Mařenice a okolí, Hvozd ( Hochwald ).

 

Hvozd či Hochwald byl oblíbeným turistickým cílem od konce 18. století. V roce 1821 na něj vystoupil i bývalý rakouský císař Ferdinand I. Dnes je na jednom ze dvou vrcholů Hvozdu turistická chata německého majitele a na druhém 25. m. vysoká rozhledna postavená již v roce 1892. Chata i rozhledna leží na německém území, ale přístup po turistické cestě býval tolerován. Již v roce 1787 si žitavští občané vybudovali k vrcholu hory schodiště, které z části slouží dodnes. V roce 1834 byl na vrcholové plošině postaven velký kříž a v roce 1853 na německé straně první hostinec. Když podlehl požáru, byl postaven hostinec nový, tentokrát na české straně. Roku 1879 byla na vrcholu, přímo na hraniční čáře postavena dřevěná rozhledna vysoká 10. m. O dalších 10. let později na německé straně hory byla postavena turistická chata s restaurací, která turistům slouží dodnes. Restaurace na české straně vyhořela v roce 1946 a zachovaly se z ní jen zbytky sklepů.

Na této terase restaurace jsme také byli a dohled byl až na Ještěd. Vyšli jsme z Mařenic na Krompach a odtud kolem vodní nádrže až k posledním domkům. Odtud lesní cestou podél hraničních kamenů až k terase restaurace.

                                       Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí, Milštejn.

 

Prvním doloženým majitelem hradu byl až v roce 1362 Jindřich Berka z Dubé. V následujících letech Milštejn několikrát měnil majitele. Ještě v 80. letech 16. století byl hrad patrně udržován, ale koncem století už byl pustý. Definitivní zkázu pak dovršila vzrůstající těžba kamene. Jak napovídá jméno hradu (Mlýnský kámen) těžba křemenného pískovce tu začala ještě před vybudováním opevněného sídla. K Milštejnu se vztahuje mnoho romantických pověstí o zlých rytířích, nešťastných dívkách, čertově kuchyni, tajných chodbách a pokladech, které jsou na hradě ukryty. Byl to hrad ochranný a doprovodný s posádkou zbrojnošů, kteří měli dbát o bezpečnost kupců, vezoucích tudy často drahocenné zboží. Berkové z Milštejna dali později přednost pohodlnějšímu životu v Zákupech. Z roku 1596 údajně pochází dopis, v němž vlašský magistr Benedictus Chirocensis uvádí podrobný návod, jak lze na Milštejně nalézt veliký poklad. Pověsti o tajných chodbách, z nichž jedna měla vést až na Tolštejn, byly podpořeny existencí četných podzemních dutin, převisů a jeskyní na jihovýchodní straně skalního masivu. Dnes jsou na Milštejně známé tři větší jeskyně, jejichž ohlazené stěny naznačují, že vznikly erozním působením vody. Největší a nejznámější z nich je asi 45 m dlouhá Kovárna, jejíž ústí se nachází na východním úpatí skalního masivu. V jižní části skalnatého hřbetu Milštejna je třetí jeskyně, nazývaná někdy Nová Kovárna. Tvoří ji tři navzájem propojené komory, jejichž celková délka je asi 17 m. První z nich, přístupná širokým vchodem, je přes 2 m vysoká, 3,5 m široká a téměř 8 m dlouhá a leží v ní nedokončený mlýnský kámen. Ve zdejších jeskyních zimují některé druhy netopýrů, například netopýr ušatý, velký, řasnatý nebo černý.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí , Ledová jeskyně u Naděje.

 

Dobová fotografie se zobrazením vchodu do Ledové jeskyně.

