Loutkové divadlo - Brum. 6. část

Byla také léta, kdy soubor měl 5-6 vodičů loutek, zrovna tolik lidí mluvilo ve vaně za loutky, a dále osvětlovače a zvukaře v jedné osobě, ale také jsme některý rok zůstali dohromady asi 4, takže jsme museli texty nejprve namluvit na magnetofon včetně zvukových efektů a pak titíž lidé loutky vodili dle zvuku. Rovněž zůstali vzpomínky na nezapomenutelné reakce dětského publika, kdy nabitý sál velice hlasitě a sám od sebe a velice zaujatě upozorňoval káčátko, že za keřem na něho číhá liška, nebo v jiné hře fandil Kašpárkovi, nebo by jistě inzultoval Ježibabu nebo draka, kdyby mezi hledištěm a jevištěm nebyla ona ohrazená "vana" s mluviči, která z pohledu od diváků vypadala přesně jako orchestřiště v klasických divadlech. Další, i když nechtěnou, nezapomenutelnou reakcí dětského publika byl okamžik z představení Ďáblův Most. Tehdy jsme hráli v loutkovém divadle v Olivětíně (také tam již není). Ve hře byl okamžik, že se strhla kouzelná bouře s hromy a blesky a po ní měl na nebi zkrvavět měsíc. To znamenalo, že jako osvětlovač, se musel za snad vteřinové tmy vynořit u horizontu a měsíc překrýt červeným filtrem a zmizet. V tom dále blesky a bouře i rudý měsíc. Jenže pomocník, který na tu chvíli musel zaskočit u světel, v okamžiku, kdy jsem se vynořil u horizontu, bleskl, celý sál mne uviděl a hluboce hlesl "OBR! ". Hra však pokračovala dál, ale po představení přeci jen jsem z hloučku dětí zaslechl: "A viděls´ toho obra?" Ze spoluherců je nutné vzpomenout na ty nejstarší, jako pan Řehák, paní Lecmanová, manželé Pajkrtovi, oba učitelé, pak nezapomenutelný režisér Jiří Volhejn a hrála zde i jeho tehdejší žena Karina, z mé generace pak především spolužák Josef Gruner a Jitka Beková-později Grunerová, kteří věnovali divadélku mnoho času i mimo zkoušky při vyvazování loutek, výrobě rekvizit a kulis.

Další spolužáci jako Truda Mülerová, Jaroslav Holeček - který zde začal také režírovat (nezapomenutelné "Káčátko" a Estrádu šaška Juchajdy, kde do představení byly zapojeny loutky, živí herci i černé divadlo s utrafialovým světlem, černými kombinézami a se svými speciálními světelnými efekty) a který nakonec loutkařinu studoval a stal se loutkářem v Hradeckém "DRAKu". Dále se mi z těch mladších ještě vybavují jména jako Komiková, Tauchmanová, Tulmanová, Pasuli, Boženka i Eva Lecmanová, Vendula Ptáčková, ale hlavně Jarda Dařbuján, který pak celé divadélko převzal a řídil jej a zejména v letech po povodni měl zásluhu na tom, že z toho mála co zbylo z trosek, se zachránilo. Se spolupracovníky vybudoval "mobilní" divadélko, které pak sídlilo na staré radnici v Broumově. Říkalo si BRUM a jezdilo rovněž hrát po okolí a zúčastňovalo se soutěží i získávalo ceny. Ovšem pohodlí původní scény bylo nenávratně pryč.

Je to přeci jen již mnoho let a rád vzpomenu na všechny spoluherce a bylo jich hodně. Pro nás tato doba znamenala účelně vynaložený čas mládí, něco jsme se naučili, bavilo nás to a do divadelní klubovny jsme mohli zajít prakticky kdykoliv i mimo zkoušky a bylo tam vždy teplo a útulno.

