pondělí 10. května 2021

Valcha a mlýn v Olivětíně.

 


První bělilo v Olivětíně - vyobrazení z roku 1854. Někdejší klášterní bělidlo přešlo do soukromých rukou. Koupil je Antonín Dauscha, který o několik let později zřídil další bělidlo v Olivětíně a přistavěl k němu valchu a mandl. Podnik Antonína Dauschy měl proti ostatním tu výhodu, že šlo o podnik bratra broumovského lékárníka, který se se zálibou věnoval chemii a mohl tedy barvit chemickým způsobem nezávisle na cizích odbornících.

V roce 1542 byla zřízena další soukenická valcha na polích klášterního broumovského panství u Olivětína, kde byl však s valchou současně postaven i mlýn. Provádělo se zde valchování sukna a mlýn sloužil i vlastnímu účelu. Typickým městským řemeslem bylo soukenictví, které zpracovávalo jednu ze základních textilních surovin - ovčí vlnu. Přípravu vlny zajišťovali vlnaři, kteří vlnu čistili, dále pak krempléři, kteří ji česali a konečně přadláci, výrobci příze. Teprve pak vstoupil do výrobního procesu soukenický mistr se svými tovaryši, kteří na soukenickém stavu utkali látku - sukno.



Soukenický stav.

Tuto látku bylo třeba upravit, tedy valchovat, počesat, postříhat případně barvit. Tyto závěrečné práce prováděli valchaři, postřihači a barvíři. Valchaři byli většinou nájemci valch, jež bývaly cechovním majetkem. Vyrobená látka se odvezla do "valchy" kde se vyprala a při stálém máchání valchovala (natloukala) tak dlouho až zhutněla, dostala stejnoměrnou sílu a splstěla. Mokrá látka se napínala na svislé rámy a na slunci a větru sušila. Provozovny to bývaly primitivní, stísněné a hlučné. Látka se také bělila a nejjednodušším způsobem bylo rozprostřít tkaninu na louce a polévat ji vodou. Látku pak vybělilo samo slunce. Bylo zcela logické, že s rozvojem přádelen a textilek na počátku průmyslové revoluce valchy zanikly. Jejich vodní pohon se začal používat k jiným účelům. Vznikaly tak šrotovníky nebo mlýny. S rozvojem textilu byla valcha zrušena a postupem let přestal plnit svůj účel i vlastní mlýn.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení

6 komentářů:

  1. Mirku to je zajímavý článek a jako vyučenou textilačku mě přivádí do mládí. A na valše jsem i prala prádlo i když to byla jiná valcha a bělila jsem prádlo na trávníku...díky za hezký článek .

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem rád Jarko, že jsem tě vrátil o několik let zpátky. Jako vyučená textilačka, víš o čem se v těchto článcích píše. Shodou okolností jsem v textilu pracoval 45 let a mám k tomu řadu dokumentů.

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímavě popsány ty pracovní postupy. Bělidlo znám, ale z Karviné - část města, jinak valchy jsou k vidění i v rožnovském skanzenu. A funguje to. ☺

    OdpovědětVymazat
  4. V Rožnovském skanzenu je k vidění hodně takových starých zařízení a je dobře, že si to tam člověk může prohlédnout, a ověřit jejich funkčnost.

    OdpovědětVymazat
  5. Z mládí si pamatuji valchu, ještě než jsme koupili pračku, zkoušel jsem na ní prát košili :).

    OdpovědětVymazat
  6. Jedná se o úplně jinou valchu, máme ji také na chalupě na půdě. Ta je z vlnitého plechu zasazeného v dřevěném rámu

    OdpovědětVymazat