Když počasí maluje na nekonečné plátno, obloha nad našimi
hlavami je největším živým plátnem světa. Nikdy neodpočívá. Každou vteřinu na
něm vítr a slunce rozehrávají představení plné barev, emocí a proměn. Mraky
nejsou jen kupy vodní páry; jsou to malířská plátna, na která počasí píše své
básně.
Měsíc pravidelně mění svůj vzhled od novu přes první čtvrť až po ubývající srpek.
Když se krajina začne dusit horkem a vzduch ztěžkne, nebeské
divadlo potemní. Přichází drama, které v lidech odedávna vzbuzuje posvátnou
úctu. Bouřková mračna rostou do nebeských výšin jako temné hrady. Jsou tak
mohutná a hustá, že skrze ně nepronikne ani jediný paprsek naděje. Jejich
spodní strana, odvrácená od slunce, se halí do hrozivé šedi a inkoustové černě.
Od nadýchaných bílých přes těžké bouřkové mraky až po vysoká, jemná oblaka připomínající peříčka.
Východy a západy slunce přinášejí odstíny od žluté přes oranžovou až po fialovou.
Nejkrásnější básně píše obloha na sklonku dne nebo při jeho
zrodu. Tehdy se mraky mění v tekuté zlato a hořící korály.









Žádné komentáře:
Okomentovat