Poslední pracovní řád firmy Benedikta Schrolla.

 

Okupačním poměrům byl přizpůsoben i poslední pracovní řád firmy Schroll, který byl vypracován někdy počátkem roku 1941 s přihlédnutím k nacistické ideologii. Od vedoucího závodu, úředníků i dělníků se zásadně vyžadovala věrnost nacistickým ideálům a to, aby se zájmy závodu zcela ztotožňovaly. Tento pracovní řád se vztahoval na všechny závody, tkalcovnu v Olivětíně, přádelnu v Meziměstí a tkalcovnu v Olešnici v Orlických horách. Pracovní řád byl schválen Říšským pověřencem pro práci.

 

Po Mnichově se Broumovsko ocitlo v Sudetech a Schrollův podnik opět vstoupil do válečných služeb, tentokrát německé třetí říše. Vstupem USA do války podnik ztratil veškerá zámořská odbytiště. Od roku 1942 začala meziměstská přádelna sloužit výrobě leteckých pum firmy Messap. Zabrala celou polovinu továrního areálu, který byl v důsledku hospodářské krize již počátkem 30. let mimo provoz a sloužil jako sklady.

 

V září  roku 1944 vyrostla v Meziměstí z nařízení německého místodržitelství nedaleko továrny pobočka pracovního tábora Gross Rossen, jehož zajatci zde byli nasazeni na válečnou výrobu. Pracovní tábor se nacházel na jihozápadním okraji města. Tábor sestával z 30 dřevěných baráků. Byli zde ubytováni francouzští civilní dělníci s rodinami z Elsaska - Lotrinska, zaměstnaní v továrně Messap. Tábor fungoval od listopadu 1943 do 5.5. 1945. V den osvobození se v táboře stále nacházelo na 1000 Francouzů, kteří byli odvezeni dvěma zvláštními vlaky do Francie. Po válce zde byli internováni Němci určeni k odsunu.

 

Jeden z dalších pracovních táborů se nacházel na jižním okraji Broumova, proti mlékárně na pravé straně silnice z Broumova do Martínkovic. Byli zde umístěni totálně nasazení mnoha národností, kteří pracovali u firmy Messap - Junghans ve Velké Vsi. Trvání tohoto tábora bylo od roku 1943 do května 1945. Průměrné osazení bylo 700 - 800 osob. Táborem prošlo 75% Francouzů, 10% Poláků, 9% Čechů, 5% Holanďanů a 1% Rusů. Zemřelo 8 - 10 Francouzů. V den osvobození se v táboře nacházelo 700 osob. 7. května 1945 byl tábor před postupující Rudou armádou rozpuštěn a dělníci se rozešli. Po válce zde byl pracovní tábor pro Němce.

Od počátku 90. let 19. století začalo pronikat na Králicko nové hospodářské odvětví - tovární textilní výroba. Králicko nabízelo tehdy modernímu továrnímu průmyslu vhodné podmínky, tzn. silniční a železniční spojení a nacházel se tu dostatek kvalifikovaných pracovních sil. Základem této výroby bylo zpracování bavlny. Jako poslední ze tří továren v tomto regionu byla vybudována tkalcovna bavlny Benedikta Schrolla z roku 1909 s přibližně 300 zaměstnanci v Dolní Lipce. Továrna vznikla v objektu bývalého mlýna. Od roku 1941 zde sídlila firma Dehler na výrobu šatů a uniforem pro armádu.

Textilní produkci si za války zčásti zachoval pouze Olivětín. Jeho novým programem se stalo padákové hedvábí a opět se osvědčily dodávky vojenských uniforem, zčásti šitých z kopřivových vláken. Polovinu výrobních prostor Olivětína zabrala berlínská DeutscheTelefonwerkeundKabelindustrie s výrobou vojenských polních telefonů.

Jezírka.

 

Přírodní jezírka jsou zmenšené kopie vodních ploch v přírodě. Při návrhu jezírka, je vhodné dobře zvážit jeho umístění s citem pro jezírka do celkového konceptu. Smyslem je vytvořit takové jezírko, jak by ho vytvořila sama příroda, aby působilo přirozeně a stalo se domovem mnoha živočichů.

Na dně uprostřed jezírka je umístěno čerpadlo, které provzdušňuje okolní vodu. Jeho provoz zajišťuje solární panel, který je umístěn nedaleko břehu.

pauza

                   Zatím mám počitačovou pauzu, jsem po operqci oka. Ozvu se až to bude možné.

Rozkvetlé Mírové náměstí.

 Rozkvetlé Mírové náměstí v Broumově bývá středem pozornosti nejen pro fotografy, ale i pro obdivovatele různých květin, které tvoří střed náměstí. Zásluhou technických služeb se daří zpestřit a zpříjemnit posezení na lavičkách po celém obvodu náměstí. Tak jako tomu bylo i v minulých letech po okrajích budou ještě rozkvetlé lilie, které doplní celou výzdobu.

Čápi a čápata

 

Čápi mají za sebou rekordní sezonu. Vyvedli za rok 2021 -1 567 mláďat, což je nejvíce za posledních osm let, kdy probíhá projekt Čapí hnízda.

V posledních dnech jsem se věnoval sledování mladých čápat na pivovarském komíně. I když se mi podařilo zachytit pouze jedno mladé, vypadá to na ještě jedno, které nebylo tak zřetelně viditelné.

Vyhlášení všeobecné pracovní povinnosti.

