Luž.

 

Něco z minulosti.

                                                                              Současnost

Luž (německy Lausche, lužickosrbsky Łysa) je výrazná znělcová hraniční hora. S nadmořskou výškou 793 metrů je nejvyšším vrcholem Lužických hor. Česká část hory leží v severní části okresu Česká Lípa, německá pak v jižní části zemského okresu Zhořelec. Z obou stran je hora dobře přístupná po turistických stezkách. Vrcholové partie hory jsou na českém i německém území.

Rozhledna stojí na nejvyšším vrcholu Lužických hor, přes který prochází státní hranice mezi Českem a Německem. Výstavba stála téměř 25 milionů korun a postaralo se o ní německé město Grossschönau.

Panská skála.

Národní přírodní památka Panská skála (597 m) je vulkanický čedičový útvar, který vyčnívá z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Panská skála je nejstarší chráněný geologický útvar na českém území a má rozlohu 1,26 ha.

Skála je tvořena pěti až šestibokými sloupci, které jsou uspořádány svisle a šikmo. Tyto sloupce jsou dlouhé až 12 m a v průměru mají okolo 20 - 25 cm. Celý útvar připomíná píšťaly varhan a proto je často nazýván "Kamenné varhany". Pod skálou se nachází malé jezírko, které vzniklo z vytěžené jámy a je plněno dešťovou vodou.

Z vrcholu Panské skály je pěkný výhled na Kamenický Šenov a za nim táhlý Smrčník, Českou Kamenici se Zámeckým vrchem, České Švýcarsko s dominantou Růžovského vrchu, Šenovský vrch, Ovčácký vrch, hřeben Lužických hor se Studencem, Chřibským vrchem, Javorem a Jedlovou.

Panská skála má romantický vzhled a díky tomu se stala vyhledávaným místem nejen turistů, ale například i filmařských štábů (Pyšná princezna).

                                                             

                                                                                    

Barevný podzim.

Podzim je magické období plné barev a vůní. Je to část roku kdy se dny krátí a počasí ochlazuje, ale ještě není taková zima, abychom si nemohli dát venku snídani a ranní šálek čaje a pozorovat probouzející se přírodu. Proč tedy nebýt přírodě blíž a nestrávit pár dní v jejím objetí? V přírodě začíná podzim slunečními dny plnými nádherných barev podzimních květin a potom se zabarví neskutečně listí. Po určité době, ale tato krása pomine. Květy uvadnou a listí opadá. Počasí se pokazí a nastanou dny studené deštivé a mlhavé. Podzim nám ukáže svou nevlídnou tvář.

Barvy nejsou jenom na zemi, ale i na obloze.

Muzeum papírových modelů.

 

Muzeum papírových modelů bylo otevřeno v roce 2012 v Polici nad Metují a stalo se tak druhým nejstarším muzeem papírových modelů na světě. Muzeum je vedle malých soukromých muzeí, díky více než 1200 exponáty, největším stálým vystavovatelem papírových modelů v České republice. Představuje vývoj papírového modelářství od nejstarší známé papírové vystřihovánky z 16. století, přes modely z časopisu ABC až po současnou tvorbu. Vystavuje díla nejen modelářů z České republiky, ale i z Polska, Slovenska a Německa. Expozice, na které se podílelo téměř 80 stavitelů modelů, včetně autorů a vydavatelů, potěší návštěvníky všech generací. Kdykoliv toto muzeum navštívíte, vždycky najdete nějaký model, který se Vám podařilo přehlédnout. Tentokrát to bude několik dalších ukázek, které Vás jistě taky okouzlí svoji precizností a detailním zpracováním.

Ve skořápkách od ořechů, jsou umístěny miniatury.

Tady jsou modely hradů a zámků. 

V této malé oddělené tmavé místnosti je umístěn osvícený model nočního města.

O poschodí výš je v jedné místnosti jeden z největších modelů a následující 4 fotografie jsou jako dílčí pohled celého modelu.

Vystřihovánky - slepovací modely autíček, letadel a zejména domečků, hradů a zámků v šedesátých letech minulého století se u nás staly populární díky časopisu ABC. Od té doby se slepování papírových modelů věnují malí i velcí již několik generací. Muzeum pořádá akce, ve kterých je možné se zapojit do lepení určitých modelů.

 

Novinský viadukt.