U osady Naděje na severních svazích Suchého vrchu je unikátní jeskyně s názvem Ledová. Je to jediná jeskyně svého druhu v Čechách, místním je známa již dlouhou dobu pod názvem Ledová díra. Prohlídka jeskyně v 19. století byla vskutku romantická, sestup do jeskyně byl po hrubě otesaných větvích a později po žebříku. Na přelomu 19. a 20. století byla Ledová jeskyně opatřena mříži. Jeskyně se prohlížela s průvodcem za svitu bengálských ohňů, jenomže volný přístup jeskyně nebyl dobrým nápadem, jeskyně byla často poškozována a docházelo k postupnému oteplování a tání. Od roku 1966 je Ledová jeskyně chráněnou přírodní památkou. Jeskyně je hluboká 6. m. až 30. m. dlouhá a 2. - 4. m široká. Vchod je asi 6. m. nad dnem zhruba uprostřed jeskyně. Vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba, končící několika plazivkami, levá část je hůře dostupná, protože se prudce svažuje a bývá zaplněna silnou vrstvou ledu nebo vodou. Nejkrásnější bývá výzdoba jeskyně na jaře, kdy z průsakové vody a tajícího ledu v jeskyni zamrzá a vytváří tak zajímavé tvary z kříšťálově bílého ledu. Klíč od mříže lze zapůjčit po dohodě na Správě CHKO, Lužické hory v Jablonném v Podještědí. Jeskyně je také významným místem pro některé druhy netopýrů. S nimi se zájemci mohou setkat každé září, kdy se u jeskyně koná Evropská noc s netopýry. Puklinová pseudokrasová jeskyně, jediná svého druhu v České republice, v níž led vydrží po celý rok, se nachází na severní návětrné straně Suchého vrchu v CHKO Lužické hory nedaleko osady Hamr u Naděje.

Přístupová cesta k jeskyni.

                                   Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

 

Mařenice a okolí, přehrada Naděje.

 

Tato pohlednice zachycuje zděnou hráz vodní nádrže, vybudovanou v úzkém údolí Hamerského potoka v letech 1937-38. Přehrada sloužila k pohonu mlýna a pily v níže ležícím Hamru.

Přehrada byla postavena jako nádrž užitkové vody pro vodní díla Hamerský mlýn a pilu vodovodního svazu Niederland se sídlem ve Vansdorfu - jako náhrada za podchycení pramenů Hamerského potoka pro zásobování Vansdorfu pitnou vodou. Vodní dílo Hamerský mlýn se nacházelo asi 300. m. pod přehradou v č. p. 65. Asi o 500. m. níže bývalo další vodní dílo - pila v č. p. 51. Vodní nádrž Naděje leží v hlubokém zalesněném údolí Lužických hor u osady Naděje. Uvedení do provozu v roce 1938. Další část o přehradě Naděje je od p. Pavýzy z Dolní Světlé.

Pramen Hamerského potoka, na kterém přehrada stojí, je v širokém údolí mezi Luží a Pěnkavčím vrchem. Ve dvacátých letech minulého století vznikl plán z tohoto prameniště napájet vodovod v městě Rumburk. Byly vybudovány sběrné studně a přes vodoměrnou šachtu v údolí "U Jána" vedeno potrubí přes Novou Huť k nádraží Jedlová a pak k Lesné a dále údolím do Rumburku (tento vodovod je údajně v provozu dodnes). Ovšem Hamerský potok byl od 19. století využíván pro pohon 15. mlýnů a pil od Hamru po Lindavu (buď přímo jako pohon vodním kolem, nebo pro výrobu elektřiny pomocí turbosoustrojí). Odběr vody z prameniště potoka by snížil průtok a ohrozil provoz těchto továrniček. Proto bylo rozhodnuto souběžně s vodovodem vybudovat v údolí pod Suchým vrchem přehradu, která by v suchých obdobích umožnila doplnit snížený průtok potoka. Podle smlouvy s uživateli z roku 1931 měla přehrada mít objem 24. tisíc kubických metrů. Přehrada byla vyprojektována a její stavba dokončena v roce 1938. Přehrada byla napuštěna 19. července 1938, tedy ještě před zabráním našeho pohraničí. Stavba trvala 170 dnů a pracovalo zde někdy až 110 dělníků. Ve stejné době se v okolí stavěly bunkry obranné linie proti nacistickému Německu, což stavbu komplikovalo. Bunkry byly obsazeny našim vojskem v květnu 1938. Kolaudace přehrady se uskutečnila v roce 1942. Přehrada pak sloužila pro pohon 15. vodních děl od Hamru až po Lindavu. Z toho byly v Hamru 2. pily (jedna z nich nad původním hostincem, na jehož místě dnes stojí chata, druhá, rovněž již neexistující, u skály za dnešní poslední chalupou směrem ke koupališti a jeden mlýn. Dále byla napájena turbína v tehdejším chudobinci (dnes ústav pro mentálně postižené ženy) a další továrničky v Antonínově údolí, Mařeničkách, Kunraticích a Lindavě (zrcadlárna a mlýn). Na pravé straně přehrady je vypouštěcí roura s regulací (kolo s převodem nahoře na hrázi). Při stavbě v roce 1937 zjistili, že ve svahu k silničce je silný pramen vody. Ten byl vyveden menší rourou do nárazové nádrže. Pamětníci říkají, že se nejen z toho vždy pila voda, ale že se dokonce jako zvlášť chutná nosila do Naděje v kanystrech. V padesátých a šedesátých letech využívali rekreanti přehradu ke koupání (přes její teplotu jen kolem 13. stupňů). Jeden rok byl přístup na přehradu zdi zablokován ostnatým drátem a mřížemi a říkalo se, že přehrada bude sloužit jako reservoár pitné vody, ale záměr se neuskutečnil a tak mříž někdo odstranil a koupalo se dál.

