Nový život na vodě.

 

Pozorovat a sledovat chování ptactva ve volné přírodě je nejen zajímavé ale i poučné. Jsou ovšem i druhy, které nejsou v přílišné oblibě, jako je třeba volavka. Ta patří mezi velmi plaché a mezi rybáři neoblíbené. I když dokáže nepohnutě stát mezi ostatním ptactvem, stačí ale pohyb člověka, nebo jeho blízká přítomnost, aby se ztratil v nenávratnu. Lyska obývá rozmanité vodní plochy, dává však přednost vodám mělkým. Hnízdí především na rybnících, převážně v rákosinách, ale i na volné hladině, kde jí pro postavení hnízda stačí jen malá opěra, třeba kůl zaražený do dna. Hnízdo je plovoucí, ale bývá přichyceno k nějaké podložce. Někdy sahá hlouběji pod hladinu, bylo naměřeno až 60 cm. Je postaveno z rákosových listů a všelijakých větví, obvykle k němu vede od hladiny jakýsi můstek pro pěší. Jen zcela výjimečně bylo hnízdo nalezeno i na souši. Lysky hnízdí od dubna do července, v první částí dubna však zřídkakdy. Mláďata mají černé prachové peří a na čele a nad očima mají červenou kůži, vypadají jako malí čertíci. Po naklování vajec se líhnou do 24 hodin. Na hnízdě zůstávají 3 až 4 dny, potom následují rodiče. V případě nebezpečí jsou však schopná opustit hnízdo ještě neoschlá. Na noc se však mláďata vracejí na hnízdo až do doby vzletnosti. Vejce jsou našedlá a kropenatá. Bývá jich ponejvíce mezi pěti až devíti kusy. Někdy hnízdí lysky až třikrát ročně. Bývá však velký počet náhradních hnízd, protože ztráty na hnízdech jsou velké, udává se až 56 %. Protože hnízda jsou jen málo krytá, jsou také ztráty způsobené škodnou velké.

Motýlice obecná se pravidelně vyskytuje po celé České republice a to v bezprostředním okolí potoků a říček s čistou vodou. S jejich elegancí je spojena řada mýtů, s tvarem těla a manévrovacími schopnostmi zase souvisí bleskurychlé lovecké strategie. Zachytiti ji v letu je téměř nemožné a při usednutí už nevynikne její krása roztažených křídel. Poletuje od května do srpna u řek, potoků i rybníků. Sameček má křídla modravá, samička téměř bezbarvá. Samička klade vajíčka pod vodou do rostlin a přitom se často celá potopí. Takto potopená vydrží i desítky minut. Ve vodě žije larva dva roky, potom vylézá nad hladinu na rákosí, orobinec apod. Tady se pevně přichytí. Tehdejší druhy již sice dávno vymřely, ale po nich přišly druhy další a další a už se vážky podobaly těm našim. A i kdyby vážky, šídla či motýlice nebyly v naší přírodě posly z pravěku, bylo by určitě škoda, kdyby z ní zmizely. Život u potoků, řek, rybníků i tůní by byl najednou velmi chudý, a to by bylo opravdu škoda.

                          Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Dědictví po Josefu Schrollovi.

 

