Loutkové divadlo Brum - Broumov 2. část

 

Toto vyprávění nevzniklo samovolně, ale na základě jednoho článku o bývalém loutkovém divadle v Olivětíně. Po jeho zveřejnění jsem v komentáři dostal upozornění, že v Broumově do dnešních dnů stále hraje loutkové divadélko "BRUM" a to skoro soustavně od roku 1948. I když o tomto divadle vím, odpověděl jsem v tom smyslu, že bych byl ochoten divadlo navštívit a napsat o jejich působení, pozvání jsem již neobdržel.

 

Po jednom setkání s redaktorem "Naše Broumovsko" jsem obdržel kontakty na členy tohoto divadla a tím byla spuštěna lavina různých setkání, shánění podkladového materiálu včetně fotografii. V samotném úvodu celého vyprávění chci poděkovat všem, kteří ochotně pomohli ke vzniku těchto článků ať již textem nebo fotografiemi. Jsou to: Antonín Kohl, Jaroslav Dařbuján, Dáša Justová, Hana Buchtová, manželé Josef a Jitka Grunerovi, Marie Štěpánová, Zdeněk Beneš a všichni ostatní členové loutkového divadla. Všechny použité texty, včetně fotografií, jsou publikovány se souhlasem jejich autorů. Počet článků na toto téma je sice víc, ale chtěl jsem obsáhnout celou dlouholetou práci tohoto loutkového souboru, včetně jejich úspěchů nebo i potíží. Nyní se již vydáme do světa loutek a těch, kteří svým umem dokáží vdechnout život do duše všech představitelů loutkové říše. Zrození souboru spadá do roku 1948, kdy hrstka Čechů přistěhovaných do pohraničí založila loutkářský kroužek. Po získání několika podkrovních místností v budově za závodní jídelnou Veba Velká Ves, kde je dnes MŠ. Začali budovat vlastními silami scénu, dekorace, ba i loutky. Hráli každou zimu až do roku 1955, kdy pro potřebu školky museli místnosti opustit.

 

Schrollova škola a školka v Olivětíně.

 

 Bývalá Schrollova škola a školka č. p. 63. 

V roce 1878 postavil Schroll v Olivětíně vlastní školu, při které byla současně zřízena školka pro děti zaměstnanců. Tato původní Schrollova škola a školka se nachází vedle kulturního parku Ozon v Olivětíně v zahradě dále od silnice..

 Tato budova byla po roce 1945 upravena na bytové jednotky pro zaměstnance závodu. V roce 1879 bylo vykázáno, že v závodě pracovalo celkem 112 tkalců a pomocných dělníků a dělnic. Dále to bylo 9 topičů a 4 strojníci, ve skladu pracovalo 8 dělníků. Závod měl 2 vrátné, 3 strážné, 3 uhlíře, 2 řemenáře, 1 bednáře, 9 truhlářů, v továrních dílnách pracovalo 9 zámečníků, 3 soustružníci, 5 kovářů, 2 učňové. V účtárně pracovali 4 zaměstnanci. Na bělidle pracovalo 39 zaměstnanců a dále závod zaměstnával 2 kočí a 1 pokrývače. V roce 1879 byla postavena nová barvírna, která byla vybavena příslušným zařízením a v roce 1880 jak již bylo zmiňováno, zahájila provoz. Celá továrna byla vybavena elektrickým osvětlením, které bylo zavedeno i do kanceláří. V té době byl Josef Schroll povýšen do šlechtického stavu. V roce 1893 pracovalo v Olivětíně pod vedením tří ředitelů 1949 dělníků, 1665 mechanických stavů bylo poháněno 22. parními stroji. Závod měl vlastní plynárnu a elektrárna, která spotřebovávala ročně 1.084 vagonů uhlí. Dlouhou dobu byl jedním z produktů zpracovávání hnědého uhlí svítiplyn. Jde o směs H2, CO, CO2 a dalších plynů, které se vyrábí zplynováním hnědého uhlí. Přes rozžhavené uhlí o teplotě 900 - 1100 °C se vede vodní pára a vzduch. Zatímco při nedokonalém spalování uhlí vzniká převážně oxid uhelnatý a uhličitý, přidáním vody a kyslíku se výsledná směs plynů obohatí o vodík a má vyšší výhřevnost. Svítiplyn se využíval hlavně v plynovém osvětlení a pro vytápění. Veřejné osvětlení svítiplynem začalo v roce 1807. Taková výroba měla velkou tradici i na našem území. Vzhledem k vyšší ceně, složitějšímu rozvodu a nebezpečí výbuchu bylo nahrazováno osvětlení elektrické. Ze stejných  důvodů  se upustilo i od využití v domácnostech. Zvláštní specialitou Schrollových výrobků byla také výroba balonového hedvábí pro vzducholodě a balony pro vojenské účely. Až po smrti Josefa Schrolla v říjnu 1891 bylo registrováno 30.ochraných známek pro Schrollovy výrobky a ty byly značeny známkou D +R. Hlavním odbytištěm byla celá rakousko-uherská monarchie. Do zahraničí se vyvážely bavlněné tkaniny do Turecka, Bulharska, Srbska, Rumunska, Itálie, Řecka a Německa. Přes Hamburk byly vyváženy výrobky do Ameriky.

Součástí celého komplexu budov Schrolova závodu je i administrativní budova, která stojí před vlastním závodem.

Budova s č. p. 64. sloužila pro bývalé vedení závodů Benedikta Schrolla a synové, kde byly umístěny kanceláře i nového vedení. Po zřízení vedení n. p. v Broumově, byla tato budova uvolněna a postupně přebudována na mateřskou školku. Do těchto prostor byly přemístěny také jesle z budovy uvnitř závodu (vila) a to z bezpečnostních důvodů pro značný provoz motorových vozidel..

Fotografie z let 1970 kdy zde byla školka.

Pak již byly prostory poskytovány pro různé účely. Byla zde prodejna květin, jedna místnost byla poskytována jako zkušební pro hudební skupinu, v době voleb tu bývala volební místnost. Poté byla do přízemí této budovy přemístěna pošta z č. p. 51. vedle bývalé závodní jídelny. I ta byla v rámci úspor zcela zrušena. Významnou událostí v dějinách textilní výroby na Broumovsku bylo v roce 1958 sloučení podniků Meta a Veba v jeden podnik, který nesl název Veba, n. p. Bavlnářské závody Broumov. Podnik tvořily závody 01. Olivětín, 02 Velká Ves, 03 Meziměstí, 04 Martínkovice, 05 Bukovice, 06 Machov, 07 Žďár nad Metují, 08 Police nad Metují, 09 Jívka, 10 Petrovice, 11 Havlíčkova Borová. Rok 1958 je pro dějiny n. p. Veba významný také tím, že podnik získal mezinárodní ocenění zlatou medaili na světové výstavě v Bruselu za damašek FB. Vzhledem k ohlasu na mezinárodních trzích, pokračuje Veba neustále v úspěchu založeném na předválečné výrobě mezinárodně uznávané firmy Schroll a synové..

 

Tábor Mír v Olivětíně.

 

Za Olivětínským pivovarem směrem na Benešov při pravé straně se rovněž nachází tábor, který má svou historii, i když ne tak dlouhou jako pivovar Olivětín nebo Schrollovy závody.  Postaven byl někdy kolem roku 1938 jako výcvikový tábor pro tzv. Hitlerovu mládež a Hitlerjugend. Organizace přímo podléhající Hitlerjugend, sdružovala mladší děti od 10 let obou pohlaví. Jungvolk ( pro chlapce ) a Jungmädel ( pro dívky). Cílem této organisace bylo vychovat mládež, která by byla zcela oddána myšlenkám nacistického Německa. Tomuto cíli byla podřízena i výchova v těchto organizacích či jejich táborech. Důraz byl kladen na fyzickou připravenost, schopnost rozumět taktice a umění ovládat zbraně. Pro tyto děti byl život naplánován na dlouhou dobu dopředu. Diktátor pro " svou " mládež vytvořil jednotný program: v deseti nástup do Jungvolku, ve čtrnácti Hitlerjugend, potom NSDAP; následovala pracovní služba a odvod do wehrmachtu. V letech 1942 - 1945 tábor sloužil pro ubytování válečným zajatcům a zavlečeným civilním dělníkům z Polska a Ukrajiny, kteří byli stále ve větším počtu nasazováni na práci na Broumovsko. V pozdějších letech kolem roku 1950 začal být tábor využíván pro dětskou rekreaci. Tábor byl upravován a rozšířen o další objekty tak, aby vyhovoval všem požadavkům. Od roku 1998 již tábor není využíván ani udržován a v současné době je v soukromém vlastnictví.

Hurá do důchodu

Možná někdy (obzvláště po nabytém pracovním dni) přemýšlíte o tom, kdy vlastně půjdete do důchodu. Dříve to bylo relativně snadné, neboť věk byl určen podle pohlaví, u žen pak dle počtu dětí. V současné době je situace jiná a do budoucna ještě dojde ke změnám. V posledních letech se ale situace mění. Zvyšuje se nejen věk, kdy se do důchodu odchází, ale zároveň se postupně sjednocují pravidla pro muže a ženy. Do budoucna by měla obě pohlaví odejít do důchodu ve stejném věku. K počtu vychovaných dětí se bude přihlížet už jen u žen, které se narodily před rokem 1975. 

 

Do důchodu v 65 letech, Počet pracujících lidí starších šedesáti let se od roku 1995 zdvojnásobil na současných 356 tisíc. Ukazují to nové údaje Českého statistického úřadu. Vliv na to má především zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu. Po dosažení věku 65 let však značně klesá možnost vykonávat fyzicky náročné profese. Jaká je asi představa?.

 

Jedu z práce. Je mi 75 let. Musím vlakem, protože jsem o řidičák přišel jako zdravotně nezpůsobilý. Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s naslouchátkem a silnými dioptriemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70 – ti letý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Parkinsonovu nemoc. Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku. Procházím nádražní halou, kterou hlídá hrbatý policista, který se pomočil. Opět to nestihl. 

Vycházím ven a jdu na tramvaj. Řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti. Vystupuji a mám hlad. V restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z kómatu. Objednávám si pivo, ale číšník kvůli třesu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky a nemůžeme přijít na to, kolik má vlastně vrátit peněz. Jdu domů. Děti ve věku 48 a 50 let se mě ptají, jestli bych jim nepomohl najít nějakou práci. Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí. Ještě pracujeme MY. Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Beru si raději pampera, abych to vydržel. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68 - letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu. Vracím se domů. Odložím obě zubní protézy. Pustím televizi a sleduji, jak v následujících deseti letech bude snaha zlepšit situaci zaměstnanců, seniorů i rodin s dětmi. Zmenšení rozdílů mezi chudými a bohatými, pracujícím dát možnost ovlivňovat chod v jejich podniku.

Čápi se vracejí

Tak jako každým rokem přilétají čápi na komín KOH - I - NOOR jako první. V tomto případě je už na hnízdě samec i samice. Hnízdo, neboli místo pobytu čápa, vybírá samec. Čápi jsou úžasně pracovití. Své hnízdo si neustále vylepšují a dostavují. Čápi na něj postupně nanášejí větvičky, trávu a nejrůznější materiál z přírody a své hnízdo tak zvětšují a rozšiřují. Čápům totiž nejvíce vyhovuje pestrá krajina s dostatkem luk a pastvin, kde nachází dostatek potravy. Po delším čekání a vyhlížení dalekohledem jsem spatřil jakýsi pohyb na hnízdě. Připravil jsem si stativ s fotoaparátem a čekal na příhodný okamžik. Podařilo se několik záběrů, které nejsou zrovna ty nejlepší, protože hnízdo bylo v mlze. Broumov má největší migraci čápů v okrese, a dá se očekávat další obsazení hnízd v průběhu několika dnů,