Barevné divadlo na obloze.

Když počasí maluje na nekonečné plátno, obloha nad našimi hlavami je největším živým plátnem světa. Nikdy neodpočívá. Každou vteřinu na něm vítr a slunce rozehrávají představení plné barev, emocí a proměn. Mraky nejsou jen kupy vodní páry; jsou to malířská plátna, na která počasí píše své básně.

Obloha je dynamické plátno, které neustále mění svou podobu vlivem počasí, denní doby i astronomických jevů. Při procházkách přírodou v různou denní dobu můžete někdy zažít takové úkazy, které Vás nenechají lhostejné.

Měsíc pravidelně mění svůj vzhled od novu přes první čtvrť až po ubývající srpek.

Když se krajina začne dusit horkem a vzduch ztěžkne, nebeské divadlo potemní. Přichází drama, které v lidech odedávna vzbuzuje posvátnou úctu. Bouřková mračna rostou do nebeských výšin jako temné hrady. Jsou tak mohutná a hustá, že skrze ně nepronikne ani jediný paprsek naděje. Jejich spodní strana, odvrácená od slunce, se halí do hrozivé šedi a inkoustové černě.

Od nadýchaných bílých přes těžké bouřkové mraky až po vysoká, jemná oblaka připomínající peříčka.

Východy a západy slunce přinášejí odstíny od žluté přes oranžovou až po fialovou. 

 

Nejkrásnější básně píše obloha na sklonku dne nebo při jeho zrodu. Tehdy se mraky mění v tekuté zlato a hořící korály. Pohled na oblohu je tou nejjednodušší cestou k úžasu. Stačí jen zvednout hlavu a číst v barevných stopách, které za sebou zanechává tlukot srdce naší planety.

 

Foto toulky.

 

Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý. Pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý.

Naši zemi protkává důmyslná síť tisíců potůčku, které jako žíly rozlévají životodárnou vodu do krajiny. Tyhle potůčky jsou mnohdy zapomenuté, schované ve starých lesích a nepřístupných remízcích. Rozlehlé háje kopřiv a pichlavého křoví je drží mimo dosah zvídavých očí. Navíc, kdekdo by si mohl pomyslet, že tady o život ani nenarazí. Opak je tomu pravdou! Některé takové potůčky překypují životem.

Takových mostků přes lesní potůčky je podél cesty několik a všechny vedou na další lesní cesty. Jejich využití už v současnosti moc není, protože u většiny je klenba zborcená.

Magický svět českých potůčků není jen o monumentálních pohořích nebo hlubokých lesích. Její skutečné kouzlo a životní síla se často skrývají v detailech, které běžnému oku unikají. Naši zemi protkává důmyslná síť tisíců potůčků, které jako jemné žíly rozlévají životodárnou vodu do každého údolí a strže. Pro fotografa jsou tyto drobné toky nekonečným zdrojem inspirace.

Krása v neustálém pohybu je fascinující subjekt. Na rozdíl od statických skal či stromů se neustále mění. Vteřinu po vteřině vytváří nové tvary, odrazy a zvuky. Při pohledu přes hledáček fotoaparátu se potůček stává malířským plátnem. 

Vyjížďka za muflony.

 

Po zralé úvaze a snad pravdivé předpovědi počasí na následující dny jsme se rozhodli uspořádat jarní vyjížďku na kolech. Po nějaké době snažení k rozhýbání kloubů po delším zimním odpočinku na tyto nezvyklé pohyby, jsme projížděli jednou z okolních vsí. Tady se naskytla první příležitost k pořízení nějaké fotografie v podobě pózující veverky pod stromem, která ovšem nemínila vyčkat na svůj portrét a okamžitě byla ve větvích okolních stromů. Pak se nabízel pohled na objekty, u kterých jsem si byl jistý, že mi neutečou na strom a kde bylo stádo muflonů a také daňci. 

Mufloní zvěř má výborný zrak i čich, je velmi plachá a ostražitá, obratně skáče a rychle běhá. V terénu se stádo pohybuje dost hlučně a při nebezpečí se mufloni ozývají varovným hvizdem, který je podobný kýchnutí. Tehdy se stádo dává na útěk. Když zjistí, že je klid, pasou se dál, jinak pokračují v útěku. Mufloní zvěř není náročná na potravu. 

Daněk evropský. Od jiných druhů vysoké ho poznáme především podle velkého lopatkovitého paroží, které podobně jako jelen nosí majestátně na hlavě.

Muflon dosahuje délky 110 až 130 cm, výšky v kohoutku 70 až 90 cm a hmotnosti 35 až 55 kg. Největšími nepřáteli muflonů jsou vlci, rysi, lišky a v zimě zejména toulaví psi. Muflon má mohutné spirálovitě stočené rohy "toulce". Dvouletí mufloni mají už toulce dlouhé 50 až 60 cm.

 Muflonice jsou bezrohé, jen zřídka jim mohou vyrůst krátké růžky maximálně 16 cm dlouhé. 

Matka se o mladé dobře stará a odvážně je brání v nebezpečí. Matka je vždy svolává hlasitým bečením. U matky zůstávají až do jara a pohlavně dospívají jako jeden a půl roční. 

Na samotě u lesa.