Po smrti Josefa Schrolla se staly dědičkami jeho dcery Johana a Eleonora. Podíl obou dcer nebyl stejný a většina majetku se soustředila v rukou starší dcery v této době již ovdovělé. Ta byla původně provdaná za Dědovského průmyslníka Franze Suidu. Roku 1886 ovdověla a roku 1892 se znovu provdala za JUDr. Eduarda Langera, advokáta, který byl poslancem zemského českého sněmu v letech 1892 - 1895 a 1898 - 1901 za okresy Broumov, Trutnov a Police nad Metují, a který se stal zástupcem své manželky v ředitelské radě. Sbíral knihy a starožitnosti.  Langer Eduard byl Český  ethograf , továrník v Broumově, sběratel starých tisků, autografů a bibliofilií, budovatel a majitel soukromé knihovny pokládané za největší svého druhu v Rakousku - Uhersku . Z historické části  (cca 5500 svazků)  většinou latinské a německé tisky z 16. -18. století, několik českých tisků  inkunábulí. (Inkunábule, česky prvotisk je označení používané pro nejstarší tištěná díla pocházející z Evropy). Odborná knihovna  ( cca 490. svazků z původních 1600) dějiny knihtisku, bibliografie, biografická lexikální díla, adresáře, aukční katalogy, soupisy inkunábulí atd.  Lístkový katalog, který vytvořil Walter Dolch - knihovník Langrovy knihovny v l. 1911 -1914. ( Dolch knihovnu systematicky rozšiřoval, uspořádal, a vytvořil systém jejích katalogů. V letech 1949 -1950 převzala knihovnu Národní kulturní komise, knihovna byla převezena na Sychrov a po nabídkovém řízení pravděpodobně zlikvidována.) Po předání byly získané knihy vytříděny, a část předána Knihovně AV, část antikvariátu. Eduard Langer, byl advokát a politik, který se bohatě oženil s dědičkou textilního podnikatele Benedikta Schrolla, jež dokázala svěřený majetek sama obratně spravovat, a tak poskytovat svému manželu nejenom peníze, ale i potřebný čas, aby je mohl utrácet na své záliby. Langer roku 1911 přijal Waltera Dolcha do svých služeb a výsledkem spojení kapitálu a znalostí byla dobře vedená a stále obohacovaná knihovna včetně specializovaných sbírek na čele se souborem rukopisů a starých tisků.  Od počátku roku 1913 byl dr. Eduard Langr takřka stále těžce nemocen a tím přešlo vedení závodu do rukou jeho manželky Johanny, která vedla přádelnu i tkalcovnu a závod v Králikách po celé období první světové války. Pozoruhodné pro činnost Schrollových závodů byla jejich sociální politika. Ta se projevovala i v tom, že dělníci byli odměňováni zvláštními příděly a správa firmy pro ně vymáhala i státní vyznamenání, aby ocenila jejich pracovní věrnost.

Eduard Langer je pohřben na broumovském hřbitově.

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení ,     

Čáp na pivovarském komínu.

Začátkem dubna jsem psal o návratu čápů a přípravě hnízda pro nové potomky. Od konce měsíce května, jsem sledoval, zda nejsou v dění na hnízdě nějaké změny. I tak jsem se opozdil s pořízením fotografii asi o týden. První fotografie jsem pořídil dnes nedaleko komína, ale ze spodního pohledu se nedalo poznat, zda jsou už nějaká mláďata i když jsem pozorováním hnízda strávil skoro dvě hod.  Dostal jsem také tip, kde se občas dá vidět i čáp černý. Měl jsem štěstí, že jsem ho zastihl, ale smůlu v tom, než jsem stihl připravit fotoaparát, postřehl v jeho blízkosti pohyb a uletěl. I tak se mi podařilo čápa černého vyfotografovat v jiném termínu a jinde.

                            Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Strakapoud velký a krmení mláďat.

 

Strakapoud velký dorůstá velikosti asi jako kos. Čelo má světlé, horní strana hlavy černá. Samička má černý, sameček červený týl. Na každém křídle je velká bílá skvrna. Lehko jej můžeme zaměnit za strakapouda jižního, který žije s ním v jihovýchodní Evropě. Důležitý rozlišovací znak: u strakapouda velkého se táhne černý proužek od černých lící k týlu, u strakapouda jižního ne. Strakapoud velký poskakuje při hledání potravy spirálovitě nahoru po kmeni a zdržuje se většinou vysoko nad zemí. Vyrušíme-li ho, přesouvá se na zadní část kmene, a co chvíli na nás vykukuje.

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Je někdo pilnější?

 

Včely jsou přirovnávány k nejpilnějším tvorům a proto i o některých lidech se říká je pilný jako včelička. Je to skutečně tak? Spočítal již někdo třeba pilnost mravenců? Víte, že na výrobu 500 mililitrů medu musí včely obletět cca 5 miliónů květin. Včely se vyskytují všude tam, kde jsou rozkvetlé louky. A to nejen u nás, ale po celém světě. Včely žijí ve velkých společenstvech, často v uměle vyrobených úlech. V těchto úlech žijí v podstatě tři druhy včel. Královna, trubci a dělnice.

