Ze života na vesnici.

 

Kdo by se nechtěl jednou za čas, případně podle možností alespoň jednou za život vrátit a prohlédnout si své rodiště a někdy i místo svých dětských vzpomínek. Většinou si tato místa pamatujeme dětskýma očima veliké a rušné. Někdy pak dochází i na zklamání , že to není tak, jak si to pamatujeme. Prohlídku jsme chtěli začít místním zámkem, kde jsem byl naposled, když byl ještě veřejnosti přístupný. Nynější zámek byl založen r. 1693 Jiřím Fridrichem hrabětem z Oppersdorfu. Ještě nedostavěný v r. 1699 z většího dílu shořel. Roku 1703 byla sepsána nová smlouva o jeho dostavění. V roce 1753 shořela na zámku střecha. Josef Jan Sosnovec ( Miletín držel v letech 1766 - 1780) dal zámek opravit. V roce 1846 při velkém požáru zámek také utrpěl - vyhořel až na klenutí v přízemí. Majitel Miletína Hynek Václav Falge dal po požáru zámek dostavět a opravit. Jeho Jasnost kníže Alexandr z Schonburg-Hartenšteina dal po roce 1882 zámek vkusně opravit. V r. 1897 se ujal řízení panství Jan Schonburg-Hartenštein. V r. 1914 převzala velkostatek Moravská agrární banka a některé dvory odprodala. Zbytek velkostatku se zámkem, zahradou, parkem, polnostmi a lesy koupil r. 1915 Jan Alfons Šimáček. V r. 1941 vše zdědila dcera Marie Stýblová roz. Šimáčková. Po r. 1948 byl zámek využíván jako domov pro děti rodičů pracujících v zahraničí, později jako školící středisko celní správy. V současné době je objekt s pozemky vrácen potomkům posledních majitelů.

V popředí zámku jsou připravovány židle a stolek pro účastníky svatebního obřadu., který se tu měl uskutečnit.

Zámecký park je pro veřejnost nepřístupný, ale i tak se nám podařilo ho v krátkosti projít, a nenarušit tak přípravy svatebního obřadu.

V prostorách zámku je umístěno Muzeum českého amatérského divadla, které je možné navštívit po předchozím objednání. To samé se týká i návštěvy rodinného domku K.J.Erbrna, který je možné navštívit rovněž po objednání.

Rok 1846 byl velkou pohromou pro celý Miletín. Požár, který propukl toho roku, zničil 112 dřevěných domů, poničil zámek, faru i kostel. Na náměstí je umístěn Erbenův pomník a socha sv. Jiří Drakobijce.

Miletín je všeobecně známý díky zdobeným perníkovým cukrovinkám, které nesou v názvu jméno města, tzv. miletínské modlitbičky. V Miletíně byla zbudována i Naučná stezka K. J. Erbena. Je to okruh vedoucí městečkem Miletín a jeho okolím. Byla vybudována se záměrem seznámit návštěvníky Miletína s životem a dílem významného spisovatele.

Krasobruslení a volná jízda.

Uvedené fotografie jsou ještě z měsíce ledna, které zapadly do zapomění, protože jsem je neměl k čemu přiřadit. Zimní období nemám moc rád, protože jednak je zima a venku se moc dlouho nevydrží. Když jsem tak chodil a hledal nějaký námět k focení, byla to zase bída, nikde nic. Po nějaké chvilce přílétlo menší hejno racků a zřejmě to byl předem domluvený sraz. Jejich formování dávalo tušit něčeho nečekaného, tak jsem zůstal a čekal na výsledek. Ten na sebe nedal dlouho čekat v podobě volných jízd v krasobruslení. Ta se konala na dosud mírně zamrzlém pivovarském rybníku. Ohlášení těchto jízd se zřejmě uskutečnilo způsobem dosud neznámým, protože se dostavilo celkem hodně účastníků. Jejich rozmístění bylo po celé ploše a nechybělo ani sledování ze vzdušného prostoru.

Začátek proběhl nutnou kontrolou o kvalitě připravené ledové plochy, aby podmínky byly stejné pro všechny účastníky a nedošlo k případnému proboření. Nebezpečná místa byla ohledána a případně označena.