Článek byl převzat a použit se svolením provozovatele blogu Trávník a věci okolo. Další zajímavosti:

-Znělec na stavbu přehradní hráze byl lámán v nedalekém lomu v severním svahu Suchého vrchu.

-Na Fořtově louce, zatopené přehradou, stála zřejmě středověká sklářská huť.

-Severně nad přehradou do Horní Světlé, údajně dochovaná jedna z plošin po dávném pálení milířů.

 Výpust u přehradní nádrže na Naději.

Pohled na spodní část přehrady.

Pohled na zatopenou plochu přehrady.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí, rekreační osada Hamr u Naděje.

 

Budova starého Hamru.

Tato rekreační osada Hamr leží asi 1. km. Severně od Naděje v zalesněném údolí. Její jméno připomíná dnes již neexistující hamr na drcení železné rudy. Původně zde stávala stoupa na drcení v okolí těžené rudy, která se potom dopravovala do blízkých tavíren. V roce 1706 zde byl údajně objeven důl, v němž byla nalezena ruda bohatá na zlato a stříbro. Vévodkyně Anna Marie Františka na Zákupech ale těžbu nepovolila. V roce 1754 se zde uváděl také mlýn na mouku, hostinec a později tu byly 2. pily. Roku 1833 osadu tvořilo 10. domů, z nichž ale po 2. světové válce řada z nich zanikla. Zbořen byl i hostinec "U Hamerského mlýna". Pro pohon pily v Hamru byla roku 1938 pod Suchým vrchem v hlubokém zalesněném údolí Hamerského potoka postavena přehrada Naděje. Hamerský potok je poprvé zmiňován v souvislosti s hamrem na zpracování železné rudy. K r. 1677 dle archeologických nálezů zde předcházela existence sklárny. Na místě bývalého mlýna dnes stojí patrová omítnutá budova myslivny se sedlovou střechou. Při jejím severním průčelí se nacházejí pískovcové základy zaniklého severního křídla. Pro pohon všech těchto zařízení včetně bývalé přádelny v níže položeném Antonínově údolí byla zbudována řada různých náhonů, které sloužily jako vodní zdroj pro pohon těchto výrobních zařízení. Ucelený pohled na tyto náhony je v odkazech na internetové stránky.

Na pohlednici z roku 1935 je vidět střed Hamru. V popředí je část areálu bývalé horní pily, vedle ní mezi stromy stojí hostinec „U Hamerského mlýna“ a vpravo je tehdejší Mitterova vila se sousedním domem. Hájovna v pozadí mezi stromy již patřila k Horní Světlé.

Pohlednice zachycuje pod stromy stojící hostinec „U Hamerského mlýna“ s budovami bývalé horní pily. Silnice v popředí vede do Naděje.

Na této pohlednici je vidět bývalý hostinec „U Hamerského mlýna“.

Pohlednice zobrazuje dnes již neexistující hostinec ,,U Hamerského mlýna“ uprostřed cesty.

Bývalá Mitterov vila stojí na místě starého hamru.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí - Luž

 Pohlednice zachycuje bývalou chatu na vrcholu Luže.

