Mařenice, křížová cesta za kostelem.

 

V letech 1996-1997 byl v kostele zcela zrenovován interiér v moderním duchu. Stávající nový monument oltáře pochází od architektky Jitky Švédové z Bludova u Šumperka.

V roce 1996 byla v ambitech kostela vytvořena nová sgrafita - zastavení křížové cesty panem Františkem  Střížem z Mistřína na Moravském Slovácku.

Z lásky ke mně jsi přijal muka zrady bičování trním, korunování a odsouzení k smrti kříže.

Dobrovolně jsi vzal na sebe kříž.

Pod tíhou kříže jsi klesal.

Byl jsi potěšen svou bolestnou matkou.

Šimon pomohl nésti nástroj Tvého umučení.

Jako na roušce Veroniky je tvá tvář na každém skutku lásky.

Padáš podruhé. Buď milostivý a uctivým k hříšným pádům.

Napomenul jsi plačící ženy s laskavostí i láskou.

Povstal jsi po třetím pádu, pomoz i mně povstat ze zajetí hříchu.

Zbavili tě šatu. Pomoz mi uchovati si čistotu, abych neztratil roucho milosti.

Byl jsi přibit na kříž. Dej, abych se nelekal utrpení a chápal velkost oběti.

Obětoval ses na kříži za mne a za celý svět.

Na klíně Tvé matky jsi spočinul a s tebou i naděje světa.

Tvůj Velký pátek už skončil, vzkříšení je na úsvitě.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice kostel jeho devastace a obnova.

 

Tento poutní chrám byl založen roku 1699 a nynější chrám vybudován v letech 1714 – 1715 hraběnkou Františkou Toskánskou ze Zákup. Kostel byl později mnohokrát přestavován, např. v roce 1747 byly za kostelem vybudovány ambity se zastavením křížové cesty, v roce 1884 – 1865 byl kostel rozšířen o obě postranní lodě a přistavěna věž. Poslední mše se konala v roce 1961 a od té doby kostel postupně chátral. Ve zdech kostela byly náhrobky významných osobností obce.

V následujících letech od poslední odsloužené mše v šedesátých letech kostel postupně chátral, vnitřní vybavení bylo zničeno, zčásti i rozkradeno. Na popud řádových sester, které působily v Antonínově údolí, kde byl po druhé světové válce zřízen domov důchodců a později ústav pro mentálně postižené ženy, se celé akce ujal Marcel Hrubý. Už jako dvacetiletý mladík pochopil, že chátrající kostely a kostelíky na Děčínsku i v sousedním českolipském regionu k životu neprobudí jen samotná víra. A tak se pustil do jejich záchrany s nadšeným odhodláním. Jeho zásluhou se začalo v červnu 1989 s postupnou opravou celého objektu. Nemalou měrou se na těchto opravách podíleli také studenti různých škol pocházející z Moravy. Naštěstí je stále dost lidí, kteří si práce Marcela Hrubého váží. Patří k nim i generální vikář litoměřického biskupství Karel Havelka. "Zejména na Děčínsku byla spousta kostelů ve zbědovaném stavu. Podařilo se je zachránit a zase ožily. Neslouží jen k bohoslužbám, ale staly se i místy společného setkávání lidí. Myslím, že je to i velkou zásluhou pana kolegy Hrubého a lidí, které dokázal svým nadšením získat," říká církevní hodnostář v Děčínském Deníku cz. Celá akce byla završena 27 července 1991, kdy byl kostel opětovně otevřen a vysvěcen Msgr. Kouklem z Litoměřic. Vzhledem k tomu, že vybavení kostela bylo zničeno, byl kostelu v Mařenicích věnován oltář z kostela v Praze - Liboci, který věnoval páter Wágner. Mimo tohoto oltáře byl dovezen i další inventář jako byla kazatelna, obrazy, lustr, klekátko, kříž a další. Souhrou náhod o navrácení majetku církví, byl oltář z Mařenického kostela navrácen v roce 1994 - (95 ) Školským sestrám řádu sv. Františka na Malé Straně.

Tato meziválečná pohlednice zachycuje průčelí kostela sv. Máři Magdalény, jemuž v 80. letech 20. století hrozila demolice. Zachráněn byl jen díky úsilí Marcela Hrubého a nezištné pomoci mnoha dalších nadšenců.

