Bourání továrního komínu Veba Olivětín.

 

Od 2. července 2014 se začalo s bouráním továrního komínu závodu VEBA v Olivětíně u bývalé teplárny. V tomto prostoru stávala stará kotelna s komínem, který byl v 50 letech odstřelen. Bezprostředně po vyklizení se začalo se stavbou nové teplárny a nového komínu. Jeho výška je 76 m. ačkoliv měl mít 80 m. Jeho snížení bylo zapříčiněno nehodou a jeho výstavba byla ukončena na uvedených 76 metrech. Provoz teplárny zabezpečoval závod nejen elektrickou energii, ale také teplem a to i pro okolní bytové domy, včetně sídliště v Olivětíně. Provoz teplárny byl ukončen zavedením plynofikace. Na konci roku 2001 byla uvedena do provozu nová plynová kotelna. Tím byla dokončena činnost Olivětínské teplárny, která spalováním hnědého uhlí, byla značným znečišťovatelem ovzduší.  

              Plynové hospodářství ve VEBĚ Olivětín tím završilo další etapu plynofikace.

 

Poslední ucelený pohled na teplárnu s komínem.

Tady je již zahájení postupné stavby lešení, která pokračuje až k vrcholu komínu.

Schrollova škola a školka v Olivětíně.

 

 Bývalá Schrollova škola a školka č. p. 63. 

V roce 1878 postavil Schroll v Olivětíně vlastní školu, při které byla současně zřízena školka pro děti zaměstnanců. Tato původní Schrollova škola a školka se nachází vedle kulturního parku Ozon v Olivětíně v zahradě dále od silnice..

 Tato budova byla po roce 1945 upravena na bytové jednotky pro zaměstnance závodu. V roce 1879 bylo vykázáno, že v závodě pracovalo celkem 112 tkalců a pomocných dělníků a dělnic. Dále to bylo 9 topičů a 4 strojníci, ve skladu pracovalo 8 dělníků. Závod měl 2 vrátné, 3 strážné, 3 uhlíře, 2 řemenáře, 1 bednáře, 9 truhlářů, v továrních dílnách pracovalo 9 zámečníků, 3 soustružníci, 5 kovářů, 2 učňové. V účtárně pracovali 4 zaměstnanci. Na bělidle pracovalo 39 zaměstnanců a dále závod zaměstnával 2 kočí a 1 pokrývače. V roce 1879 byla postavena nová barvírna, která byla vybavena příslušným zařízením a v roce 1880 jak již bylo zmiňováno, zahájila provoz. Celá továrna byla vybavena elektrickým osvětlením, které bylo zavedeno i do kanceláří. V té době byl Josef Schroll povýšen do šlechtického stavu. V roce 1893 pracovalo v Olivětíně pod vedením tří ředitelů 1949 dělníků, 1665 mechanických stavů bylo poháněno 22. parními stroji. Závod měl vlastní plynárnu a elektrárna, která spotřebovávala ročně 1.084 vagonů uhlí. Dlouhou dobu byl jedním z produktů zpracovávání hnědého uhlí svítiplyn. Jde o směs H2, CO, CO2 a dalších plynů, které se vyrábí zplynováním hnědého uhlí. Přes rozžhavené uhlí o teplotě 900 - 1100 °C se vede vodní pára a vzduch. Zatímco při nedokonalém spalování uhlí vzniká převážně oxid uhelnatý a uhličitý, přidáním vody a kyslíku se výsledná směs plynů obohatí o vodík a má vyšší výhřevnost. Svítiplyn se využíval hlavně v plynovém osvětlení a pro vytápění. Veřejné osvětlení svítiplynem začalo v roce 1807. Taková výroba měla velkou tradici i na našem území. Vzhledem k vyšší ceně, složitějšímu rozvodu a nebezpečí výbuchu bylo nahrazováno osvětlení elektrické. Ze stejných  důvodů  se upustilo i od využití v domácnostech. Zvláštní specialitou Schrollových výrobků byla také výroba balonového hedvábí pro vzducholodě a balony pro vojenské účely. Až po smrti Josefa Schrolla v říjnu 1891 bylo registrováno 30.ochraných známek pro Schrollovy výrobky a ty byly značeny známkou D +R. Hlavním odbytištěm byla celá rakousko-uherská monarchie. Do zahraničí se vyvážely bavlněné tkaniny do Turecka, Bulharska, Srbska, Rumunska, Itálie, Řecka a Německa. Přes Hamburk byly vyváženy výrobky do Ameriky.

