V roce 1878 postavil Schroll v Olivětíně vlastní školu, při které byla současně zřízena školka pro děti zaměstnanců. Tato původní Schrollova škola a školka se nachází vedle kulturního parku Ozon v Olivětíně v zahradě dále od silnice..
Tato budova byla po roce 1945 upravena na bytové jednotky pro zaměstnance závodu. V roce 1879 bylo vykázáno, že v závodě pracovalo celkem 112 tkalců a pomocných dělníků a dělnic. Dále to bylo 9 topičů a 4 strojníci, ve skladu pracovalo 8 dělníků. Závod měl 2 vrátné, 3 strážné, 3 uhlíře, 2 řemenáře, 1 bednáře, 9 truhlářů, v továrních dílnách pracovalo 9 zámečníků, 3 soustružníci, 5 kovářů, 2 učňové. V účtárně pracovali 4 zaměstnanci. Na bělidle pracovalo 39 zaměstnanců a dále závod zaměstnával 2 kočí a 1 pokrývače. V roce 1879 byla postavena nová barvírna, která byla vybavena příslušným zařízením a v roce 1880 jak již bylo zmiňováno, zahájila provoz. Celá továrna byla vybavena elektrickým osvětlením, které bylo zavedeno i do kanceláří. V té době byl Josef Schroll povýšen do šlechtického stavu. V roce 1893 pracovalo v Olivětíně pod vedením tří ředitelů 1949 dělníků, 1665 mechanických stavů bylo poháněno 22. parními stroji. Závod měl vlastní plynárnu a elektrárna, která spotřebovávala ročně 1.084 vagonů uhlí. Dlouhou dobu byl jedním z produktů zpracovávání hnědého uhlí svítiplyn. Jde o směs H2, CO, CO2 a dalších plynů, které se vyrábí zplynováním hnědého uhlí. Přes rozžhavené uhlí o teplotě 900 - 1100 °C se vede vodní pára a vzduch. Zatímco při nedokonalém spalování uhlí vzniká převážně oxid uhelnatý a uhličitý, přidáním vody a kyslíku se výsledná směs plynů obohatí o vodík a má vyšší výhřevnost. Svítiplyn se využíval hlavně v plynovém osvětlení a pro vytápění. Veřejné osvětlení svítiplynem začalo v roce 1807. Taková výroba měla velkou tradici i na našem území. Vzhledem k vyšší ceně, složitějšímu rozvodu a nebezpečí výbuchu bylo nahrazováno osvětlení elektrické. Ze stejných důvodů se upustilo i od využití v domácnostech. Zvláštní specialitou Schrollových výrobků byla také výroba balonového hedvábí pro vzducholodě a balony pro vojenské účely. Až po smrti Josefa Schrolla v říjnu 1891 bylo registrováno 30.ochraných známek pro Schrollovy výrobky a ty byly značeny známkou D +R. Hlavním odbytištěm byla celá rakousko-uherská monarchie. Do zahraničí se vyvážely bavlněné tkaniny do Turecka, Bulharska, Srbska, Rumunska, Itálie, Řecka a Německa. Přes Hamburk byly vyváženy výrobky do Ameriky.
Součástí celého komplexu budov Schrolova závodu je i administrativní budova, která stojí před vlastním závodem.
Budova s č. p. 64. sloužila pro bývalé vedení závodů Benedikta Schrolla a synové, kde byly umístěny kanceláře i nového vedení. Po zřízení vedení n. p. v Broumově, byla tato budova uvolněna a postupně přebudována na mateřskou školku. Do těchto prostor byly přemístěny také jesle z budovy uvnitř závodu (vila) a to z bezpečnostních důvodů pro značný provoz motorových vozidel..
Fotografie z let 1970
kdy zde byla školka.
Pak již byly prostory poskytovány pro různé účely. Byla zde prodejna květin, jedna místnost byla poskytována jako zkušební pro hudební skupinu, v době voleb tu bývala volební místnost. Poté byla do přízemí této budovy přemístěna pošta z č. p. 51. vedle bývalé závodní jídelny. I ta byla v rámci úspor zcela zrušena. Významnou událostí v dějinách textilní výroby na Broumovsku bylo v roce 1958 sloučení podniků Meta a Veba v jeden podnik, který nesl název Veba, n. p. Bavlnářské závody Broumov. Podnik tvořily závody 01. Olivětín, 02 Velká Ves, 03 Meziměstí, 04 Martínkovice, 05 Bukovice, 06 Machov, 07 Žďár nad Metují, 08 Police nad Metují, 09 Jívka, 10 Petrovice, 11 Havlíčkova Borová. Rok 1958 je pro dějiny n. p. Veba významný také tím, že podnik získal mezinárodní ocenění zlatou medaili na světové výstavě v Bruselu za damašek FB. Vzhledem k ohlasu na mezinárodních trzích, pokračuje Veba neustále v úspěchu založeném na předválečné výrobě mezinárodně uznávané firmy Schroll a synové..
Zdravím Tě Mirku. Se zájmem jsem si přečetla Tvůj článek. Je dobře, že Veba byla zachována. Tady se bohužel všechny textilky zrušily a je to velká škoda. Když se vrátím k té historii tak většina textilek i tady měla vlastní elektrárnu. Vím, že ji měla Elite, hned naproti učilišti. Zásobovala všechny továrny jak elektřinou tak i párou, hlavně vytápění a také úpravny, kde se prováděla fixace hotových punčoch pomocí páry. Trochu jsi mě vrátil do mládí, kdy jsem se v Elite vyučila a pracovala jako pletařka punčoch. kdyby mě nezradily nohy a obrovské křeče (celodenní chůze a stání), tak bych tam zůstala až do zrušení podniku, protože mě ta práce opravdu moc bavila a líbila se mi a vydělávala jsem si tam na tu dobu i moc hezké peníze. Měj se moc pěkně a opatruj se.
OdpovědětVymazatDíky Jarkoo za komentář.Jsem rád, že se mi podařilo článek vůbec napsat. Čekám totiž na operaci obou očí, a mám problém něco přečíst nebo napsat. Proto ani nechodím na blogyy, Měj se moc heky, až to půjde ddám zaase o sobě vědět.
VymazatMirku, ráda jsem si přečetla o místech, kde jsem sice nebyla, ale vím o našem textilním průmyslu, který je v mnoha případech už minulostí. Ocenění svědčí o vysoké úrovni, zlatou medaili by nedostali jen tak. Zaujala mě výroba hedvábí pro vzducholodě a balóny. Jestlipak se někdo pozná na těch fotkách ze školky?
OdpovědětVymazatPřeji, aby oční operace dopadly dobře, většinou se dělá vždy jedno oko, sama jsem je absolvovala. Naši "očaři" jsou na výborné úrovni, také záleží, kde se člověk nechá operovat. Jsem velmi spokojená a kvalita života se hodně zlepší. Tak hodně zdaru! 👍
Když jsme loni byli několik dní v Broumově, částí Olivětín jsem několikrát projížděli při výletech do okolí, možná jsme jeli i kolem této budovy.
OdpovědětVymazatZ těch článků, které jsi o Schrollově podnikání zveřejnil, by už byla pěkná kniha. 22 parních strojů, vlastní plynárna a elektrárna, 1084 spotřebovaných vagónů uhlí ročně, téměř 2000 zaměstnanců, to byl tedy opravdový kolos.