Interiér kostela sv. Máři Magdalény v Mařenicích v roce 1989.

Křížová cesta za kostelem sv. Máři Magdalény v Mařenicích před opravou.

Vysvěcení kostela 27.7.1991.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice kostel.

Kostel v Mařenicích od stavitele Antonio Octavio Broggio (také Ottavio Broggio nebo Octavian Broggio, česky také Oktavián Broggio) 2. ledna 1670 - 24. června 1742 byl českým architektem a stavitelem italského původu z období baroka.

Vznik obce Mařenice sahá do 12. až 13. století, kdy byl osídlován Cvikov a první zmínka je z roku 1372 v souvislosti s obchodní cestou do Žitavy. Obec patřila pánům z Milštejna a ve 14. století byly již Mařenice farskou oblastí, neboť Jindřich Berka z Milštejna zde jmenoval faráře. Kde tehdy stál kostel, není známo. Jaroslav řečený Dubský, byl v husitských válkách, věrný císaři a vstoupil do svazku se šesti městy na německé straně. Před tlakem husitů prchnul do Zhořelce a odtud se zúčastňoval bojů proti nim. Po porážce husitů se stal vlastníkem České Lípy, kam se v roce 1444 také přestěhoval. V roce 1532 připadlo panství a tím i obec pánům ze Zákup. V roce 1612 přešel majetek Berkových do držení Jana Novohradského von. Kolowrat. Po jeho smrti v roce 1632 se vdova znovu provdala za knížete Jindřicha Juliána ze Saska Brunberga. Jeho syn byl velmi pokrokový, dal postavit dvě sklárny jednu na Juliovce a druhou v Mařenicích na Samotách.

Jeho dcera Františka (po druhém provdání von. Toskana ) byla velmi pobožná a nechala postavit v Mařenicích kostel od významného stavitele Octavio Broggio z Litoměřic. První zmínka o jednotřídní škole je z roku 1640. Roku 1680 vypukla morová epidemie ve Cvikově a okolí. V témže roce vypukla na panství rebelie sedláků. Do Cvikova se uchýlilo 1. 200 vzbouřenců z 20. obcí včetně Mařenic.  Na Zeleném vrchu se bránili dva dny proti přesile vojáků generála Piccoloniho.

Marie Františka velkovévodkyně Toskánská dala v roce 1704 postavit mariánský sloup za Mařenickou lesovnou.

Mariánský sloup stojí asi 70 m. za hájovnou vlevo od staré cesty přes Třídomí do Kunratic. Sloup dala postavit majitelka Zákupského panství Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská v roce 1704.

V roce 1770 bylo prováděno číslování domů. Říká se, že Mařenice si vybrala kněžna jako poutní místo na záchranu katolicismu proti protestantům, ale když poprvé jela od Cvikova a neviděla druhou věž, přeložila poutní místo, nikoliv do Poličky jak je uváděno, ale do Horní Police u České Lípy, která byla rovněž jejím majetkem, a poutní místo je tam dodnes k vidění. Její dědička Karolína nebyla v roce 1743 upálena pro nařčení za spolupráci s nepřítelem, jak je uváděno, ale byla pouze donucena odjet za hranice Habsburské monarchie. Majetek pak připadl Habsburkům a spravoval jej hrabě Chotek. Po několika letech se ale mohla vrátit zpět do Čech, kde zemřela asi roku 1753. Je možné, že dalšího selského povstání v roce 1775 se zúčastnili i sedláci z Mařenic. Dalším vlastníkem byla i Marie Luisa, manželka Napoleona I. Bonaparte, ale syn, který se měl stát dědicem, majetku zemřel, a tak vše znovu připadlo Habsburkům.

Napoleon František Karel Bonaparte 1811-1832 jediný legitimní syn Napoleona I. který se měl stát jeho nástupcem. Zemřel ve Vídni jako vévoda Zákupský na tuberkulosu hrtanu. V Čechách měl přezdívku Orlík.

