bylo opět jedno z představení tohoto divadélka. Na programu byla hra " Čarovný kvítek", která byla sehrána pro děti Mateřských škol. Kdo by si myslel, že vodit loutky je lehké, je na omylu. Musí se hlídat, aby se nitě nezamotaly a někde neuvázly. V této činnosti dvojnásob platí, že ruce loutkoherců jsou navíc zlaté. V některých představeních divák žasne, co všechno jeho ruce dokáží rozpohybovat. V čem spočívá kouzlo práce s oním "materiálem", tedy loutkou? Prostě v kouzlu oživené hmoty. Pokud na jevišti hraje kousek dřevíčka a děti na něj reagují a přijímají od něj nějaké sdělení, daný obsah nejen přijímají, ale daleko lépe si ho pamatují. Loutkoherci daleko více předávají svou duši právě díky oživování předmětů. Brum se programově specializuje na dětského diváka. Ne proto, že je to snadnější, spíše naopak. Hrají pro ty nejmenší diváky, a tak je musí zaujmout. Snaží se je vtáhnout do děje. A když jsou případy, kdy jim děti napovídají, jak mají zachránit princeznu, je to ta největší odměna, vědí, že to funguje. Kdo to nezažil, nepochopí. Malé dítě mívá někdy před loutkou respekt, cítí nejistotu…Je to neživé a chová se to jako živé, je to podivné. Navazování kontaktu pomocí loutky je o to jednodušší, že odpadá běžná nejistota a ostych při setkání s cizím dospělým člověkem. Až když ji vezme za ruku, je to, jakoby bralo za ruku dospělého člověka. Proto také loutkoherci tohoto divadélka chodí po skončení představení mezi děti a ukazují jim loutky, se kterými hraji a jak fungují.







Město Broumov se také zapojí do mezinárodního projektu Noc divadel.






středa 14. ledna 2026

Loutkové divadlo BRUM 13. část.

 

Následuje jedno z dalších povídáním se současným principálem divadla BRUM Zdeňkem Benešem, který vede soubor od roku 1990. Soubor je poměrně mladý, čítající v současné době celkem sedm členů a mají nemalý zájem o rozšíření z řad ochotných lidí, zajímajících se o práci s loutkami a vším, co se tohoto divadla týká. Převzali tradici loutkového divadla v Broumově po panu Dařbujanovi, který byl dlouhá léta principálem souboru. Zkoušeli jsme, kde se dalo, většinou u mě doma. Ovšem tato situace byla dlouhodobě neúnosná. Samotné postavení scény vyžaduje nějaký čas, který pak chybí k vlastní umělecké práci. Máme okolo 50 loutek a celou řadu kulis a rekvizit.

Ukázka loutek.

To vše je nutné někde uskladnit. Pro soubor, který chce tvořit, je nutné stálé zázemí. Je těžké, zkoušet v neustálém napětí, které sebou přináší právě to, když nemáme kam složit hlavu. V divadle rádi hrajeme, dokonce jsme zde i několik let zkoušeli, avšak po různých úpravách, které v divadle proběhly, zde nejsou vhodné prostory na umístění naší scény a uskladnění veškerého vybavení.

Jako zájmový soubor si nemůžeme dovolit hradit ze svého nějaký pronájem, kde bychom naše divadlo složili a zároveň ho využívali jako zkušebnu. Proto jsme před léty vstoupili do jednání s MěÚ v Broumově, konkrétně s paní starostkou JUDr. Ručkovou, která nám dala určitou naději na řešení této situace. V současné době nás najdete v Klubu ROK - II. patro budovy. Ročně odehrajeme kolem 12 představení. Jezdíme po východních Čechách. Diváci nás mohou vidět kromě Broumova, třeba v Polici nad Metují, Jaroměři, Hradci Králové atd.



