Broumov od minulosti k současnosti

 

Po staletí už od dob Přemysla Otakara I. až do roku 1948 spravovali mniši benediktinského řádu na Broumovsku okolní lesy, pole a další majetky. Poté, co poslanci schválili církevní restituce, čekají Broumovsko převratné změny. Řádu, jemuž patří klášter v Broumově, se mohou opět vrátit stovky hektarů pozemků. Benediktini z Prahy-Břevnova získali broumovský výběžek v roce 1213 od Přemysla Otakara I. V první půli 14. století zřídili v Broumově proboštství a postavili klášter s gotickým chrámem sv. Vojtěcha. V roce 1348 založili pivovar. Od druhé půli 17. století se odvíjela velká stavební činnost. Klášter se přestavěl do barokního slohu a v okolních vesnicích vznikla řada barokních kostelů. Kromě hospodářské správy, kultury, architektury a umění měli benediktini na Broumovsku vliv i na školství. Klášterní gymnázium bylo zavřeno nacisty v roce 1939 a od roku 1950 sloužil klášter jako internační tábor nejprve pro řeholníky a pak pro řeholnice různých řádů. Po roce 1968, díky politickým změnám mohly sestry nastoupit službu v charitních domovech. Broumov se může těšit, že se prostory zdejšího kláštera opraví a jeho návštěvníci nahlédnou do těch zákoutí, kam ještě vkročit nemohli. Památka totiž získala dotaci ve výši zhruba 248,5 milionu korun. Peníze umožní nejen obnovu, ale i vznik vzdělávacího centra. Kromě významné části vnitřních prostor kláštera se kompletní rekonstrukce dočká také klášterní zahrada. Celý projekt obnovy řeší rekonstrukci podstatné části areálu broumovského kláštera. Úpravy a rekonstrukční práce budou prováděny z větší části v momentálně nevyužívaných částech kláštera, které jsou dnes ve stavu neodpovídajícím jejich kulturnímu, historickému a architektonickému významu. Měly by zde vzniknout učebny či výstavní sály. Součástí projektu je i řešení přilehlé klášterní zahrady se zachováním jejího účelu především pro účastníky vzdělávacích a kulturních akcí. V Institutu přírodovědného vzdělávání se mají připomínat hodnoty krajiny, kterou v regionu utvářeli lidé, a to, jakým způsobem ke krajině přistupovali. Broumovský klášter je nyní částečně zpřístupněn. Prohlídkový okruh nabízí návštěvu klášterní knihovny, refektáře či kostela svatého Vojtěcha. Lákadlem pro turisty je kopie takzvaného Turínského plátna. Na světě existuje pouze čtyřicet kopií takzvaného Turínského plátna, do něhož byl podle církve zabalen Kristus, když jej sňali z kříže. Jedno z nich - jediné ve střední Evropě je k vidění v broumovském klášteře. Vedle kopie plátna byla na seznam kulturních památek zapsána i darovací listina a dřevěná skříňka, ve které bylo plátno, o němž křesťané věří, že zachycuje obrys Kristova těla, uloženo. Broumovský exemplář patří mezi nejzdařilejší kopie. Pochází z roku 1651 a v klášterním kostele byla nalezena v roce 1999 - nad kaplí svatého Kříže za zlaceným štukovým věncem. Dnešní podoba opatství je výsledkem barokní přestavby. Ve sklepeních broumovského kláštera je uloženo celkem 34 mumií pocházejících z krypty farního kostela sv. Prokopa ve Vamberku. Broumovský klášter je pro svoji architektonickou a kulturní hodnotu zapsán v seznamu národních kulturních památek České republiky. Veřejnosti nepřístupná místa kláštera jsou v dezolátním stavu. V přiloženém odkazu jsou nabídnuty fotografie vnitřních prostorů tohoto kláštera, kam se běžný návštěvník nedostane.

V příloze je odkaz na prohlídku kláštera ještě před jeho opravou.

http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/fotogalerie/2013/03/04/broumov-klaster-restituce/

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Věkem podmíněný deficit soustředění pozornosti.

 

Vlak života je takový průřez celého života každého jednotlivce a u každého se projevuje jinak. Dal by se rozdělit do několika etap. První je období her a radosti, druhé období starostí a třetí období hledání. Právě toto poslední se projevuje například takto.

Rozhodnu se zalít zahradu.

Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout. Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží.

Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu.

Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení. Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu.

Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni.

Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici.

Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal.

Jdu si tedy pro něj do pokoje.

Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil. Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla.

Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně. Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat.

Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu. Přitom uvidím na parapetu své brýle, které jsem hledal ráno.

Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl. Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy.

Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize. Proboha, zase ho budeme večer hledat.

Musím ovladač položit k televizi v obýváku.

No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy.

Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu. Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel.

 Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat.

K večeru: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na okně je

 

hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky

(a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde. Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavil a jsem docela utahaný.

Jo, a nesmějte se, jestli tyhle stavy neznáte! Váš den se blíží.

                       Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Školní léta Aloise Jiráska v Broumově.

 Rodný domek Aloise Jiráska v Hronově.

