Čapí přírůstek.

 

Ten je na pivovarském komínu v Broumově Olivětín, kde je pouze jeden. Brzo po ránu, tak jako tomu bylo dneska, můžeme spatřit čápa, jak letí shánět potravu pro sebe i své mládě. To je sice už odrostlejší, má tmavé letky a začíná mávat křídly. Za tu dobu co jsem tam nebyl, je dokonce okroužkovaný. Druhý rodič sedí na hnízdě a hlídá potomka. Po více než půlhodině se čáp vrací, aby vyvrhl potravu a nakrmil mládě. Poté odlétá druhý čáp. Takto se oba rodiče celý den střídají. Někdy odlétá i druhý rodič, mládě je chvíli vyplašená, klape zobákem a skřehotá, ale potom se zklidní. Čáp-hlídač, totiž jen obkrouží nedalekou část města, stále je poblíž hnízda. Někdy ovšem odlétá i druhý čáp pro potravu, malé čápátko tak rychleji dostane své krmení. Čápátko si několikrát denně čistí peří, vyhřívá se na sluníčku, zkouší svá křídla roztahovat. A dostávají krmení od rodičů. Pak nastává fáze, kdy se mláďata učí létání.

  Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Charitativní práce Schrollovy firmy.

Jedním ze založených spolků, který vznikl nesporně z iniciativy první prezidentky Johany Langrové - Schrollové v roce 1907 a jeho členkami byly představitelky broumovské honorace, manželky ředitelů broumovských podniků. Jejich činnost měla být charitativní, měly pečovat o chudé a nemajetné. V době první světové války potom poskytovaly pomoc vdovám a sirotkům po padlých ve válce. Z významných stavebních akcí druhé poloviny 19. a na počátku 20. století stojí za zmínku vedle úsilí Josefa Schrolla a dalších podnikatelů, kteří stavěli dělnické domy, a tím tvořili nové čtvrti mimo historické jádro města.

1879 Započala se stavba domu č. p. 65. vedle školy. Ta byla určena pro zaměstnance firmy.

Schrollovy závody šly v péči o zaměstnance opět dále. Již v roce 1908 bylo rozhodnuto, že z jubilejního fondu bude postavena nemocnice v Olivětíně. Protože v Broumově již nemocnice existovala, nezbývá než tuto okolnost mimořádně vyzvednout. Nemocnici tvořila budova 30. metrů dlouhá, v níž byla umístěna nejen čekárna a ordinace pro běžné choroby, ale i zvláštní ordinace pro ženské nemoci. V nemocnici byla dále místnost pro vrátného, místnost pro ošetřovatelky, operační sál se sterilizační místností, 6. sálů pro nemocné, 1. sál pro pacienty s infekčními nemocemi, pětipokojový byt pro lékaře a dvoupokojový byt pro správce nemocnice, kuchyně, prádelna, koupelny, hygienická zařízení, kaple a márnice. Lůžková kapacita však byla malá, pouze 25. lůžek.

Dům s č. p. 62. bývalá nemocnice firmy Benedikta Schrolla.

Budova s č.p.62 byla již částečně zrekonstruována a byly zde vybudovány podkrovní byty. Na této budově Je umístěna pamětní deska Emerika Ratha, který zde strávil své mládí.

Emerich Rath byl všestranným sportovcem a navzdory svému mládí byl propagátorem lyžování na Broumovsku. Po absolvování vojenské služby se zúčastnil mnoha závodů v atletice, plavání, veslování, pozemním i ledním hokeji, kanoistice a rychlobruslení. Výčet závodů včetně jeho úspěchů by byl značný. Za připomenutí stojí i to, že se v březnu 1913 podílel na záchraně Hanče v Krkonoších. Zemřel v prosinci 1962 v broumovské nemocnici ve věku 79. let.