Zkoušíme většinou jednou týdně a ročně vyprodukujeme dva tituly. V roce 2013 se například hrálo na nádvoří Broumovského kláštera a Božanově, tábor Studená voda. Zatím používáme nahrávek a cele se věnujeme vodění loutek. Do budoucna bychom rádi rozšířily početní stav souboru a rádi bychom vyprodukovali pohádku, kde zazní živé slovo. Pokud se týče amatérských souborů, je třeba si uvědomit, že představují pokračování staleté tradice. To všechno jsou důvody, pro které je třeba loutkářství v celé oblasti přiměřeně podporovat zvýhodněných pronájmů divadelních sálů, finanční podporou průběžného vzdělávání, propagace a publikační činnosti, bez nichž by se mohla vytratit znalost této tradice, včetně technologie, výroby loutek, kostýmů i kulis. Kdo dočetl toto povídání o loutkovém divadle BRUM až sem, je mu to jistě zcela jasné i s důvody proč i nadále podporovat dobrovolnou práci tohoto souboru.



Členové tohoto loutkového divadélka ve složení: Zdeněk Beneš - vedoucí souboru, Jaroslav Dařbujan - režie, Míla Benešová, Marie Andršová, Renata Kolářová, Hana Buchtová, Antonín Miewald Vám děkují za dosavadní přízeň a těší se na Vaše další návštěvy.




pondělí 24. listopadu 2025

Loutkové divadlo BRUM 12. část.

 


Po revoluci se začal soubor rozpadat. Najednou vidina svobody podniká byla silnější, než divadlo. Největší krize za mého působe nastala po roce 1990. Zůstává se mnou jen Květa mčíková a Dáša Justová. A zínám opět od začátku. Sháně se lidi, ktí jsou ochotni dělat něco pro děti a hlavně zadarmo. V roce 1990 se soubor rozpadl a zůstali jen tři. Jarda, ša Justová a Květa mčíková. Podilo se nám sehnat dalších několik naenců. Zkoušíme ht krátké pohádky a etudy. To trvá dva roky do roku 1992. Nevzdáváme se. Úspěch se pomalu blíží, přicháze nové tváře a naenci. Přišli Lenka Friebertová, Renata Sedláčková, Jirka Bachura, Otta Jíra - recesista a hudebník. Začala další etapa. Naučit nováčky mluvit, vodit loutky a vůbec ht divadlo. Ve spolupráci s Ottou a šou jsem napsal několik pohádek na zná náměty. Perníková chaloupka, Smolíček pacholíček, červeKarkulka. Byly to vlastně parodie na tyto pohádky. Hudbu dělal Otta. Pohádky byly natolik úspěšné, že nás dostali až na národní přehlídku do Chrudimi. Na soutěži v Chrudimi se všichni divili, pr jsme se tentokt dali na másky, když jsme tak dobří marionetáři. Já ale věděl, že se někde zít musí, a potom již ta přly marionety. Hrálo se a jezdilo. V roce 2000 skončil činnost vedoucí souboru J. Dařbuján a divadlo usnulo. Město vystěhovalo divadlo do nevyhovujících prostor staré gaže. Vlhko a přístup nekompetentních lidí udělaly na fundusu své. Toho se elelo manželům Benešovým a nastěhovali si divadlo do svého domku. Získali několik ochotníků a pozvolna začali zkoušet a jednou či dvakt za rok sehli představení. V té době Jarda Dařbuján občas docházel na jejich zkoušky s dobrou radou.

V roce 2012 dostali od Broumovské Ulity dvě místnosti k pronájmu. Divadlo nastěhovali a pozvolna se začalo budovat jeviště i hlediště. Realizovala se představe J. Dařbujána "Zahradník" Kouzelná perlička" a připravovaly se broumovské pověsti. Ve spolupráci s Agenturou pro rozvoj Broumovska loutkáři připravili naučnou stezku s námětem "Broumovských pověstí" - Jak vznikl Broumovský znak, Kouzelný pramen, Kovářova rokle, Poklad, Začarovaný opat. D pověsti "Bílá pa a Mlýn" byly zdramatizovány Jardou a v červnu 2013 zahrány v klášterzahradě.






Kaž činnost s dětmi a pro děti vliv na jejich vývoj a chováni. Kaž dítě si hle svůj vzor okolo sebe. Co vidí a s čím se setká a tvaruje jeho dětskou duši. V loutkovém divadle vždy vítězí dobro nad zlem. Dítě je v divadélku vždy upřímné a nec se vtáhnout do děje tak, že by to žádná televize nedokázala. Reakce dě v divadle jsou emotivní a hodnoce černo- bílé. Líbilo - nelíbilo, smích - pláč, jásot nebo strach o loutku. Potlesk ne nikdy hraný, ale upřímný a je největší odměnou nám komediantům. A co mi divadlo dalo? Seberealizaci, chuť dělat něco pro druhé, hlavně pro děti. Pozná výborných lidí, kamarádství, a radost z úspěchů. A co mi vzalo? Spoustu času, ale toho nelituji. Kaž dobro nese s sebou nějaké zlo. A kaž zlo je k něčemu dob. A toho dobra je c.



