Mařenice a okolí - Luž

 Pohlednice zachycuje bývalou chatu na vrcholu Luže.

Skromný dřevěný hostinec postavil na vrcholu hory již v roce 1823 Waltersdorský občan Karel Friedrich Mathäus. Zpočátku byli častými návštěvníky kromě turistů také pytláci a pašeráci, ale po roce 1848 již hostinec sloužil převážně rozmáhající se turistice. Majitel stavbu stále vylepšoval a v roce 1833 k ní přistavěl i malou rozhlednu. Odměnou mu byl neustále stoupající počet hostů, kteří přicházeli za jedinečným výhledem, srovnávaným často s výhledem ze Sněžky. Vysoká návštěvnost vrcholu si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, která byla dokončena v roce 1882. Nová "Lausche Baude" byla postavena zásluhou spolků a obyvatel ze sousedního Saska a stala se kuriozitou v dalekém okolí. Výstavná horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (českou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10. m. vysoká vyhlídková věž. Turisté si mohli vybrat místo libovolně v kterékoli části chaty, vybavené dřevěnými stoly a lavicemi s velkými kachlovými kamny. Útulný ráz dodávaly místnostem dřevěné zdi ozdobené vycpanými ptáky. Podle dohody mohli návštěvníci platit oběma měnami, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby použili správnou poštovní schránku. Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Vansdorfu a i přes pohnutou dobu provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté turistický ruch ustal, protože obě strany hranice oddělily ostnaté dráty a na počátku roku 1946 celá chata do základu vyhořela. Okolnosti požáru nejsou dodnes jasné. Většinou se uvádí, že chata vyhořela na Nový rok, někdy se tvrdí až 8. ledna. Německé noviny tvrdí, že příčina požáru nebyla dodnes vysvětlena, naproti tomu bývalí čeští vojáci tvrdili, že chatu zapálili Němci, aby se nedostala do českých rukou. Na vrchol hory vedou dvě přístupové cesty. Původní strmá stezka, stoupající po východním úbočí přímo ze sedla, zřízená Mathäusem v roce 1823, byla roku 1892 nahrazena na severním svahu vybudovanou serpentinovou tzv. Lužickou cestou. Z jihu vedoucí tzv. česká cesta byla zbudována roku 1851 pro rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého, který za svého pobytu na zámku v Zákupech podnikal výlety do okolí.

 

Na pohlednici vidíme vrcholovou plošinu Luže s objekty bývalé restaurace, postavené v roce 1882 a v dalších letech postupně rozšířena.

Pohlednice ukazuje bývalý hostinec na vrcholu Luže s výhledem do Německa. Menší obrázky představují interiér hostince.

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí - Juliovka

 

Pohlednice představuje Juliovku na čtyřech obrázcích. Nahoře vlevo je osada s výrazným Hvozdem v pozadí. Vpravo vidíme střední část osady s bývalým Knoblochovým hostincem, který je zobrazen také na obrázku vpravo dole. Poslední obrázek je dřívější hostinec, ve kterém se při své inspekční cestě roku 1779 zastavil císař Josef II.

Osada Juliovka, vznikla jako samostatná obec po polovině 17. století, kdy zde byla založena sklářská huť, která měla nahradit zaniklou huť krompašskou. Jméno dostala po svém zakladateli Juliu Františkovi, vévodovi sasko- Leuenberském, majiteli Zákup. Postupně se osada rozrůstala (byly zde na potoku dva mlýny). Roku 1688 zde byly vyrobeny první tři skleněné lustry. Počátkem tohoto století tu byla mechanická tkalcovna a výroba nití. Za války tu francouzští zajatci vyráběli zapalovače do zbraní a koncem války ji spolu s partyzány vyhodili do povětří. Starší mlýn Teichmühle byl jako družstevní mlýn v provozu ještě na počátku 20. století, ale 8. května 1906 zcela vyhořel. Zničenou budovu pak koupil Alfred Winkler z Mařenic, který ji přestavěl na přádelnu a mezi silnicí a skálou vybudoval mechanickou tkalcovnu. Kousek pod továrnou stála ještě stará úschovna kočárů a saní bývalého zákupského panství, která byla využita pro umístění parních strojů, protože vodní síla už pro pohon všech zařízení nestačila. V roce 1928 tu byly kromě 7 tkalcovských stavů ještě stroje na výrobu nití a punčoch.

