Výpomoc Schrolovým závodům v úpravě tkanin.

 

Vedle pivovaru stojí barokní kaple Bolestné Matky Boží. Kolem kapličky a pivovaru v Olivětíně vede silnice do Benešova, (Strassenau ) a na Janovičky (Johannesberg). Na místě dnešní kaple stávala od roku 1601 její dřevěná předchůdkyně. Zděná kaple byla vystavěna přesně o 100 let později. Podle pověsti žily v lesích mezi Benešovem a Heřmánkovicemi, drobné bytosti. Byly to staré, převážně ošklivé malé divoženky s plochýma nohama, jejich řeč byla jen nesrozumitelné kňourání. Mužíci s šedým obličejem, kteří se oblékali do kůry a lišejníků, žili zase na zalesněném hřbetu táhnoucím se podél Stěnavy nad Olivětínem. Bydleli prý pod kořeny pařezů.

Koncem května 1925 uzavřely Schrollovy závody dohodu se Spojenými barevnami Broumov o podmínkách, za nichž bude upravováno Schrollovské zboží. Zdá se, že úpravna v Olivětíně nestačila vývozním požadavkům a proto musely být tkaniny upravovány v jiném závodě. V roce 1927 bylo v Olivětíně v provozu 2,500 tkalcovských stavů, v továrnách pracovalo 95 úředníků a zřízenců a 2.658 dělníků. Objednávky na rok 1928 byly tak výhodné, že ředitelská rada uvažovala o dalším zvýšení výroby. V Olivětíně bylo instalováno 88 plně automatizovaných stavů, což umožnilo zvýšit výrobu o 15%. Ještě celý rok 1928 stoupal odbyt Schrollových výrobků na všech zahraničních trzích. Změnu přinesl až "černý pátek" na newyorské burze 4. října 1929. Za tímto krachem následovaly další otřesy prakticky na všech burzách světa, které postihovaly zejména textilní průmysl. Kupodivu se i tato krize zprvu u firmy Schroll zastavila. Ještě v létě 1929 stoupala poptávka po Schrollových výrobcích, takže výroba v Olivětíně měla být ještě více vystupňována. Ředitelská rada počítala s přínosem oněch 88 plně automatizovaných stavů. Od listopadu 1929 se poprvé od světové války měla také u firmy Schroll omezit výroba. Krach na newyorské burze urychlil propuknutí krize.

                   

              

                                                     

                         Po   kliknutí myší na obrázek se otevře ve větším rozlišení.   

Strom roku – Hledají se stromy s nejsilnějším příběhem.

 

Anketa Strom roku vznikla v roce 2000 v Brně, založil ji místní Svaz ochránců přírody.  Před 20 lety převzala anketu Nadace Partnerství, která z ní vybudovala celorepublikovou a nakonec i celosvětovou soutěž Evropský strom roku. Za tu dobu do ní lidé přihlásili 1 608 stromů, do jejich podpory se zapojilo 736 099 hlasujících.

Smyslem ankety je ochrana významných stromů a podpora výsadeb nových. Ve zpoplatněném hlasování se tak podařilo od drobných dárců vybrat přes 3 miliony korun. V rámci oslav 20 let ankety Strom roku jsme pro vás připravili tipy na výlety za stromy, které se v minulosti staly vítězi ankety.

                                                         https://www.stromroku.cz/

                      

Stromoví.

Které stromy se u nás dožívají nejvyššího věku? V současnosti dochází k průběžnému kácení lesů a jejich obnově, takže se lesní porosty většinou příliš vysokého věku nedočkají. Běžný hospodářský les má zřídkakdy stromy starší 100 let. Kdysi v pralesích ale byly běžné smrky a borovice ve věku 300 let. V řadě případů se tak jedná spíše o odhady než o přesné stanovení. To vše nahrává legendám o stáří.

Nejstarší smrk objevili na Šumavě v první zóně zdejšího národního parku. Průměr jeho kmene je téměř 60 cm, na výšku měří 20 metrů. Na podzim roku 2015 z něj vědci z brněnské Mendelovy univerzity odebrali štěp k výzkumu. Následně zjistili, že první letokruh si strom vytvořil už roku 1372, poslední pak v roce 1994. Pamatuje tedy samý sklonek vlády Karla IV. Jeho odumření v 90. letech 20. století způsobilo zřejmě napadení kůrovcem.

