Broumov, hřbitovní kostelík Panny Marie.

Foto hřbitovního kostelíku ze současné doby. 

Datum postavení nejstaršího broumovského kostela dnešní hřbitovní kostel Panny Marie - bylo stanoveno na rok 1177. Tento dřevěný kostelík na jižním okraji města byl vystavěn v původní podobě roku 1177.  Kostel stál uprostřed původní české osady již v období před kolonizací. Roku 1421 byl Broumov obléhán husity, kteří plenili město. Také kostel zasáhl požár, ale stavba nebyla zcela zničena. Dalším požárem byl postižen v roce 1449 a roku 1450 byl opraven a kostel dostal nynější podobu. Věžička byla zničena bleskem roku 1550, ale brzy byla opět opravena.  Pověst vypráví, že o vznik kostela se zasloužila kolem roku 1130 jedna vznešená panna. Povídalo se o ní, že předtím uctívala pohanské bohy a křesťanství odolávala. Když se konečně rozhodla a stala se křesťankou, stvrdila své křesťanství založením kostelíka. Říká se, že na památku v kostele byla uložena její perlová čelenka. Ke kostelíku se váže ještě několik dalších pověstí. Jedna z nich je obdobná jako předcházející, ale s menší obměnou, že upletla věnec, proložený vlastními vlasy. Věnec se pak ukazoval s tím, že každý, kdo by jej vzal do ruky s posměchem, bude ztrestán strašlivým zjevením. Proto i dnes se zachovává v kostelíku posvátné nikým nerušené ticho. Co kdyby. Ještě dnes mohou návštěvníci hřbitovního kostela vidět na veřejích postranního vchodu stopu po úderu šavlí. K ní se připojuje následující příběh. Když za třicetileté války byl obléhán Broumov, postavili ke hřbitovnímu kostelu hlídku. Vojáci slyšeli pověst o tom, proč byl kostelík po zničení husity opět vystavěn ze dřeva, a vše pověděli svému hejtmanovi. Ten nad tím jen pochybovačně vrtěl hlavou a několikrát opakoval, že to jsou jen babské povídačky. Chtěl všechny přesvědčit, že dřevo je dřevo, proti kameni slabé a zranitelné. Hned druhý den svolal své vojáky a odešel v jejich doprovodu ke kostelu. Tam se pohrdavě rozkročil a švihl šavlí proti veřejím kostelních dveří. Šavle se zlomila jako křehké sklo a jeden kousek, který se odrazil, důstojníka smrtelně zranil.

Pověst hovoří o tom, že když byl kostelík vypálen, bylo rozhodnuto o jeho obnovení, ale s tím, že bude postaven z kamene, aby se zabránilo jeho dalšího zničení požárem. Když kameníci začali se stavbou a druhý den přišli pokračovat, vše co jeden den postavili, druhý den bylo zbouráno. Takto se to opakovalo po několik dní. Nikdo si nevěděl rady, až kdosi přišel s nápadem zkusit stavět ze dřeva tak, jak původně kostelík stával. Stavět se začalo ze dřeva a také co bylo postaveno, již zůstávalo netknuté.

Kostelík Panny Marie má trámový strop s původní ornamentikou z poloviny 15. století. Velmi zajímavý je obraz z roku 1609, který znázorňuje tehdejší město Broumov. V ochozu se zachovalo devět dřevěných desek s popisem místních událostí z let 1542 - 1847. Kromě historie výstavby Broumova se zde můžeme dočíst i to, že roku 1542 zažilo město nájezd kobylek, v roce 1582 tu zase řádil mor, v roce 1630 panoval mimořádný hlad a drahota, v roce 1766 navštívil Broumov císař Josef II. a další události.

                        Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí, Hamerský potok pod přehradou na Naději.