Bývalý hostinc ,,U Švýcarska,, s řeznictvím. Dům dodnes stojí u odbočky do Krompachu.

Pohlednice zachycuje dnes již opuštěné koupaliště v Juliovce. Dům v pozadí dodnes stojí u silnice do Krompachu.

Fotografie z přelomu 19. a 20.století zachycuje výstavbu budovy, ve které později sídlila česká škola.

 

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice , Kalvárie

Na pohlednici z roku 1926 je bývalý kostelík postavený roku 1750 na Kalvárii u Mařenic. Kostelík byl součástí Křížové cesty a směřovaly k němu velké pouti.  Postupem let začal chátrat, až z něj zůstaly pouhé trosky.

Kalvárie nad Mařenicemi, je místo, které se začalo využívat v polovině 17. století, kdy zde vznikla poustevna. V roce 1681 na místě původní velice primitivní poustevny vyrůstá opět prostá dřevěná kaplička, kterou nechává v roce 1750 místní sedlák Christof Schier přestavět v kamennou stavbu, skládající se ze tří vzájemně propojených kapliček. Při další přestavbě v roce 1865 byl interiér doplněn o oltářní obrazy, nově přibyly kapličky zastavení křížové cesty. Kaple se stala vyhledávaným poutním místem, nepravidelně se zde sloužily mše ještě ke konci 2. světové války. Při odsunu převážně německého obyvatelstva přestala kaple sloužit svému účelu a objekt počal rychle chátrat. O devastaci se postarali i místní obyvatelé, kteří kámen využívali ke stavebním účelům a další vandalské skupiny. V osmdesátých letech minulého století již z kdysi monumentální romantické stavby zůstaly jen ruiny, tu a tam sem zavítal osamocený turista, obdivující částečný výhled na Lužické Hory a za povšimnutí stály jen staré tajemné reliéfy vytesané do pískovcových bloků a sokl po bývalém kříži, které snad pamatují dobu založení zdejší poustevny, pozdější kaple. Až v roce 2008 skupina nadšenců přistoupila k náročné renovaci objektu a o dva roky později, byla nová kaple opět vysvěcena. Upraven byl i okolní prostor, západní strana svahu byla odlesněná, tudíž se můžeme opět kochat výhledem na část Lužických hor, nebo přímo na dole ležící Mařenice, s barokní stavbou kostela sv. Marie Magdalény.

Kostelík na Kalvárii po obnově

                                 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí , Horní Světlá

 

Nedatovaná historická pohlednice zachycuje Horní Světlou pod Luží.

Horní Světlá je typickou horskou osadou s chalupami roztroušenými po horských loukách, rozloženou v údolí toku Svitávky. Mnohé z chalup jsou lidové roubené domy lužického typu. Vesnička Světlá pod Luží vznikla v 14. století na pasekách, které zde zanechali ve středověku skláři. Po nich jsou poblíž znatelné zbytky hutí. Kolem roku 1850 zde žilo 1800 obyvatel, kteří se živili hlavně tkalcovstvím.  Po druhé světové válce byli původní obyvatelé obce vysídleni do Německa. Do roku 1946 nesla obec český úřední název Horní Lichtenwald. Na cestě z Horní Světlé do Nové Hutě se nachází křižovatka Kaufmannův buk, kde byl v roce 1928 zavražděn kupec Josef Kaufmann. Buk už zde není, cedulka s tabulkou je na sousedním stromu. Vede tudy značená turistická trasa od Nové Huti směrem k přehradě Naděje.

 

Na této pohlednici vidíme dva domy uprostřed osady. Vpravo za stromy vyčnívá bývalá kaplička.