Součástí celého komplexu budov Schrolova závodu je i administrativní budova, která stojí před vlastním závodem.

Budova s č. p. 64. sloužila pro bývalé vedení závodů Benedikta Schrolla a synové, kde byly umístěny kanceláře i nového vedení. Po zřízení vedení n. p. v Broumově, byla tato budova uvolněna a postupně přebudována na mateřskou školku. Do těchto prostor byly přemístěny také jesle z budovy uvnitř závodu (vila) a to z bezpečnostních důvodů pro značný provoz motorových vozidel..

Fotografie z let 1970 kdy zde byla školka.

Pak již byly prostory poskytovány pro různé účely. Byla zde prodejna květin, jedna místnost byla poskytována jako zkušební pro hudební skupinu, v době voleb tu bývala volební místnost. Poté byla do přízemí této budovy přemístěna pošta z č. p. 51. vedle bývalé závodní jídelny. I ta byla v rámci úspor zcela zrušena. Významnou událostí v dějinách textilní výroby na Broumovsku bylo v roce 1958 sloučení podniků Meta a Veba v jeden podnik, který nesl název Veba, n. p. Bavlnářské závody Broumov. Podnik tvořily závody 01. Olivětín, 02 Velká Ves, 03 Meziměstí, 04 Martínkovice, 05 Bukovice, 06 Machov, 07 Žďár nad Metují, 08 Police nad Metují, 09 Jívka, 10 Petrovice, 11 Havlíčkova Borová. Rok 1958 je pro dějiny n. p. Veba významný také tím, že podnik získal mezinárodní ocenění zlatou medaili na světové výstavě v Bruselu za damašek FB. Vzhledem k ohlasu na mezinárodních trzích, pokračuje Veba neustále v úspěchu založeném na předválečné výrobě mezinárodně uznávané firmy Schroll a synové..

 

Tábor Mír v Olivětíně.

 

Za Olivětínským pivovarem směrem na Benešov při pravé straně se rovněž nachází tábor, který má svou historii, i když ne tak dlouhou jako pivovar Olivětín nebo Schrollovy závody.  Postaven byl někdy kolem roku 1938 jako výcvikový tábor pro tzv. Hitlerovu mládež a Hitlerjugend. Organizace přímo podléhající Hitlerjugend, sdružovala mladší děti od 10 let obou pohlaví. Jungvolk ( pro chlapce ) a Jungmädel ( pro dívky). Cílem této organisace bylo vychovat mládež, která by byla zcela oddána myšlenkám nacistického Německa. Tomuto cíli byla podřízena i výchova v těchto organizacích či jejich táborech. Důraz byl kladen na fyzickou připravenost, schopnost rozumět taktice a umění ovládat zbraně. Pro tyto děti byl život naplánován na dlouhou dobu dopředu. Diktátor pro " svou " mládež vytvořil jednotný program: v deseti nástup do Jungvolku, ve čtrnácti Hitlerjugend, potom NSDAP; následovala pracovní služba a odvod do wehrmachtu. V letech 1942 - 1945 tábor sloužil pro ubytování válečným zajatcům a zavlečeným civilním dělníkům z Polska a Ukrajiny, kteří byli stále ve větším počtu nasazováni na práci na Broumovsko. V pozdějších letech kolem roku 1950 začal být tábor využíván pro dětskou rekreaci. Tábor byl upravován a rozšířen o další objekty tak, aby vyhovoval všem požadavkům. Od roku 1998 již tábor není využíván ani udržován a v současné době je v soukromém vlastnictví.

. Nádraží Olivětín.

 

Nádraží Heřmánkovice, Olivětín z roku 1904 - výřez z pohlednice.

 

Právě k tomuto nádraží a využití jeho okolí bych chtěl uvést jednu zmínku, a to o několik desítek let později od uvedeného data. Sice uvedené roky nebudou tak přesné, ale na skutečnosti to nebude mít podstatný vliv. Kolem roku 1950 byl u toho nádraží zřízen manipulační sklad dřeva, a to bylo připravováno pro papírenský průmysl. Pro těžbu dřeva k tomuto účelu bylo vybíráno vhodné vlákninové dříví, jako je smrk, borovice, osika. Dřevo bylo pokráceno na 1 m. délky a ručně pořízem zbaveno kůry. Odtud pak bylo odváženo převážně do Krkonošských papíren. Rozvoj papírenství byl ovlivněn nejen vynálezem papírenského stroje, ale také rozvojem chemie, který umožnil výrobu papíru z celulózy získané ze dřeva. Další fáze pak již byly prováděny přímo ve výrobně papíru, kde se seká na štěpy. Potom dochází k vaření, praní, třídění, bělení, sušení. Prvovýroba je na následujících fotografiích a chodila sem pracovat řada místních občanů.