  

V srdci Liberecka, v malebném Kryštofově údolí, se přes řeku Rokytku tyčí impozantní kamenný železniční viadukt. Tento architektonický skvost, pojmenovaný po nedaleké vesničce Novina, není jen důležitou součástí Severočeské transverzálky, ale i vzácnou památkou, která dodnes slouží svému účelu. Novina je součástí 143 kilometrů dlouhé trati, která v minulosti sloužila k rychlé přepravě uhlí z podkrušnohorských dolů do Liberce a jeho okolí. Trať, vybudovaná v 80. letech 19. století společností Ústecko - teplické dráhy, patřila mezi nejvýnosnější železniční spojnice v Rakousku- Uhersku.

Protáhnout trať Severočeské transverzálky horským a členitý terénem v okolí Kryštofova Údolí představovalo pro stavitele velkou výzvu.

Musely se vypořádat s náročným terénem a vybudovat celkem pět tunelů a dva mosty. Novinský viadukt tak z jedné strany navazuje na unikátní Ještědský tunel a z druhé strany na "Malý viadukt".

                     

                                   Informační tabule u silnice pod viaduktem.

Práce zapoočaly 29. prosince 1898, první vlak místem projel už 16. září 1900, ovšem celá Severočeská tranvserzálka byla zprovozněna až o tři roky později.

 

  Novinský viadukt, postavený z lomového kamene a liberecké žuly, se řadí mezi nejvýznamnější stavby svého druhu v České republice. Vyniká nejen 14 oblouky s rozpětím 12 metrů a výškou bezmála 30 metrů, ale i unikátním umístěním v oblouku otevírajícím se do údolí.

Olivětín a sport.

 

Plochá dráha z roku 1956. Fotografie zapůjčené od p. Kubečka Pavla.

Samostatnou kapitolou by mohla být plochá dráha, která se jezdila na hřišti v Olivětíně. Konání ploché dráhy bylo pořádáno moto-klubem Broumov pod hlavičkou Svazarmu. Jezdilo se na škvárovém okruhu v délce 420 metrů, což byla odpovídající délka pro tyto závody. První zpráva hovoří o 4. oblastním závodu v roce 1954. Kdy byly předcházející závody není známo. Závod se jel 1. srpna a pro Broumov to byla zcela ojedinělá podívaná, protože podle údajů bylo na stadionu kolem 8. tisíc diváků, což nikdy jindy na různých akcích v Broumově nebylo ani v budoucnu. Jízd bylo na pořadu 20 a 4 umisťovací. V dalších letech to bylo v roce 1955. 12. června, 25. srpna, a 16. října jako oblastní závody. V roce 1956 opět tři termíny 29. dubna, a 22. července jako místní a 16. října jako oblastní závody. V roce 1956 opět tři termíny 29. dubna, a 22. července jako místní a 30. září oblastní.

V roce 1957 pouze jeden termín 7. července. Závod se jel v první lize a mezi účastníky závodu byl i Miloslav Špinka. Zpestřením měla být jízda čtyř broumovských jezdců, vítězem se stal Hencl, který měl údajně později jezdit ligu za Královéhradecký klub. Tímto rokem končí plochá dráha z důvodů povodní, kdy bylo zatopeno celé hřiště cca. do výše 2. metrů. Škoda byla způsobena nejen na kabinách, ale i na škvárovém povrchu. Sice byla snaha tento ovál obnovit, ale již nikdy nebylo  vydáno  povolení pro plochodrážní  sport.  Bylo to  především z bezpečnostních důvodů, protože zde došlo k nehodě, při které bylo vážně zraněno několik diváků, a škvárový okruh neměl bezpečnostní ohrazení a bez toho nebylo možné provozovat další motoristické závody.

Fotbal se postupně přestával hrát,  a to zřejmě pro nedostatek aktivních lidí zabývající se tímto sportovním odvětvím. Hřiště bylo dříve využíváno pro fotbalová utkání mezi jednotlivými T. J. v rámci okresu, a dále mezi provozy závodu Olivětín. Mimo jiné zde byly organizovány různé soutěže, dětské dny, požární soutěže a jiné. Na zvýšeném břehu byly postaveny kabiny a kolem hřiště zabudovány  lavičky. Hřiště bylo nejen udržované, ale i využívané. Posledním dokladovaným využitím je z roku 1980, kdy se hrálo o pohár ředitele závodu. Po těchto letech začaly být dřevěné kabiny rozebírány a v roce 2006 celý zbytek kabin vyhořel. V současné době je toto hřiště již zcela nevyužívané.

 

Zámek Grabštejn.

Grabštejn je původně gotický hrad ze 13. s toletí, který byl v 16. století přestavěn na výstavný renesanční zámek. Grabštejn leží v Čechách, při údolí Lužické Nisy, nad vesnicí Chotyně nedaleko Hrádku nad Nisou. Zámek je ve vlastnictví státu a je spravován Národním památkovým ústavem.