                                Tato pohlednice zachycuje střed osady s kapličkou, která byla po 2. Světové válce zbořena.

 Velká mešní kaple s věžičkou, stála na místě uměle nasypané terasy nad hasičskou zbrojnicí. Postavena byla v roce 1856, zbořena byla vojáky, rok není uváděn.

Lemerův obrázek stojí v sedle mezi Bouřným a Kobylou na levé straně silnice, vedoucí z Nové Hutě do Horní Světlé.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Krkavčí kameny u Dolní Světlé.

 

Hostinec na Krkavčích kamenech ve výšce 543 m. nad mořem. Fotografie ukazuje hostinec ještě v plném provozu.

Krkavčí kameny se nacházejí na zalesněném návrší v nadmořské výšce 543 metrů na česko-německé hranici zhruba 100 m vlevo od cesty, která spojuje Dolní Světlou s Jonsdorfem. Návrší spadá k západu asi 12 m vysokým srázem a na jeho temeni je dvojice pískovcových skal, z nichž mohutnější Sokol (Falkenstein), vysoký cca 12 metrů, se nachází na německé straně. Na české straně je menší skála, které horolezci přezdívají Sokolík. Skála na české straně má dva vrcholky, vysoké 5 a 8 metrů, v nichž lidé spatřovali podobu dvou hlav či hlavy lva a koně. U menší z věží (Sokolíku) na české straně stávala do roku 1945 restaurace Gondola. Falkenstein je z české strany dostupný zelenou turistickou značkou z Dolní Světlé, z německé strany po zelené z Jonnsdorfu nebo po německé červené značce, která vede podél hranice. Mezi skalami (označovanými také Krkavčí kameny – Rabenstein) prochází státní hranice. Na německé straně jsou bizarní skaliska, na nejvyšší skále jsou zbytky vytesaných schodů. Na české straně hranice je na skalnatém pahorku zbytek tesaného sklípku a zbytky zdiva, památka na dobu, kdy tu stála výletní restaurace. Skály Falkensteinu byly údajně známy už ve 14. století a jejich bizarní tvary se staly podkladem lidových pověstí. V prusko-rakouské válce v roce 1778 si rakouské vojsko zřídilo kolem skal opevněný tábor. V roce 1877 byla na sousedním pahorku (už na českém území) postavena výletní restaurace. Na nejvyšší skálu – vyhlídku – bylo zřízeno schodiště. Restaurace byla několikrát přestavována a zanikla až ve 20. století. Osudnou se jí stala poloha. Díky výrazné podobě těchto skal, ležících na zemské hranici blízko obchodní cesty, se zmínky o Krkavčích kamenech objevují již od 14. století. Během prusko-rakouské války v roce 1778 zdejší vyvýšeninu obsadili rakouští vojáci, kteří skály obehnali palisádami. U tohoto opevnění 30. července 1778 došlo k přestřelce Rakušanů s Prusy. Díky výrazné podobě těchto skal, ležících na zemské hranici blízko obchodní cesty, se zmínky o Krkavčích kamenech objevují již od 14. století. Během prusko-rakouské války v roce 1778 zdejší vyvýšeninu obsadili rakouští vojáci, kteří skály obehnali palisádami. U tohoto opevnění 30. července 1778 došlo k přestřelce Rakušanů s Prusy. Po roce 1945 prázdný objekt chátral až zcela zanikl v 50. letech, kdy byly údajně jeho pozůstatky rozebrány slovenskými příslušníky pohraniční stráže jako stavební materiál.

Tato pohlednice zachycuje hostinec na Krkavčích kamenech z vyhlídky na sousedním  Falkenstejnu.

                    Tato fotografie pochází z 60 let 20 století a ukazuje na postupný zánik hostince.

Zbytky schodiště vedoucí na bývalou letní terasu.

 

Dolní Světlá u Mařenic

 

Tato pohlednice z 30. Let 20. Století zachycuje domky v dolní části obce, pod bývalou školou.

