středa 12. května 2021

Nezadržitelný rozvoj Schrollova závodu.



          Na přiložené fotografii je pomník zakladatele závodu Josefa Schrolla v parčíku před závodem v Olivětíně.   Jeho sociální cítění se zaměstnanci, bylo přirovnáváno k Baťovi.

 Schroll se především přestal zabývat výrobou lněného zboží a věnoval se zcela zpracováním bavlny. V prvním patře továrny přibylo dalších 108 stavů, takže v továrně pracovalo celkem 210 stavu a v druhém patře byly postaveny snovací stroje. Surová bavlna byla dovážena částečně z Anglie, částečně z Egypta. Na Broumovsku existoval dostatek pracovních sil a nebylo třeba povolávat na Broumovsko dělníky z českého vnitrozemí.



Vliv měla i ta okolnost, že továrny vznikaly ve vesnicích, takže dělníci docházeli do továren ze svých venkovských příbytků. V druhém patře budovy byla také umístěna sušárna bavlny, aby se k sušení mohlo využít slunečního světla. Touto rozsáhlou výstavbou závodu byl i počátkem významnějšího postavení samotného Olivětína jako součástí města Broumova. Při sušárně byla již v roce 1857 zřízena výčepna a vyvařovna, v níž se stravovali tovární dělníci. V roce 1864 zřídil Schroll v Broumově novou bělírnu a úpravnu prádla. Jediná toho času v Broumově bývala i jeho mechanická přádelna bavlny. Tím také nastoupil Schroll cestu péče o své dělníky, která se mu jistě vyplatila. Takřka nikdy nedošlo ve Schrollových závodech ke stávce. Dobrý vztah mezi zaměstnavatelem a dělníky byla jedna z věcí, na kterou byla tato firma hrdá oproti poměrům v jiných konkurenčních továrnách. Rozvoj Schrollova závodu v Olivětíně se dál tak rychle, že mu ostatní podnikatelé nemohli stačit. V roce 1858 byl uveden do provozu další parní stroj. Sotva se na trhu s bavlnou urovnaly poměry, hospodářskou krizi ve firmě vystřídaly osobní rozepře Augusta Schrolla (7. 10. 1814 - 8. 7. 1887) s jeho mladším bratrem Josefem Edlerem Schrollem. Rozdílné názory na další vývoj firmy vedly Augusta v roce 1865 k rozhodnutí z podniku vystoupit a založit si v Broumově vlastní nezávislou textilní společnost. Josefova firma s titulem c.k. privilegovaná továrna dostala název Přádelna a tkalcovna Benedikta Schrolla a syn. 

                V lednu 1876 zemřel v 86 letech svého věku zakladatel Benedikt Schroll


Mauzoleum průmyslníka Josefa Schrolla je honosná pohřební kaple na jižním úbočí kopce nad osadou Hradec u obce Srdov, která byla postavena podle projektu arch. Ludwiga Zettla v letech 1880–1900. Rodině Schroll patřil liběšický velkostatek v letech 1871–1945. Rodinnou hrobku nechal postavit pro svoji rodinu broumovský velkopodnikatel Josef Edler Schroll, poslední majitel Liběšického panství. Mauzoleum je státem chráněnou památkou.

                                                                    Liběšice

Roku 1838 zbytek panství koupil Ferdinand Lobkowitz, ale v roce 1871 jej prodal Josefu Schrollovi z Broumova, který nechal rezidenci upravit na pohodlný zámek. Jeho potomkům patřil až do roku 1945, kdy byl znárodněn a později upraven na domov důchodců.[5]  

                                                                    

 Firmu v té době již vedl jeho prostřední syn Josef Schroll. V továrně byl zaměstnán tovární písař, mistr sukařských strojů, tkalcovský mistr, 200 tkalců a 150 dělníků na pomocné práce, a 1 strojní zámečník.

 


                  Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení

10 komentářů:

  1. Mirku, ve škole nám bývalo vtloukáno do hlavy, že továrníci, potažmo zaměstnavatelé, vykořisťovali dělníky. Nebyla to vždy pravda. V tomto případě tomu bylo naopak. Schroll dobře věděl, že se o dělníky musí postarat, zajistit jim nejen práci, ale i zázemí, třeba v podobě vývařovny. Určitě bylo takových víc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Názory v té době vycházely z tehdejší politické situace, která se nemusí shodovat s tou dnešní. Dnešní majitelé továren a podniků se snaží přizpůsobit podmínky nejen svým, ale mnohdy i zaměstnancům. V případě Schrollova podniku, to bylo zcela jinak a mnoho výhod přetrvává do dnešních dnů. Díky Majko za komentář.

      Vymazat
  2. Přečetla jsem si se zájmem, připomíná mi to moji rubriku Příběhy slavných značek. Pokud je Schroll přirovnáván k Baťovi, zrovna dnes jsem zveřejnila článek o Tomáši Baťovi. ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byly průmyslníci, kteří se odlišovali od mnoha jiných, a věděli, že se jim to musí vyplácet.

      Vymazat
  3. Další zajímavý článek. Jo když mě někdo tvrdí, že se jedná o stoprocentní bavlnu, tak poznám kdy lže, protože u výroby bavlny jsem byla. Od rozvolňování , u mykacích strojů, předpřádání i dopřádání a nakonec i u tvorby hotové látky. Tehdy se žádná syntetika nepřidávala a čistá bavlna byla opravdu čistá, stejně tak jako vlna byla poctivě vyčesaná a upravovaná, stejně tak si vzpomínám na modrá pole plná lnu, později jak se z něj stavěly panáky a by pořádně namokl, nalámal...jo dnes na to můžu jen vzpomínat kolik zajímavého se toho dělalo a vlákno bylo poctivé dnes by napsali bio. I když lněné věci byly vždy krásné, tak byly náročné na žehlení a prádlo se muselo škrobit a před žehlením nakropit, smotat, nechat navlhnout, aby se dalo dobře vyžehlit. Jé, to jsem se zase rozvzpomínala.

    OdpovědětVymazat
  4. Není na škodu si Jarko všechny tyto postupy připomenout. Hodně si z toho pamatuješ, V kterém to bylo podniku, pokud se můžu zeptat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyučila jsem se pletařkou v Elite Varnsdorf, ale chodili jsme do Velvety do přípravny příze, pak také do Bytexu. Tady byl kraj textiláků a táta byl navíc krejčí, tak jsem v tom vyrůstala.

      Vymazat
  5. Jako, to o čem se tady zmiňuješ jsem se v nedávné době dočetl také na https://kaleidoskop-podle-hanky.blogspot.com/2021/05/pribehy-slavnych-znacek-elite.html. Škoda, že k tomu také nemáš nějaký dokument nebo fotografii.

    OdpovědětVymazat
  6. Kaple je opravdu honosná a určitě má i architektonickou hodnotu.
    Je moc pěkné, jak mapuješ historii Schrollových závodů a Olivětína, z tvých článků by mohla vzniknout encyklopedie.

    OdpovědětVymazat
  7. Mauzoleum je státem chráněnou památkou. Na nějakou encyklopedii ani nepomýšlím, nevím kdo by se tomu chtěl věnovat.

    OdpovědětVymazat