Mařenice .

V sobotu 5 září 2009, byla veřejnosti  slavnostně  představena  nově  zrekonstruovaná  kaple  na  Kalvárii  v Mařenicích. Sešlo se poměrně hodně zájemců, pro které bylo připraveno malé občerstvení a pamětní listy. Hlavní projev měl starosta obce Mařenice pan Petr Tlustý, který informoval o obnově kaple a dalších plánech obce na úpravy okolí a doplnění vnitřního vybavení. Celá slavnost byla zakončena hudbou.

Vnitřní uspořádání kaple.

Přístupová cesta ke kapli.

V obci Mařenice, která vznikla někdy v první polovině 14. Století, byla postavena kaple na kopci nad obcí. Kapli nechala postavit Anna Marie Františka, velkovévodkyně Toskánská, pravděpodobně roku 1681. Okolo roku 1700. byl ve skále vytesán oltář v podobě Božího hrobu. V roce 1745 přibyly plastiky Panny Marie Bezbolestné. Roku 1750. byla původní kaple přestavěna do podoby, kterou zachytila fotografie z první poloviny 20. století. Kopec vzhledem ke své funkci získal pojmenování Kalvárie. Po roce 1945 s příchodem nových obyvatel přišel nezájem o sakrální památky. To se nevyhnulo ani Mařenicím. Chátráním a někdy i přímým ničením došlo k devastaci památkového fondu v obci. Nejhůře dopadla právě kaple na Kalvárii. Zbyly z ní jen část obvodové zdi a sklep. Kaple vždy dominantně čněla nad Mařenicemi.

Kaple v průběhu obnovy.

Myšlenka na její opravu vznikla v roce 1998. To ještě bylo z říše snů, protože se kaple nachází na těžko dostupném kopci a peníze prostě nebyly. Nicméně v roce 2004 nechala obec vypracovat podle dobové fotografie projekt na její obnovu a začala hledat prostředky. Nemožné se stalo skutkem. V uvedeném roce 5. září, byla nově zrekonstruovaná kaple předána občanům. Rekonstrukce stála bezmála 2,5 milionu korun a byla provedena za částečné pomoci Evropských fondů. Ke kapli se konala vždy o sobotě po svátku Nejsvětější Trojice (počátek června) procesí. Toto procesí chce obec do života již příští rok jako tradici.V sobotu 19. června 2010. se na Kalvárii v Mařenicích konalo slavnostní vysvěcení obnovené kaple, jejíž obnova se uskutečnila po dlouhé a strastiplné cestě při hledání prostředků k její obnově. Skutečnost, se kterou se dostavil výsledek, je hodný obdivu a uznání pro všechny, kteří se na této realizaci podíleli. Pro tuto nevšední událost bylo pozváno i Kolegium pražských trubačů, kteří celou slavnost zahájili fanfárou, po které následoval krátký proslov starosty obce Mařenice pana Petra Tlustého. 

Slavnostní setkání u kaple.

Poté následovala na prostranství před kaplí slavnostní mše spojená s vysvěcením kaple. I když, této slavnosti počasí příliš nepřálo, přesto se sešlo dost velké množství občanů, kteří si nechtěli nechat ujít jednu z mála příležitostí zhlédnout průběh tohoto slavnostního vysvěcení této dominanty obce, jako je zdejší kaple na Kalvárii. Součástí těchto oslav bylo i vystoupení místních umělců a pro návštěvníky bylo připraveno i občerstvení. Kaple je v současné době opatřena venkovním nasvícením, které dodává ve večerních hodinách krásný pohled na kapli ze širokého okolí. To, že i od kaple na Kalvárii je výjimečný výhled obzvláště za jasného počasí po širokém okolí, dokládá nejen virtuální prohlídka, která je v odkazech na internetové stránky obce Mařenice, ale i panoramatická fotografie na stránkách Lužických hor právě od kaple na Kalvárii. Rekonstrukce kaple na Kalvárii.

Z průběhu svěcení kaple.