                                       Celkový pohled na Broumov z roku 1937.

K poklesu výroby u firmy Schroll došlo až po vypuknutí druhé světové války na podzim roku 1939. Příchod německého vojska pro broumovské Němce znamenal velké rozčarování, vojáci viděli v broumovských obchodech plno zboží, které v Německu neměli, takže je šmahem skupovali a posílali domů. Obchody se rychle prázdnily, a tím klesala spokojenost broumovských Němců. Nacistická okupace podstatně zhoršila sociální postavení dělníků. V továrnách pracovali pouze staří dělníci, kterých se netýkala branná povinnost a ženy.

Byla vyhlášena všeobecná pracovní povinnost, která se týkala všech Němců. Nedostatek pracovních sil se na Broumovsku začal projevovat zahájením války proti SSSR, v roce 1941- 42. Zajímavým momentem byla vzrůstající nespokojenost žen, kde řada z nich právě u Stalingradu ztratila své blízké, protože tam byly nasazeny divize sestavené a vycvičené ze sudetských Němců. Pokud zůstali na Broumovsku Češi, bylo jejich postavení značně složité. Do konce války neměli klid. Byli neustále vyslýcháni, museli se pravidelně hlásit na gestapu. I pak však zůstávala výroba relativně značně vysoká. Nezměnil se podstatně ani okruh vývozu. Počet zaměstnanců na měsíční plat bylo 123. a počet dělníků bylo 1.260. Jako majitelé byli přihlášeni Eduard Langer - Schroll nar. 1893 v Broumově, a JUDr. František Fischer, nar. 1890 v  Kunčičkách v  Orlických horách.. Fischer byl prokuristou u firmy Schroll a jeho spoluvlastnictví se týkalo jen nepatrného procenta. Vedení firmy Schroll zůstalo i za okupace v rukou německého majitele. Eduard Langr - Schroll nevynechal žádné příležitosti, aby svou pozici zesílil. V předvečer Prvního máje 1941 vyznamenal čestnými dary dělníky a dělnice, kteří pracovali u firmy déle než 25. let. 7 jich pracovalo 50. let, 23 zaměstnanců 40 let, 6 zaměstnanců 30. let a ostatních, kteří, pracovali přes 25 let bylo 200.

 

. Důsledky nepřátelské propagandy.

V roce 1942 byl fanatismus obyvatelstva vybičován do krajnosti. Nacistická propaganda zvyšovala nenávist německého obyvatelstva zejména vůči sovětským válečným zajatcům a zavlečeným civilním dělníkům z Polska a Ukrajiny, kteří byli stále ve větším počtu nasazováni na Broumovsko.

Jako reakce na tyto poměry se uskutečnily i některé odvety, jako to bylo například v roce 1943 na nádraží v Meziměstí, kde došlo k vykolejení nákladního vlaku. Z důvodů přehození výhybky zde došlo ke značné škodě jak na vlakové soupravě, tak i na kolejovém svršku. Všichni zaměstnanci se museli shromáždit před budovou na nástupišti, kde došlo k výslechům a hledání viníků. K jakému výsledku se došlo a zda byl někdo potrestán, není známo.

Počátkem roku 1945, už nikdo o konečné porážce Německa nepochyboval. Na Broumovsku se připravovala domobrana složená z chlapců a starců k obraně Broumovska proti Rudé armádě. Aby se obyvatelstvo bránilo až do krajnosti, aby každý patník, každý příkop se stal pevností, bylo Broumovsko zaplaveno takovým množstvím hrůzostrašných příběhů o sovětské okupaci, že kapitulace Německa 8. května 1945 vyvolala v Broumově i okolních vesnicích celé série sebevražd. V dubnu 1945 se zhroutila výroba ve všech broumovských závodech. Cvičení nacistické domobrany se střídala s připravováním bílých praporů. Bezprostředně po obsazení Broumovska Rudou armádou 9. a 10. května 1945 se začali na Broumovsko vracet čeští starousedlíci, kteří na podzim roku 1938 museli Broumovsko spěšně opustit a současně přicházeli i zcela noví lidé, aby tu našli domov. Nástupem roku 1945 bylo ve znamení konečného vítězství.

V Broumově vládla mezi obyvatelstvem stísněná nálada a obavy před budoucností, protože většina obyvatelstva byla německého původu. Již třetí den po osvobození, přišla do Broumova Československá vojska a byla ubytována v klášteře, tak jako vojsko z předcházejících let. V létě 1945 se Němcům zabavovaly různé nemovitosti, které byly dány ve prospěch českého obyvatelstva. Zabaveno bylo i německé zboží firmy Schroll. Vedení závodu v Olivětíně a v Meziměstí s celkem osmi sty zaměstnanci se v srpnu 1945 ujala národní správa, která trvala až do října, kdy byl Schrollův podnik znárodněn. Spolu s druhým největším podnikem na Broumovsku, firmou Gyger v Broumově -Velké Vsi, a polickým závodem Viléma Pellyho se počátkem roku 1946 stal základem vládou nově zřízeného národního podniku Východočeské bavlnářské závody se sídlem v Náchodě.

 

Meziměstí ještě jednou, tentokrát o 25. let později z roku 1968.

Dne 20. srpna 1968 krátce před půlnocí začala vojska pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Polsko, Bulharsko, Maďarsko a Německá demokratická republika) obsazovat území Československa. Jednalo se o reakci na emancipační procesy československé společnosti usilující o větší občanské svobody a ekonomické reformy.