Domácí výroba hodin.

 

Sběratelství hodin a jejich domácí výroba jsou dvě fascinující odvětví, která propojují historii, technickou preciznost a kreativní řemeslo. Zatímco sběratelství se zaměřuje na uchovávání odkazu mistrů hodinářů, domácí výroba umožňuje vytvořit unikátní funkční doplňky. Domácí výroba hodin se pohybuje od jednoduchých dekorativních projektů až po náročné sestavování mechanických strojů. Bez hodin si život už neumíme představit. Jsou užitečné, ale současně slouží jako dekorace každé domácnosti. Za nástěnné hodiny však nemusíte utrácet mnohdy zbytečně vysoké peníze, díky jednoduchému návodu si je můžete vyrobit doma přesně podle svých představ.Hodiny nepatří k typickým investičním předmětům. I přesto se najde mnoho nadšenců, kteří jim zasvětili život. Obklopují se jimi a ve svých osobních prostorách jim naslouchají a uspokojují vlastní individuální i sociální potřebu.

        Domácí výroba nástěnných hodin.    

Čelní pohled na hodinovou skříň, která byla zhotovena z různých zbytků překližky a latěk.

Pohled z boku.

Tady je už čelní pohled, kde jsou vsazena i dvířka.

Číselník jsem použil od fi. Qvartz tak jako hodinový strojek

Tady je připravena tyč kyvadla s čočkou.

Celkový pohled na dokončené hodiny. Prosklení a lept na skle jsem si nechal udělat u sklenáře.

Tyto hodiny byly zhotoveny v počtu 3 ks. Jedny pro vnuka a jedny pro neteř.

Hodiny ze sbírky a výroba hodin.

 

Čas lidé měřili již odpradávna. Počátek prvních hodin se traduje již z konce 14. století a řemeslo hodinářské je s tímto stoletím spojené. Nyní se podíváme, jak se vlastně měření času vyvíjelo: Sluneční hodiny, vodní hodiny, voskové hodiny, přesýpací hodiny, kyvadlové hodiny, mechanické hodiny, quartzové hodiny a atomové hodiny.

Hodiny kuchyňské zn. Junghans. Většina zmínek o začátcích značky Junghans začíná tím, že v polovině dubna 1861 založil Erhard Junghans se svým švagrem Jakobem Zeller-Toblerem společnost „Zeller & Junghans“ ve Schrambergu. A vlastně je to pravda a naprosto to jako informace stačí.

Hodiny kuchyňské pérové s odbíjením půl a celá hodina.

Hodiny kuchyňské.

KIENZLE Uhren GmbH je jeden z nejstarších Německých výrobců hodinových strojů. Firma byla založena v roce 1822 v Schwenningenu, hlavní sídlo firmy je od roku 2002 v Hamburku.

Protože jsem měl tyto hodiny dvoje, jedny jsem trochu upravil, a použil do nich quartzového strojku.

Krbové hodiny s odbíjením půl a celá. Jejich natahování je prováděno ze zadní strany.

 Hodiny kyvadlové pokojové ozdobné zn. Prim.

Cestovní hodiny s budíkem v pouzdře zn. Prim.

Další hodiny byly zhotoveny pouze ze zábavy. 

Hodiny pérové, které byly  zhotoveny z překližky, obloženy kůrou a přelakovány.

Hodiny kyvadlové, obložené ze semen šišek.

Poklad z půdy.

Tento poklad pochází z půdy obce Úvalno, a dostal jsem je jako částečně nefunkční. Pokud pomineme televizní show, skutečným „pokladem z půdy“ v podobě hodin mohou být především vzácné mechanické stroje, které mají historickou, uměleckou nebo sběratelskou hodnotu. Za starožitnost se obecně považují předměty starší 50 let.

 

Nejdříve jsem ze skříně vyjmul stroj, držák strojku a zvukovou strunu pro odbíjení. Následovalo vyčištění skříně a dvířek. Takto připravenou skříň a dvířka jsem natřel včelím voskem a vyleštil. Poté jsem se mohl věnovat vlastnímu strojku.

Přední strana strojku.

Zadní strana strojku.

U hodinového strojku jsou vyraženy údaje, které udávají technická data o původu a výrobě. Uprostřed je okřídlený znak Kinzle, pod ním číslo 66212, vlevo dole č. 34. vpravo dole Made IN Czechoslovakia.

Podle dostupných informací jde o následující.