Tato část volně navazuje na předchozí, z prohlídky heraldiky v této obci u soukromého výrobce erbů a znaků. Zcela pochopitelně se tato prohlídka týkala i vlastní historie obce Mařenice. Obec historii publikuje na svých internetových stránkách včetně dobových fotografii a zde budu uvádět některé další podrobnosti, které tam uváděny nejsou. O dějinách obce Mařenic je známo jen málo, neboť staré zápisy, které by mohly podat vysvětlení, byly pravděpodobně zničeny během živelných pohrom a válečných událostí. Tyto texty jsem použil podle překladu p. T. Nováka, bez oprav a úprav, včetně některých nepřesností v místopisu, které mohou vzniknout při použití výkladu dané části. Ponechávám celý tento překlad otevřený pro případné upřesnění a doplnění popisovaných částí. Jako prameny slouží farní knihy, sdělení vlastivědného klubu, dějepisné poznámky ředitele Friedricha ze Cvikova atd. a záznamy faráře Josefa Hampela. Zmínky sahají až do 13. století a jsou spojeny s osídlením Cvikova okolo roku 1200. Koncem 14. století byly Mařenice farní vsí a náležely se svým okolím k panství Mühlsteinskému, později k Zákupům. Nejstarší nám dochovaný, ještě dnes známý je název Margental ( Mergintal, Mergyntal, Margintal, Margental ), z jehož základu pochází dnešní kratší Mergthal. Je možné, že to znamená i název Mariental, přece však pro to chybí důkaz a ve starých listinách se vyskytují pouze uvedené názvy. Český překlad Mařenice (Mariental) není přesný

Mařenice náležely koncem 14. století k panství Mühlsteinskému, jehož držitelem byl Jindřich Berka (Birka), pán na Mühlsteinu a Lípě. Ten založil 13. srpna 1372 (též 1395 a 1396 - viz níže) faru v Mergentalu. 1. března 1391 ustavil Jindřich von Berka svoji poslední vůli. Jeho tři nejstarší synové Hinko Dubský, Jindřich starší a Jindřich Berka dostali panství Mühlsteinsko - Jablonské. K němu náležel hrad Mühlstein, městečko Cvikov a ves stejného názvu, Kunratice s rytířským sídlem a poplužním dvorem, Horní a Dolní Lindava, Drnovec (Grina), Trávník (Krazhart ), Mergental ves a pustý Margental atd. Hinko si vybral Mühlstein ( Molstein ) za své hradní sídlo a jako Hinco Berka dictus Dubský dominus in Mühlstein zemřel pravděpodobně roku 1413. Jeho synové byli Jaroslav a Jindřich, bratři Berkové z Dubé sídlem na Ronově a Mühlsteinu odpůrcem tehdy vznikajícího husitského hnutí. Je ve spolku s tzv. Šestiměstím (Budyšín, Kamenec, Löbau, Žitava, Zhořelec, Laubau ). Roku 1424 je Lípa husity dobyta, brzy poté jsou však Dubským a Šestiměstím vyhnáni. Roku 1426 je Lípa podruhé kališníky dobyta a vypálena. Po dobu patnácti let je město v rukou husitů, kteří roku 1429 ohrožují Lužici svými loupeživými nájezdy. Pán Dubska se zoufale obrací na své společníky ve Zhořelci.

Je nasnadě, že Mařenice při husitských pleněních byly rovněž značně zasaženy. Pán Dubský se opět vrátil nazpět do Čech. Za svoji věrnost císaři obdržel Lípu, kam roku 1444 přemístil své sídlo. Politické intriky se však rozhojnily, takže pán Dubský se s Lužickými znepřátelil a roku 1456 byl dobyt hrad Mühlstein. Rytíř von Berka zemřel roku 1470. Jeho syn Jaroslav zemřel okolo roku 1490, jeho vnuk se po tři roky staral o Mühlsteinské panství, které však roku 1505 prodal svému strýci Petrovi. Roku 1532 přešlo panství na Zdislava Berku na Zákupech a ztratilo tak svoji samostatnost. Hrad ztratil svůj význam a do roku 1588 byl obýván již pouze strážným. Mařenice jako část bývalého panství Mühlsteinského připadly nyní zákupskému panství. Zdislav určil Zákupy za své stálé sídlo. Byl mocným pánem, váženým u krále Ludvíka a jeho nástupce Ferdinanda I. Stal se zemským fojtem v Horní Lužici, vrchním dvorním správcem, po 4 léta držel v zástavě panství Ojbínské ( 1547 - 1551 ), roku 1543 obdržel od císaře právo jako statkář od všech kupeckých vozů, projíždějících Cvikovem či Jablonným vybírat clo za každého koně o jeden bílý fenik vyšší, nežli doposud. Roku 1553 položil základní kámen k cvikovskému farnímu kostelu. Zakládací knihy byly vedeny v jazyce německém. Zdislav zemřel 11. září 1553 jako 85 - ti letý stařec na mor, který tehdy běsnil. Byl bezdětný a po smrti jeho vdovy byli pány na Zákupech příbuzný Zbynko (zemřel 1578), poté Václav Berka (zemřel 1608), za nějaký čas si tehdy mor vyžádal v celých severních Čechách mnoho obětí (1599).