Pak již nastoupil první závodník, kterému se z přicházejícího jara začaly zapalovat nohy, a bylo nutné toto urychlit, aby led nezačal pod ním roztávat.

Další ze závodníků využil všech svých zkušeností a dokonalého propracování různých prvků. Nechyběla ani ukázka dokonalého střihu úboru, a k okouzlení hodnotící komise.

Chválou hodnotící komise nešetřila, a své uznání dávala najevo celkem hlasitým pokřikováním.

Tento neprofesionální přístup poroty se ovšem nelíbil některým přihlížejícím, a proto předčasně začaly odcházet, bez čekání na vyhlášení vítěze.

 

Čapí zpravodajství.

 

Sloup má na výšku kolem 9 metrů, na něm je umístěna Madona v nadživotní velikosti, svatozář je ze zlaceného železa. Součástí sousoší je i dalších osm soch zemských patronů a osobností  benediktinského řádu. Mariánský sloup má za sebou nákladnou renovaci, socha Madony se vrátila na sloup před devíti lety. Kulturní památkou je sloup od roku 1958. Níže uváděný článek je staršího data a byl publikován v Broumovských novinách. V té době nemohl ani sám autor tohoto článku předpokládat, že Broumovské náměstí se stane jedním z míst, kde vznikne nové čapí hnízdo. Jelikož se jedná o kulturní památku, vzniká pro město a jeho zastupitelsto podle slavného Nerudova fejetonu roztomilá situační hříčka, „ Kam s ním“.

https://dedatiktak.blogspot.com/

Čápi se stali novou atrakcí Mírového náměstí nejen pro místní obyvatle, ale i pro turisty a ČT. Od minulého čtvrtka staví z větví hnízdo, jenže si k tomu vybrali vrcholek pískovcové sochy Madony  s Ježíškem. Městští úředníci se už zpočátku obrátili na státní ochranu přírody. Probíraly se různé možnosti, teprve nyní je jasněji. Nabídli jsme sami, že připravíme náhradní sloup. Betonový sloup už máme, ale nachází se zatím mimo Broumov. K tomu musíme připravit také to hnízdiště. Netušíme zatím, kdy to nastane,“ říká místostarosta Kamil Slezák (TOP 09, Broumováci). Podle něj připadá v úvahu usadit sloup v horní části náměstí, kde je kotvení pro vánoční strom, tedy asi třicet metrů od barokního sloupu. Radnici vadí, že nákladně renovovaná kulturní památka teď značně trpí. „Zrovna se na to díváme, nahoře je socha od ptáků už hodně pokálená. Je to pískovec, nedávno opravovaný. Když to takhle půjde dál, mohli bychom sochu za statisíce opravovat znovu,“ obává se starosta Arnold Vodochodský (Broumovská vlna). Kdyby hnízdo zůstalo na památce, časem může působit problém jeho zvyšující se hmotnost. „Nevíme, jestli to socha vydrží. Je to zátěž, tak aby nespadlo hnízdo i s celou korunou,“ říká místostarosta   Kamil Slezák (TOP 09, Broumováci). 

Čapí hnízdo může v průběhu doby dosáhnout hmotnosti pěti až deseti metrických centů.

Autor: tů

Broumovská čapí hnízda

Přichází doba, kdy stěhovavé ptactvo už nás pro letošek zase opouští a mezi ními asi nejatraktivnější,  nepřehlédnu­telní čápi. Tak si jejich pobyt u nás na Broumovsku pojďme zrekapitulovat, což nám umožní výsledky pozorování několika místních nadšenců, jimž vévodí pan Miroslav Šmíd. Sledování a doku­mentace broumovských čápů od příletu, přes zahnízdění, vyvedení mláďat, jejich první letecké pokusy až zas po konečný odlet je jedním z mnoha jeho koníčků. Úmorná, ale zároveň i radostná práce. O svých pozorováních průběžně referuje formou fotokroniky na svých osobních internetových stránkách nebo je též spolu s dalšími pozorovateli zveřejňuje v celostátní databázi ornitologické společnosti.

