Krkavčí kameny u Dolní Světlé.

 

Hostinec na Krkavčích kamenech ve výšce 543 m. nad mořem. Fotografie ukazuje hostinec ještě v plném provozu.

Krkavčí kameny se nacházejí na zalesněném návrší v nadmořské výšce 543 metrů na česko-německé hranici zhruba 100 m vlevo od cesty, která spojuje Dolní Světlou s Jonsdorfem. Návrší spadá k západu asi 12 m vysokým srázem a na jeho temeni je dvojice pískovcových skal, z nichž mohutnější Sokol (Falkenstein), vysoký cca 12 metrů, se nachází na německé straně. Na české straně je menší skála, které horolezci přezdívají Sokolík. Skála na české straně má dva vrcholky, vysoké 5 a 8 metrů, v nichž lidé spatřovali podobu dvou hlav či hlavy lva a koně. U menší z věží (Sokolíku) na české straně stávala do roku 1945 restaurace Gondola. Falkenstein je z české strany dostupný zelenou turistickou značkou z Dolní Světlé, z německé strany po zelené z Jonnsdorfu nebo po německé červené značce, která vede podél hranice. Mezi skalami (označovanými také Krkavčí kameny – Rabenstein) prochází státní hranice. Na německé straně jsou bizarní skaliska, na nejvyšší skále jsou zbytky vytesaných schodů. Na české straně hranice je na skalnatém pahorku zbytek tesaného sklípku a zbytky zdiva, památka na dobu, kdy tu stála výletní restaurace. Skály Falkensteinu byly údajně známy už ve 14. století a jejich bizarní tvary se staly podkladem lidových pověstí. V prusko-rakouské válce v roce 1778 si rakouské vojsko zřídilo kolem skal opevněný tábor. V roce 1877 byla na sousedním pahorku (už na českém území) postavena výletní restaurace. Na nejvyšší skálu – vyhlídku – bylo zřízeno schodiště. Restaurace byla několikrát přestavována a zanikla až ve 20. století. Osudnou se jí stala poloha. Díky výrazné podobě těchto skal, ležících na zemské hranici blízko obchodní cesty, se zmínky o Krkavčích kamenech objevují již od 14. století. Během prusko-rakouské války v roce 1778 zdejší vyvýšeninu obsadili rakouští vojáci, kteří skály obehnali palisádami. U tohoto opevnění 30. července 1778 došlo k přestřelce Rakušanů s Prusy. Díky výrazné podobě těchto skal, ležících na zemské hranici blízko obchodní cesty, se zmínky o Krkavčích kamenech objevují již od 14. století. Během prusko-rakouské války v roce 1778 zdejší vyvýšeninu obsadili rakouští vojáci, kteří skály obehnali palisádami. U tohoto opevnění 30. července 1778 došlo k přestřelce Rakušanů s Prusy. Po roce 1945 prázdný objekt chátral až zcela zanikl v 50. letech, kdy byly údajně jeho pozůstatky rozebrány slovenskými příslušníky pohraniční stráže jako stavební materiál.

Tato pohlednice zachycuje hostinec na Krkavčích kamenech z vyhlídky na sousedním  Falkenstejnu.

                    Tato fotografie pochází z 60 let 20 století a ukazuje na postupný zánik hostince.

Zbytky schodiště vedoucí na bývalou letní terasu.

 

Dolní Světlá u Mařenic

 

Tato pohlednice z 30. Let 20. Století zachycuje domky v dolní části obce, pod bývalou školou.