                                 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Nemocenská pokladna Benedikta Schrolla.

 

Bezmála dvacet let před tím, než to zákon továrníkům nařídil, vznikl v roce 1870 v Olivětínské tkalcovně systém nemocenského pojištění, tzv. nemocenská pokladna. Podobně tomu bylo i v případě továrny v Meziměstí. V roce 1898 založila firma pro své zaměstnance nadaci pracovních invalidů. V roce 1908 si již dělníci i úředníci mohli spořit na důchod v penzijní pokladně či uzavírat úrazové pojištění. Nemocenské pojištění dělnictva bylo zavedeno zákonem z roku 1888, které však nerušilo dosavadní nemocenské pokladny podnikové. Zaměstnavatelé byli povinni přihlásit své dělníky k pojištění a platit za ně celé pojistné. Jednu třetinu pojistného platili sami, dvě třetiny pojistného sráželi dělníkům ze mzdy. Podpora v nemoci činila 60% mzdy, dělnice po porodu dostávala podporu 4 týdny, při úmrtí pojištěnce byl vyplácen pozůstalým příspěvek ve výši dvacetinásobku denní mzdy.

Podniková smlouva o nemocenském pojištění byla vypracována pro firmu Benedikta Schrolla z roku 1886 v následující podobě. V textovém znění smlouvy se píše o nemocenském pojištění pro zaměstnance firmy Benedikta Schrolla továrny  c. k. k. Broumov Olivětín v roce 1886. Statut pro nemocniční pokladnu továrny pro zpracování bavlny, mechanické tkalcovny, bělidla a apretury závodu Benedikta Schrolla. Statut je rozpracován do následujících oblastí, které vyjadřují v každé části podrobné znění působnosti.

§ 1. význam pojištění

§ 2. okruh působnosti

 § 3. příjmy nemocenské pokladny

§ 4. druh plateb a vyúčtování

§ 5. podmínky podpory

§ 6. omezení podpory

§ 7. kontroly nemocných

§ 8. odnětí podpory

§ 9. pojištění při úrazu

§ 10. podpora při pohřbu

§ 11. účetnictví

§ 12. dozorčí výbor

§ 13. rezervní fond

§ 14. školení představenstva a trvání jeho působnosti

§ 15. valná hromada

§ 16. delegáti valné hromady

§ 17. rozhodnutí o odvolání

§ 18. zrušení smlouvy nemocenské pokladny

§ 19. zánik smlouvy

   Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Kachny na vodě.

 

Ozvěna hlasitého kvákání je slyšet už daleko od řeky. Velmi rozšířená kachna divoká je jedním z našich nejznámějších ptáků. Kachny jsou velmi přizpůsobivé a nedělá jim problém obývat mnoho různých prostředí. Původně se vyskytovaly především na stojatých a tekoucích vodách. U kachen je velmi výrazný rozdíl ve zbarvení a stavbě těla samce a samice. Kačer má charakteristický zelený krk a hlavu a nažloutlý zobák. Na dolním okraji křídel má modrý pás. Samička není tak výrazně zbarvena, bývá většinou hnědočerná s hnědým zobákem. Aby kachna mohla trávit většinu času na vodě, musí k tomu mít speciálně uzpůsobené peří. Proti chladu ji chrání asi 10 000 ochranných per, které jsou permanentně promašťována. Navíc se mezi pírky drží vzduch, který kachnu nadnáší. Z kachny divoké byla vyšlechtěna kachna domácí, která se chová především na maso. Krmení kachen je oblíbenou a zábavnou činností, během celé sezony vidíte celé rodiny i s dětmi, jak házejí kachnám zbytky tvrdých rohlíků a chleba. A v zimě mají dokonce pocit, že jim v době nedostatku potravy zachraňují život.

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení