Láska na vodě.

 

Energie jara jsou neúprosné a nezastavitelné. Vše v přírodě hledá partnery proto, aby byl zachován život, aby bylo zajištěno pokračování rodu.

Jaro je v plném proudu a všude můžete vidět roztoužené ptačí samečky, jak okázale tokají a namlouvají si své budoucí partnerky. Ale o co nápadnější a složitější je ptačí tok, o to kratší a „odbytější“ bývá páření. Většina drobných ptáků se kopuluje jednu až dvě vteřiny a ani velcí opeřenci, jako dravci nebo hrabaví, na tom nebývají o moc lépe.

V době rozmnožování se kačeři asi na jeden měsíc převlékají do méně nápadného kabátu, aby se uchránili před predátory a nebyli pro ně tolik nápadní.

Kachny během hnízdění tvoří monogamní páry. Ale netvoří páry na celý život, jako je tomu třeba u labutí. Když kachna usedne na vejce, kačer jí záhy opouští a ona se musí o jejich potomky postarat sama.

Při stavbě hnízda využívá kachna i svoje břišní peří, které si vytrhává a dělá z něj měkkou odpruženou podestýlku pro vajíčka.

Kachna je tvor všežravý. Chodí se ráda pást, pojídá vodní rostliny, semena, ovoce, ryby, hmyz a mnohé další.

Většina kachen je tichá. Nejsou tak hlasité jako husy. Spíše potichu švitoří. Umí ale hlasitě upozornit na nebezpečí. Hlasitější se stávají i v období páření.

Tak až příště uvidíte honící se skupinky kachen, pozorně se dívejte. Stojí to za to. Kachní deviace není sice zrovna ta „idealistická“ tvář přírody, ale zato velmi akční a silný zážitek. A neodmyslitelně patří k jaru na našich rybnících.

Zapomeňte na všechny mýty, které jste kdy mohli slyšet o těchto ornitologicky nepopulárních ptácích. Tito všudypřítomní vrubozobí obnovují a vytvářejí vhodné životní prostředí pouze tím, že si takříkajíc hledí svého a žijí tak, jak je příroda stvořila.