Po revoluci se začal soubor rozpadat. Najednou vidina
svobody podnikání byla silnější, než divadlo. Největší krize za mého působení nastala po roce 1990. Zůstává se mnou jen Květa Němčíková
a Dáša Justová. A začínám opět od začátku.
Shánějí se lidi, kteří jsou ochotni dělat něco pro děti a hlavně zadarmo. V roce 1990 se soubor rozpadl a zůstali jen tři. Jarda,
Dáša Justová a Květa Němčíková. Podařilo se nám sehnat dalších několik nadšenců. Zkoušíme hrát krátké pohádky a etudy. To trvá dva roky do roku 1992. Nevzdáváme se.
Úspěch se pomalu blíží, přicházejí nové tváře a nadšenci. Přišli Lenka Friebertová, Renata Sedláčková, Jirka Bachura, Otta Jíra - recesista a hudebník. Začala další etapa. Naučit nováčky mluvit, vodit loutky a vůbec hrát divadlo. Ve spolupráci s Ottou a Dášou jsem napsal několik pohádek na známé náměty. Perníková chaloupka, Smolíček pacholíček, červená
Karkulka. Byly to vlastně parodie na tyto pohádky. Hudbu dělal Otta. Pohádky byly natolik
úspěšné, že nás dostali až na národní přehlídku do Chrudimi.
Na soutěži v Chrudimi se všichni divili,
proč jsme se tentokrát dali na maňásky, když jsme tak dobří marionetáři. Já ale
věděl, že se někde začít musí, a potom již také přišly marionety. Hrálo se a jezdilo. V roce 2000 skončil činnost vedoucí souboru J. Dařbuján a divadlo usnulo.
Město vystěhovalo
divadlo do nevyhovujících prostor staré garáže. Vlhko a přístup nekompetentních lidí udělaly na fundusu
své. Toho se zželelo manželům Benešovým a nastěhovali si divadlo do svého domku. Získali několik ochotníků a pozvolna začali zkoušet a jednou či dvakrát za rok sehráli
představení. V té době Jarda Dařbuján občas docházel
na jejich zkoušky s dobrou radou.
V roce 2012 dostali od Broumovské
Ulity dvě místnosti k pronájmu. Divadlo nastěhovali a
pozvolna se začalo budovat jeviště i hlediště. Realizovala se představení J. Dařbujána "Zahradník" Kouzelná perlička" a připravovaly se broumovské pověsti. Ve spolupráci s Agenturou pro rozvoj Broumovska loutkáři připravili naučnou stezku s námětem "Broumovských pověstí" - Jak vznikl Broumovský znak, Kouzelný pramen, Kovářova rokle, Poklad, Začarovaný opat. Dvě pověsti "Bílá paní a Mlýn" byly zdramatizovány Jardou a v
červnu 2013 zahrány v
klášterní zahradě.
Každá činnost s dětmi a pro děti má vliv na jejich vývoj a chováni. Každé dítě si hledá svůj vzor okolo sebe. Co vidí a s čím se setkává a tvaruje jeho dětskou duši. V loutkovém divadle vždy vítězí
dobro nad zlem. Dítě je v
divadélku vždy upřímné a nechá se vtáhnout do děje tak, že by to žádná televize nedokázala. Reakce dětí v divadle jsou emotivní
a hodnocení černo- bílé. Líbilo - nelíbilo, smích - pláč, jásot nebo strach o loutku. Potlesk není nikdy hraný, ale
upřímný a je největší odměnou nám komediantům. A co mi divadlo dalo? Seberealizaci, chuť dělat něco pro druhé, hlavně pro děti. Poznání výborných lidí, kamarádství, a radost z
úspěchů. A co mi vzalo? Spoustu času, ale toho nelituji. Každé dobro nese s sebou nějaké zlo.
A každé zlo je k
něčemu dobré. A toho dobra je víc.
Kronika obsahuje i řadu poděkování
za
uskutečněná představení.
Žádné komentáře:
Okomentovat