Fotografie jsou ze sbírky p. Kujanové.

Budova současného nádraží se mnoho nezměnila, pouze jsou odstraněny dřevěné stavby a v celém prostoru jsou vzrostlé stromy.

Poslední pracovní řád firmy Benedikta Schrolla.

 

Okupačním poměrům byl přizpůsoben i poslední pracovní řád firmy Schroll, který byl vypracován někdy počátkem roku 1941 s přihlédnutím k nacistické ideologii. Od vedoucího závodu, úředníků i dělníků se zásadně vyžadovala věrnost nacistickým ideálům a to, aby se zájmy závodu zcela ztotožňovaly. Tento pracovní řád se vztahoval na všechny závody, tkalcovnu v Olivětíně, přádelnu v Meziměstí a tkalcovnu v Olešnici v Orlických horách. Pracovní řád byl schválen Říšským pověřencem pro práci.

 

Po Mnichově se Broumovsko ocitlo v Sudetech a Schrollův podnik opět vstoupil do válečných služeb, tentokrát německé třetí říše. Vstupem USA do války podnik ztratil veškerá zámořská odbytiště. Od roku 1942 začala meziměstská přádelna sloužit výrobě leteckých pum firmy Messap. Zabrala celou polovinu továrního areálu, který byl v důsledku hospodářské krize již počátkem 30. let mimo provoz a sloužil jako sklady.

 

V září  roku 1944 vyrostla v Meziměstí z nařízení německého místodržitelství nedaleko továrny pobočka pracovního tábora Gross Rossen, jehož zajatci zde byli nasazeni na válečnou výrobu. Pracovní tábor se nacházel na jihozápadním okraji města. Tábor sestával z 30 dřevěných baráků. Byli zde ubytováni francouzští civilní dělníci s rodinami z Elsaska - Lotrinska, zaměstnaní v továrně Messap. Tábor fungoval od listopadu 1943 do 5.5. 1945. V den osvobození se v táboře stále nacházelo na 1000 Francouzů, kteří byli odvezeni dvěma zvláštními vlaky do Francie. Po válce zde byli internováni Němci určeni k odsunu.

 

Jeden z dalších pracovních táborů se nacházel na jižním okraji Broumova, proti mlékárně na pravé straně silnice z Broumova do Martínkovic. Byli zde umístěni totálně nasazení mnoha národností, kteří pracovali u firmy Messap - Junghans ve Velké Vsi. Trvání tohoto tábora bylo od roku 1943 do května 1945. Průměrné osazení bylo 700 - 800 osob. Táborem prošlo 75% Francouzů, 10% Poláků, 9% Čechů, 5% Holanďanů a 1% Rusů. Zemřelo 8 - 10 Francouzů. V den osvobození se v táboře nacházelo 700 osob. 7. května 1945 byl tábor před postupující Rudou armádou rozpuštěn a dělníci se rozešli. Po válce zde byl pracovní tábor pro Němce.

Od počátku 90. let 19. století začalo pronikat na Králicko nové hospodářské odvětví - tovární textilní výroba. Králicko nabízelo tehdy modernímu továrnímu průmyslu vhodné podmínky, tzn. silniční a železniční spojení a nacházel se tu dostatek kvalifikovaných pracovních sil. Základem této výroby bylo zpracování bavlny. Jako poslední ze tří továren v tomto regionu byla vybudována tkalcovna bavlny Benedikta Schrolla z roku 1909 s přibližně 300 zaměstnanci v Dolní Lipce. Továrna vznikla v objektu bývalého mlýna. Od roku 1941 zde sídlila firma Dehler na výrobu šatů a uniforem pro armádu.

Textilní produkci si za války zčásti zachoval pouze Olivětín. Jeho novým programem se stalo padákové hedvábí a opět se osvědčily dodávky vojenských uniforem, zčásti šitých z kopřivových vláken. Polovinu výrobních prostor Olivětína zabrala berlínská DeutscheTelefonwerkeundKabelindustrie s výrobou vojenských polních telefonů.