Otevření české školy v Broumově.

 

Fotografie ze sbírky ukazuje slavnost otevření nové budovy české školy v Broumově, ze dne 31. 8. 1930.

 Samostatnou českou školní budovu v Broumově získala broumovská menšina až v roce 1930 i když pozemek byl zakoupen již v roce 1922. Stavba byla zahájena až v roce 1928, protože tak dlouho trvalo, než byly shromážděny finanční prostředky, takže škola mohla být otevřena až v roce 1930. K slavnostnímu zahájení této školy se v Broumově na náměstí konal slavnostní průvod této české menšiny.Mnozí němečtí antifašisté  spolu se  všemi českými  obyvateli začali  od roku 1936 zakládat dobrovolnické organisace SOS - Stráž obrany státu. Tato organizace měla aktivně pomáhat v obraně státních hranic, což příslušníci finanční stráže a četnictva nebyli schopni proti rostoucí agresivitě Henleinovců zajistit.

O provoz Schrollových závodů mělo značný zájem také ministerstvo národní obrany. Schrollova přádelna v Meziměstí byla zahrnuta mezi objekty státně důležité a závod byl nucen hlásit spotřebu materiálu, který musel být dodáván ze zahraničí.

 Problémy vývozu u firmy Schroll se zabývalo vedení závodu poprvé po hospodářské krizi v únoru 1934 za předsednictví Eduarda Langer - Schrolla. Bylo konstatováno, že veškerý vývoz bude napříště prováděn za československou měnu, protože je stabilnější než měny ostatních států. Firmě Schroll se podařilo najít přes stiženou hospodářskou situaci, nová odbytiště.

 

 

 

 

 

Založení tělovýchovné organisace v Broumově.

 Samostatná česká tělovýchovná organisace v Broumově byla založena v roce 1919 a současně v tomto roce vznikl i Sokol. Jeho zakladateli byli vojáci broumovské posádky, cyklistické roty, která byla do Broumova převelena z Trutnova. Její umístění bylo v prostorách kláštera.

Tato posádka byla v Broumově po několik let, a na náměstí byla skládána i slavnostní přísaha. 

Tito příslušníci vojenské posádky jezdili v zimním období i na lyžařský výcvik na Janovičky u Broumova, do prostoru kolem bývalého kostelíka.

Postaveno:1672, rozšířen 1724 - 1725, opraven 1817, 1846, 1857, 1884Zbořeno:prosinec 1964

Když věžní makovice přetřená žlutou barvou během let ztratila svůj lesk, byla uspořádána ve farní obci sbírka, která za přispění věřících z Pruska vynesla obnos potřebný pro obnovu věže a její pozlacení.

  

Omezování výroby u Schrollů v důsledku krize.

                                   

                                  Fotografie závodu v Olivětíně z roku 1939, ze sbírky p. Chalupníčka.

Dobová fotografie závodu, v pozadí vlevo s komínem je bývalá cihelna, která tam již nestojí a místo ní jsou garáže a zahrádky.

 

Nejvážnější důsledky přinesla krize pro československý textilní průmysl, který byl nejdůležitějším průmyslovým odvětvím lehkého průmyslu vůbec, podílel se nejvíce na zahraničním obchodu a zaměstnával největší počet dělnictva. V říjnu 1930 se shromáždily vedoucí osobnosti firmy Schroll v Meziměstí, aby projednaly hospodářskou situaci. Poprvé se sešla tato skupina bez účasti obou žen, které dlouhá léta stály úspěšně v čele závodů. Schůzi předsedal Eduard Langr-Schroll. Současně byly propracovány hospodářské důsledky zastavení výroby. V Olivětíně došlo ke značnému omezení výroby. Z 1.469 dělníků bylo zaměstnáno jen 147. V únoru 1931 se situace poněkud zlepšila v Olivětíně, kde bylo zaměstnáno plně 370 dělníků a nepravidelně 958 dělníků. Obdobně probíhala krize u Schrolla po celý rok 1931. Většina kapitalistických zemí dosáhla krize vrcholu v letech 1932 - 1933. V Československu mimořádně zaostával textilní průmysl, což bylo způsobeno tím, že se československé textilní výrobky nepodařilo uplatnit na zahraničních trzích, o které průmysl přišel za hospodářské krize. Ačkoliv i v těchto letech se výroba a vývoz Schrollova zboží nezastavil, bylo provedeno velmi podrobné zhodnocení výroby, a to jak v přádelně v Meziměstí, tak i v Olivětínské tkalcovně. Až do poloviny roku 1934 nedošlo u firmy Schroll ke změně výroby ani v množství, ani v technice. Teprve v druhé polovině bylo rozhodnuto, že dosavadní organizace výroby bude změněna. Další výroba měla být prováděna pouze na těch strojích, které slibovaly nejlepší hospodářský efekt. To si ale vyžadovalo zaškolení nových pracovních sil pro práci na těchto strojích.