Ve Velké Vsi byl koupen dům s č. p. 147. pro zaměstnance továrny. Ten je umístěn na levé straně silnice před mostem vedoucí na Černou cestu kolem bývalého mlýna v Olivětíně. Tento dům je na katastru Velká ves. Dům je v současné době v soukromých rukou a je postupně opravován.

                                    Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

 

 

Ranní úlovky.

Brzo po ránu při návštěvě některých míst se dají zastihnout zajímavý obyvatelé ptačí říše. Na části území východních Čech jsou známá hnízdiště čápů černých pravidelně kontrolována a sledována. Důvodem těchto aktivit je zjišťování hnízdní úspěšnosti, eliminace případných rušivých vlivů a aktivní podpora při zřícení dlouhodobě obsazovaných hnízd. Je velkým, převážně černým ptákem s bronzovým leskem, červeným dlouhým zobákem a bílým břichem. Jedinci se dožívají věku přes 15 let. Tento plachý obyvatel horských lesů, pahorkatin a lužních lesů žije jednotlivě a velmi skrytě. Hnízdo z klacků a větví mívá schováno v korunách starých stromů nebo na skalách. Živí se převážně rybami a dalšími drobnými živočichy. Nejčastěji čápa černého spatříte právě při přeletu, neboť zahlédnout ho při sběru potravy se díky jeho plachosti podaří jen málokdy. Může to být u lesního potoka, v zátočině řeky, v mokřadech nebo na louce.

  Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Továrna Benedikta Schrolla v Olivětíně.

 

V roce 1893 představovalo továrnu celkem 75 budov, 25 parních strojů, 2 parní turbíny. V továrnách " syna Benedikta Schrolla " v Meziměstí a Olivětíně pracovalo celkem 2,524 dělníků. V závodech se pracovalo 11. hodin denně, a protože dělníci nemohli tak dlouho nepřetržitě pracovat, byly zavedeny dvě půlhodinové přestávky a to 7,30 hod. a v 16,30 hod. hodinová přestávka od 12 do 13 hodin. Pracující děti od 14 do 16 let dostaly již pracovní knížky a směly být zaměstnány jen k lehčím pracím. Doporučovalo se jim večerní studium na pokračovací škole, kterou Schroll založil v Olivětíně. Od roku 1899 sloužil zaměstnancům v Olivětíně i Meziměstí družstevní obchod se smíšeným zbožím. U tovární kotelny vznikly na přelomu 19 a 20 století také dělnické lázně, které sloužily až do vybudování nové teplárny počátkem 50 let. 

V novostavbě kotelny IV byly zřízeny v roce 1899 lázně pro úředníky a jejich rodinné příslušníky. Sestávaly se ze čtyř kabinek s vanou a sprchou a podle lázeňského řádu je mohly rodiny úředníků užívat zdarma. V budoucnu se počítalo také s lázněmi pro dělníky. Ty byly otevřeny v roce 1901. Byly zde vybudovány čtyři kabinky s vanou a deset sprch s týdenní kapacitou 720 osprchování a 192 vanových lázní. Jaké dobrodiní tím pro velký počet dělníků bylo uděláno, ukazuje nadmíru pravidelné využívání těchto lázní. V provozním roce 1901 – 1902 lázně využili dělníci 15 319 krát a úředníci 1 527 krát. V roce 1902 již v Olivětíně pracovalo 1827 mechanických stavů a žakárové tkaní na 190 stavech čtvrtého provozu a tkalcovny prožívaly nebývalý rozmach. Běhen života Josefa Schrolla již firma evidovala 30 obchodních značek. V Olivětíně vyrostl expediční sklad s elektrickým výtahem, odkud zboží směřovalo do všech zemí habsburské monarchie, Německa, Itálie, Srbska, Rumunska, Bulharska, Řecka a také do Ameriky.

  Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Nový život na vodě.