Hodně rušno je i mezi kandidáty na nejstarší dub. Máme jich totiž hned několik: Žižkův dub v Náměšti nad Oslavou údajně s 950 lety i Oldřichův dub v Peruci, jehož stáří má být 800 let. Dnešní dub v Peruci však vládu knížete Oldřicha určitě nepamatuje. Podle odborníků jde o mladší strom, který zřejmě převzal pověst původního dubu po jeho zániku. Stejně ošidné je to i se Svatováclavským dubem ve Stochově. Pověsti mluví o 1120 letech jeho existence, realita ale napovídá přibližně 700 roků. Odhady a pověsti prostě bývají značně nadsazené.

Ve Vilémovicích u Ledče najdete úplného českého rekordmana – tis. Tyčí se do výše 10 metrů a podle odhadů je jeho stáří 1500 let. Legendy vyprávějí, že prý ho zde nechali růst benediktinští mniši. Považovali ho za symbol smrti. Uváděný věk je ale také zřejmě pouhou legendou. V našich podmínkách je málo pravděpodobné, aby se strom dožil více než 1000 let. Odhad stáří až 2000 let se zase přisuzoval tisu v Krompachu. Tento údaj ale uvedl na pravou míru v roce 1967 docent Jaroslav Hofman. Analýzou letokruhů pomocí vrtů určil, že krompašský tis je starý „jenom“ 400–500 let. I tak ale věk hodný respektu.

 

Po   kliknutí myší na obrázek se otevře ve větším rozlišení.   

Začátek podzimu.

 

Všechny tyto fotografie jsou pořízeny na začátku podzimu, kde jsou patrné postupné změny ve vybarvování přírody. Už jste také slyšely o desateru týkající se přírody? Jsou zásady, které definují, jak bychom se měli chovat v lese. Dodržovat bychom je ale měli kdekoli v přírodě! Patří mezi ně třeba: nekřičet; nerozdělávat oheň; netrhat sazeničky ani semenáčky; nelámat větve stromů; neplašit zvěř; pohybovat se po vyznačených cestách a stezkách; nebo právě neodhazovat odpadky! V ČR máme, oproti mnoha jiným státům, obrovskou výhodu – veřejně dostupnou síť kontejnerů, do kterých můžeme odpady pohodlně třídit. Není pochyb, že v nejbližším místě určitě narazíme na hnízdo sběrných nádob, a odpad tak budeme moci vytřídit. Příroda si umí poradit s odpadem, který sama vyprodukovala. Ovšem s většinou toho, který v ní zanechají lidé, to bez naší pomoci nezvládne dlouhá léta, v některých případech tisíce let…

 

Po   kliknutí myší na obrázek se otevře ve větším rozlišení.   

                                                                

Podzim barví přírodu.

 

V průběhu měsíce listopadu, se pomalu zkracují dny, a kdy teploty zejména v noci více klesají, začínají opadavé stromy a keře v lesích, parcích i v našich zahradách postupně měnit své zbarvení. Nejprve se v zeleni listoví charakteristické pro letní období začínají objevovat pouze nepatrné záblesky žluté, hnědavé a načervenalé barvy. Barevné změny jsou pak stále nápadnější a intenzivnější a s koncem podzimu získávají celou škálu zbarvení – od různých odstínů žluté, hnědé a rezavé až po nádhernou tmavě červenou barvu. Změny zbarvení jsou úzce spjaty s procesem stárnutí listů, který končí jejich opadem.

                                      Geopark u náhonu.

Po   kliknutí myší na obrázek se otevře ve větším rozlišení.   

                        

           

Zámek v Adršpachu.

V minulém článku jsem ukazoval několik záběrů ze skal v Adršpachu a nyní se podíváme do nedalekého zámku v Adršpachu. Zámek vznikl přestavbou starší tvrze, kolem roku 1886, kdy jej vlastnili Nádherní z Borutína. Po roce 1945 byl zámek majetkem státních statků a po opravě roku 1970 byl užíván jako depozitář Státního ústředního archivu. V nedávné době tu byla také výstava kostýmů a rekvizit z pohádek Princ a Večernice z roku 1979 a Třetí princ z roku 1983. Právě Adršpach byl jedním z míst, kde se natáčely některé záběry pro tyto pohádky. Nejdříve se ale vrátím zpět do zámku k prohlídce a ukázce v několika fotografiích již zmíněných kostýmů.

 

                                   Po   kliknutí myší na obrázek se otevře ve větším rozlišení.