Bulty u rybníka.

 

Při jedné z návštěv rybníka, za účelem kontroly obsazení čapího hnízda, jsem neopomněl se podívat na ojedinělý úkaz.

V intenzivně kultivovaných a především strojově obdělávaných zemědělských plochách je jen výjimečně možné setkat se s půdními nebo zemními tvary, které vznikají až delším, i mnohaletým nerušeným vývojem. Patří k nim i bulty, které se v nerušeném přírodním prostředí tvoří především na vlhkých a občas zatápěných loukách. I v případě výskytu u Šléglu vznikla skupina bultů na okraji slatinné louky na podmáčeném břehu malého toku (je výpustí a odvodem přepadu v hrázi rybníka), kam se již dlouhou řadu let nedalo zajet se strojovou technikou. Bulty se tvoří při střídavém zatápění kořenů trav, ostřic a dalších bylin, kdy při vyšší hladině vody částečně odumírají a kořeny i stonky se rozpadají. Po opadnutí vody ale rostliny vždy od kořenů vyrazí znovu. Z odumřelých částí rostlin i kořenů se pak neustálým opakováním tohoto procesu postupně vytváří a nad okolní úroveň půdy narůstá kopulovitý až homolovitý půdní a zemitý tvar, na jehož vrcholu vždy přirůstá nová vegetace, zatím co stará vegetace již splývá dolů po povrchu zemního tvaru a postupně se rovněž rozpadá.  Ukázkově vyvinutá skupina bultů je velmi hodnotným příkladem tohoto přírodního a dnes již značně vzácného zemního jevu a pro snadnou dostupnost je i lokalitou vhodnou pro seznámení s tímto fenoménem.