Nepál: Cesta za hranice všedních dnů.

Tento článek včetně fotografií uvádím na základě souhlasu mého vnuka, který tuto cestu absolvoval se svou přítelkyní a její sestrou po dobu 1. měsíce. Následující fotografie jsou pouze nepatrný zlomek toho, co mají zdokumentované.

Nepál není jen tečka na mapě mezi Indií a Čínou. Je to místo, kde se zastavuje čas a kde se hranice mezi nebem a zemí zdá být tenčí než jinde na světě. Pokud hledáte únik z kolotoče e-mailů, termínů a městského hluku, „střecha světa“ vám nabídne restart, který zasáhne všechny smysly.

Většina cestovatelů míří do Nepálu za jediným cílem: Himaláje. Ať už zvolíte legendární trek do základního tábora Mount Everestu, okruh kolem Annapurny nebo méně známé trasy v oblasti Manáslu, zážitek je to jedinečný.

Vše, co potřebujete, si nesete v batohu. Najednou zjistíte, jak málo věcí stačí ke štěstí.

Nepál vás donutí přemýšlet. Všudy přítomné modlitební praporky třepotající se ve větru roznášejí mantry do světa a vy se neubráníte pocitu určité pokory.

Návštěva rodiště Buddhy, nebo pozorování hinduistických rituálů  v některém chrámu, vám ukáží jiný pohled na život a smrt, než na jaký jsme v Evropě zvyklí.

Nad hranicí lesa zbývá jen zvuk vašeho dechu a křupání sněhu.

Svět se mění a modernizace pomalu sahá i do odlehlých himalájských údolí. Přesto si Nepál uchovává svou syrovost a autenticitu. Je to země, kam odjíždíte jako turisté a odkud se vracíte jako poutníci.

Stačí usednout k šálku čaje,a pozorovat ranní rituály místních, abyste pochopili, že tady se nikam nespěchá.

Večery v (horských chatách) u kamen s talířem (čočková směs s rýží) tvoří ta nejlepší přátelství.

Cesta za hranice všedních dnů v Nepálu nekončí u razítka v pasu – ta cesta totiž vede hlavně do vašeho nitra. 

Pro větší zobrazení stačí kliknout na některý z obrázků.

Děkuji předem za všechny vložené komentáře.

Ocelové město.

 

Nejedná se o knížku Ocelové město - Jules Verne, ale o ocelové město, které najdete v muzeu stavebnice Merkur Police nad Metují. Muzeum bylo poprvé otevřeno v roce 2006, a mezi mnoha navštěvníky patří i Jiří Paroubek, Václav Klaus a Miloš Zeman. Autorem uvedeného projektu je Jiří Mládek, který se narodil v roce 1946. Již ve čtyřech letech dostal darem stavebničku Junior TRIX, která jej technicky zasáhla na celý život. Po vyučení soustružníkem kovů vystudoval střední průmyslovou školu strojní a Strojírenský institut v Praze. Dvacet let pracoval v nástrojárně a pět let ve strojní a stavební údržbě v ČKD v Praze. Po roce 1990 podnikal ve stavebnictví. Od r. 1998 je v invalidním důchodu. Svému koníčku - dětské kovové stavebnice se věnuje cca od r. 1975 a intenzivně posledních 10 let. Zajímá se o historii těchto hraček zejména v Čechách, ale i ve světě. Spolupracuje s Městským muzeem v Polici nad Metují, s Podřipským muzeem v Roudnici nad Labem, s Muzeem KRNAP v Jilemnici a s Muzeem hraček v Benátkách nad Jizerou. Podle informací je mezi pěti největšími sběrateli na světě a jeho sbírka byla v červnu 2006 oceněna Certifikátem Pelhřimovského muzea kuriozit.

Kovová stavebnice Merkur je legendární nejen v České republice, ale proslavila se i po celém světě. Najde se málo těch, kdo by nepřišel do styku s touto stavebnicí, zvláště tam, kde jsou v rodinách kluci. Umožňuje stavbu konstrukcí a různých strojů. Stavebnice Merkur se vyrábí v (Polici nad Metují) takže nejde o žádný pochybný import z Asie. Z Merkuru se dají podle návodů sestavit všemožné funkční modely: jeřáby, letadla, vláčky, parní stroj, požární auta, letecké modely, traktory, vrtulníky, formule, raketoplány, motocykl, mlýn, bugatku, železnici, zemědělské stroje, vojenskou techniku, atd. Když se pořídí i elektromotorek se sadou převodů, můžete své konstrukce dokonce i rozhýbat. Proto také byla tato stavebnice z roku 1996 a 1997, vyhlášena Hračkou roku. I přes všechnu slávu si Merkur prošel nelehkou historií. Počátkem 50. let byla zrušena soukromá firma pana Vancla a výroba se stala roku 1953 součástí Okresního kombinátu v Broumově. Výroba stavebnice pokračovala v takřka celém předválečném sortimentu. V šedesátých letech přišla móda umělých hmot a pro stavebnici Merkur tím nastalo nešťastné období náhrad kovů za plasty. Poté továrnu zakoupila firma Cross pana Ing. Jaromíra Kříže, která obnovila výrobu Merkuru a tuto stavebnici vyrábí dodnes. Podařilo se tak zachránit nejznámější českou hračku. Zájem o koupi projevila i firma Meccano z Francie, která chtěla Merkur odkoupit jen proto, aby se zbavila největšího konkurenta. Mnoho nechybělo a stavebnice Merkur mohla skončit navždy jen ve vzpomínkách.