Čapí hnízda.

 

Tentokrát jsem byl navštívit dvě čapí hnízda, která jsou nedaleko. U prvního, které je u pivovaru Olivětín jsem bezvýsledně čekal, jestli se ukáže i mladé čapátko. Asi bylo schované v hnízdě a mělo zákaz vycházení.

 Tady je vidět jak samice čápa sedí sama na hnízdě a samec je osamocen na vedlejším menším komínu. Asi byl dočasně odloučen od stolu a lože.

U dalšího hnízda u bývalé truhlárny, jsem měl větší štěstí a mohl jsem zachytit jak oba čápi, tak i jejich mládě. Má ještě tmavý zobák, tak je to ještě mládě.

Bulty u rybníka.

 

Při jedné z návštěv rybníka, za účelem kontroly obsazení čapího hnízda, jsem neopomněl se podívat na ojedinělý úkaz.

V intenzivně kultivovaných a především strojově obdělávaných zemědělských plochách je jen výjimečně možné setkat se s půdními nebo zemními tvary, které vznikají až delším, i mnohaletým nerušeným vývojem. Patří k nim i bulty, které se v nerušeném přírodním prostředí tvoří především na vlhkých a občas zatápěných loukách. I v případě výskytu u Šléglu vznikla skupina bultů na okraji slatinné louky na podmáčeném břehu malého toku (je výpustí a odvodem přepadu v hrázi rybníka), kam se již dlouhou řadu let nedalo zajet se strojovou technikou. Bulty se tvoří při střídavém zatápění kořenů trav, ostřic a dalších bylin, kdy při vyšší hladině vody částečně odumírají a kořeny i stonky se rozpadají. Po opadnutí vody ale rostliny vždy od kořenů vyrazí znovu. Z odumřelých částí rostlin i kořenů se pak neustálým opakováním tohoto procesu postupně vytváří a nad okolní úroveň půdy narůstá kopulovitý až homolovitý půdní a zemitý tvar, na jehož vrcholu vždy přirůstá nová vegetace, zatím co stará vegetace již splývá dolů po povrchu zemního tvaru a postupně se rovněž rozpadá.  Ukázkově vyvinutá skupina bultů je velmi hodnotným příkladem tohoto přírodního a dnes již značně vzácného zemního jevu a pro snadnou dostupnost je i lokalitou vhodnou pro seznámení s tímto fenoménem.

Jára Cimrman v Náchodě.

Český génius a největší Čech Jára Cimrman, který proslul například vynálezem dvoudílných plavek, plnotučného mléka či prvního spojení na principu internetu, byl také velkým cestovatelem a polárníkem. Jeho stopy nacházíme v nesčetných zemích téměř všech světových kontinentů. Důkaz o jeho návštěvě v Náchodě byl nalezen při rekonstrukci nádraží. Při podrobném zkoumání nalezených otisků v ústavu pro zjišťování totožnosti, byla určena právě pro Járu Cimrmana. Cimrman se ve své době věnoval tzv. živým obrazům a jednoho dne byl požádán, aby sestavil živý obraz "Češi na Severním pólu". Aby získal inspiraci tak se do nejsevernějšího místa světa vypravil. Česká výprava měla od začátku plno problému. Místo psů vzali sice silného ale duševně zaostalého Varla Frištenského. Hned po vystoupení z vlaku v Rusku zjistili, že ve vlaku zapomněli míč. Když jim došlo jídlo, byli nuceni, sníst psy. Jára Cimrman vzpomíná i na některé další potíže: "Náčelníkovi se spustila rýma, mně se ozval žlučník a Frištenský ztratil obojek." Ne všichni její členové byli Severním pólem nadšení, jak vyplývá z následující citace: "Když to srovnám s tím výletem na Kokořín... tam byly skály pískovcový, stánky s občerstvením. A co je tady? Prd," prohlásil bezostyšně na mrazivém pólu "potah" Varel Frištenský (výprava ho s sebou měla místo psího spřežení). Ostatní členové výpravy, lékárník Vojtěch Šofr a pomocný učitel Václav Poustka, však již naslouchali oslavnému projevu svého náčelníka. Ovšem i jim se ale na dalekém severu zastesklo. "Do Prahy, do Podolí, do lékárny... doprdele to je mi smutno," posteskl si lékárník. Stateční Čechové se však ke svému stesku po návratu nepřiznali.

