Jezírko by mělo být vždycky na sluníčku, aby se voda dobře
ohřívala. Lekníny také nesnášejí průtočnou vodu. Jezírko by tak mělo být
stojaté, nikoli umístěné na potůčku.
Jedny z dalších kyvadlových hodin (pendlovky) značky Gustav
Becker, které jsem uváděl do chodu. Jejich závada se projevovala častým
zastavováním. Jednalo se o pérové hodiny, a tento systém pohonu byl využíván v
pozdějších letech pro jejich větší jednoduchost a levnější výrobu. Na zadní
straně stroje je vyraženo označení se znakem G.B. a podle druhu tohoto označení
se uvádí výroba hodin v rozmezí let 1910 - 1926.
Tentokrát jsem byl navštívit dvě čapí hnízda, která jsou
nedaleko. U prvního, které je u pivovaru Olivětín jsem bezvýsledně čekal,
jestli se ukáže i mladé čapátko. Asi bylo schované v hnízdě a mělo zákaz
vycházení.
U dalšího hnízda u bývalé truhlárny, jsem měl větší štěstí a
mohl jsem zachytit jak oba čápi, tak i jejich mládě. Má ještě tmavý zobák, tak
je to ještě mládě.
Při jedné z návštěv rybníka, za účelem kontroly obsazení čapího hnízda, jsem neopomněl se podívat na
ojedinělý úkaz.
V intenzivně kultivovaných a
především strojově obdělávaných zemědělských plochách je jen výjimečně možné setkat
se s půdními nebo zemními tvary, které vznikají až delším, i mnohaletým
nerušeným vývojem. Patří k nim i bulty, které se v nerušeném přírodním
prostředí tvoří především na vlhkých a občas zatápěných loukách. I v případě
výskytu u Šléglu vznikla skupina bultů na okraji slatinné louky na podmáčeném
břehu malého toku (je výpustí a odvodem přepadu v hrázi rybníka), kam se již
dlouhou řadu let nedalo zajet se strojovou technikou. Bulty se tvoří při
střídavém zatápění kořenů trav, ostřic a dalších bylin, kdy při vyšší hladině
vody částečně odumírají a kořeny i stonky se rozpadají. Po opadnutí vody ale
rostliny vždy od kořenů vyrazí znovu. Z odumřelých částí rostlin i kořenů se
pak neustálým opakováním tohoto procesu postupně vytváří a nad okolní úroveň
půdy narůstá kopulovitý až homolovitý půdní a zemitý tvar, na jehož vrcholu
vždy přirůstá nová vegetace, zatím co stará vegetace již splývá dolů po povrchu
zemního tvaru a postupně se rovněž rozpadá. Ukázkově
vyvinutá skupina bultů je velmi hodnotným příkladem tohoto přírodního
a dnes již značně vzácného zemního jevu a pro snadnou dostupnost je i lokalitou
vhodnou pro seznámení s tímto fenoménem.
Český génius a největší Čech Jára Cimrman, který proslul například vynálezem dvoudílných plavek, plnotučného mléka či prvního spojení na principu internetu, byl také velkým cestovatelem a polárníkem. Jeho stopy nacházíme v nesčetných zemích téměř všech světových kontinentů. Důkaz o jeho návštěvě v Náchodě byl nalezen při rekonstrukci nádraží. Při podrobném zkoumání nalezených otisků v ústavu pro zjišťování totožnosti, byla určena právě pro Járu Cimrmana. Cimrman se ve své době věnoval tzv. živým obrazům a jednoho dne byl požádán, aby sestavil živý obraz "Češi na Severním pólu". Aby získal inspiraci tak se do nejsevernějšího místa světa vypravil. Česká výprava měla od začátku plno problému. Místo psů vzali sice silného ale duševně zaostalého Varla Frištenského. Hned po vystoupení z vlaku v Rusku zjistili, že ve vlaku zapomněli míč. Když jim došlo jídlo, byli nuceni, sníst psy. Jára Cimrman vzpomíná i na některé další potíže: "Náčelníkovi se spustila rýma, mně se ozval žlučník a Frištenský ztratil obojek." Ne všichni její členové byli Severním pólem nadšení, jak vyplývá z následující citace: "Když to srovnám s tím výletem na Kokořín... tam byly skály pískovcový, stánky s občerstvením. A co je tady? Prd," prohlásil bezostyšně na mrazivém pólu "potah" Varel Frištenský (výprava ho s sebou měla místo psího spřežení). Ostatní členové výpravy, lékárník Vojtěch Šofr a pomocný učitel Václav Poustka, však již naslouchali oslavnému projevu svého náčelníka. Ovšem i jim se ale na dalekém severu zastesklo. "Do Prahy, do Podolí, do lékárny... doprdele to je mi smutno," posteskl si lékárník. Stateční Čechové se však ke svému stesku po návratu nepřiznali.
Části textu ze hry: "Dobytí severního pólu" Zdeňka
Svěráka a Ladislava Smoljaka.
V průběhu let 2006-2007 proběhla celková rekonstrukce věže kostela v Úvalně, včetně výměny báně. Byla rovněž rozebrána a rekonstruována kovová zvonová stolice z roku 1928. Věž kostela svatého Mikuláše v Úvalně skrývá i další technické zajímavosti. Kupříkladu unikátní hodinový stroj z konce 19. století.
Kostel svatého Mikuláše v obci Úvalno (okres Bruntál)
je farní kostel postaven v druhé polovině 14. století a kulturní
památka České republiky.
Sklárna leží v malé obci asi 10 km od Nového Boru, města se sklářskou tradicí Lužických hor. Obec Lindava byla již od počátku 18. století ...