Na severním vrcholku kopce bylo vybudováno poutní místo, přístupné po cestě začínající zcela nenápadně mezi domky na severozápadním úpatí. Ještě před druhou světovou válkou byla cesta na vrchol lemována Křížovou cestou. Na kopci byla již v 17. století poustevna svaté Anny. Na tomto místě pak sedlák Christof Schier vystavěl v roce 1750 kamennou kapli. Na vrcholku nad kaplí stál kříž postavený Franzem Knoblochem. Podle pamětníků býval tento kříž při různých příležitostech v noci osvícen. Na skalkách kolem byly reliéfy svatých, vytesané podle lidové tradice již někdy v 1. polovině 18. století. Poutní místo po roce 1945 postupně zpustlo, výzdoba kaple a sochy byly odvezeny, nebo odcizeny či zničeny. Malebnost, klid a krásné prostředí v obci a jejím okolí sem přivádí poměrně hodně turistů, proto se obec rozhodla k obnově této kulturní památky. Dotace na obnovu byla schválena, výběrové řízení na zhotovitele proběhlo a tak se mohlo přikročit k vlastní realizaci. Rozpočet na tuto akci byl dva miliony tři sta tisíc korun a obec počítala s ukončením rekonstrukce do dvou let. Jak se naplánovalo, tak se i stalo. V roce 2008. zahájení rekonstrukce kaple, v srpnu r. 2009 otevření a představení veřejnosti, v r. 2010 slavnostní vysvěcení. Obec zajistila i fotografickou dokumentaci jednotlivých etap přestavby kaple, a tu provedla paní Dagmar Jeřábková. Celý průřez od zahájení až po slavnostní vysvěcení je možné si prohlédnout na stránkách Lužických hor http://www.luzicke-hory.cz

Noční snímek z nasvícení kaple.

Výhled od kaple na obec Mařenice.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí, Osada Třídomí.

Skalní oltář Úžasné místo! Barokní práce z r. cca 1740, vytesal to zde z vlastní iniciativy Mařenický lidový umělec Franz Schier. Později zde vznikl lom, ale kameníci oltář opatrně obtesali, takže dnes je oltář samostatným skalním blokem.

Místo, kde dnes stojí oltář Třídomí, je bývalá osada, která ležela asi 1. km od Mařeniček u staré cesty z Kunratic u Cvikova do Mařenic. Tato cesta byla hodně využívaná a svůj význam ztratila teprve až po dokončení dnešní nové silnice. Osada měla dvě části, z nichž severní patřila k Mařeničkám a jižní ke Kunraticím. Cesta spojuje obě části osady, dnes nevelkým, ale již zalesněným údolím. Ještě na počátku 20. století zde stálo 7. domů, z nichž však zůstaly jenom dva. Někdy kolem roku 1740 zde do pískovcové skály vytesal  Mařenický stolař a lidový umělec Franz Schier reliéf Nejsvětější Trojice. V jeho horní části je zobrazena Nejsvětější Trojice, obklopená hlavičkami andílků, dole je pod baldachýnem s královskou korunou znázorněna nebeská brána, v níž jako Královna nebes stojí Panna Marie s Ježíškem. Asi o 300. m. severněji u staré úvozové cesty je další reliéf, znázorňující útěk Svaté rodiny do Egypta. Je zde vytesá obraz Josefa s oslíkem, na němž sedí Marie s Ježíškem v náručí a celý výjev obklopují hlavičky andílků. O několik desetiletí později tu místní kameníci založili lom a téměř celou skálu postupně odlámali. Reliéf na skále ale nezničili, pouze jej ze všech stran pečlivě obtesali, aby zůstal zachován. Později byl lom opuštěn a zarostl lesem, ale skalní deska s reliéfem tu stojí dodnes. Od staré cesty je vzdálená jen několik metrů a vede k ní krátká pěšinka, která se dá na zarostlém svahu snadno přehlédnout.

 

Nejsvětější Trojice v horní části oltáře.

Marie s Ježíškem pod baldachýnem ve spodní části oltáře.

Andělíčci

Andělíčci

Skalní oltář. Dnes je okolí velmi zarostlé, takže chybí odstup. Škoda. Na druhou stranu, třeba si toho kolem jdoucí vandal nevšimne.

 

Skalní obraz pochází pravděpodobně také od Franze Schiera z r. cca 1740. Téma: útěk svaté rodiny do Egypta s vydatnou andělskou podporou.