Jarní výzva.

 Březen je přechodový měsíc, jehož název pochází z rašení bříz a začátku březosti zvěře a zvířat. Je to měsíc přeměny zimy v jaro, čas tajícího sněhu a probuzení života, dny se prodlužují a noci zkracují. Podle pranostiky „Březen – za kamna vlezem“ bývá počasí proměnlivé. Může ještě vládnout zima s mrazem a sněhem, ale také se může přihlásit jaro s teplejšími a slunnějšími dny. Slunce postupně sílí a dodává tolik potřebnou energie pro nový život.

Stromy jsou připraveny k pučení a probouzející se příroda láká k návštěvě a prvním výletům. Rozkvétajícím bledulím, sněženkám, petrklíčům, šafránu, sasankám nebo čemeřici nevadí zbytky sněhu a poslední mrazíky. Prodlužující se den, stále intenzivnější ptačí zpěv a jarní květy společně prozrazují, že jaro doopravdy přichází.

 

Láska na vodě.

 

Energie jara jsou neúprosné a nezastavitelné. Vše v přírodě hledá partnery proto, aby byl zachován život, aby bylo zajištěno pokračování rodu.

Jaro je v plném proudu a všude můžete vidět roztoužené ptačí samečky, jak okázale tokají a namlouvají si své budoucí partnerky. Ale o co nápadnější a složitější je ptačí tok, o to kratší a „odbytější“ bývá páření. Většina drobných ptáků se kopuluje jednu až dvě vteřiny a ani velcí opeřenci, jako dravci nebo hrabaví, na tom nebývají o moc lépe.

V době rozmnožování se kačeři asi na jeden měsíc převlékají do méně nápadného kabátu, aby se uchránili před predátory a nebyli pro ně tolik nápadní.

Kachny během hnízdění tvoří monogamní páry. Ale netvoří páry na celý život, jako je tomu třeba u labutí. Když kachna usedne na vejce, kačer jí záhy opouští a ona se musí o jejich potomky postarat sama.

Při stavbě hnízda využívá kachna i svoje břišní peří, které si vytrhává a dělá z něj měkkou odpruženou podestýlku pro vajíčka.

Kachna je tvor všežravý. Chodí se ráda pást, pojídá vodní rostliny, semena, ovoce, ryby, hmyz a mnohé další.

Většina kachen je tichá. Nejsou tak hlasité jako husy. Spíše potichu švitoří. Umí ale hlasitě upozornit na nebezpečí. Hlasitější se stávají i v období páření.

Tak až příště uvidíte honící se skupinky kachen, pozorně se dívejte. Stojí to za to. Kachní deviace není sice zrovna ta „idealistická“ tvář přírody, ale zato velmi akční a silný zážitek. A neodmyslitelně patří k jaru na našich rybnících.

Zapomeňte na všechny mýty, které jste kdy mohli slyšet o těchto ornitologicky nepopulárních ptácích. Tito všudypřítomní vrubozobí obnovují a vytvářejí vhodné životní prostředí pouze tím, že si takříkajíc hledí svého a žijí tak, jak je příroda stvořila.