Dolní Světlá pod Luží je malebné horské letovisko, ležící na jihovýchodním svahu Luže a v údolí horního toku Svitávky, asi 3 km severně od Mařenic. Osada patrně vznikla při kolonizaci pohraničních hvozdů ve 14. století na vymýceném místě, které tu zůstalo po činnosti starých sklářů. Stopy po středověkých sklářských hutích, pocházející z doby kolem roku 1300, byly nalezeny na několika místech v obci i v jejím okolí. Obec se poprvé připomíná v roce 1391, kdy se již rozlišovala její horní a dolní část. Dolní Světlá leží v údolí Svitávky, zatímco Horní Světlá je západně od ní v údolí nevelkého potůčku. O něco výše na samém úpatí Luže vznikla později malá osada Myslivny. Obyvatelé Světlé se zpočátku živili prací v lese, ale později se stalo důležitým zdrojem jejich obživy domácké tkalcovství, které se tu udrželo až do poloviny 19. století. S rozvojem průmyslové výroby ve větších městech ale postupně zaniklo a ves se začala vylidňovat. V roce 1869 žilo ve Světlé 1813 obyvatel, zatímco v roce 1921 již jen 1141. K největšímu úbytku ale došlo po odsunu Němců v letech 1945-1946, takže v roce 1950 zde žilo již jen 171 obyvatel. Řada domů zůstala opuštěných a některé z nich byly později zbořeny. Teprve díky rozvoji rekreace a chalupářství v 60. letech bylo mnoho pěkných lidových staveb zachráněno před zánikem. V té době již byla Světlá součástí Krompachu a v roce 1981 byla přičleněna k Mařenicím. Rekreační charakter vsi později zcela převládl a dnes tu trvale žije jen asi 50 obyvatel. Na severním okraji Dolní Světlé stojí nevelká čtvercová kaple s věžičkou, další kaplička, postavená roku 1856 v Horní Světlé, byla v roce 1949 zbořena. V obou osadách se dochovala řada lidových roubených domů lužického typu, které dnes většinou slouží k rekreaci. V lese na vrchu Kopřivnice (638 m) západně od Horní Světlé stojí kamenný pomník Václava Röbische, kterého zde 14. května 1913 zabil padající strom. Na jihovýchodním svahu Luže pod osadou Myslivny jsou lyžařské sjezdovky se dvěma vleky.

Na této pohlednici vidíme horní část obce z jihozápadní strany. Nejvýraznější budova vpravo od středuje bývalý hotel Adler, z lesa vlevo na obzoru vyčnívající Krkavčí Kameny.

Budova inspektorátu a oddělení finanční stráže v Dolní Světlé č. p. 133 stojí dosud a dnes slouží jako restaurace ,, Celnice ,,

Uprostřed snímku velká budova je bývalý hotel Adler.

Antonínovo údolí

 

kaplička sv. Antonína Paduánského, vyhloubené ve skále 

Antonínovo údolí je osada ležící v údolí Hamerského potoka západně od Mařenic a byla pojmenována podle kapličky sv. Antonína Paduánského, vyhloubené ve skále poblíž mostku přes potok. Ve 40. letech 19. století zde pánové Schicht a Wiesner vystavěli přádelnu, která později několikrát změnila majitele, a v listopadu 1878 vyhořela. Po požáru byla budova snížena o jedno patro a po opravě sloužila dále jako strojní zámečnictví. Ve 20. letech byla bývalá tovární budova vykoupena tehdejším okresem Cvikov a přeměněna na azylový dům pro chudé. Po různých adaptacích zde byl zřízen dům pečovatelské služby pro mentálně postižené ženy, který slouží dodnes. Pod osadou je souběžně s Hamerským potokem ve skále vytesaný mlýnský náhon, který ústí ven vedle bývalé skalní kapličky. Na okolních kopcích se místy těžily chudé železné rudy.

Budova kde ve 40. letech 19. století zde pánové Schicht a Wiesner vystavěli přádelnu, která později několikrát změnila majitele, a v listopadu 1878 vyhořela.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Rozkvetlé Mírové náměstí v Broumově

 

Rozkvetlé Mírové náměstí v Broumově bylo středem pozornosti nejen pro fotografy, ale i pro obdivovatele různých květin, které tvořily střed náměstí. Zásluhou technických služeb se podařilo zpestření a příjemné posezení na lavičkách po celém obvodu náměstí.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Obnovený kostel v Mařenicích

 

Obnovený kostel v Mařenicích z roku 1991.

Tento poutní chrám byl založen roku 1699 a nynější chrám vybudován v letech 1714 - 1715 hraběnkou Františkou Toskánskou ze Zákup. Kostel byl později mnohokrát přestavován, např. v roce 1747 byly za kostelem vybudovány ambity se zastavením Křížové cesty, v roce 1864 - 1865 byl kostel rozšířen o obě postranní lodě a přistavěna věž. Poslední mše se konala v roce 1961 a od té doby kostel postupně chátral. Ve zdech kostela byly náhrobky významných osobností obce. Kostel prošel od možné požadované likvidace pro jeho devastační vzhled v 60. letech až ke znovuobnovení Marcelem Hrubým a obětavostí ostatních lidí. V roce 1991 byl kostel znovu vysvěcen a rozšířen o osvětlení a hodiny. Jsou to třístranné věžní hodiny, černé plastové, číselníky o průměru 158 cm. Číslice a ručky zlacené, půlové bití na jeden cimbál. Součástí památky je schodiště, ohradní zeď hřbitova a zeď s nikami a kaplemi. Po obnově kostela byla zrekonstruována také Křížová cesta, která je umístěna v zadní části za kostelem.

 

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.