Kdo by se nechtěl jednou za čas, případně podle možností alespoň jednou za život vrátit a prohlédnout si své rodiště a někdy i místo svých dětských vzpomínek. Většinou si tato místa pamatujeme dětskýma očima veliké a rušné. Někdy pak dochází i na zklamání , že to není tak, jak si to pamatujeme. Prohlídku jsme chtěli začít místním zámkem, kde jsem byl naposled, když byl ještě veřejnosti přístupný. Nynější zámek byl založen r. 1693 Jiřím Fridrichem hrabětem z Oppersdorfu. Ještě nedostavěný v r. 1699 z většího dílu shořel. Roku 1703 byla sepsána nová smlouva o jeho dostavění. V roce 1753 shořela na zámku střecha. Josef Jan Sosnovec ( Miletín držel v letech 1766 - 1780) dal zámek opravit. V roce 1846 při velkém požáru zámek také utrpěl - vyhořel až na klenutí v přízemí. Majitel Miletína Hynek Václav Falge dal po požáru zámek dostavět a opravit. Jeho Jasnost kníže Alexandr z Schonburg-Hartenšteina dal po roce 1882 zámek vkusně opravit. V r. 1897 se ujal řízení panství Jan Schonburg-Hartenštein. V r. 1914 převzala velkostatek Moravská agrární banka a některé dvory odprodala. Zbytek velkostatku se zámkem, zahradou, parkem, polnostmi a lesy koupil r. 1915 Jan Alfons Šimáček. V r. 1941 vše zdědila dcera Marie Stýblová roz. Šimáčková. Po r. 1948 byl zámek využíván jako domov pro děti rodičů pracujících v zahraničí, později jako školící středisko celní správy. V současné době je objekt s pozemky vrácen potomkům posledních majitelů.
Zámecký park je pro veřejnost nepřístupný, ale i tak se nám podařilo ho v krátkosti projít, a nenarušit tak přípravy svatebního obřadu.
V prostorách zámku je
umístěno Muzeum českého amatérského divadla,
které
je možné
navštívit
po předchozím objednání. To samé se týká i návštěvy rodinného domku K.J.Erbrna, který je možné navštívit rovněž po objednání.
Rok 1846 byl velkou pohromou pro celý Miletín. Požár, který propukl toho roku, zničil 112 dřevěných domů, poničil zámek, faru i kostel. Na náměstí je umístěn Erbenův pomník a socha sv. Jiří Drakobijce.
Miletín je všeobecně známý díky zdobeným perníkovým cukrovinkám, které nesou v názvu jméno města, tzv. miletínské modlitbičky. V Miletíně byla zbudována i Naučná stezka K. J. Erbena. Je to okruh vedoucí městečkem Miletín a jeho okolím. Byla vybudována se záměrem seznámit návštěvníky Miletína s životem a dílem významného spisovatele.
To je hezký příspěvek, ale nabízí se víc komentářů. Tak jednak návštěva rodného místa, to bývá většinou bolavé, protože čekáme perlu a ono to může "nevzkvétat" nebo dům nestojí vůbec = můj případ. V mém případě jde o oblast, která zanikla kvůli prašnosti... hodně bych odbočila. 🙆
OdpovědětVymazatDále mě v článku zaujal K. J. Erben, toho přece zná každý a jeho rodný domek znám jen z foto. Byl to on, kdo proslavil Miletín, já z opačného konce republiky to místo znám. No a Miletínské modlitbičky - ty znám od dětství, ale u nás se (asi) běžně koupit nedají, dříve ano. Není to složité upéct.
Ty požáry kdysi devastovaly města, zrovna jsem chystala článek o Opavě a tam shořelo přes 300 domů!
No a hrabata z Oppersdorfu - to je na široké psaní, tento rod (asi jeho větev) vlastnil statky i na Frýdecko-Místecku, na zámku ve Frýdku je jejich erb... no prostě téma, ke kterému mám co říct. Díky za příspěvek, víc takových. 😊
Díky za hezký komentář a jenom na doplnění několik údajů, kde každé takové místo má svou bohatou minulost. V roce 1560 se Miletín dostal do majetku Valdštejnů. První z nich, Jiří z Valdštejna, se o své panství velmi dobře staral, pečoval nejen o svůj majetek, ale také o poddané, kteří ho ctili a milovali. Na jeho památku se stal symbolem Miletína sv. Jiří na koni, bojující s drakem. V roce 1846 Miletín vyhořel. Požár zachvátil celé město a jeho žár byl tak silný, že dokonce roztavil kostelní zvony. Po druhé světové válce, kdy došlo k velkému odlivu obyvatelstva, byl Miletínu odebrán status města, který mu byl navrácen až v roce 2006.
OdpovědětVymazatNávrat do rodných míst, alespoň na čas na prohlídku je moc fajn, i když s sebou nese někdy trochu zklamání, jindy radost z něčeho nového nebo opraveného. Mně se podařilo už 3x nakouknout do rodného kraje v Západočeském kraji. Jednou soukromá dovolená a 2x zájezd. Hezký den přeji.
OdpovědětVymazatKdyž si to místo pamatuji ještě z dětských let, tak ten odstup let přece jen zanechává určitou nostalgii. Všechno je vidět jinýma očima a srovnává to proti současnosti a minulosti. To ale neznamená, že svoje rodiště nemám rád.
OdpovědětVymazatHezké snímky i povídání. Přiznám se - místům z dětství se vyhýbám. Nerozumím dnešní době a "moderní" svět se mi moc nelíbí. Jednou jsem si na Googlu vyhledala místa mého dávného dětství a zhrozila jsem se!! Je to zcela něco jiného. - Přeji hezký den.
OdpovědětVymazatNěkdy to může být i zklamáním proti tomu, co se očekává. Záleží ale na tom, jaké zážitky si člověk v paměti uchovává. Moderní doba dokáže hodně změnit, a pak přijde i to zklamání. Díky za komentář a hezký den.
Vymazat