Úvodem zajímavost: Víte, že čáp bílý na na šem území  hnízdil až do konce 19. století údajně jen velmi vzácně a šířit se začal až počátkem následujícího století, odkdy jeho počet narůstá geometrickou řadou? Myslím ale, že zde bude hrát roli i stále se zdokona­lující evidence, kdy k prvnímu sčítání u nás došlo roku  1934. Prováděli ho tehdy četníci a napočítali na 194 hnízd s mláďaty. Pro srovnání letošní evidence  udává  1.326 hnízd, z toho s mláďaty 365. Známe staré rčení, že děti nosí čáp, ale jestliže tedy v minulosti bylo čápů jako šafránu a přitom dětí se rodilo jak máku a dnes je tomu  naopak, tak mi tu cosi neštymuje. Někdo tu něco fláká a čápi to zjevně nejsou.

A víte, komu vlon i patřil prim čápy "nej­ prohnízděnějšího" města v Královéhradeckém kraji? S počtem pěti obsazených míst to byl Broumov(!), když ve Dvoře Králové měli sice o jedno hnízdo navíc, ovšem z toho zahnízděná jen čtyři. A toto prvenství se nám patrně podařilo obhájit i letos, přičemž toho dosahujeme bez jakékoli státní či evropské podpory. Třeba takovému vicepremiéru Babišovi se do svého dotovaného "megačapího hnízda" nepodařilo k zahnízdění ukecat ani jediného čápa. My na Broumovsku  prostě makáme a nekecáme - tedy alespoň naši čápi, abychom se nechlubili jejich peřím.

A kdeže a s jakými  výsledky letos naši čápi  hnízdili ? Primát  slavil  čapí  pár z komína KOH-I NOORky, kterému se nejenže na svět podařilo  přivést, ale i  ke zdárnému odletu  vypiplat   skoro  neuvěřitelných  pět mladých!!! Na dalších komínech už to bylo jen  po dvou mláďatech: v olivětínském  pivovaru, v  bývalé  truhlárně  v  Soukenické, v někdejším dolním mlýnu na Dolním Poříčí pod nemocnicí a na komínu bývalých jatek.

 Na posledně jmenovaném  místě  ovšem  došlo k tragédii  (inu, jatka),  kdy jedno  mládě z  hnízda  vypadlo  a  zahynulo. Pokud  vezmeme  celé  Broumovsko,  pak  další  hnízda jsou  rovněž  poskládána  zhruba  podél  toku Stěnavy: V  Meziměstí  na  komínu  sídlištní výtopny  vyvedeni  čtyři  mladí,  v Jetřichově na někdejším Drechselově bělidle rovněž tak a v Otovicích zahnízdil pár na komínku bývalé  "sámošky" zbudované  v "akci Z".  Mimochodem,  víte,  co  znamenalo  ono  "Z"?

- Možná, že i  pamětníci musí  lovit v paměti.

-Mělo se jednat o zvelebování vesnic.Tak aspoň ta zvelebující ohyzdnost byla nyní něčím okrášlena, když na ošklivé budově tu byla vyvedena dvě krásná čápata. Mimo blízkosti řečiště Stěnavy se nachází jen dvě hnízdiště, a sice první u Šléglu, kde je to ovšem podpořeno uměle zbudovaným hnízdícím stožárem. Zahnízdění zde proběhlo, ale vejce byla po čase nalezena rozbitá na zemi- údajně to snad byl výsledek souboje dvou samců. "Obletovaná" samice jakoby na něčem nadále seděla, ale v konci na svět nepřivedla nic. Naprázdno vyšly i Martínkovice, kde čápi pohrdli náhradním sloupem s podložkou na střeše někdejší Schurovy tkalcovny a zkoušeli se po staru zařídit na tamním komíně, ovšem tento pokus prý nakonec skončil shozený na zemi .

 Suma sumárum - pokud  dobře počítám a nic jsem nezvojtil - Broumovsko letos poskytlo zázemí devíti čapím párům k vyvedení 23 mladých, z čehož jen na samotný Broumov připadlo pět párů s třinácti mladými, kdy ale jedno čápě zřejmě vinou vlastní neopatrnosti uhynulo. A čím to, že Broumov a Broumovsko čápy tak přitahuje ? Asi tím samým, čím i nás, je to prostě pěkné a příhodné místo k žití. Čili nikoli Broumovsko, kde chcípnu! pes- to bych si vyprosil, nýbrž Broumovsko, kde zahnízdil čáp, je kraj požehnaný.

