Loutkové divadlo BRUM Broumov 3. část

                                                      

                                                                   Úvodní list kroniky

Čtyři roky pak odpočívali dřevění herci v bednách. V roce 1958 přišli stále mladí veteráni loutkového divadla s návrhem vybudovat divadlo z bývalého kuželníku. Dlouho se nerozmýšleli a po usilovné práci již za osm měsíců, v říjnu 1959 zahájili provoz divadla, které se svolením patrona závodu VEBA 02 převzalo jméno" Loutkové divadlo dr. Zdeňka Nejedlého". Při výstavbě tohoto zařízení bylo členy divadla odpracováno více jak 7 tis. brigádnických hodin. O výstavbu nové scény se nejvíce zasloužili Josef Hejnyš, Josef Řehák, Josef Teplý a František Šrůtek, vesměs zaměstnanci podniku VEBA. Ale i další zaměstnanci cechu údržby tohoto podniku.

 

V roce 1959 kdy byl zahájen provoz divadla, se hrály hry Perníková chaloupka, Káčátko, Dvě Maryčky, Ostrov splněných přání. V režii se střídali p. Hevera, Jiří Volhejn, Jaroslav Holeček. V té době zajížděl soubor na vystoupení do Olivětína a okolních měst - Žacléře, atd.

                                               Jeden z prvních zápisů do kroniky.

 

Loutkové divadlo Brum - Broumov 2. část

 

Toto vyprávění nevzniklo samovolně, ale na základě jednoho článku o bývalém loutkovém divadle v Olivětíně. Po jeho zveřejnění jsem v komentáři dostal upozornění, že v Broumově do dnešních dnů stále hraje loutkové divadélko "BRUM" a to skoro soustavně od roku 1948. I když o tomto divadle vím, odpověděl jsem v tom smyslu, že bych byl ochoten divadlo navštívit a napsat o jejich působení, pozvání jsem již neobdržel.

 

Po jednom setkání s redaktorem "Naše Broumovsko" jsem obdržel kontakty na členy tohoto divadla a tím byla spuštěna lavina různých setkání, shánění podkladového materiálu včetně fotografii. V samotném úvodu celého vyprávění chci poděkovat všem, kteří ochotně pomohli ke vzniku těchto článků ať již textem nebo fotografiemi. Jsou to: Antonín Kohl, Jaroslav Dařbuján, Dáša Justová, Hana Buchtová, manželé Josef a Jitka Grunerovi, Marie Štěpánová, Zdeněk Beneš a všichni ostatní členové loutkového divadla. Všechny použité texty, včetně fotografií, jsou publikovány se souhlasem jejich autorů. Počet článků na toto téma je sice víc, ale chtěl jsem obsáhnout celou dlouholetou práci tohoto loutkového souboru, včetně jejich úspěchů nebo i potíží. Nyní se již vydáme do světa loutek a těch, kteří svým umem dokáží vdechnout život do duše všech představitelů loutkové říše. Zrození souboru spadá do roku 1948, kdy hrstka Čechů přistěhovaných do pohraničí založila loutkářský kroužek. Po získání několika podkrovních místností v budově za závodní jídelnou Veba Velká Ves, kde je dnes MŠ. Začali budovat vlastními silami scénu, dekorace, ba i loutky. Hráli každou zimu až do roku 1955, kdy pro potřebu školky museli místnosti opustit.

 

Schrollova škola a školka v Olivětíně.

 

 Bývalá Schrollova škola a školka č. p. 63. 

V roce 1878 postavil Schroll v Olivětíně vlastní školu, při které byla současně zřízena školka pro děti zaměstnanců. Tato původní Schrollova škola a školka se nachází vedle kulturního parku Ozon v Olivětíně v zahradě dále od silnice..