Okřídlená značka Kienzle (Flügelrad): Je typické logo společnosti Schlenker & Kienzle (později Kienzle Uhren GmbH), jedné z nejstarších německých hodinářských firem (založena 1822). Okřídlené kolo (často s nápisem Kienzle) bylo registrováno jako ochranná známka pro hodiny a strojky.

Číslo 66126: Je identifikační číslo kalibru (modelu) strojku. Určuje výrobní sérii, způsob bití a rozmístění dílů v daném typu strojku. Kienzle tímto označovalo své kvalitní, hromadně vyráběné strojky, které byly velmi oblíbené v první polovině 20. století.

Číslo 34 (vlevo dole): Tento údaj velmi pravděpodobně označuje délku kyvadla v centimetrech. U pendlovek je to klíčový údaj pro nastavení správného chodu (frekvence kmitání). V tomto případě jde o kyvadlo o délce 34 cm.

Made in Czechoslovakia (vpravo): Tento nápis ukazuje na to, že strojek byl vyroben, montován nebo distribuován v Československu, a to s velkou pravděpodobností po roce 1918. Společnost Kienzle měla rozsáhlou síť a používala své německé strojky v pouzdrech vyrobených lokálně, případně měla pobočky v jiných zemích.

Made in Czechoslovakia: Tento nápis je zajímavým historickým detailem. Znamená to, že ačkoliv je stroj konstrukce Kienzle, hodiny jako celek (pravděpodobně skříň a montáž) byly zkompletovány v Československu (tedy po roce 1918). V té době bylo běžné, že se kvalitní německé stroje dovážely a osazovaly do skříní v místních továrnách či dílnách.

 

Boční pohled.

Pohled shora.

Strojek jsem vyčistil, zbavil starého maziva, a opět namazal.

Zvuková struna pro odbíjení.

Držák strojku.

Hodinové kyvadlo s čočkou.

Číselník.

Kompletace strojku připravené k vložení do hodinové skříně. Pak jsem mohl vrátit do hodinové skříně držák strojku, strunu pro odbíjení, a vlastní hodinový strojek.

Vložený strojek do skříně.

Tady jsou již hodiny v kompletním stavu.

Přesně takové hodiny se stejnou značkou jsem našel na internetových stránkách Aukro, kde jsou nabízeny k prodeji za pouhé 3. Kč. Nabízí se otázka, jaký může být vztah k historickým věcem, a práci mistrů hodinářů.

Můj (ne)úspěšný pokus o výrobu vlastních hodin.

Můj úplně první původní pokus o vytvoření něčeho, co by se mohlo podobat hodinám. Říká se, že čas nelze zastavit. Já se ho však pokusil alespoň zkrotit a uzavřít do vlastnoručně vyrobené hodinové skřině. Pokud někdo patříte k těm, kteří rádi věci rozebírají, nebo prostě jen chcete originální kousek na stěnu, tady je příběh o tom, jak se z hromady součástek staly fungující hodiny. Na začátku byla naivní představa: „Přece na tom nic není, jen se tam něco točí.“ Moje první volba padla na nástěnné hodiny.

Vlastní hodinovou skříň jsem vyrobil ze zbytků dřeva včetně zadní stěny. Tu jsem upravil pro přístup k vložení hodinového strojku. Základem všeho je kyvadlový quartzový strojek. Je to levná, přesná a neuvěřitelně jednoduchá součástka, kterou pořídíte za rozumnou cenu.

Ručičky:Musí pasovat na zvolený strojek hodinová, minutová. Sestavení je v teorii jednoduché: strojek zezadu, podložka, šroub, a pak ručičky v pořadí hodinová -> minutová. Ručičky se nesmí vzájemně dotýkat. Stačí lehké ohnutí a minutovka se zasekne o hodinovku. Vyrobit si vlastní hodiny není jen o měření času, je to o trpělivosti.

Pak následovalo zhotovení přední části včetně číselníku. Pozor na tloušťku materiálu: Pokud zvolíte příliš silné dřevo, osa strojku neprojde skrz a ručičky nenasadíte.Tady začíná ta pravá kreativita. Můžete použít jakýkoliv materiál. Já jsem zvolil na podklad číselníku překližku o síle 5 mm., na kterou jsem zhotovil vlastní číselník z měděného plechu, který jsem vyleštil, a následně nalakoval. Číslice jsem vyřezal z plastové destičky. Střed musí být skutečně uprostřed. I milimetrová odchylka způsobí, že vaše hodiny budou vypadat, jako by měly po flámu. Na vnitřní boky hodinové skříně jsem použil magnety, které budou držet přední desku hodinové skříně. Tu jsem nechtěl dělat pro otvírání za použití pantů, protože přístup k hodinovému strojku je ze zadní strany. Na vnitřní stranu hodinové skříně jsem z každé strany upevnil magnety, které budou držet přední část.