Hlavně se však Alois Jirásek stal studentem prvního ročníku klášterního gymnázia. Třetí broumovský školní rok si třináctiletý Jirásek našel místo u vdovy Terezie Neumannové, majitelky krupařského obchodu v Dolní ulici, dnes ulice Protifašistických bojovníků č. p. 199. U Neumannů bydlel Jirásek dva roky.

V kvartě ( 1866 - 67 ) se Jirásek dostal "na handl" ke kováři Wenzelu Mayerovi a bydlel v jeho domě na předměstí, dnes v Soukenické ulici č. p. 22. V paměti mu zůstal pohled z domu na monumentální klášterní budovu i práce v nedaleké kovárně (její dřevěná budova již nestojí, na jejím místě jsou garáže).

V broumovské klášterní škole tehdy existovaly jen čtyři třídy tzv. nižšího gymnázia. Po jejich absolvování odešel Jirásek v roce 1867 na vyšší gymnázium do Hradce Králové.

     Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Broumov od minulosti k současnosti

 

Když se opat Martin ocitl v nesnázích a chtěl si naklonit císaře Rudolfa, využil známé uměnímilovnosti Rudolfa. Věnoval totiž císaři Rudolfovi II. v roce 1594 známý obrovský kodex, takzvaný Codex Giganteus nebo také jako ďáblova bible. Tento kodex obdivoval v Broumově v roce 1527 král Ferdinand I. když se vracel přes Broumov ze Svídnice.

                                                                                     Ďáblova bible.

Rudolf II. přijal unikát rád do svých sbírek a vyšel Broumovskému opatu Martinovi zcela vstříc. Tato kniha byla později roku 1648 odvlečena Švédy a dostala se s ostatními vzácnými památkami rudolfínských sbírek do Stockholmu. Kniha byla pravděpodobně vytvořena okolo roku 1229 v prostředí benediktýnského kláštera v Podlažicích u Chrudimi. Klášter se rozprostíral na levém břehu potoka Žejbra. Nyní na jeho místě stojí kostel svaté Markéty. Nedochovaly se však žádné doklady o jejím vzniku či autorovi a důvodech sepsání. Ve své době vzácná kniha se vydala z podlažického kláštera na dlouhé putování, které skončilo ve Stockholmu. Nejprve byla ve vlastnictví klášterů v Sedlci, v Břevnově a poté v Broumově. Již v 16. století se do broumovského kláštera na obrázek Ďábla chodili dívat poutníci. Okolo vzniku Ďáblovy bible byla vytvořena pověst, podle níž se jeden z mnichů odsouzený k trestu smrti, chtěl zachránit příslibem, že napíše největší knihu světa za jedinou noc. Na pomoc mu měl přijít ďábel. Podle jedné verze, když si o půlnoci uvědomil, že práci nemůže stihnout, mu ďábel přinesl knihu hotovou. Podle té druhé ďábel pouze přinesl pergamen a psací potřeby a mnichovi pomáhal. Tato pověst vznikla v Broumově, kde došlo k paradoxní situaci. Samotný Codex gigas se totiž stal návštěvní knihou, do níž se lidé zapisovali. Přitom si v podlažickém nekrologiu všimli zápisu, který hovořil o zazděném mnichovi. Ve 13. století se totiž někteří z mnichů nechávali do svých cel zazdít.

                      Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Broumov, hřbitovní kostelík Panny Marie.

Foto hřbitovního kostelíku ze současné doby. 

Datum postavení nejstaršího broumovského kostela dnešní hřbitovní kostel Panny Marie - bylo stanoveno na rok 1177. Tento dřevěný kostelík na jižním okraji města byl vystavěn v původní podobě roku 1177.  Kostel stál uprostřed původní české osady již v období před kolonizací. Roku 1421 byl Broumov obléhán husity, kteří plenili město. Také kostel zasáhl požár, ale stavba nebyla zcela zničena. Dalším požárem byl postižen v roce 1449 a roku 1450 byl opraven a kostel dostal nynější podobu. Věžička byla zničena bleskem roku 1550, ale brzy byla opět opravena.  Pověst vypráví, že o vznik kostela se zasloužila kolem roku 1130 jedna vznešená panna. Povídalo se o ní, že předtím uctívala pohanské bohy a křesťanství odolávala. Když se konečně rozhodla a stala se křesťankou, stvrdila své křesťanství založením kostelíka. Říká se, že na památku v kostele byla uložena její perlová čelenka. Ke kostelíku se váže ještě několik dalších pověstí. Jedna z nich je obdobná jako předcházející, ale s menší obměnou, že upletla věnec, proložený vlastními vlasy. Věnec se pak ukazoval s tím, že každý, kdo by jej vzal do ruky s posměchem, bude ztrestán strašlivým zjevením. Proto i dnes se zachovává v kostelíku posvátné nikým nerušené ticho. Co kdyby. Ještě dnes mohou návštěvníci hřbitovního kostela vidět na veřejích postranního vchodu stopu po úderu šavlí. K ní se připojuje následující příběh. Když za třicetileté války byl obléhán Broumov, postavili ke hřbitovnímu kostelu hlídku. Vojáci slyšeli pověst o tom, proč byl kostelík po zničení husity opět vystavěn ze dřeva, a vše pověděli svému hejtmanovi. Ten nad tím jen pochybovačně vrtěl hlavou a několikrát opakoval, že to jsou jen babské povídačky. Chtěl všechny přesvědčit, že dřevo je dřevo, proti kameni slabé a zranitelné. Hned druhý den svolal své vojáky a odešel v jejich doprovodu ke kostelu. Tam se pohrdavě rozkročil a švihl šavlí proti veřejím kostelních dveří. Šavle se zlomila jako křehké sklo a jeden kousek, který se odrazil, důstojníka smrtelně zranil.

