neděle 20. března 2022

Omezování výroby u Schrollů v důsledku krize.

 


Dobová fotografie závodu, v pozadí vlevo s komínem je bývalá cihelna, která tam již nestojí a místo ní jsou garáže a zahrádky.

 

Nejvážnější důsledky přinesla krize pro československý textilní průmysl, který byl nejdůležitějším průmyslovým odvětvím lehkého průmyslu vůbec, podílel se nejvíce na zahraničním obchodu a zaměstnával největší počet dělnictva. V říjnu 1930 se shromáždily vedoucí osobnosti firmy Schroll v Meziměstí, aby projednaly hospodářskou situaci. Poprvé se sešla tato skupina bez účasti obou žen, které dlouhá léta stály úspěšně v čele závodů. Schůzi předsedal Eduard Langr-Schroll. Současně byly propracovány hospodářské důsledky zastavení výroby. V Olivětíně došlo ke značnému omezení výroby. Z 1.469 dělníků bylo zaměstnáno jen 147. V únoru 1931 se situace poněkud zlepšila v Olivětíně, kde bylo zaměstnáno plně 370 dělníků a nepravidelně 958 dělníků. Obdobně probíhala krize u Schrolla po celý rok 1931. Většina kapitalistických zemí dosáhla krize vrcholu v letech 1932 - 1933. V Československu mimořádně zaostával textilní průmysl, což bylo způsobeno tím, že se československé textilní výrobky nepodařilo uplatnit na zahraničních trzích, o které průmysl přišel za hospodářské krize. Ačkoliv i v těchto letech se výroba a vývoz Schrollova zboží nezastavil, bylo provedeno velmi podrobné zhodnocení výroby, a to jak v přádelně v Meziměstí, tak i v Olivětínské tkalcovně. Až do poloviny roku 1934 nedošlo u firmy Schroll ke změně výroby ani v množství, ani v technice. Teprve v druhé polovině bylo rozhodnuto, že dosavadní organizace výroby bude změněna. Další výroba měla být prováděna pouze na těch strojích, které slibovaly nejlepší hospodářský efekt. To si ale vyžadovalo zaškolení nových pracovních sil pro práci na těchto strojích.










7 komentářů:

  1. Útlum v meziválečném období, ale přece jen něco zůstalo. Jen že po sametové a díky privatizaci se všechno zcela zrušilo. Tady Velveta ( manžestry a samety), Elite pletené zboží, hlavně punčochy, svetříky), Bytex (koberce nábytkové látky, deky), Benar (výroba textilních vláken a tkanin) - samé textilky jejichž výroba je nahrazena textilem z Asie. Smutný osud textilek a tolik lidí tu přišlo o práci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Znám to i z Brna, kterému se kdysi říkalo moravský Manchester. Zkrachovala tady např. Mosilana.

      Vymazat
  2. Smutný osud po všech koutech naší země. Velmi pěkně zpracované.

    OdpovědětVymazat
  3. Já si o tom ráda přečtu, ale jak uvádějí moji "předřečníci", je to smutné, jak to s většinou našeho průmyslu dopadlo. Já uvádím Příběhy slavných značek a až takhle jsem si uvědomila, co značek a továren bylo po republice a kolik jich přežilo? Je fakt, že konkurence levného textilu a dalšího zboží z Asie to hodně ovlivnila. Naše zboží bylo kvalitní.

    OdpovědětVymazat
  4. A ODS se podařilo pak zlikvidovat všechen textilní průmysl u nás s nejen ten. Všechno je v háji.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji všem za příspěvky do komentářů. Za všechny tyto nešvary se dá označit otec naší kuponové privatizace obecně považují ekonomové Dušan Tříska, Václav Klaus a Tomáš Ježek. První vlna proběhla v roce 1992 v Československu, druhá pak v roce 1994 už jen v České republice. Kuponovou knížku s deseti kupony si mohl koupit za třicet pět korun každý plnoletý občan České republiky, regulérním DIKem (držitelem investičních kuponů) se stal po přikoupení tisícikorunové známky. Za kupony bylo možné získat akcie celkem 2035 firem Zájem o kuponovou privatizaci nebyl zprvu veliký, všechno ale změnila masivní reklamní kampaň investičních fondů, v čele s Harvardskými investičními fondy Viktora Koženého, slibujícími „jistotu desetinásobku“. Ze stovek tisíc zájemců na začátku je najednou 8,5 milionů drobných investorů. Valná většina z nich je svěřuje investičním fondům. Zákonné mantinely pro činnost investičních fondů jsou však nastavené velmi nepředvídavě…

    OdpovědětVymazat