 Tato budova byla po roce 1945 upravena na bytové jednotky pro zaměstnance závodu. V roce 1879 bylo vykázáno, že v závodě pracovalo celkem 112 tkalců a pomocných dělníků a dělnic. Dále to bylo 9 topičů a 4 strojníci, ve skladu pracovalo 8 dělníků. Závod měl 2 vrátné, 3 strážné, 3 uhlíře, 2 řemenáře, 1 bednáře, 9 truhlářů, v továrních dílnách pracovalo 9 zámečníků, 3 soustružníci, 5 kovářů, 2 učňové. V účtárně pracovali 4 zaměstnanci. Na bělidle pracovalo 39 zaměstnanců a dále závod zaměstnával 2 kočí a 1 pokrývače. V roce 1879 byla postavena nová barvírna, která byla vybavena příslušným zařízením a v roce 1880 jak již bylo zmiňováno, zahájila provoz. Celá továrna byla vybavena elektrickým osvětlením, které bylo zavedeno i do kanceláří. V té době byl Josef Schroll povýšen do šlechtického stavu. V roce 1893 pracovalo v Olivětíně pod vedením tří ředitelů 1949 dělníků, 1665 mechanických stavů bylo poháněno 22. parními stroji. Závod měl vlastní plynárnu a elektrárna, která spotřebovávala ročně 1.084 vagonů uhlí. Dlouhou dobu byl jedním z produktů zpracovávání hnědého uhlí svítiplyn. Jde o směs H2, CO, CO2 a dalších plynů, které se vyrábí zplynováním hnědého uhlí. Přes rozžhavené uhlí o teplotě 900 - 1100 °C se vede vodní pára a vzduch. Zatímco při nedokonalém spalování uhlí vzniká převážně oxid uhelnatý a uhličitý, přidáním vody a kyslíku se výsledná směs plynů obohatí o vodík a má vyšší výhřevnost. Svítiplyn se využíval hlavně v plynovém osvětlení a pro vytápění. Veřejné osvětlení svítiplynem začalo v roce 1807. Taková výroba měla velkou tradici i na našem území. Vzhledem k vyšší ceně, složitějšímu rozvodu a nebezpečí výbuchu bylo nahrazováno osvětlení elektrické. Ze stejných  důvodů  se upustilo i od využití v domácnostech. Zvláštní specialitou Schrollových výrobků byla také výroba balonového hedvábí pro vzducholodě a balony pro vojenské účely. Až po smrti Josefa Schrolla v říjnu 1891 bylo registrováno 30.ochraných známek pro Schrollovy výrobky a ty byly značeny známkou D +R. Hlavním odbytištěm byla celá rakousko-uherská monarchie. Do zahraničí se vyvážely bavlněné tkaniny do Turecka, Bulharska, Srbska, Rumunska, Itálie, Řecka a Německa. Přes Hamburk byly vyváženy výrobky do Ameriky.

Součástí celého komplexu budov Schrolova závodu je i administrativní budova, která stojí před vlastním závodem.

Budova s č. p. 64. sloužila pro bývalé vedení závodů Benedikta Schrolla a synové, kde byly umístěny kanceláře i nového vedení. Po zřízení vedení n. p. v Broumově, byla tato budova uvolněna a postupně přebudována na mateřskou školku. Do těchto prostor byly přemístěny také jesle z budovy uvnitř závodu (vila) a to z bezpečnostních důvodů pro značný provoz motorových vozidel..

Fotografie z let 1970 kdy zde byla školka.

Pak již byly prostory poskytovány pro různé účely. Byla zde prodejna květin, jedna místnost byla poskytována jako zkušební pro hudební skupinu, v době voleb tu bývala volební místnost. Poté byla do přízemí této budovy přemístěna pošta z č. p. 51. vedle bývalé závodní jídelny. I ta byla v rámci úspor zcela zrušena. Významnou událostí v dějinách textilní výroby na Broumovsku bylo v roce 1958 sloučení podniků Meta a Veba v jeden podnik, který nesl název Veba, n. p. Bavlnářské závody Broumov. Podnik tvořily závody 01. Olivětín, 02 Velká Ves, 03 Meziměstí, 04 Martínkovice, 05 Bukovice, 06 Machov, 07 Žďár nad Metují, 08 Police nad Metují, 09 Jívka, 10 Petrovice, 11 Havlíčkova Borová. Rok 1958 je pro dějiny n. p. Veba významný také tím, že podnik získal mezinárodní ocenění zlatou medaili na světové výstavě v Bruselu za damašek FB. Vzhledem k ohlasu na mezinárodních trzích, pokračuje Veba neustále v úspěchu založeném na předválečné výrobě mezinárodně uznávané firmy Schroll a synové..