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

 

Výstava hodin - výroba hodin na Broumovsku

Na podzim roku 2011 se uskutečnila v Broumovském klášteře výstava pod názvem "Historie hodinářského průmyslu na Broumovsku". Jedná se o německého hodináře, zakladatele ochranné značky Gustav Becker. Od roku 1898 se psala historie hodinářské výroby ve východních Čechách. V tomto uvedeném roce založila dolnoslezská firma Gustav Becker v Broumově svoji filiálku na výrobu budíků a jiných velkých hodin. Tato filiálka vyráběla z velkých hodin stolní, nástěnné, podlahové, skříňové a další. 

Byly zde vystaveny hodiny jak z depozitáře muzea, tak i od soukromníků, kteří tyto hodiny dosud vlastní. Mimo jiné byly k nahlédnutí i archivní dokumenty a stavební plány budovy, technická dokumentace k výrobě hodin a rovněž i katalogy vyráběných hodin. Velkou raritou těchto hodin bylo sériové číslování již od počátku výroby, takže je snadné určit rok výroby jednotlivých druhů hodin. Tato filiálka měla v pozdějších letech spletitou historii. Nejprve byla v roce 1930 odkoupena firmou Junghans a v roce 1945 byl zestátněn. V roce 1948 se stal součástí národního podniku Chronotechna a v dalších letech byl nástupce Meopta a poté Kovopol.

                                        Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí, bývalý LDT

 

Bývalý letní dětský tábor.

Rekreační středisko bývalého dětského tábora v Mařenicích, stávalo v hezkém ničím nerušeném prostředí, kam vede přístupová cesta od Juliovky kolem bývalých Slunečních lázní na Hamr u Naděje. Sice nevím, kdo byl majitelem tohoto rekreačního střediska, ale byl hlavně využíván pro dětskou rekreaci v době prázdnin a poskytoval nejen dobré sociální vybavení, ale je zde i široká škála veškerého vyžití po kterém děti na táborech touží. Kapacita tábora byla 180 lůžek a z toho bylo 120 ve 30 - ti chatkách a 60 lůžek v ostatních prostorách.

Pohled na tábor, pokud byl ještě celkem v dobrém stavu.

V areálu bylo fotbalové hřiště a další dvě hřiště na ostatní míčové hry. Možnost koupání byla i v níže položeném Hamerském potoce, kde bylo zbudováno také koupaliště. Rovněž bylo u areálu vlastní parkoviště pro motorová vozidla. Kdykoliv jsme šli v létě okolo, bylo kolem tábora živo a podle množství dětí se dalo usuzovat, že byl o něj.  zájem. To se ale za posledních pár let změnilo, a když jsme zase zašli do těchto míst, nevěřili jsme svým očím.

Tam kde dříve stával dětský tábor, zůstaly dřevěné polorozbořené chatky, hlavní budovy vypálené, okna rozbitá, vybavení vykradené, stěny pomalované dnes moderním a všude přítomným graffiti. Celkový dojem totální devastace. Dnes jsou již chatky odstraněny a pozemek je nabízen k prodeji a dalšímu využití. 

Je jen škoda, že to došlo tak daleko a to co bylo pro dětskou rekreaci budováno je dnes zase l Je jen škoda, že to došlo tak daleko a to co bylo pro dětskou rekreaci budováno je dnes zase  likvidováno. Neuvádím toto vše z nějaké nostalgie, ale z vlastní zkušenosti na různých dětských táborech, které jsme s manželkou absolvovali jako vedoucí ať již to bylo Kocbeře u Dvora Králové, Dlouhé Rzy v Orlických horách, na Sázavě ve Vlastějovicích a dalších, vždy byl ze strany rodičů i dětí o tábory zájem. Chápu, že dnešní pohled na tuto část sociální politiky je poněkud jiný, "ALE"..