Pověst hovoří o tom, že když byl kostelík vypálen, bylo rozhodnuto o jeho obnovení, ale s tím, že bude postaven z kamene, aby se zabránilo jeho dalšího zničení požárem. Když kameníci začali se stavbou a druhý den přišli pokračovat, vše co jeden den postavili, druhý den bylo zbouráno. Takto se to opakovalo po několik dní. Nikdo si nevěděl rady, až kdosi přišel s nápadem zkusit stavět ze dřeva tak, jak původně kostelík stával. Stavět se začalo ze dřeva a také co bylo postaveno, již zůstávalo netknuté.

Kostelík Panny Marie má trámový strop s původní ornamentikou z poloviny 15. století. Velmi zajímavý je obraz z roku 1609, který znázorňuje tehdejší město Broumov. V ochozu se zachovalo devět dřevěných desek s popisem místních událostí z let 1542 - 1847. Kromě historie výstavby Broumova se zde můžeme dočíst i to, že roku 1542 zažilo město nájezd kobylek, v roce 1582 tu zase řádil mor, v roce 1630 panoval mimořádný hlad a drahota, v roce 1766 navštívil Broumov císař Josef II. a další události.

                        Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí, Hamerský potok pod přehradou na Naději.

 

Hamerský potok, který pokračuje od přehrady na Naději k Hamru a dále k domu  pečovatelské služby v Antonínově údolí, skrývá řadu hezkých zákoutí a celou touto trasou protéká lesem. V minulosti zaujímal významné místo pro pohon několika provozoven, které byly na jeho toku postaveny. V prvé řadě to byl hamr, pila, mlýn a v Antonínově údolí textilka, kde byl do nedávné doby zřízen dům s pečovatelskou službou pro mentálně postižené ženy. Jelikož všechny tyto provozy využívaly pro svůj pohon vodu z tohoto potoka, byly na jeho toku budovány vodní náhony, kterými se přiváděla voda do uvedených provozů. Náhony byly budovány ručně a celá trasa je značena turistickými značkami, a že cesta podél Hamerského potoka má své kouzlo, z části ukazují i přiložené fotografie. Mlýnský náhon v Naději u Cvikova, se stal novou kulturní památkou. Soustava koryt z 18. století je podle památkářů velmi zachovalá, což se jen tak nevidí. Místní občanské sdružení chce v údolí Hamerského potoka vybudovat i naučnou stezku. Vše na první pohled vypadá jako obyčejná skalní stěna. Pokud ale přijdete blíž, zjistíte, že 80 metrů dlouhou chodbu nevymlela voda, že ji zhruba před třemi sty lety vytesali lidé. Jedná se totiž o náhon, který sváděl vodu do mlýna a na pilu. Je to ukázka toho, jak naši předci dokázali využít přírodu tak, aby ji neškodili. Jde vlastně o celou soustavu vodních děl, kdy jedno vodní dílo končilo ústím náhonu zpět do potoka a hned o pár metrů níž začínalo další vodní dílo jezem a stavidly. Četnost vodních děl zde byla veliká. Voda tekla štolou, poháněla turbíny, které otáčely katrem a řezaly dříví na pile nebo poháněly mlýn či nejvýše postavený hamr. Ze složitého vodního díla se dochovala jen koryta, dřevěná stavidla vzala za své a po pěti budovách zbyly jen základy. Přesto jde podle památkářů o jednu z nejzachovalejších památek svého druhu. Toto vodní dílo bylo zapsáno do seznamu kulturních památek i z toho důvodu, že je zachovalé.

                                  Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Příroda.

Broumovská kotlina se rozprostírá mezi hraničním pásmem Javořích hor a výrazným hřebenem Broumovských stěn. Většina vrcholových dobře přístupných partii hřebenů se staly místy vynikajících výhledů až k velmi vzdáleným obzorům. Hezké jsou trasy vedoucí po vrcholových partiích Broumovských stěn s výhledy i tmavými skalnatými roklemi. Trochu odlehlý pohraniční zalesněný hřeben, Javořích hor je lákavým cílem a většinou tady nepotkáme ani živáčka. Javoří hory se táhnou od sedla u Mieroszówa k Radkówu v Polsku, na severu a severovýchodě uzavírají Broumovskou kotlinu. Charakteristickým krajinným prvkem Broumovské kotliny jsou aleje podél silnic, které jsou nejkrásnější během jara a podzimu.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.