Postavení broumovského sukna na
vnitřním trhu v Čechách bylo pevné až do počátku třicetileté války. Před
třicetiletou válkou bylo ve městě a na předměstích celkem 438 domů, z toho 203
domů na předměstích. Tímto počtem se Broumov řadil do kategorie velkých měst v
Čechách. Bylo by však mylné se domnívat, že vývoj v Broumově byl plynulý. Město
značně trpělo živelnými pohromami. Rozvodněná Stěnava strhla v červenci 1570.
15. domů na broumovském předměstí. Tehdy zahynulo v Broumově 15. lidí. Mor
zasáhl broumovské panství roku 1585. a způsobil smrt 2.207 osob na Broumovsku.
V roce 1613. vypukl v broumovském klášteře požár, který způsobil značné škody.
Roku 1633. vypukl v Broumově opět mor, kterým umíralo denně 30 - 40 lidí.
Celkem zemřelo tehdy Broumově a okolí na 5.000 lidí, mrtví byli pohřbíváni i na
zahradách a polích. Hospodaření broumovského panství přinášelo klášteru nemalé
zisky. Není proto divu, že opati usilovali o posílení moci nad celým panstvím.
S tímto posláním přišel do Broumova v roce 1602. Wolfgang Seelender, který se
stal nástupcem opata Martina II. Tento opat se také stal na Broumovsku prvním,
kdo se pokusil o organizaci vesnického tkalcovství ve velkém a patřil mezi
průkopníky rozptýlených tkalcovských manufaktur. Roku 1616. byl zhotoven seznam
pro vesnické tkalce broumovského panství, který evidoval celkem 284. tkalců v
16 vsích. Hospodářství města a okolí velice utrpělo za třicetileté války častým
pobytem vojsk - často zde pobývala zejména císařská vojska, která museli
broumovští měšťané vyživovat. Také město a okolní vesnice se staly terčem
nájezdů. V letech 1632 a 1634 okupovali Broumov a okolí Švédové a Sasové.
Dědictví třicetileté války bylo žalostné. V Broumově bylo podle odhadů jen
třetina obyvatel, mnoho domů bylo pustých. To, že se zájem velkostatků obrátil,
po roku 1775 k vlastnímu velkostatkovému podnikání vedlo ovšem k poklesu péče
věnované manufaktuře a plátenictví. V tom okamžiku se probudila i iniciativa
drobných pláteníků, do té doby spoutaných cechovními řády 17 a 18 století. Na
Broumovsku nastalo nové období plátenických a soukenických podniků, které
předznamenalo nastávající období kapitalismu. Někdejší klášterní bělidlo přešlo
v roce 1800 do soukromých rukou. Koupil je Antonín Dauscha, který o několik let
později zřídil další bělidlo v Olivětíně a přistavěl k němu valchu a mandl.
Podnik Antonína Dauschy měl proti ostatním tu výhodu, že šlo o podnik bratra
broumovského lékárníka, který se se zálibou věnoval chemii a mohl tedy barvit
chemickým způsobem nezávisle na cizích odbornících. O Dauschových bělidlech
nejsou podrobnější informace dochovány.
Opravdu bohatá historie.
OdpovědětVymazatVždycky najdu Majko něco nového, o čem se dá psát.
VymazatJe to zajímavé, musím říct, že Broumov je známý, i když v tom kraji jsem nebyla. Švédové se pohybovali tehdy po celém území, nedaleko od nás je i švédská mohyla. Olivětín je samostatná obec nebo část Broumova?
OdpovědětVymazatNa konci třicetileté války, v roce 1648, se švédské armádě podařil nečekaný přepad Prahy při němž ukořistili poklady veliké hodnoty – mimo jiné i obsah Rudolfovy kunstkomory, jež byla odvezena do Stockholmu. Rukopis je od té doby uložen v Královské knihovně ve Stockholmu a přes opakované snahy se nepodařilo získat jej od Švédska zpět. Olivětín je součástí města Broumova.
VymazatMirku, taky to tam neměli jednoduché. Vidím, že v každé době byla nějaká úskalí, nějaké problémy. Historie se stále opakuje, někdy s obměnami.
OdpovědětVymazatV tom Ti dávám za pravdu.
VymazatZajimava historie plná zvratů i neštěstí jak to v životě chodí.
VymazatVyživovat vojska dalo Broumovsku pustit žilou. Že ale tkalcovství bylo už rozvinuto tak dávno, jsem netušil, myslel jsem, že k tomu došlo až s průmyslovou revolucí.
OdpovědětVymazatTkalcovství a další textilní výroba byla hlavně ve vsích, a teprve s výstavbou větších textilek se výroba ze vsí přesouvala do těchto továren-
OdpovědětVymazat