Další údaje o činnosti loutkového divadla uvádí také Jitka Grunerová. V roce 1964 měl soubor 25 členů a byly uváděny hry Ďáblův most, Káčátko, Bezhlavý rytíř a Estráda šaška Juchajdy jako pásmo pro školní mládež.

      1964 - Ze zájezdu v Žacléři k sehrání jedné z her.

   

                               

                        1965 - členové loutkové scény Veba Velká Ves.                      

Ze hry "Velké nebezpečí".

Rok 1966 by opět jedním z aktivních, kdy byla sehrána hra o Pyšné base, jak Honza dostal princeznu, ta byla sehrána i v Olivětíně. Dále to byla hra Velké nebezpečí, která byla vybrána i do soutěže. S touto hrou se uskutečnil i zájezd do Teplic n/Met., kde se hrálo v charitě a další představení ve škole. I když tu byly některé technické nedostatky, zájezd se vydařil. V závěru měsíce dubna tohoto roku byla schůzka v JKP Broumov ke zhodnocení práce LD za minulý rok a ocenění několika jednotlivců. Přítomen byl za n. p. Veba pan Josef Teplý, za JKP vedoucí pan Müller a čestným hostem "starý" ochotník pan Řehák.

Poslední hra této sezony se odehrála v Meziměstí a byla to hra, Jak Honza dostal princeznu. V průběhu divadelní sezony 1966 - 67 byly odehrány hry Sůl nad zlato, O čem král doma nevěděl, Zachráněná lípa, O divotvorném hrnci a Kašpárkovy taškařiny. V Meziměstí se odehrála hra Divotvorný hrnec a při dalším pozvání to byla hra O lípě.

Čáp na náměstí v Broumově.

 

           Mariánský sloup na náměstí Broumov.

Říká se, že čáp přináší jaro, ale to je už v pokročilém stádiu i když počasí tomu nenasvědčuje. Čáp bílý je tažný brodivý pták, kterého lidé dobře znají, neboť často hnízdí v jejich okolí. Každoročně odlétá na zimoviště v rovníkové a Jižní Africe, odkud se koncem března až začátkem dubna vrací na hnízdiště zpátky. Táhne ve dne. Jeho cesta vede především nad pevninou, kde může využívat stoupající vzdušné proudy ohřátého vzduchu. Ty, když se opřou do velké plochy jeho křídel a vynesou ho do výše, usnadní mu přesun do velké vzdálenosti a čáp ušetří mnoho energie.  ovlivňován liŽivot čápů jedmi. Čápi žijí v pestré zemědělské krajině, kde jsou rybníky, mokřadla, louky a pole. Taková krajina jim poskytuje pestrou potravu. Loví různé obratlovce, žáby i bezobratlé živočichy. Čáp je ohrožený druh. Lidé někdy pomáhají, jindy ho svojí činností ohrožují. 

Na území Broumova je 5 čapích hízd, která jsou pravidelně obsazovaná a jsou na nich vyváděny i mladí čápi. V současné době si nový pár čápů oblíbil i Mariánský sloup na náměstí v Broumově.

Rybník Meziměstí.

Červen je tady a s ním i čas, kdy příroda naplno ožívá. Věděli byste ale, co o tomto měsíci říkaly staré pranostiky? Pranostiky vznikaly po celá staletí. Lidé si všímali přírodních jevů a počasí, které se rok co rok opakovaly. Tyto – někdy i užitečné – poznatky si předávali  právě prostřednictvím krátkých, rýmovaných mouder, jež časem zlidověla a některá známe dodnes. Rolníci a hospodáři se díky nim mohli alespoň částečně orientovat v tom, kdy co zasít a kdy budou bouřky  či sucho. Dnes už sice máme meteorology a předpovědi počasí, pranostiky si však své kouzlo zachovali. Toto se projevuje nejen na zahrádkách, ale i přibývajícím počtem ptactva. Vydal jsem se k jednomu rybníku v Meziměstí. Uprostřed je malý ostrůvek, který je přirozeným sídlištěm zatím jen divokých kačen.