Barevné divadlo na obloze.

Když počasí maluje na nekonečné plátno, obloha nad našimi hlavami je největším živým plátnem světa. Nikdy neodpočívá. Každou vteřinu na něm vítr a slunce rozehrávají představení plné barev, emocí a proměn. Mraky nejsou jen kupy vodní páry; jsou to malířská plátna, na která počasí píše své básně.

Obloha je dynamické plátno, které neustále mění svou podobu vlivem počasí, denní doby i astronomických jevů. Při procházkách přírodou v různou denní dobu můžete někdy zažít takové úkazy, které Vás nenechají lhostejné.

Měsíc pravidelně mění svůj vzhled od novu přes první čtvrť až po ubývající srpek.

Když se krajina začne dusit horkem a vzduch ztěžkne, nebeské divadlo potemní. Přichází drama, které v lidech odedávna vzbuzuje posvátnou úctu. Bouřková mračna rostou do nebeských výšin jako temné hrady. Jsou tak mohutná a hustá, že skrze ně nepronikne ani jediný paprsek naděje. Jejich spodní strana, odvrácená od slunce, se halí do hrozivé šedi a inkoustové černě.

Od nadýchaných bílých přes těžké bouřkové mraky až po vysoká, jemná oblaka připomínající peříčka.

Východy a západy slunce přinášejí odstíny od žluté přes oranžovou až po fialovou. 

 

Nejkrásnější básně píše obloha na sklonku dne nebo při jeho zrodu. Tehdy se mraky mění v tekuté zlato a hořící korály. Pohled na oblohu je tou nejjednodušší cestou k úžasu. Stačí jen zvednout hlavu a číst v barevných stopách, které za sebou zanechává tlukot srdce naší planety.