 

Byl to den jako stvořený pro návštěvu lesa podívat se co a kde roste. V jedné části lesa kam jsme se šli podívat, jsme si připadali jako z filmu "Na samotě u lesa". Každý si snad vzpomene na záběr, kdy si Zdeněk Svěrák v roli Lavičky prohlíží s dětmi mraveniště. Všude samá mraveniště. O vzniku těchto mravenišť se uvádí, že mravenec lesní staví z jehličí a větviček vysoké osamělé kupy na lesních světlinách nejčastěji ve smrkových lesích. Mraveniště má dominantní orientaci směrem k jihu, kde je pozvolnější svah zajišťující lepší nakládání s energií a zvýšenou akumulaci tepla. Bývá obvykle vysoké kolem 50 cm a uprostřed je vždy pařez, ve kterém oplodněná královna založila kolonii, která bývá osídlena až 40 let. Oblý tvar a výška hnízda je ovlivněná mírou osvětlení mraveniště, při nedostatku světla dosahuje hnízdo výšky až 2 m, aby zachytilo co nejvíce slunečních paprsků. Pro regulaci teploty má hnízdo svůj klimatizační systém, který udržuje stálou teplotu pomocí otevírání a zavírání vchodů. Podzemní část mraveniště bývá dvakrát větší než část na povrchu. V zimě se mravenci stahují hlouběji do podzemí, kde spí. Fotografie jsem pořídil mobilem a takových mravenišť by se dalo v těchto místech nafotit snad desítky. 

Den lesů.

 

Na celém světě se 21. března slaví Mezinárodní den lesů. Letošní rok je zaměřený na téma Lesy a vzdělávání. "Začněte se učit o stromech, dobře znát přírodu a rozumět ji," vzkazuje OSN, která svátek založila. Podle ní je nutné začít s výchovou už v raném věku. Pochopení, ochrana a udržitelnost lesů je klíčem k zachování našeho zdraví i zdraví budoucích generací. Když pijeme sklenici vody, píšeme do poznámkového bloku, vezmeme si lék na horečku nebo postavíme dům, ne vždy si to spojíme s lesy. Právě tyto a další aspekty našeho života jsou s lesy spojeny. Každý rok se ztrácí více než 13 milionů hektarů lesů, což je oblast o velikosti Anglie. Lesy mají zásadní úlohu v jedné z největších výzev, kterým dnes čelíme, jako je řešení změny klimatu, udržení městských a venkovských komunit a zmírňování chudoby. Téměř 1,6 miliardy lidí, tedy více než 25% světové populace, se svým živobytí spoléhá na lesní zdroje. Lesy budou důležitější než kdy jindy, protože světová populace stoupne do roku 2030 na 8,5 miliardy. Lesy pomáhají udržovat zdravý vzduch, půdu, vodu, živočichy a lidi.

Zima u rybníku.

 

                                         

Máme tady zimu. Začíná mrznout a všemocná příroda uzavírá naše milované oblasti do ledového objetí. Proto vezměte teplé oblečení, fotoaparát a vyfoťte tuto oblast v zimě.V letošním roce si zatím nemůžeme stěžovat na rozdíl od některých let na nedostatek sněhu a mrazivého počasí. Když to počasí dovolí, stojí to za to, pořídit několik snímků třeba u zasněženého rybníka. 

Ruprechtický špičák.

 

Článek vystihuje snahu posledních dnů, pořídit několik fotografii zasněženého Ruprechtického Špičáku. Ten vytváří hezkou scenérii, Javořích hor pohledem od Broumova, především od jeho okrajové části Olivětína.

Sice jsem o této rozhledně na Ruprechtickém Špičáku tady již jednou psal a to v roce 2001 kdy jsem tam byl na kole, a dával i několik fotografii.

Javoří hory tvoří obloukovitý hřbet horského pásma, které se rozprostírá v oblasti od polského města Mieroszowa k obci Otovice a součástí chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Toto zalesněné horské území se nachází v severní části Broumovského výběžku

 Nejvýše položeným místem, Javořích hor je již zmiňovaný Ruprechtický Špičák s výškou 881 m. n. m. v jejím pásmu nenajdeme ve vyšších polohách horské chaty. Převážná část zástavby se rozprostírá v údolích a při úpatí vrcholků. 

Z Ruprechtického Špičáku pokračuje hřebenová, modře značená TZ do Janoviček (11 km), odtud dále volným sestupem až do Broumova.

Nejvýše položeným obydleným místem je obec Janovičky, které jsou vyhledávaným výchozím místem pro návštěvu zdejšího pohoří. V oblasti, Javořích hor je celá řada míst s malebnou vyhlídkou do okolí. Obec Janovičky najdeme ve východní části Javořích hor, obec je vyhledávanou rekreační oblastí. Nedaleko obce byl vybudován lyžařský areál a Janovičky jsou jedním z výchozích bodů, do oblasti Javořích hor.

Janovičky u Broumova, kde se konaly závody psích spřežení.

Z tohoto místa byla také v jednom roce poskytnuta fotografie pro ČT do programu počasí.

Na vrcholku Ruprechtického Špičáku byla vybudovaná rozhledna, která byla otevřena prvního září 2002. Myšlence pomohla společnost Český mobil, která pojala záměr vystavět na vrcholu vysílač. Rozhledna vysoká 30 m. má kovovou konstrukci a vyhlídkový ochoz, na který vede 100 schodů lomeného schodiště ve výšce 24 metrů.

 Náročné stoupání na vrchol Špičák je odměněno nádherným výhledem na celé panorama Broumovska. Z jedné strany můžeme vidět na Krkonoše, ve středu pak na Javoří hory s polskými Sovími horami a z levé strany je možno dohlédnout až na Orlické hory. Vrchol leží v České republice, ale je vzdálen od hranic s Polskem jen několik desítek metrů. Jedná se o nejvyšší horu CHKO Broumovsko a jsou oázou pro ty, kteří hledají krásná a opuštěná místa.