Karel Franze, Muzeum Broumovska,

s poděkováním panu Miroslavu Šmídovi za poskytnutí informací i fotografii.

Pěknou   momentku  pořídil   pan   Šmíd v Otovicích. Život na komínu nebývá občas žádný med a zachycená poloha křídla zde není žádným náhodným pohybem - čáp je tímto obětavým způsobem schopen ochra­ňovat potomstvo před deštěm či naopak přílišným slunečním žhnutím. Tomu  říkám "život pod  ochrannými rodičovskými  křídly" v pravém slova smyslu.

Letiště Broumov.

 

BENEDIKTINSKÝ AEROKLUB BROUMOV připravil v jednom roku pro veřejnost den otevřeného letiště. Připraven byl program pro děti, občerstvení a zlevněné lety nad Broumovem. Mimo ukázek na čem se létá, byla možnost usednout do letadla a vžít se do pocitů skutečného pilota. K prohlídce byla řada různých druhů větroňů i motorových letadel.

 

Loutkové divadlo BRUM. 7. část

 

              Loutkářům se dostává uznání.

                                                  

Východočeské loutkářství je čerstvým přírůstkem na seznamu UNESCO.Východočeské loutkářství, to je fenomén, který je hlavním tématem propagace cestovního ruchu Královéhradeckého. Nejen, že má loutkářství ve východních Čechách dlouholetou tradici, ale jeho význam pro Českou republiku a Slovenskou republiku dokazuje i nedávný zápis do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.

Královéhradecký kraj ve spolupráci s dalšími subjekty dlouho usiloval o zápis východočeského lidového loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. "Vážíme si toho, že se české a slovenské loutkářství dostalo pod mezinárodní ochranu tradic hned vedle vesnických masopustních obchůzek a masek na Hlinecku nebo jízdy králů na Slovácku. A konec konců, v Královéhradeckém kraji můžeme najít samotné kořeny této tradice. Historicky první prokázaný český loutkář Jan Jiří Brát se totiž narodil ve Studnici u Náchoda a jedno z prvních doložených představení se hrálo už v roce 1697 na Kuksu.

Samotné východočeské loutkářství bylo z rozhodnutí tehdejší ministryně kultury Aleny Hanákové zapsáno do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR.

 

9. "NEJ" východočeského loutkářství.

• První historicky doložený český loutkář Jan Jiří Brát (1724-1805) - ze Studnice u Náchoda. Zakladatel rodinné dynastie loutkářů křižujících v 18. a 19. století Evropu.

• Legendární loutkář Matěj Kopecký, o víc než generaci mladší než J. J. Brát; narodil se v Libčanech u Hradce Králové.

• Nejstarší opisy her českých loutkových divadel z konce 18. století - dochovaly se zásluhou kočovných loutkářů Meissnerů z Nové Paky.

• Nejdéle souvisle působící loutkářská firma v republice - APAS (Anna Preclíková a synové) v Josefově; vyráběla loutky v letech 1929-2007.

• Jeden z nejstarších amatérských loutkářských souborů v republice - Kacafírek, Chrudim (od r. 1915)

• Jeden z nejlepších amatérských loutkářských souborů v Čechách a na Moravě - Céčko, Svitavy (od r. 1970)

• Mezinárodně proslulé loutkové Divadlo DRAK v Hradci Králové (od r. 1958)

• První muzeum loutek v republice - Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi (od r. 1972)

• Nejstarší festival amatérského loutkového divadla na světě - Loutkářská Chrudim (od r. 1951)

Mis kačer.

 

Kachna divoká patří mezi nejúspěšnější druhy ptáků který byl schopen se přizpůsobit rychle se měnícím životním podmínkám. Z kachny divoké byla později vyšlechtěna kachna domácí. Odstřel kachny divoké je povolen do 30. listopadu. Velká přehlídka těchto kačen a kačerů proběhla v uplynulých dnech u nás na rybníku Břídlo. Kačer kachny divoké je jeden z nejkrásněji zbarvených ptáků naší přírody

Tak to je on, všech kachen šampion.