 

Pozorovat a sledovat chování ptactva ve volné přírodě je nejen zajímavé ale i poučné. Jsou ovšem i druhy, které nejsou v přílišné oblibě, jako je třeba volavka. Ta patří mezi velmi plaché a mezi rybáři neoblíbené. I když dokáže nepohnutě stát mezi ostatním ptactvem, stačí ale pohyb člověka, nebo jeho blízká přítomnost, aby se ztratil v nenávratnu. Lyska obývá rozmanité vodní plochy, dává však přednost vodám mělkým. Hnízdí především na rybnících, převážně v rákosinách, ale i na volné hladině, kde jí pro postavení hnízda stačí jen malá opěra, třeba kůl zaražený do dna. Hnízdo je plovoucí, ale bývá přichyceno k nějaké podložce. Někdy sahá hlouběji pod hladinu, bylo naměřeno až 60 cm. Je postaveno z rákosových listů a všelijakých větví, obvykle k němu vede od hladiny jakýsi můstek pro pěší. Jen zcela výjimečně bylo hnízdo nalezeno i na souši. Lysky hnízdí od dubna do července, v první částí dubna však zřídkakdy. Mláďata mají černé prachové peří a na čele a nad očima mají červenou kůži, vypadají jako malí čertíci. Po naklování vajec se líhnou do 24 hodin. Na hnízdě zůstávají 3 až 4 dny, potom následují rodiče. V případě nebezpečí jsou však schopná opustit hnízdo ještě neoschlá. Na noc se však mláďata vracejí na hnízdo až do doby vzletnosti. Vejce jsou našedlá a kropenatá. Bývá jich ponejvíce mezi pěti až devíti kusy. Někdy hnízdí lysky až třikrát ročně. Bývá však velký počet náhradních hnízd, protože ztráty na hnízdech jsou velké, udává se až 56 %. Protože hnízda jsou jen málo krytá, jsou také ztráty způsobené škodnou velké.

Motýlice obecná se pravidelně vyskytuje po celé České republice a to v bezprostředním okolí potoků a říček s čistou vodou. S jejich elegancí je spojena řada mýtů, s tvarem těla a manévrovacími schopnostmi zase souvisí bleskurychlé lovecké strategie. Zachytiti ji v letu je téměř nemožné a při usednutí už nevynikne její krása roztažených křídel. Poletuje od května do srpna u řek, potoků i rybníků. Sameček má křídla modravá, samička téměř bezbarvá. Samička klade vajíčka pod vodou do rostlin a přitom se často celá potopí. Takto potopená vydrží i desítky minut. Ve vodě žije larva dva roky, potom vylézá nad hladinu na rákosí, orobinec apod. Tady se pevně přichytí. Tehdejší druhy již sice dávno vymřely, ale po nich přišly druhy další a další a už se vážky podobaly těm našim. A i kdyby vážky, šídla či motýlice nebyly v naší přírodě posly z pravěku, bylo by určitě škoda, kdyby z ní zmizely. Život u potoků, řek, rybníků i tůní by byl najednou velmi chudý, a to by bylo opravdu škoda.

                          Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Dědictví po Josefu Schrollovi.

 