Dolní Světlá pod Luží je malebné horské letovisko, ležící na jihovýchodním svahu Luže a v údolí horního toku Svitávky, asi 3 km severně od Mařenic. Osada patrně vznikla při kolonizaci pohraničních hvozdů ve 14. století na vymýceném místě, které tu zůstalo po činnosti starých sklářů. Stopy po středověkých sklářských hutích, pocházející z doby kolem roku 1300, byly nalezeny na několika místech v obci i v jejím okolí. Obec se poprvé připomíná v roce 1391, kdy se již rozlišovala její horní a dolní část. Dolní Světlá leží v údolí Svitávky, zatímco Horní Světlá je západně od ní v údolí nevelkého potůčku. O něco výše na samém úpatí Luže vznikla později malá osada Myslivny. Obyvatelé Světlé se zpočátku živili prací v lese, ale později se stalo důležitým zdrojem jejich obživy domácké tkalcovství, které se tu udrželo až do poloviny 19. století. S rozvojem průmyslové výroby ve větších městech ale postupně zaniklo a ves se začala vylidňovat. V roce 1869 žilo ve Světlé 1813 obyvatel, zatímco v roce 1921 již jen 1141. K největšímu úbytku ale došlo po odsunu Němců v letech 1945-1946, takže v roce 1950 zde žilo již jen 171 obyvatel. Řada domů zůstala opuštěných a některé z nich byly později zbořeny. Teprve díky rozvoji rekreace a chalupářství v 60. letech bylo mnoho pěkných lidových staveb zachráněno před zánikem. V té době již byla Světlá součástí Krompachu a v roce 1981 byla přičleněna k Mařenicím. Rekreační charakter vsi později zcela převládl a dnes tu trvale žije jen asi 50 obyvatel. Na severním okraji Dolní Světlé stojí nevelká čtvercová kaple s věžičkou, další kaplička, postavená roku 1856 v Horní Světlé, byla v roce 1949 zbořena. V obou osadách se dochovala řada lidových roubených domů lužického typu, které dnes většinou slouží k rekreaci. V lese na vrchu Kopřivnice (638 m) západně od Horní Světlé stojí kamenný pomník Václava Röbische, kterého zde 14. května 1913 zabil padající strom. Na jihovýchodním svahu Luže pod osadou Myslivny jsou lyžařské sjezdovky se dvěma vleky.

Na této pohlednici vidíme horní část obce z jihozápadní strany. Nejvýraznější budova vpravo od středuje bývalý hotel Adler, z lesa vlevo na obzoru vyčnívající Krkavčí Kameny.

Budova inspektorátu a oddělení finanční stráže v Dolní Světlé č. p. 133 stojí dosud a dnes slouží jako restaurace ,, Celnice ,,

Uprostřed snímku velká budova je bývalý hotel Adler.

Antonínovo údolí

 

kaplička sv. Antonína Paduánského, vyhloubené ve skále 

Antonínovo údolí je osada ležící v údolí Hamerského potoka západně od Mařenic a byla pojmenována podle kapličky sv. Antonína Paduánského, vyhloubené ve skále poblíž mostku přes potok. Ve 40. letech 19. století zde pánové Schicht a Wiesner vystavěli přádelnu, která později několikrát změnila majitele, a v listopadu 1878 vyhořela. Po požáru byla budova snížena o jedno patro a po opravě sloužila dále jako strojní zámečnictví. Ve 20. letech byla bývalá tovární budova vykoupena tehdejším okresem Cvikov a přeměněna na azylový dům pro chudé. Po různých adaptacích zde byl zřízen dům pečovatelské služby pro mentálně postižené ženy, který slouží dodnes. Pod osadou je souběžně s Hamerským potokem ve skále vytesaný mlýnský náhon, který ústí ven vedle bývalé skalní kapličky. Na okolních kopcích se místy těžily chudé železné rudy.

Budova kde ve 40. letech 19. století zde pánové Schicht a Wiesner vystavěli přádelnu, která později několikrát změnila majitele, a v listopadu 1878 vyhořela.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.