Bývalý letní dětský tábor.
Rekreační
středisko bývalého dětského tábora v Mařenicích, stávalo v hezkém ničím
nerušeném prostředí, kam vede přístupová cesta od Juliovky kolem bývalých
Slunečních lázní na Hamr u Naděje. Sice nevím, kdo byl majitelem tohoto
rekreačního střediska, ale byl hlavně využíván pro dětskou rekreaci v době
prázdnin a poskytoval nejen dobré sociální vybavení, ale je zde i široká škála
veškerého vyžití po kterém děti na táborech touží. Kapacita tábora byla 180
lůžek a z toho bylo 120 ve 30 - ti chatkách a 60 lůžek v ostatních prostorách.
Pohled na tábor, pokud byl ještě celkem v dobrém stavu.
V areálu bylo fotbalové hřiště a
další dvě hřiště na ostatní míčové hry. Možnost koupání byla i v níže položeném
Hamerském potoce, kde bylo zbudováno také koupaliště. Rovněž bylo u areálu
vlastní parkoviště pro motorová vozidla. Kdykoliv jsme šli v létě okolo, bylo
kolem tábora živo a podle množství dětí se dalo usuzovat, že byl o něj. zájem.
To se ale za posledních pár let změnilo, a když jsme zase zašli do těchto míst,
nevěřili jsme svým očím.
Tam kde dříve stával dětský
tábor, zůstaly dřevěné polorozbořené chatky, hlavní budovy vypálené, okna
rozbitá, vybavení vykradené, stěny pomalované dnes moderním a všude přítomným
graffiti. Celkový dojem totální devastace. Dnes jsou již chatky odstraněny a
pozemek je nabízen k prodeji a dalšímu využití.
Je jen škoda, že to došlo tak
daleko a to co bylo pro dětskou rekreaci budováno je dnes zase l Je jen škoda, že to došlo tak daleko a to co bylo pro dětskou rekreaci budováno je dnes zase likvidováno.
Neuvádím toto vše z nějaké nostalgie, ale z vlastní zkušenosti na různých
dětských táborech, které jsme s manželkou absolvovali jako vedoucí ať již to
bylo Kocbeře u Dvora Králové, Dlouhé Rzy v Orlických horách, na Sázavě ve
Vlastějovicích a dalších, vždy byl ze strany rodičů i dětí o tábory zájem.
Chápu, že dnešní pohled na tuto část sociální politiky je poněkud jiný,
"ALE"..
Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.
Mirku, tohle jsou hodně smutné obrázky. Bohužel to není ojedinělý případ. Před časem mi bývalý kolega poslal fotky podobného tábora, do kterého jezdívaly naše děti. Také totální devastace. Naše firma měla krom tábora ještě chatu v Krkonoších a k tomu čtyři majitele. O chatu se mezi sebou dohadovali, pak jí prodali a peníze si rozdělili. Tábor se jim asi prodat nepodařilo, tak ho nechali svému osudu. Je to smutné.
OdpovědětVymazatZřejmě to bylo pro majitele táborů příliš nákladné a takováto sociální politika byla už přežitkem. Teprve s odstupem času se zjišťuje, jaký takové tábory měly význam nejen pro děti, ale i jejich rodiče. Dnes jsou taky podobné, ale jiného charakteru.
VymazatMirku, to je další kapitalistická devastace. Prý neviditelná ruka trhu všechno vyřeší a peníze až na prvním místě .... heprý, heprý, ....
OdpovědětVymazatNebyly to jen takové případy, ale týkalo se to i podnikových rekreačních chalup. O rekreačních budovách ROH sni nemluvím. I tady se projevila neviditelná ruka trhu.
VymazatLDT vlastnil stejný majitel jako chátrající Juliovku. Před tím n.p. Bonex to bylo ještě v pořádku.
OdpovědětVymazat
VymazatLDT mohl Bytex provozovat jako majitel tábora na pronajatém pozemku, ale nemohl být jako součást osady Juliovky. V osadě se dochovalo několik pěkných roubených domů s podstávkou. Přímo naproti vyústění krompašské silnice stojí dům č.p. 266, patřící již k Mařenicím, v němž býval před válkou hostinec U Švýcarska s řeznictvím. Naproti němu stojí dřevěný rozcestník s vyřezávanými plastikami od akademického sochaře Josefa Fojtíka. U domku č.p. 11 po levé straně silnice do Krompachu je ve skále vytesaný výklenek s lidovým reliéfem Madony z 18. nebo 19. století a na skalní stěně za mařenickým domem č.p. 67 je dnes už značně zašlý reliéf Kalvárie. K 31. prosinci 1972 měla Juliovka už jen 10 obyvatel a roku 1981 byla spolu s Krompachem, Horní a Dolní Světlou přičleněna k Mařenicím. Po změně politických poměrů se ale v roce 1990 Krompach s Valy a Juliovkou opět osamostatnil.