Po smrti Josefa Schrolla se staly dědičkami jeho dcery Johana a Eleonora. Podíl obou dcer nebyl stejný a většina majetku se soustředila v rukou starší dcery v této době již ovdovělé. Ta byla původně provdaná za Dědovského průmyslníka Franze Suidu. Roku 1886 ovdověla a roku 1892 se znovu provdala za JUDr. Eduarda Langera, advokáta, který byl poslancem zemského českého sněmu v letech 1892 - 1895 a 1898 - 1901 za okresy Broumov, Trutnov a Police nad Metují, a který se stal zástupcem své manželky v ředitelské radě. Sbíral knihy a starožitnosti.  Langer Eduard byl Český  ethograf , továrník v Broumově, sběratel starých tisků, autografů a bibliofilií, budovatel a majitel soukromé knihovny pokládané za největší svého druhu v Rakousku - Uhersku . Z historické části  (cca 5500 svazků)  většinou latinské a německé tisky z 16. -18. století, několik českých tisků  inkunábulí. (Inkunábule, česky prvotisk je označení používané pro nejstarší tištěná díla pocházející z Evropy). Odborná knihovna  ( cca 490. svazků z původních 1600) dějiny knihtisku, bibliografie, biografická lexikální díla, adresáře, aukční katalogy, soupisy inkunábulí atd.  Lístkový katalog, který vytvořil Walter Dolch - knihovník Langrovy knihovny v l. 1911 -1914. ( Dolch knihovnu systematicky rozšiřoval, uspořádal, a vytvořil systém jejích katalogů. V letech 1949 -1950 převzala knihovnu Národní kulturní komise, knihovna byla převezena na Sychrov a po nabídkovém řízení pravděpodobně zlikvidována.) Po předání byly získané knihy vytříděny, a část předána Knihovně AV, část antikvariátu. Eduard Langer, byl advokát a politik, který se bohatě oženil s dědičkou textilního podnikatele Benedikta Schrolla, jež dokázala svěřený majetek sama obratně spravovat, a tak poskytovat svému manželu nejenom peníze, ale i potřebný čas, aby je mohl utrácet na své záliby. Langer roku 1911 přijal Waltera Dolcha do svých služeb a výsledkem spojení kapitálu a znalostí byla dobře vedená a stále obohacovaná knihovna včetně specializovaných sbírek na čele se souborem rukopisů a starých tisků.  Od počátku roku 1913 byl dr. Eduard Langr takřka stále těžce nemocen a tím přešlo vedení závodu do rukou jeho manželky Johanny, která vedla přádelnu i tkalcovnu a závod v Králikách po celé období první světové války.

Eduard Langer je pohřben na broumovském hřbitově.

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení ,     

Čáp na pivovarském komínu.

Začátkem dubna jsem psal o návratu čápů a přípravě hnízda pro nové potomky. Od konce měsíce května, jsem sledoval, zda nejsou v dění na hnízdě nějaké změny. I tak jsem se opozdil s pořízením fotografii asi o týden. První fotografie jsem pořídil dnes nedaleko komína, ale ze spodního pohledu se nedalo poznat, zda jsou už nějaká mláďata i když jsem pozorováním hnízda strávil skoro dvě hod.  Dostal jsem také tip, kde se občas dá vidět i čáp černý. Měl jsem štěstí, že jsem ho zastihl, ale smůlu v tom, než jsem stihl připravit fotoaparát, postřehl v jeho blízkosti pohyb a uletěl. I tak se mi podařilo čápa černého vyfotografovat v jiném termínu a jinde.

                            Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Strakapoud velký a krmení mláďat.

 

Strakapoud velký dorůstá velikosti asi jako kos. Čelo má světlé, horní strana hlavy černá. Samička má černý, sameček červený týl. Na každém křídle je velká bílá skvrna. Lehko jej můžeme zaměnit za strakapouda jižního, který žije s ním v jihovýchodní Evropě. Důležitý rozlišovací znak: u strakapouda velkého se táhne černý proužek od černých lící k týlu, u strakapouda jižního ne. Strakapoud velký poskakuje při hledání potravy spirálovitě nahoru po kmeni a zdržuje se většinou vysoko nad zemí. Vyrušíme-li ho, přesouvá se na zadní část kmene, a co chvíli na nás vykukuje.

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Je někdo pilnější?

 

Včely jsou přirovnávány k nejpilnějším tvorům a proto i o některých lidech se říká je pilný jako včelička. Je to skutečně tak? Spočítal již někdo třeba pilnost mravenců? Víte, že na výrobu 500 mililitrů medu musí včely obletět cca 5 miliónů květin. Včely se vyskytují všude tam, kde jsou rozkvetlé louky. A to nejen u nás, ale po celém světě. Včely žijí ve velkých společenstvech, často v uměle vyrobených úlech. V těchto úlech žijí v podstatě tři druhy včel. Královna, trubci a dělnice.

                                 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení