Poslední pracovní řád firmy Benedikta Schrolla.

 

Okupačním poměrům byl přizpůsoben i poslední pracovní řád firmy Schroll, který byl vypracován někdy počátkem roku 1941 s přihlédnutím k nacistické ideologii. Od vedoucího závodu, úředníků i dělníků se zásadně vyžadovala věrnost nacistickým ideálům a to, aby se zájmy závodu zcela ztotožňovaly. Tento pracovní řád se vztahoval na všechny závody, tkalcovnu v Olivětíně, přádelnu v Meziměstí a tkalcovnu v Olešnici v Orlických horách. Pracovní řád byl schválen Říšským pověřencem pro práci.

 

Po Mnichově se Broumovsko ocitlo v Sudetech a Schrollův podnik opět vstoupil do válečných služeb, tentokrát německé třetí říše. Vstupem USA do války podnik ztratil veškerá zámořská odbytiště. Od roku 1942 začala meziměstská přádelna sloužit výrobě leteckých pum firmy Messap. Zabrala celou polovinu továrního areálu, který byl v důsledku hospodářské krize již počátkem 30. let mimo provoz a sloužil jako sklady.

 

V září  roku 1944 vyrostla v Meziměstí z nařízení německého místodržitelství nedaleko továrny pobočka pracovního tábora Gross Rossen, jehož zajatci zde byli nasazeni na válečnou výrobu. Pracovní tábor se nacházel na jihozápadním okraji města. Tábor sestával z 30 dřevěných baráků. Byli zde ubytováni francouzští civilní dělníci s rodinami z Elsaska - Lotrinska, zaměstnaní v továrně Messap. Tábor fungoval od listopadu 1943 do 5.5. 1945. V den osvobození se v táboře stále nacházelo na 1000 Francouzů, kteří byli odvezeni dvěma zvláštními vlaky do Francie. Po válce zde byli internováni Němci určeni k odsunu.

 

Jeden z dalších pracovních táborů se nacházel na jižním okraji Broumova, proti mlékárně na pravé straně silnice z Broumova do Martínkovic. Byli zde umístěni totálně nasazení mnoha národností, kteří pracovali u firmy Messap - Junghans ve Velké Vsi. Trvání tohoto tábora bylo od roku 1943 do května 1945. Průměrné osazení bylo 700 - 800 osob. Táborem prošlo 75% Francouzů, 10% Poláků, 9% Čechů, 5% Holanďanů a 1% Rusů. Zemřelo 8 - 10 Francouzů. V den osvobození se v táboře nacházelo 700 osob. 7. května 1945 byl tábor před postupující Rudou armádou rozpuštěn a dělníci se rozešli. Po válce zde byl pracovní tábor pro Němce.

Od počátku 90. let 19. století začalo pronikat na Králicko nové hospodářské odvětví - tovární textilní výroba. Králicko nabízelo tehdy modernímu továrnímu průmyslu vhodné podmínky, tzn. silniční a železniční spojení a nacházel se tu dostatek kvalifikovaných pracovních sil. Základem této výroby bylo zpracování bavlny. Jako poslední ze tří továren v tomto regionu byla vybudována tkalcovna bavlny Benedikta Schrolla z roku 1909 s přibližně 300 zaměstnanci v Dolní Lipce. Továrna vznikla v objektu bývalého mlýna. Od roku 1941 zde sídlila firma Dehler na výrobu šatů a uniforem pro armádu.

Textilní produkci si za války zčásti zachoval pouze Olivětín. Jeho novým programem se stalo padákové hedvábí a opět se osvědčily dodávky vojenských uniforem, zčásti šitých z kopřivových vláken. Polovinu výrobních prostor Olivětína zabrala berlínská DeutscheTelefonwerkeundKabelindustrie s výrobou vojenských polních telefonů.