Předvánoční období u firmy Benedikta Schrolla.

Koncem roku 1916 obdrželi všichni dělníci Schrollových závodů vánoční příspěvek 20. K. dvojnásobek částky jaký obdrželi v roce 1915. Pro srovnání rok 1916 - 1. kg stál: hovězí maso 8.80, vepřové sádlo 20, máslo 16, rýže 16, brambory 018, 1. pár obuvi 80, pánský oděv střední 200 K. Po překlenutí složitého období 1. světové války se poměry na Broumovsku koncem roku 1918 poměrně rychle konsolidovaly, oproti politické situaci, která byla ovlivněna názory příznivců bývalé monarchie a těmi, kteří věřili, že nový československý stát má být státem demokratickým sociálně spravedlivým. Stoupenci tohoto směru se sami označovali jako sociálně demokratická levice a pod touto hlavičkou vystupovali i ve volbách. Mezi textilním dělnictvem se šířilo hnutí za uzavírání kolektivních smluv a stanovení tzv. minimálních mezd. Začátkem prosince 1918 zasedala poprvé ředitelská rada Schrollových závodů a na programu byla výlučně otázka podpory nezaměstnaných v celé oblasti. Majitelky závodů upozorňovaly, že nový československý stát nebude mít patrně okamžitě dostatek prostředků a doporučovaly, aby závod uvolnil pro tyto účely až 80% veškerých prostředků, které má k dispozici. Počátek roku 1919 proběhl ve Schrollových závodech ve snaze o obnovení výroby a zástupci firmy v Praze se podařilo získat příděl uhlí od ministerstva práce. Mladý šéf Schrollových závodů Eduard Langer Schroll navázal z pověření ředitelské rady samostatné styky se zahraničními firmami.

                     Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Mírové náměstí v Broumově opět plné květin.

 

Lilie je velmi oblíbená květina, která se čím dál častěji objevuje na našich zahradách, ale i v květináčích. Její symbolika a význam je znám už minimálně 3 600 let. V křesťanství lilie symbolizuje dívčí nevinnost, zato v Egyptě, Řecku a Římě je zcela opačně symbolem plodnosti, naděje a budoucnosti. Jejích významů ale najdeme mnohem více. Není ale významná jen díky své symbolice, ale i využití, kdy byly některé její druhy v asijských kulturách ceněné pro své léčivé účinky. Zde ani Evropa nezůstala pozadu a do počátku 19. století sloužila k léčení chorob. Patří mezi okrasné rostliny, kdy se prodá mnoho různých druhů od exotických až po ty nám známější. Lilie lze zanechat v záhonu po celou dobu vegetace a není nutné je přesazovat. Je u nich důležitá kvalitní půda a dostatek slunečního svitu. Statečně porostou i v polostínu. Cibulky lze sázet ještě během září a října do humózní a propustné půdy.

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Retro fara v Úvalně.

Úvalenská fara svému původnímu účelu přestala sloužit v polovině devadesátých let minulého století, po úmrtí dosud posledního stálého kněze v obci, pátera Josefa Vlčka.„ Nápad zřídit zde malou výstavku předmětů z dob našeho mládí nazvanou Socialistická domácnost se postupně rozvíjel a díky nadšení místních rostl až do dnešní velkorysé podoby. Je v plánu celý prázdný objekt bývalé fary kompletně zařídit v tomto retro stylu a vytvořit zde všechny pokoje obvyklé v každém bytu. Tedy retro muzeum s typickým obývacím pokojem, kuchyní, ložnicí, dětským pokojem i koupelnou," Už teď se po léta nevyužívané prostory postupně plní starými kredenci, křesly, otomany, postelemi, umývacími stoly, doplňky a archaickými elektrospotřebiči, které ve svých domácnostech posbírali samotní obyvatelé obce. Samotná budova fary je nejstarší dochovanou obytnou. stavbou v Úvalně. Podle archivních záznamů počátkem 18. století původní fara zcela vyhořela. V letech 1731 až 1740 usilovali Úvalenští o znovuobnovení fary, ale žádost byla zamítnuta. Šance se zvýšily, když byla úvalenská expozitura povýšena na lokální kuracii. Fara v dnešní podobě byla vystavěna na přelomu 18. a 19. století. Záznam z roku 1805 ji popisuje jako budovu s pěti místnostmi, ke které náležely čtyři zahrady.

Zbytek fotografií je ještě z výstavy na Rychtě.

Zrcadlové bludiště.

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení       

Zřízení závodní restaurace.

Závodní restaurace později závodní jídelna. 

V roce 1892, kdy byl spuštěn čtvrtý provoz tkalcoven, byla z dosavadní vyvařovny vybudována závodní restaurace a to v domě s č. p. 51.

 

Závodní restaurace Benedikta Schrolla, nahoře pohled na závod.

Závodní restaurace Benedikta Schrolla, vpravo správní budova.

Závodní restaurace Benedikta Schrolla, ze slavnosti ostrostřelců.

Dům č.51 ze současné doby kde byla závodní jídelna.

Ta byla o několik desítek let později opět přeměněna na závodní jídelnu s vlastní vyvařovnou, a to pro všechny zájemce o toto stravování. Po této přestavbě po roce 1945 na závodní jídelnu Veba, sloužily prostory této budovy i pro jiné účely než bylo stravování. V prvním poschodí byla zřízena promítací kabina, takže zde bylo promítáno i kino. Ve druhém poschodí byly uvolněny dvě místnosti, kde byla zřízena závodní knihovna, a funkci knihovníka zastával p. Čejchan, který pravidelně doplňoval knihovnu o novinky prostřednictvím p. Hrábka prodejce knih z Broumova. V přízemí budovy byla vybudována fotokomora vybavena potřebným zařízením, rovněž bohatě využívána nejen členy fotokroužku závodu, ale i dalšími fotoamatéry v okolí.  Sálu závodní jídelny bylo využíváno pro různé společenské a kulturní akce pořádané závodem, jelikož zde bylo i vhodně zřízené jeviště. Jídelna s kuchyní byla v provozu do roku 1997, kdy se měnily majetkové vztahy. Veškeré zařízení kuchyně a jídelny bylo odstraněno, závodní knihovna a fotokomora zrušeny a budova byla přenechána městu.

Prostory závodní jídelny ze současnosti, které se měly opravovat a jsou v majetku soukromníka. Nová závodní jídelna byla vybudována v jiných prostorách majetku závodu v zadní části této budovy. 

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení