Ocelové město.

 

Nejedná se o knížku Ocelové město - Jules Verne, ale o ocelové město, které najdete v muzeu stavebnice Merkur Police nad Metují. Muzeum bylo poprvé otevřeno v roce 2006, a mezi mnoha navštěvníky patří i Jiří Paroubek, Václav Klaus a Miloš Zeman. Autorem uvedeného projektu je Jiří Mládek, který se narodil v roce 1946. Již ve čtyřech letech dostal darem stavebničku Junior TRIX, která jej technicky zasáhla na celý život. Po vyučení soustružníkem kovů vystudoval střední průmyslovou školu strojní a Strojírenský institut v Praze. Dvacet let pracoval v nástrojárně a pět let ve strojní a stavební údržbě v ČKD v Praze. Po roce 1990 podnikal ve stavebnictví. Od r. 1998 je v invalidním důchodu. Svému koníčku - dětské kovové stavebnice se věnuje cca od r. 1975 a intenzivně posledních 10 let. Zajímá se o historii těchto hraček zejména v Čechách, ale i ve světě. Spolupracuje s Městským muzeem v Polici nad Metují, s Podřipským muzeem v Roudnici nad Labem, s Muzeem KRNAP v Jilemnici a s Muzeem hraček v Benátkách nad Jizerou. Podle informací je mezi pěti největšími sběrateli na světě a jeho sbírka byla v červnu 2006 oceněna Certifikátem Pelhřimovského muzea kuriozit.

Kovová stavebnice Merkur je legendární nejen v České republice, ale proslavila se i po celém světě. Najde se málo těch, kdo by nepřišel do styku s touto stavebnicí, zvláště tam, kde jsou v rodinách kluci. Umožňuje stavbu konstrukcí a různých strojů. Stavebnice Merkur se vyrábí v (Polici nad Metují) takže nejde o žádný pochybný import z Asie. Z Merkuru se dají podle návodů sestavit všemožné funkční modely: jeřáby, letadla, vláčky, parní stroj, požární auta, letecké modely, traktory, vrtulníky, formule, raketoplány, motocykl, mlýn, bugatku, železnici, zemědělské stroje, vojenskou techniku, atd. Když se pořídí i elektromotorek se sadou převodů, můžete své konstrukce dokonce i rozhýbat. Proto také byla tato stavebnice z roku 1996 a 1997, vyhlášena Hračkou roku. I přes všechnu slávu si Merkur prošel nelehkou historií. Počátkem 50. let byla zrušena soukromá firma pana Vancla a výroba se stala roku 1953 součástí Okresního kombinátu v Broumově. Výroba stavebnice pokračovala v takřka celém předválečném sortimentu. V šedesátých letech přišla móda umělých hmot a pro stavebnici Merkur tím nastalo nešťastné období náhrad kovů za plasty. Poté továrnu zakoupila firma Cross pana Ing. Jaromíra Kříže, která obnovila výrobu Merkuru a tuto stavebnici vyrábí dodnes. Podařilo se tak zachránit nejznámější českou hračku. Zájem o koupi projevila i firma Meccano z Francie, která chtěla Merkur odkoupit jen proto, aby se zbavila největšího konkurenta. Mnoho nechybělo a stavebnice Merkur mohla skončit navždy jen ve vzpomínkách.

Když nasněží.

 Pro někoho radost, pro někoho starost.

Příroda je krásná v každém časovém okamžiku a počasí. Listnaté stromy opadají. Nejdřív se rozzáří podzimními barvami – i to je velmi chytrá strategie, kdy se energie z listů přestěhuje do kmene a kořenů a nepotřebný list odpadne, protože by stejně umrzl. Listnáče sice v zimě vypadají jako mrtvé, ale to jen odpočívají a uvnitř žijí. Jehličnaté stromy se zelenají dál. Jejich „listy“ známe jako zelené jehličky, které jsou na povrchu tvrdé a dobře chráněné proti mrazu i sněhu. Kromě modřínu jehličnany neopadávají. Jsou to naši zimní hrdinové, kteří nám dělají radost. Nejen o Vánocích.

Loutkové divadlo BRUM 12. část.

 

Po revoluci se začal soubor rozpadat. Najednou vidina svobody podnikání byla silnější, než divadlo. Největší krize za mého působení nastala po roce 1990. Zůstává se mnou jen Květa Němčíková a Dáša Justová. A začínám opět od začátku. Shánějí se lidi, kteří jsou ochotni dělat něco pro děti a hlavně zadarmo. V roce 1990 se soubor rozpadl a zůstali jen tři. Jarda, Dáša Justová a Květa Němčíková. Podařilo se nám sehnat dalších několik nadšenců. Zkoušíme hrát krátké pohádky a etudy. To trvá dva roky do roku 1992. Nevzdáváme se. Úspěch se pomalu blíží, přicházejí nové tváře a nadšenci. Přišli Lenka Friebertová, Renata Sedláčková, Jirka Bachura, Otta Jíra - recesista a hudebník. Začala další etapa. Naučit nováčky mluvit, vodit loutky a vůbec hrát divadlo. Ve spolupráci s Ottou a Dášou jsem napsal několik pohádek na známé náměty. Perníková chaloupka, Smolíček pacholíček, červená Karkulka. Byly to vlastně parodie na tyto pohádky. Hudbu dělal Otta. Pohádky byly natolik úspěšné, že nás dostali až na národní přehlídku do Chrudimi. Na soutěži v Chrudimi se všichni divili, proč jsme se tentokrát dali na maňásky, když jsme tak dobří marionetáři. Já ale věděl, že se někde začít musí, a potom již také přišly marionety. Hrálo se a jezdilo. V roce 2000 skončil činnost vedoucí souboru J. Dařbuján a divadlo usnulo. Město vystěhovalo divadlo do nevyhovujících prostor staré garáže. Vlhko a přístup nekompetentních lidí udělaly na fundusu své. Toho se zželelo manželům Benešovým a nastěhovali si divadlo do svého domku. Získali několik ochotníků a pozvolna začali zkoušet a jednou či dvakrát za rok sehráli představení. V té době Jarda Dařbuján občas docházel na jejich zkoušky s dobrou radou.

V roce 2012 dostali od Broumovské Ulity dvě místnosti k pronájmu. Divadlo nastěhovali a pozvolna se začalo budovat jeviště i hlediště. Realizovala se představení J. Dařbujána "Zahradník" Kouzelná perlička" a připravovaly se broumovské pověsti. Ve spolupráci s Agenturou pro rozvoj Broumovska loutkáři připravili naučnou stezku s námětem "Broumovských pověstí" - Jak vznikl Broumovský znak, Kouzelný pramen, Kovářova rokle, Poklad, Začarovaný opat. Dvě pověsti "Bílá paní a Mlýn" byly zdramatizovány Jardou a v červnu 2013 zahrány v klášterní zahradě.

Každá činnost s dětmi a pro děti má vliv na jejich vývoj a chováni. Každé dítě si hledá svůj vzor okolo sebe. Co vidí a s čím se setkává a tvaruje jeho dětskou duši. V loutkovém divadle vždy vítězí dobro nad zlem. Dítě je v divadélku vždy upřímné a nechá se vtáhnout do děje tak, že by to žádná televize nedokázala. Reakce dětí v divadle jsou emotivní a hodnocení černo- bílé. Líbilo - nelíbilo, smích - pláč, jásot nebo strach o loutku. Potlesk není nikdy hraný, ale upřímný a je největší odměnou nám komediantům. A co mi divadlo dalo? Seberealizaci, chuť dělat něco pro druhé, hlavně pro děti. Poznání výborných lidí, kamarádství, a radost z úspěchů. A co mi vzalo? Spoustu času, ale toho nelituji. Každé dobro nese s sebou nějaké zlo. A každé zlo je k něčemu dobré. A toho dobra je víc.

Kronika obsahuje i řadu poděkování za uskutečněná představení.

Příroda.

 

Tradiční postavičky z balíků slámy stávaly na louce proti firmě Diakonie Broumov. Obří sochy z balíků slámy, které jsou atrakcí pro všechny projíždějící řidiče a nezřídka u nich řidiči i zastavovaly a fotografovaly se. Podobné postavy jsou k nalezení také v sousedním Polsku.

Sekal sedlák sekal louku, viděl v dálce hezkou holku.

  Kyprá byla, vnady měla, jenže o tom nevěděla.

Ze sena ji kdosi stvořil, aby se jí někdo dvořil.

Sedlák šelma nápad dostal,

kolem selky hnedle hopsal.

Povahu má dobrodruha,

postavil ji také druha.

Teď tu stojí hezky spolu, 

 z louky dívají se dolu. 

Srandu z toho možná mají, 

před každým to ale tají. 

Sedlák spokojen svou prací, 

domů unaven se vrací.