Příroda a vybarvení listů.

Vybarvení listů je ovlivněno i počasím pozdního léta a podzimu, proto není krása a intenzita zbarvení každý rok stejná. Nejkrásněji se listy vybarvují, je-li počasí v tomto období slunné a chladné, nikoliv však mrazivé. Předčasné mrazíky narušují především tvorbu antokyanů. Vybarvení listů svědčí také mírné sucho, naopak deštivé počasí je méně příznivé. Příznivý vliv na zbarvení listů můžeme pozorovat i na listech jednoho a téhož stromu či keře. Lépe jsou vždy vybarveny listy, které jsou více exponovány na světle než listy zastíněné. Změna ve zbarvení není jedinou změnou, která se v listech před příchodem zimy odehrává. Ostatní změny jsou sice na pohled méně nápadné, nicméně jsou pro rostliny životně důležité.

Co list, to jiná barva.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Příroda, proč do lesa.

 

Hodně lidí chodí do lesa na houby, a když nerostou, tak je ani nenapadne do lesa jít. Čekají, až v televizi uvidí nějaký velký houbařský úlovek, a pak se vrhnou na houbami obtížený les. Les může být místem, kam si chodíme odpočinout, kde můžeme poslouchat zpěv ptáků, šumění listí nebo dupání ježků, oči se mohou potěšit měkkými zelenými paprsky prosvítajícími skrz koruny stromů, nebo barvami rozličnými - od žluté po rudou - kterými září podzim. Co se vybaví jako první, když slyšíte toto slovo? Strom, ptáci, houby, mech, ticho, klid. To je právě to, co hledáme pro fotografování v nepřeberném množství námětů, které les poskytuje.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice a okolí „Sirný pramen.“

 

Roku 2013 po velkých teplotách přišlo trochu ochlazení po nočních deštích, a to dávalo příslib konečně se vydat k Sirnému prameni. Tento menší výlet byl již plánován v minulém roce, ale pro velký déšť, který nás zastihl v půlce cesty, nás přinutil se vrátit. Letošní rok je pravým opakem a odpolední sluníčko začínalo opět přitápět. To nás ale neodradilo a vidina možnosti občerstvení u Přehradní nádrže rozhodla. Trasa vede po turistické stezce, sice většinou do kopce, ale lesem. Délka trasy není tak velká, pouhých 6 km., ale při těch teplotách to připadá jako jednou tolik. U Hamerského potoka nedaleko rozcestí "U Jana", mezi Horní Světlou a Novou Hutí, se nachází pramen pod názvem "Sirný pramen". Se sírou ale nemá pramen nic společného. Je pravděpodobné, že dříve voda obsahovala sirovodík. Odtud také název pramene sirný. Sírově žluté povlaky a chuchvalce jsou zapříčiněný  okrovou bakterií. Tato bakterie má schopnost oxidovat rozpuštěný uhličitan železnatý, obsažený ve vodě na oxihydroxid železitý a shromažďovat ho ve svém gelovém obalu. Bakterie se shromažďují v žluto kašovitých shlucích a dodávají tak prameni výjímečný vzhled. V okolí se nacházejí další menší prameny. Kameny i vegetace jsou pokryty světle okrovými sraženinami, jež jsou vytvářeny tzv. okrovými bakteriemi ve zdejší vodě bohaté na železo. K prameni vede odbočka od rozcestí "U Jána " k němuž vede zelená značka. K samotnému prameni se od informační tabule dostaneme po dřevěných můstcích. S rozvojem turistiky koncem 19. století se Sirný pramen stal zajímavou atrakcí, ale ve 2. polovině 20. století upadl téměř v zapomnění. Teprve v roce 1999 bylo jeho okolí znovu upraveno a pramen byl zpřístupněn turistům nejdříve dřevěným povalovým chodníčkem a po roce 2007 upravenou stezkou podél potoka.

 

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Příroda, podzim v nadhledu.

