První bělilo v Olivětíně -
vyobrazení z roku 1854. Někdejší klášterní bělidlo přešlo do soukromých rukou. Koupil
je Antonín Dauscha, který o několik let později zřídil další bělidlo v
Olivětíně a přistavěl k němu valchu a mandl. Podnik Antonína Dauschy měl proti
ostatním tu výhodu, že šlo o podnik bratra broumovského lékárníka, který se se
zálibou věnoval chemii a mohl tedy barvit chemickým způsobem nezávisle na cizích
odbornících.
V roce 1542 byla zřízena další
soukenická valcha na polích klášterního broumovského panství u Olivětína, kde
byl však s valchou současně postaven i mlýn. Provádělo se zde valchování sukna
a mlýn sloužil i vlastnímu účelu. Typickým městským řemeslem bylo soukenictví,
které zpracovávalo jednu ze základních textilních surovin - ovčí vlnu. Přípravu
vlny zajišťovali vlnaři, kteří vlnu čistili, dále pak krempléři, kteří ji
česali a konečně přadláci, výrobci příze. Teprve pak vstoupil do výrobního
procesu soukenický mistr se svými tovaryši, kteří na soukenickém stavu utkali
látku - sukno.
Soukenický stav.
Tuto látku bylo třeba upravit,
tedy valchovat, počesat, postříhat případně barvit. Tyto závěrečné práce
prováděli valchaři, postřihači a barvíři. Valchaři byli většinou nájemci valch,
jež bývaly cechovním majetkem. Vyrobená látka se odvezla do "valchy"
kde se vyprala a při stálém máchání valchovala (natloukala) tak dlouho až
zhutněla, dostala stejnoměrnou sílu a splstěla. Mokrá látka se napínala na
svislé rámy a na slunci a větru sušila. Provozovny to bývaly primitivní,
stísněné a hlučné. Látka se také bělila a nejjednodušším způsobem bylo
rozprostřít tkaninu na louce a polévat ji vodou. Látku pak vybělilo samo
slunce. Bylo zcela logické, že s rozvojem přádelen a textilek na počátku
průmyslové revoluce valchy zanikly. Jejich vodní pohon se začal používat k
jiným účelům. Vznikaly tak šrotovníky nebo mlýny. S rozvojem textilu byla
valcha zrušena a postupem let přestal plnit svůj účel i vlastní mlýn.
Mirku to je zajímavý článek a jako vyučenou textilačku mě přivádí do mládí. A na valše jsem i prala prádlo i když to byla jiná valcha a bělila jsem prádlo na trávníku...díky za hezký článek .
OdpovědětVymazatJsem rád Jarko, že jsem tě vrátil o několik let zpátky. Jako vyučená textilačka, víš o čem se v těchto článcích píše. Shodou okolností jsem v textilu pracoval 45 let a mám k tomu řadu dokumentů.
OdpovědětVymazatZajímavě popsány ty pracovní postupy. Bělidlo znám, ale z Karviné - část města, jinak valchy jsou k vidění i v rožnovském skanzenu. A funguje to. ☺
OdpovědětVymazatV Rožnovském skanzenu je k vidění hodně takových starých zařízení a je dobře, že si to tam člověk může prohlédnout, a ověřit jejich funkčnost.
OdpovědětVymazatZ mládí si pamatuji valchu, ještě než jsme koupili pračku, zkoušel jsem na ní prát košili :).
OdpovědětVymazatJedná se o úplně jinou valchu, máme ji také na chalupě na půdě. Ta je z vlnitého plechu zasazeného v dřevěném rámu
OdpovědětVymazat