Pak již stačilo vložit ze zadní strany hodinový strojek, a nasadit ručky. Tyč kyvadla jsem použil z vlastních zdrojů včetně čočky na kyvadlo. 

Moje hodiny nakonec tikají. Nejsou dokonalé, pokaždé když se na ně podívám, vím přesně, kolik úsilí a sprostých slov mě stály.

hodiny

Tyto hodiny byly původně ruské bakelitové kukačky, které měl kamarád pověšené na zahradě v přístavku u chatky. Vlivem počasí byly v takovém stavu, že na nich nebylo už nic původního, a chtěl je vyhodit. Proto jsem si je od něj vzal s tím, že je jich škoda, a něco z nich ještě použiji. Proto jsem si pro ně zhotovil a připravil novou skřiňku, do které bude nový strojek vložen.

Jsou to bakelitové kukačky ze sovětské produkce (nejčastěji značky Majak / Маяк, vyráběné v 60. – 80. letech 20. století) byly v dobách ČSSR dostupným zbožím. Původní cena v prodejně: Přesná dobová cena se liší podle konkrétního roku, ale v 70. a 80. letech se tyto hodiny prodávaly přibližně v rozmezí 200 až 400 Kč. Dnešní sběratelská/prodejní cena: Na současných inzertních portálech (Aukro, Bazoš) se funkční a zachovalé bakelitové kukačky SSSR prodávají nejčastěji za cenu mezi 500 Kč a 1 500 Kč. V některých případech se požaduje až částka 4 278 kč.

Nejdříve jsem odstranil zvukový měch, který měl píšťalu pro vydávání zvuku, a byl již v takovém stavu, že se nedal upotřebit. Dále jsem odstranil i kukačku, která by v tomto případě nebyla potřebná. 

Dále jsem odstranil spirálovou strunu, která slouží pro odbíjení, tu jsem očistil a napustil olejem pro obnovení.

Pak jsem se dostal ke strojku, který jsem vyjmul, rozebral, jednotlivé součástky vyčistil a promazal.

Dále jsem si připravil nové kyvadlo, a závaží očistil, a nastříkal novou barvou.

U nové skříňky na hodiny jsem zhotovil nový číselník. 

Když jsem měl všechno hotové, pak již zbývalo celý strojek vložit zpět do připravené hodinové skříňky.

Pak již stačilo přidělat zadní desku proti prachu, a hodiny pověsit.

Hodiny odbíjejí v půl a celou hodinu.

Domácí výroba hodin.

 

                                                              

Každý sběratel různých předmětů, nebo jejich samovýrobce, se postupem doby dostane do situace, kam s tím. Pokud to jsou předměty malých rozměrů, dají se umístit do nějaké police, vhodného regálku či jinak pro potěchu svou či obdiv návštěv. Jinak je to s hodinami, které jsou různých rozměrů a jejich rozmístění se musí volit s ohledem na velikost místností a vhodnosti umístění. Tato situace je právě i u nás, a tak jsem dokončil prozatím své poslední hodiny, na kterých jsem dělal od léta podle chuti a času. Jelikož jsem měl zbytky palubek, použil jsem je pro vlastní kostru hodinové skříně, kterou jsem následně obložil překližkou. Jsou to z několika dalších hodin, které jsem si zhotovil.

Obdobně byla zhotovena i dvířka a pak již následoval vytmelení, přebroušení, namoření a přelakování.

Pak již jsem mohl dvířka i vlastní hodinovou skříň prosklít. Lept na skle jsem si nechal zhotovit u sklenáře. Číselník je zhotoven z mosazného plechu a upraven tak, aby se lehce zasunoval do hodinové skříně, pro snazší manipulaci.

                     V závěru pak již zbývalo zhotovení vlastního kyvadla s čočkou.

Hodiny jsou osazeny strojkem k příjmu časového signálu DCF-77. V normálních podmínkách lze tento signál zachytit bez problému až do vzdálenosti 1 500 km od vysílače ve Frankfurtu nad Mohanem. Je zde automatická změna z normálního (zimního) času na letní čas a naopak.