 

Podzim se vším všudy, jako je střídání teplot, ranní mlhy, přízemní mrazíky a další změny včetně posunutí času. Ale i podzim má své kouzlo zvláště v barevnosti přírody, kdy se vše zbarvuje do neopakovatelných barev. Podzim se dříve vyznačoval především po výběru brambor pálením bramborové natě a s tím i spojené opékání brambor. V té době to patřilo mezi vybrané pochoutky a nikomu nevadilo i jejich připálení a to, že každý byl jako mouřenín umazaný od ucha k uchu. Dnes již to je jen na Ladových obrázcích a z těch mladších již nikdo nezažil tu atmosféru kolem. I přesto zůstávají některé z dřívějších zábav, ze kterých se dnes stávají soutěže a to především dnes známá drakiáda, nebo dlabání dýní, které se vyhlašují o nejnápaditější výtvor. V tuto dobu se provádějí i výlovy ryb z rybníků, které se mnohdy spojují jak s prodejem, tak i opékáním ryb, což je přitažlivé nejen pro dospělé, ale i pro děti. Počasí letošního listopadu umožňuje dokončení všech nedodělaných prací, na které nezbyl čas, ale i aktivnímu sportovnímu vyžití, nebo jen procházkou v přírodě.

mravenci

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Proměněná zem, pohled na obec Mařenice jinak.

Je to trošku zvláštní, ale přesto zajímavé číst knížku, jejíž děj se odehrává v prostředí, které důvěrně znáte. Chodíte s postavami románu po cestách, po kterých jste šli mnohokrát, v duchu vidíte známé obrysy hor, které popisuje autor v této knize. Román Proměněná zem napsal František Kraus a Jaroslav Pecháček. Vydalo nakladatelství Naše vojsko v roce 1957. Děj se odehrává v severočeském pohraničí v období Mnichova a pár měsíců po ukončení druhé světové války. F. Kraus jezdíval dlouhá léta, již brzy po první světové válce sem do pohraničí. Poznal důkladně kraj kolem Cvikova a zejména obec Mařenice, kde se děj převážně odehrává. Vždy ho vábila tato končina mezi nejsevernějšími výběžky Čech. Jako novinář se seznámil s mnohými obyvateli tohoto kraje. Studoval obecní kroniky, dokumenty, fotografie a zapisoval vzpomínky starých německých i nových českých obyvatel. Tak vznikla dokumentární kronika Proměněná zem.

Knihy se ujal Jaroslav Pecháček, aby dal této reportážní kronice románovou kompozici, postavám lidskou tvárnost, sjednotil a pročistil nashromážděnou dějovou linii. Je to kniha plná dramatických lidských osudů, popisující nelehký život tamních obyvatel od roku 1938 - 1945. Popisuje čestnost a statečnost lidí, kteří uprostřed války neztratili svou lidskost a vzájemnou úctu mezi národy.

K tomuto popisovanému ději jistě patří i připomenutí předválečného opevnění Československa z let 1935-38 v Lužických horách. O tom byly již napsány a publikovány desítky studií, knih a internetových stránek. Bohužel se však velká většina z nich soustředí především na dělostřelecké tvrze či objekty těžkého opevnění a přehlíží při tom zcela fakt, že veškerá tíha obrany by v září 1938 závisela ve velké míře především na velkém množství vybudovaných a k obraně připravených lehkých objektů. Betonáž byla kompletní a to v pásmu M1 (Mařenice) 45 objektů řopíků.

Ukázka rozmístění některých objektů.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice, křížová cesta za kostelem.

 

V letech 1996-1997 byl v kostele zcela zrenovován interiér v moderním duchu. Stávající nový monument oltáře pochází od architektky Jitky Švédové z Bludova u Šumperka.

V roce 1996 byla v ambitech kostela vytvořena nová sgrafita - zastavení křížové cesty panem Františkem  Střížem z Mistřína na Moravském Slovácku.

Z lásky ke mně jsi přijal muka zrady bičování trním, korunování a odsouzení k smrti kříže.

Dobrovolně jsi vzal na sebe kříž.

Pod tíhou kříže jsi klesal.

Byl jsi potěšen svou bolestnou matkou.

Šimon pomohl nésti nástroj Tvého umučení.

Jako na roušce Veroniky je tvá tvář na každém skutku lásky.

Padáš podruhé. Buď milostivý a uctivým k hříšným pádům.

Napomenul jsi plačící ženy s laskavostí i láskou.

Povstal jsi po třetím pádu, pomoz i mně povstat ze zajetí hříchu.

Zbavili tě šatu. Pomoz mi uchovati si čistotu, abych neztratil roucho milosti.

Byl jsi přibit na kříž. Dej, abych se nelekal utrpení a chápal velkost oběti.

Obětoval ses na kříži za mne a za celý svět.

Na klíně Tvé matky jsi spočinul a s tebou i naděje světa.

Tvůj Velký pátek už skončil, vzkříšení je na úsvitě.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.