 

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí památník na Horní Světlé

 

Přímo na státní hranici se Spolkovou republikou Německo, při silnici z Dolní Světlé do Sasského Waltersdorfu, se nachází památník zbudovaný na paměť obránců Československa v pohnutém roce 1938. Pomník je zbudován na místě, kde stál Československý celní úřad, o který dne 22. září 1938 svedli boj příslušníci Stráže obrany státu s příslušníky sudetoněmeckého freikorpsu.

Naposledy jsme byli u bývalé celnice, když byla budova ještě prázdná a vzadu u cesty v lese byla závora, která vyznačovala hraniční pásmo, takže to již nějaký rok bude. Od křižovatky u " Staré hospody " v Dolní Světlé jsme se dostali kolem bývalé celnice kde je dnes restaurace "Celnice" k parkovišti, odkud je výchozí cesta vlevo po pěkně upravené silničce. Asi tak v polovině cesty se po pravé straně nachází vzácný ekosystém zv "Brazilka", která byla v roce 2002 prohlášena chráněnou přírodní památkou. Dále jsme pokračovali lesní cestou až k samotnému památníku obránců hranic, kde se konají vzpomínkové slavnosti, pořádané Československou obcí legionářskou - Jednotou Mladá Boleslav.

Pomník byl slavnostně odhalen v září 2003 a je věnován obráncům hranic z roku 1938. Pojednání o této památce je podrobně uvedené na http://www.luzicke-hory.cz . Památník na Horní Světlé. Památník leží na rozhraní dvou republik České a Německé. K uctění památky těchto obránců, jsou zde umístěny tabule s podrobným výkladem událostí. Z německé strany je poměrně snadný výstup na Luž odkud je nádherný výhled do okolní krajiny. K památníku se dá dojít také z české strany náročnějším výstupem přes Luž a dolu sejít po německé straně asfaltovou cestou.

K chuti přišlo i jedno pivko za zdejší hospody.

U památníku je na německé straně restaurace s terasou, odkud je výhled do údolí a městečka Waltersdorf. Po prohlídce celého okolí a pořízení několika fotografii jsme se vydali na zpáteční cestu. Československá obec legionářská Jednota Mladá Boleslav spolu s KVH ROTA NAZDAR A KVH Česká Lípa vybudovaly památník, který připomíná nebezpečný a vysilující, ale hlavně statečný boj našich občanů roku 1938 na československo-německé hranici. Tragické osudy našich hraničářů byly završeny 1. října 1938, kdy byla Československá republika nucena v důsledku tzv. Mnichovské dohody odstoupit značnou část pohraničního území bez ohledu na jejich dosavadní i budoucí osudy. Místo pro zbudování památníku bylo vybráno v obci Horní Světlá, kde došlo v září 1938 k přepadení zdejšího celního úřadu:

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení. 

Mařenice.

 Záběry na chalupu, která stojí opodál obecního úřadu s č. p 28. a je zapsána jako chráněný objekt památkovou péči.

 V nedávné době byl opět promítán TV film "Setkání v Praze s vraždou", který pro ČT točila režisérka Jitka Němcová podle stejnojmenného románu Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého. Tento film byl natáčen již v roce 2008 a řada záběrů byla pořízena právě i v Mařenicích. Mimo mnoha známých herců jako je Iva Janžurová, Bára Štěpánová, Lucie Vondráčková, Pavel Liška a další, si zahrál i místní občan pan Jiří Svoboda, všem místním znám jako Mařenický varhaník a bývalý pošťák. Ve filmu jsou vidět záběry Mařenického kostela a jeho interiéru ve kterém se také natáčelo a jedna část ukazuje i prostor před obecním úřadem. 

Z průběhu natáčení filmu před budovou obecního úřadu.

Natáčelo se i ve vnitřních prostorách kostela.

Na této fotografii je vidět, jak je na filmování připravován pan Jiří Svoboda.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.