Svatá rodina

Andělé

Andělé

Anděl-navigátor

                                       Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí, Hvozd ( Hochwald ).

 

Hvozd či Hochwald byl oblíbeným turistickým cílem od konce 18. století. V roce 1821 na něj vystoupil i bývalý rakouský císař Ferdinand I. Dnes je na jednom ze dvou vrcholů Hvozdu turistická chata německého majitele a na druhém 25. m. vysoká rozhledna postavená již v roce 1892. Chata i rozhledna leží na německém území, ale přístup po turistické cestě býval tolerován. Již v roce 1787 si žitavští občané vybudovali k vrcholu hory schodiště, které z části slouží dodnes. V roce 1834 byl na vrcholové plošině postaven velký kříž a v roce 1853 na německé straně první hostinec. Když podlehl požáru, byl postaven hostinec nový, tentokrát na české straně. Roku 1879 byla na vrcholu, přímo na hraniční čáře postavena dřevěná rozhledna vysoká 10. m. O dalších 10. let později na německé straně hory byla postavena turistická chata s restaurací, která turistům slouží dodnes. Restaurace na české straně vyhořela v roce 1946 a zachovaly se z ní jen zbytky sklepů.

Na této terase restaurace jsme také byli a dohled byl až na Ještěd. Vyšli jsme z Mařenic na Krompach a odtud kolem vodní nádrže až k posledním domkům. Odtud lesní cestou podél hraničních kamenů až k terase restaurace.

                                       Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí, Milštejn.

 

Prvním doloženým majitelem hradu byl až v roce 1362 Jindřich Berka z Dubé. V následujících letech Milštejn několikrát měnil majitele. Ještě v 80. letech 16. století byl hrad patrně udržován, ale koncem století už byl pustý. Definitivní zkázu pak dovršila vzrůstající těžba kamene. Jak napovídá jméno hradu (Mlýnský kámen) těžba křemenného pískovce tu začala ještě před vybudováním opevněného sídla. K Milštejnu se vztahuje mnoho romantických pověstí o zlých rytířích, nešťastných dívkách, čertově kuchyni, tajných chodbách a pokladech, které jsou na hradě ukryty. Byl to hrad ochranný a doprovodný s posádkou zbrojnošů, kteří měli dbát o bezpečnost kupců, vezoucích tudy často drahocenné zboží. Berkové z Milštejna dali později přednost pohodlnějšímu životu v Zákupech. Z roku 1596 údajně pochází dopis, v němž vlašský magistr Benedictus Chirocensis uvádí podrobný návod, jak lze na Milštejně nalézt veliký poklad. Pověsti o tajných chodbách, z nichž jedna měla vést až na Tolštejn, byly podpořeny existencí četných podzemních dutin, převisů a jeskyní na jihovýchodní straně skalního masivu. Dnes jsou na Milštejně známé tři větší jeskyně, jejichž ohlazené stěny naznačují, že vznikly erozním působením vody. Největší a nejznámější z nich je asi 45 m dlouhá Kovárna, jejíž ústí se nachází na východním úpatí skalního masivu. V jižní části skalnatého hřbetu Milštejna je třetí jeskyně, nazývaná někdy Nová Kovárna. Tvoří ji tři navzájem propojené komory, jejichž celková délka je asi 17 m. První z nich, přístupná širokým vchodem, je přes 2 m vysoká, 3,5 m široká a téměř 8 m dlouhá a leží v ní nedokončený mlýnský kámen. Ve zdejších jeskyních zimují některé druhy netopýrů, například netopýr ušatý, velký, řasnatý nebo černý.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí , Ledová jeskyně u Naděje.

 

Dobová fotografie se zobrazením vchodu do Ledové jeskyně.