Skromný dřevěný hostinec postavil na vrcholu hory již v roce 1823 Waltersdorský občan Karel Friedrich Mathäus. Zpočátku byli častými návštěvníky kromě turistů také pytláci a pašeráci, ale po roce 1848 již hostinec sloužil převážně rozmáhající se turistice. Majitel stavbu stále vylepšoval a v roce 1833 k ní přistavěl i malou rozhlednu. Odměnou mu byl neustále stoupající počet hostů, kteří přicházeli za jedinečným výhledem, srovnávaným často s výhledem ze Sněžky. Vysoká návštěvnost vrcholu si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, která byla dokončena v roce 1882. Nová "Lausche Baude" byla postavena zásluhou spolků a obyvatel ze sousedního Saska a stala se kuriozitou v dalekém okolí. Výstavná horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (českou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10. m. vysoká vyhlídková věž. Turisté si mohli vybrat místo libovolně v kterékoli části chaty, vybavené dřevěnými stoly a lavicemi s velkými kachlovými kamny. Útulný ráz dodávaly místnostem dřevěné zdi ozdobené vycpanými ptáky. Podle dohody mohli návštěvníci platit oběma měnami, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby použili správnou poštovní schránku. Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Vansdorfu a i přes pohnutou dobu provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté turistický ruch ustal, protože obě strany hranice oddělily ostnaté dráty a na počátku roku 1946 celá chata do základu vyhořela. Okolnosti požáru nejsou dodnes jasné. Většinou se uvádí, že chata vyhořela na Nový rok, někdy se tvrdí až 8. ledna. Německé noviny tvrdí, že příčina požáru nebyla dodnes vysvětlena, naproti tomu bývalí čeští vojáci tvrdili, že chatu zapálili Němci, aby se nedostala do českých rukou. Na vrchol hory vedou dvě přístupové cesty. Původní strmá stezka, stoupající po východním úbočí přímo ze sedla, zřízená Mathäusem v roce 1823, byla roku 1892 nahrazena na severním svahu vybudovanou serpentinovou tzv. Lužickou cestou. Z jihu vedoucí tzv. česká cesta byla zbudována roku 1851 pro rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého, který za svého pobytu na zámku v Zákupech podnikal výlety do okolí.

 

Na pohlednici vidíme vrcholovou plošinu Luže s objekty bývalé restaurace, postavené v roce 1882 a v dalších letech postupně rozšířena.

Pohlednice ukazuje bývalý hostinec na vrcholu Luže s výhledem do Německa. Menší obrázky představují interiér hostince.

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí - Juliovka

 

Pohlednice představuje Juliovku na čtyřech obrázcích. Nahoře vlevo je osada s výrazným Hvozdem v pozadí. Vpravo vidíme střední část osady s bývalým Knoblochovým hostincem, který je zobrazen také na obrázku vpravo dole. Poslední obrázek je dřívější hostinec, ve kterém se při své inspekční cestě roku 1779 zastavil císař Josef II.

Osada Juliovka, vznikla jako samostatná obec po polovině 17. století, kdy zde byla založena sklářská huť, která měla nahradit zaniklou huť krompašskou. Jméno dostala po svém zakladateli Juliu Františkovi, vévodovi sasko- Leuenberském, majiteli Zákup. Postupně se osada rozrůstala (byly zde na potoku dva mlýny). Roku 1688 zde byly vyrobeny první tři skleněné lustry. Počátkem tohoto století tu byla mechanická tkalcovna a výroba nití. Za války tu francouzští zajatci vyráběli zapalovače do zbraní a koncem války ji spolu s partyzány vyhodili do povětří. Starší mlýn Teichmühle byl jako družstevní mlýn v provozu ještě na počátku 20. století, ale 8. května 1906 zcela vyhořel. Zničenou budovu pak koupil Alfred Winkler z Mařenic, který ji přestavěl na přádelnu a mezi silnicí a skálou vybudoval mechanickou tkalcovnu. Kousek pod továrnou stála ještě stará úschovna kočárů a saní bývalého zákupského panství, která byla využita pro umístění parních strojů, protože vodní síla už pro pohon všech zařízení nestačila. V roce 1928 tu byly kromě 7 tkalcovských stavů ještě stroje na výrobu nití a punčoch.

Bývalý hostinc ,,U Švýcarska,, s řeznictvím. Dům dodnes stojí u odbočky do Krompachu.

Pohlednice zachycuje dnes již opuštěné koupaliště v Juliovce. Dům v pozadí dodnes stojí u silnice do Krompachu.

Fotografie z přelomu 19. a 20.století zachycuje výstavbu budovy, ve které později sídlila česká škola.

 

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.