Části textu ze hry: "Dobytí severního pólu" Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka.

 

         

 

Hodiny na kostele Úvalno.

 

V průběhu let 2006-2007 proběhla celková rekonstrukce věže kostela v Úvalně, včetně výměny báně. Byla rovněž rozebrána a rekonstruována kovová zvonová stolice z roku 1928. Věž kostela svatého Mikuláše v Úvalně skrývá i další technické zajímavosti. Kupříkladu unikátní hodinový stroj z konce 19. století.

Kostel svatého Mikuláše v obci Úvalno (okres Bruntál) je farní kostel postaven v druhé polovině 14. století a kulturní památka České republiky.

Ze života na vesnici.

 

Kdo by se nechtěl jednou za čas, případně podle možností alespoň jednou za život vrátit a prohlédnout si své rodiště a někdy i místo svých dětských vzpomínek. Většinou si tato místa pamatujeme dětskýma očima veliké a rušné. Někdy pak dochází i na zklamání , že to není tak, jak si to pamatujeme. Prohlídku jsme chtěli začít místním zámkem, kde jsem byl naposled, když byl ještě veřejnosti přístupný. Nynější zámek byl založen r. 1693 Jiřím Fridrichem hrabětem z Oppersdorfu. Ještě nedostavěný v r. 1699 z většího dílu shořel. Roku 1703 byla sepsána nová smlouva o jeho dostavění. V roce 1753 shořela na zámku střecha. Josef Jan Sosnovec ( Miletín držel v letech 1766 - 1780) dal zámek opravit. V roce 1846 při velkém požáru zámek také utrpěl - vyhořel až na klenutí v přízemí. Majitel Miletína Hynek Václav Falge dal po požáru zámek dostavět a opravit. Jeho Jasnost kníže Alexandr z Schonburg-Hartenšteina dal po roce 1882 zámek vkusně opravit. V r. 1897 se ujal řízení panství Jan Schonburg-Hartenštein. V r. 1914 převzala velkostatek Moravská agrární banka a některé dvory odprodala. Zbytek velkostatku se zámkem, zahradou, parkem, polnostmi a lesy koupil r. 1915 Jan Alfons Šimáček. V r. 1941 vše zdědila dcera Marie Stýblová roz. Šimáčková. Po r. 1948 byl zámek využíván jako domov pro děti rodičů pracujících v zahraničí, později jako školící středisko celní správy. V současné době je objekt s pozemky vrácen potomkům posledních majitelů.

V popředí zámku jsou připravovány židle a stolek pro účastníky svatebního obřadu., který se tu měl uskutečnit.

Zámecký park je pro veřejnost nepřístupný, ale i tak se nám podařilo ho v krátkosti projít, a nenarušit tak přípravy svatebního obřadu.

V prostorách zámku je umístěno Muzeum českého amatérského divadla, které je možné navštívit po předchozím objednání. To samé se týká i návštěvy rodinného domku K.J.Erbrna, který je možné navštívit rovněž po objednání.

Rok 1846 byl velkou pohromou pro celý Miletín. Požár, který propukl toho roku, zničil 112 dřevěných domů, poničil zámek, faru i kostel. Na náměstí je umístěn Erbenův pomník a socha sv. Jiří Drakobijce.

Miletín je všeobecně známý díky zdobeným perníkovým cukrovinkám, které nesou v názvu jméno města, tzv. miletínské modlitbičky. V Miletíně byla zbudována i Naučná stezka K. J. Erbena. Je to okruh vedoucí městečkem Miletín a jeho okolím. Byla vybudována se záměrem seznámit návštěvníky Miletína s životem a dílem významného spisovatele.