Kronika obsahuje i řadu poděkováza uskutně představení.




středa 5. listopadu 2025

Loutkové divadlo BRUM 11. část.

 

Jedno z dalších vyprávění Jardy Dařbujána.

V osmdesátých letech absolvoval Jarda Dařbuján Loutkářskou konzervatoř v divadle Drak v Hradci Králové a začal psát i vlastní pohádky a snky. Nejúspěšnější byly: "Votvená princezna" - pohádka se zpěvy a hodnými čerty. Hrálo se marionetami. Na naléhá mých loutkářů, že si chtě zkusit zaht i jiný styl, začal jsem psát pohádku "BRUMBÁJ". Hla se na velkém divadelním jevišti loutkami voděnými zezadu a draka hl dospělý člověk. Loutky jsem vyrobil 80-90 cm vysoké, moje maminka je oblékla a taťka namaloval. ta vlastně toho pro divadlo udělal také hodně. Maloval kulisy, opravoval loutky, a namaloval průče divadla BRUM, se kterým se hraje dodnes. Souboru se pohádka líbila, nazkoušela se a začalo se jezdit po soutěžích a jiných štacích. Měla úspěch.



Na Boučkově Jaroměři se nám stala legr příhoda. Dodnes na ni všichni vzpomínáme. BRUMBÁJ - v polotmě na sně svítí jen luminiscenč světlo, sedím v propadle a věnuji se technice. Sleduji, co se děje na sně a najednou před sebou vidím dvě zele světýlka. Co to že být? A tu slyším šeptem z jeviště: "Jardo, co máme dělat. Je tu pes!" - Já jen sykl: "Hrajte dál!" a trochu víc jsem nasvítil snu. Uviděl jsem psa jak tele. Obešel echny naše herce, očichal je a pak se ze sálu ozvalo zné: "Barone, pojď sem!" Ozval se smích a tele sešlo po schodech do sálu a my hráli dál.




Jednoho dne jsem dostal dopis od pa Vojanové, vedoucí muzea řemesel a staveb na Veselém kopci na Vysočině, zda bychom nechtěli zaht tradič divadlo na festivalu ve Stžnici. Nabídku jsem přijal a hledal vhodný snář. Po dohodě v souboru a s paVojanovou jsme s Daliborem a šou provedli dramaturgické úpravy. Já vyrobil (ostatně- jako vždy) loutky, tentokt tak zva dťáky, maminka je oblékla, táta namaloval loutky i kulisy a se zase zkoušelo. Hra se jmenovala "Kníže Maxmilián aneb souboj na hřbitově." Vystoupili jsme s na okresní přehlídce. U divá celkem uspěla, ale porota byla opného názoru. Byli jsme tak trochu zklamaní. Přišla k nám ale paní, která se představila jako paVojancová a poblahopřála nám. A že se hra líbila a pozvala nás na tři dny na Veselý kopec a později i na festival do Stžnice. V roce 1987 jsme byli požádáni, zda bychom si nepřipravili staročeskou hru, se kterou bychom mohli vystoupit na festivalu ve Stžnici.




Strážnice. 

Toto období já osobně hodnotím jako nejlepší z mého principálováni. Při té příležitosti nemohu nevzpomenout na řadu výborných herců a kamarádů. Tak především výbor herci ša Justová, držitelka mnoha uzná a cen za své výkony, Dalibor Novotný, Jirka Štěpán, nenahraditelný technik, herec i vodič, Miloš Rajn, herec a hudebník, Zdena Rajnová (Piskáčková), Václav Bedník, Dáša Thérová, Eva Novotná, Blanka Hofmanová, Iveta Motlová a další. Byla to snad stovka jmen. Od roku 1982 jsme začali ht pod novým názvem BRUM a to na protest, že nám divadlo Dr. Zdeňka Nejedlého zbourali. Divadlu se dilo až do roku 1989.