U osady Naděje na severních svazích Suchého vrchu je unikátní jeskyně s názvem Ledová. Je to jediná jeskyně svého druhu v Čechách, místním je známa již dlouhou dobu pod názvem Ledová díra. Prohlídka jeskyně v 19. století byla vskutku romantická, sestup do jeskyně byl po hrubě otesaných větvích a později po žebříku. Na přelomu 19. a 20. století byla Ledová jeskyně opatřena mříži. Jeskyně se prohlížela s průvodcem za svitu bengálských ohňů, jenomže volný přístup jeskyně nebyl dobrým nápadem, jeskyně byla často poškozována a docházelo k postupnému oteplování a tání. Od roku 1966 je Ledová jeskyně chráněnou přírodní památkou. Jeskyně je hluboká 6. m. až 30. m. dlouhá a 2. - 4. m široká. Vchod je asi 6. m. nad dnem zhruba uprostřed jeskyně. Vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba, končící několika plazivkami, levá část je hůře dostupná, protože se prudce svažuje a bývá zaplněna silnou vrstvou ledu nebo vodou. Nejkrásnější bývá výzdoba jeskyně na jaře, kdy z průsakové vody a tajícího ledu v jeskyni zamrzá a vytváří tak zajímavé tvary z kříšťálově bílého ledu. Klíč od mříže lze zapůjčit po dohodě na Správě CHKO, Lužické hory v Jablonném v Podještědí. Jeskyně je také významným místem pro některé druhy netopýrů. S nimi se zájemci mohou setkat každé září, kdy se u jeskyně koná Evropská noc s netopýry. Puklinová pseudokrasová jeskyně, jediná svého druhu v České republice, v níž led vydrží po celý rok, se nachází na severní návětrné straně Suchého vrchu v CHKO Lužické hory nedaleko osady Hamr u Naděje.

Přístupová cesta k jeskyni.

                                   Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

 

Mařenice a okolí, přehrada Naděje.

 

Tato pohlednice zachycuje zděnou hráz vodní nádrže, vybudovanou v úzkém údolí Hamerského potoka v letech 1937-38. Přehrada sloužila k pohonu mlýna a pily v níže ležícím Hamru.

Přehrada byla postavena jako nádrž užitkové vody pro vodní díla Hamerský mlýn a pilu vodovodního svazu Niederland se sídlem ve Vansdorfu - jako náhrada za podchycení pramenů Hamerského potoka pro zásobování Vansdorfu pitnou vodou. Vodní dílo Hamerský mlýn se nacházelo asi 300. m. pod přehradou v č. p. 65. Asi o 500. m. níže bývalo další vodní dílo - pila v č. p. 51. Vodní nádrž Naděje leží v hlubokém zalesněném údolí Lužických hor u osady Naděje. Uvedení do provozu v roce 1938. Další část o přehradě Naděje je od p. Pavýzy z Dolní Světlé.

Pramen Hamerského potoka, na kterém přehrada stojí, je v širokém údolí mezi Luží a Pěnkavčím vrchem. Ve dvacátých letech minulého století vznikl plán z tohoto prameniště napájet vodovod v městě Rumburk. Byly vybudovány sběrné studně a přes vodoměrnou šachtu v údolí "U Jána" vedeno potrubí přes Novou Huť k nádraží Jedlová a pak k Lesné a dále údolím do Rumburku (tento vodovod je údajně v provozu dodnes). Ovšem Hamerský potok byl od 19. století využíván pro pohon 15. mlýnů a pil od Hamru po Lindavu (buď přímo jako pohon vodním kolem, nebo pro výrobu elektřiny pomocí turbosoustrojí). Odběr vody z prameniště potoka by snížil průtok a ohrozil provoz těchto továrniček. Proto bylo rozhodnuto souběžně s vodovodem vybudovat v údolí pod Suchým vrchem přehradu, která by v suchých obdobích umožnila doplnit snížený průtok potoka. Podle smlouvy s uživateli z roku 1931 měla přehrada mít objem 24. tisíc kubických metrů. Přehrada byla vyprojektována a její stavba dokončena v roce 1938. Přehrada byla napuštěna 19. července 1938, tedy ještě před zabráním našeho pohraničí. Stavba trvala 170 dnů a pracovalo zde někdy až 110 dělníků. Ve stejné době se v okolí stavěly bunkry obranné linie proti nacistickému Německu, což stavbu komplikovalo. Bunkry byly obsazeny našim vojskem v květnu 1938. Kolaudace přehrady se uskutečnila v roce 1942. Přehrada pak sloužila pro pohon 15. vodních děl od Hamru až po Lindavu. Z toho byly v Hamru 2. pily (jedna z nich nad původním hostincem, na jehož místě dnes stojí chata, druhá, rovněž již neexistující, u skály za dnešní poslední chalupou směrem ke koupališti a jeden mlýn. Dále byla napájena turbína v tehdejším chudobinci (dnes ústav pro mentálně postižené ženy) a další továrničky v Antonínově údolí, Mařeničkách, Kunraticích a Lindavě (zrcadlárna a mlýn). Na pravé straně přehrady je vypouštěcí roura s regulací (kolo s převodem nahoře na hrázi). Při stavbě v roce 1937 zjistili, že ve svahu k silničce je silný pramen vody. Ten byl vyveden menší rourou do nárazové nádrže. Pamětníci říkají, že se nejen z toho vždy pila voda, ale že se dokonce jako zvlášť chutná nosila do Naděje v kanystrech. V padesátých a šedesátých letech využívali rekreanti přehradu ke koupání (přes její teplotu jen kolem 13. stupňů). Jeden rok byl přístup na přehradu zdi zablokován ostnatým drátem a mřížemi a říkalo se, že přehrada bude sloužit jako reservoár pitné vody, ale záměr se neuskutečnil a tak mříž někdo odstranil a koupalo se dál.

