pondělí 8. června 2026

Barevné divadlo na obloze.



Když počasí maluje na nekonečné plátno, obloha nad našimi hlavami je největším živým plátnem světa. Nikdy neodpočívá. Každou vteřinu na něm vítr a slunce rozehrávají představení plné barev, emocí a proměn. Mraky nejsou jen kupy vodní páry; jsou to malířská plátna, na která počasí píše své básně.



Obloha je dynamické plátno, které neustále mění svou podobu vlivem počasí, denní doby i astronomických jevů. Při procházkách přírodou v různou denní dobu můžete někdy zažít takové úkazy, které Vás nenechají lhostejné.


Měsíc pravidelně mění svůj vzhled od novu přes první čtvrť až po ubývající srpek.


Když se krajina začne dusit horkem a vzduch ztěžkne, nebeské divadlo potemní. Přichází drama, které v lidech odedávna vzbuzuje posvátnou úctu. Bouřková mračna rostou do nebeských výšin jako temné hrady. Jsou tak mohutná a hustá, že skrze ně nepronikne ani jediný paprsek naděje. Jejich spodní strana, odvrácená od slunce, se halí do hrozivé šedi a inkoustové černě.


Od nadýchaných bílých přes těžké bouřkové mraky až po vysoká, jemná oblaka připomínající peříčka.

Východy a západy slunce přinášejí odstíny od žluté přes oranžovou až po fialovou. 

 


Nejkrásnější básně píše obloha na sklonku dne nebo při jeho zrodu. Tehdy se mraky mění v tekuté zlato a hořící korály. Pohled na oblohu je tou nejjednodušší cestou k úžasu. Stačí jen zvednout hlavu a číst v barevných stopách, které za sebou zanechává tlukot srdce naší planety.

 

9 komentářů:

  1. Skvělý text o obloze a nádherné doprovodné fotografie. S pozdravem, Jasna

    OdpovědětVymazat
  2. Tak nebeské divadlo je téma, které nezklame. Často, opravdu často z balkonu pozoruji oblohu a hlavně večerní i fotím, ale většinou to na blog nedávám. Hodně fotím Měsíc a úplněk. Včera jsem pozorovala západ Slunce, byla to chvíle zvláštně růžové oblohy, jenže máme tu stromy a domy, tak jsem viděla jen část... stejně to bylo zvláštní. Takže vím, o čem je řeč. V režimu "sovy" nepozoruji východy slunce, spíše ty západy. Ono tomu člověk musí trochu rozumět, jak je vidět Měsíc a jeho fáze a také oblaka. Teď se blíží léto, zrovna dnes jsem pozorovala Cumulonimbus, ale zase o tom musíte něco vědět, abyste při pozorování vnímali, že tohle může být bouřkový mrak z dešťových kapek i krupek, bývá tmavý, ale nahoře osvětlený sluncem, taková kupa spíš do výšky.
    Je to dlouhé, já vím, ale tak nějak já vnímám oblohu a jak říkám, člověk o tom musí něco vědět, aby k tomu něco kloudného napsal.
    Díky za téma, přeji příjemné červnové dny. 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Moc krásný příspěvek, Mirku! Jak tvá slova, tak úžasné fotky!
    Děkuji a přeji hezký den. Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné fotky s krásnými slovy. Obloha ta tedy umí! Někdy člověk stojí v naprostém úžasu.
    Pohodové dny!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím Tě Mirku. To je nádherný článek a krásné fotografie. Mám to přírodní divadlo ráda a někdy to je opravdu nádhera nad kterou se tají dech. Je jedno, zda jde o východ nebo západ slunce či dramatickou oblohu před deštěm nebo bouřkou, vždy je co obdivovat. Já chodím ráda do přírody brzy ráno, kdy tráva voní rosou, je ještě klid a ptáci vítají den svojí nádhernou písničkou.To si vždy užívám. Přeji Ti krásné letní dny při procházkách přírodou.

    OdpovědětVymazat
  6. To je nádhera - taky se ráda dívám - obzvlášť na západy a východy slunce a večer, když jsou vidět hvězdy je to krásná podívaná.
    Krásný článek - vizuálně i textem. 🙂
    Hezký den, Mirku.

    OdpovědětVymazat
  7. Mirku, to je taková krása....kde se hrabe Mona Lisa :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Mirku, skvělé pozorování, parádní fotky.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za všechny komentáře. Omlouvám se, ale nemohu odepsat, protože mám pravou ruku v sádře.

    OdpovědětVymazat