 

Hamerský potok, který pokračuje od přehrady na Naději k Hamru a dále k domu  pečovatelské služby v Antonínově údolí, skrývá řadu hezkých zákoutí a celou touto trasou protéká lesem. V minulosti zaujímal významné místo pro pohon několika provozoven, které byly na jeho toku postaveny. V prvé řadě to byl hamr, pila, mlýn a v Antonínově údolí textilka, kde byl do nedávné doby zřízen dům s pečovatelskou službou pro mentálně postižené ženy. Jelikož všechny tyto provozy využívaly pro svůj pohon vodu z tohoto potoka, byly na jeho toku budovány vodní náhony, kterými se přiváděla voda do uvedených provozů. Náhony byly budovány ručně a celá trasa je značena turistickými značkami, a že cesta podél Hamerského potoka má své kouzlo, z části ukazují i přiložené fotografie. Mlýnský náhon v Naději u Cvikova, se stal novou kulturní památkou. Soustava koryt z 18. století je podle památkářů velmi zachovalá, což se jen tak nevidí. Místní občanské sdružení chce v údolí Hamerského potoka vybudovat i naučnou stezku. Vše na první pohled vypadá jako obyčejná skalní stěna. Pokud ale přijdete blíž, zjistíte, že 80 metrů dlouhou chodbu nevymlela voda, že ji zhruba před třemi sty lety vytesali lidé. Jedná se totiž o náhon, který sváděl vodu do mlýna a na pilu. Je to ukázka toho, jak naši předci dokázali využít přírodu tak, aby ji neškodili. Jde vlastně o celou soustavu vodních děl, kdy jedno vodní dílo končilo ústím náhonu zpět do potoka a hned o pár metrů níž začínalo další vodní dílo jezem a stavidly. Četnost vodních děl zde byla veliká. Voda tekla štolou, poháněla turbíny, které otáčely katrem a řezaly dříví na pile nebo poháněly mlýn či nejvýše postavený hamr. Ze složitého vodního díla se dochovala jen koryta, dřevěná stavidla vzala za své a po pěti budovách zbyly jen základy. Přesto jde podle památkářů o jednu z nejzachovalejších památek svého druhu. Toto vodní dílo bylo zapsáno do seznamu kulturních památek i z toho důvodu, že je zachovalé.

                                  Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Příroda.

Broumovská kotlina se rozprostírá mezi hraničním pásmem Javořích hor a výrazným hřebenem Broumovských stěn. Většina vrcholových dobře přístupných partii hřebenů se staly místy vynikajících výhledů až k velmi vzdáleným obzorům. Hezké jsou trasy vedoucí po vrcholových partiích Broumovských stěn s výhledy i tmavými skalnatými roklemi. Trochu odlehlý pohraniční zalesněný hřeben, Javořích hor je lákavým cílem a většinou tady nepotkáme ani živáčka. Javoří hory se táhnou od sedla u Mieroszówa k Radkówu v Polsku, na severu a severovýchodě uzavírají Broumovskou kotlinu. Charakteristickým krajinným prvkem Broumovské kotliny jsou aleje podél silnic, které jsou nejkrásnější během jara a podzimu.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Příroda a vybarvení listů.

Vybarvení listů je ovlivněno i počasím pozdního léta a podzimu, proto není krása a intenzita zbarvení každý rok stejná. Nejkrásněji se listy vybarvují, je-li počasí v tomto období slunné a chladné, nikoliv však mrazivé. Předčasné mrazíky narušují především tvorbu antokyanů. Vybarvení listů svědčí také mírné sucho, naopak deštivé počasí je méně příznivé. Příznivý vliv na zbarvení listů můžeme pozorovat i na listech jednoho a téhož stromu či keře. Lépe jsou vždy vybarveny listy, které jsou více exponovány na světle než listy zastíněné. Změna ve zbarvení není jedinou změnou, která se v listech před příchodem zimy odehrává. Ostatní změny jsou sice na pohled méně nápadné, nicméně jsou pro rostliny životně důležité.

Co list, to jiná barva.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Příroda, proč do lesa.