Článek byl převzat a použit se svolením provozovatele blogu Trávník a věci okolo. Další zajímavosti:

-Znělec na stavbu přehradní hráze byl lámán v nedalekém lomu v severním svahu Suchého vrchu.

-Na Fořtově louce, zatopené přehradou, stála zřejmě středověká sklářská huť.

-Severně nad přehradou do Horní Světlé, údajně dochovaná jedna z plošin po dávném pálení milířů.

 Výpust u přehradní nádrže na Naději.

Pohled na spodní část přehrady.

Pohled na zatopenou plochu přehrady.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí, rekreační osada Hamr u Naděje.

 

Budova starého Hamru.

Tato rekreační osada Hamr leží asi 1. km. Severně od Naděje v zalesněném údolí. Její jméno připomíná dnes již neexistující hamr na drcení železné rudy. Původně zde stávala stoupa na drcení v okolí těžené rudy, která se potom dopravovala do blízkých tavíren. V roce 1706 zde byl údajně objeven důl, v němž byla nalezena ruda bohatá na zlato a stříbro. Vévodkyně Anna Marie Františka na Zákupech ale těžbu nepovolila. V roce 1754 se zde uváděl také mlýn na mouku, hostinec a později tu byly 2. pily. Roku 1833 osadu tvořilo 10. domů, z nichž ale po 2. světové válce řada z nich zanikla. Zbořen byl i hostinec "U Hamerského mlýna". Pro pohon pily v Hamru byla roku 1938 pod Suchým vrchem v hlubokém zalesněném údolí Hamerského potoka postavena přehrada Naděje. Hamerský potok je poprvé zmiňován v souvislosti s hamrem na zpracování železné rudy. K r. 1677 dle archeologických nálezů zde předcházela existence sklárny. Na místě bývalého mlýna dnes stojí patrová omítnutá budova myslivny se sedlovou střechou. Při jejím severním průčelí se nacházejí pískovcové základy zaniklého severního křídla. Pro pohon všech těchto zařízení včetně bývalé přádelny v níže položeném Antonínově údolí byla zbudována řada různých náhonů, které sloužily jako vodní zdroj pro pohon těchto výrobních zařízení. Ucelený pohled na tyto náhony je v odkazech na internetové stránky.

Na pohlednici z roku 1935 je vidět střed Hamru. V popředí je část areálu bývalé horní pily, vedle ní mezi stromy stojí hostinec „U Hamerského mlýna“ a vpravo je tehdejší Mitterova vila se sousedním domem. Hájovna v pozadí mezi stromy již patřila k Horní Světlé.

Pohlednice zachycuje pod stromy stojící hostinec „U Hamerského mlýna“ s budovami bývalé horní pily. Silnice v popředí vede do Naděje.

Na této pohlednici je vidět bývalý hostinec „U Hamerského mlýna“.

Pohlednice zobrazuje dnes již neexistující hostinec ,,U Hamerského mlýna“ uprostřed cesty.

Bývalá Mitterov vila stojí na místě starého hamru.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.