Věkem podmíněný deficit soustředění pozornosti.

 

Vlak života je takový průřez celého života každého jednotlivce a u každého se projevuje jinak. Dal by se rozdělit do několika etap. První je období her a radosti, druhé období starostí a třetí období hledání. Právě toto poslední se projevuje například takto.

Rozhodnu se zalít zahradu.

Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout. Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží.

Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu.

Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení. Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu.

Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni.

Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici.

Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal.

Jdu si tedy pro něj do pokoje.

Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil. Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla.

Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně. Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat.

Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu. Přitom uvidím na parapetu své brýle, které jsem hledal ráno.

Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl. Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy.

Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize. Proboha, zase ho budeme večer hledat.

Musím ovladač položit k televizi v obýváku.

No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy.

Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu. Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel.

 Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat.

K večeru: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na okně je

 

hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky

(a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde. Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavil a jsem docela utahaný.

Jo, a nesmějte se, jestli tyhle stavy neznáte! Váš den se blíží.

                       Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.