 

Hodně lidí chodí do lesa na houby, a když nerostou, tak je ani nenapadne do lesa jít. Čekají, až v televizi uvidí nějaký velký houbařský úlovek, a pak se vrhnou na houbami obtížený les. Les může být místem, kam si chodíme odpočinout, kde můžeme poslouchat zpěv ptáků, šumění listí nebo dupání ježků, oči se mohou potěšit měkkými zelenými paprsky prosvítajícími skrz koruny stromů, nebo barvami rozličnými - od žluté po rudou - kterými září podzim. Co se vybaví jako první, když slyšíte toto slovo? Strom, ptáci, houby, mech, ticho, klid. To je právě to, co hledáme pro fotografování v nepřeberném množství námětů, které les poskytuje.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí „Sirný pramen.“

 

Roku 2013 po velkých teplotách přišlo trochu ochlazení po nočních deštích, a to dávalo příslib konečně se vydat k Sirnému prameni. Tento menší výlet byl již plánován v minulém roce, ale pro velký déšť, který nás zastihl v půlce cesty, nás přinutil se vrátit. Letošní rok je pravým opakem a odpolední sluníčko začínalo opět přitápět. To nás ale neodradilo a vidina možnosti občerstvení u Přehradní nádrže rozhodla. Trasa vede po turistické stezce, sice většinou do kopce, ale lesem. Délka trasy není tak velká, pouhých 6 km., ale při těch teplotách to připadá jako jednou tolik. U Hamerského potoka nedaleko rozcestí "U Jana", mezi Horní Světlou a Novou Hutí, se nachází pramen pod názvem "Sirný pramen". Se sírou ale nemá pramen nic společného. Je pravděpodobné, že dříve voda obsahovala sirovodík. Odtud také název pramene sirný. Sírově žluté povlaky a chuchvalce jsou zapříčiněný  okrovou bakterií. Tato bakterie má schopnost oxidovat rozpuštěný uhličitan železnatý, obsažený ve vodě na oxihydroxid železitý a shromažďovat ho ve svém gelovém obalu. Bakterie se shromažďují v žluto kašovitých shlucích a dodávají tak prameni výjímečný vzhled. V okolí se nacházejí další menší prameny. Kameny i vegetace jsou pokryty světle okrovými sraženinami, jež jsou vytvářeny tzv. okrovými bakteriemi ve zdejší vodě bohaté na železo. K prameni vede odbočka od rozcestí "U Jána " k němuž vede zelená značka. K samotnému prameni se od informační tabule dostaneme po dřevěných můstcích. S rozvojem turistiky koncem 19. století se Sirný pramen stal zajímavou atrakcí, ale ve 2. polovině 20. století upadl téměř v zapomnění. Teprve v roce 1999 bylo jeho okolí znovu upraveno a pramen byl zpřístupněn turistům nejdříve dřevěným povalovým chodníčkem a po roce 2007 upravenou stezkou podél potoka.

 

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Příroda, podzim v nadhledu.

 

Podzim se vším všudy, jako je střídání teplot, ranní mlhy, přízemní mrazíky a další změny včetně posunutí času. Ale i podzim má své kouzlo zvláště v barevnosti přírody, kdy se vše zbarvuje do neopakovatelných barev. Podzim se dříve vyznačoval především po výběru brambor pálením bramborové natě a s tím i spojené opékání brambor. V té době to patřilo mezi vybrané pochoutky a nikomu nevadilo i jejich připálení a to, že každý byl jako mouřenín umazaný od ucha k uchu. Dnes již to je jen na Ladových obrázcích a z těch mladších již nikdo nezažil tu atmosféru kolem. I přesto zůstávají některé z dřívějších zábav, ze kterých se dnes stávají soutěže a to především dnes známá drakiáda, nebo dlabání dýní, které se vyhlašují o nejnápaditější výtvor. V tuto dobu se provádějí i výlovy ryb z rybníků, které se mnohdy spojují jak s prodejem, tak i opékáním ryb, což je přitažlivé nejen pro dospělé, ale i pro děti. Počasí letošního listopadu umožňuje dokončení všech nedodělaných prací, na které nezbyl čas, ale i aktivnímu sportovnímu vyžití, nebo jen procházkou v přírodě.

mravenci

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.