Výlov rybníku.

Podzimní čas výlovů rybníků - to je neklamná známka blížících se Vánoc. Tak jako slunce a voda patří k létu, sníh a mráz k zimě, tak vypouštění a výlovy rybníků patří k podzimu. Výlov rybníka Břídlo, u pivovaru Olivětín, se uskutečnil 7. listopadu 2021.

Vůně bahna, rybářské kádě plné ryb s ukázkou rybářského řemesla dělají z výlovů vděčný divácký zážitek. Zažijte atmosféru výlovu na vlastní kůži. Výlovy probíhají brzo po ránu, Desítky postav v gumových pláštích a vysokých botách se vydají do studeného bahna, aby později naplnily plné kádě na břehu rybami. Letos nebylo použito sítí pro zátah, ale bylo to plastové plavidlo uvázané na laně, do kterého se ryby dávaly pomocí podběráků. Při naplnění bylo plavidlo přitaženo ke břehu a ryby z něj přeloženy do přepravek a následně na váhu. Odtud pak putovaly do nádrží v přistaveném autě. Zvláštností jednoho úlovku byl i sumec.

  

                            Po   kliknutí myší na obrázek se otevře ve větším rozlišení.   

                                      

Stromoví.

Které stromy se u nás dožívají nejvyššího věku? V současnosti dochází k průběžnému kácení lesů a jejich obnově, takže se lesní porosty většinou příliš vysokého věku nedočkají. Běžný hospodářský les má zřídkakdy stromy starší 100 let. Kdysi v pralesích ale byly běžné smrky a borovice ve věku 300 let. V řadě případů se tak jedná spíše o odhady než o přesné stanovení. To vše nahrává legendám o stáří.

Nejstarší smrk objevili na Šumavě v první zóně zdejšího národního parku. Průměr jeho kmene je téměř 60 cm, na výšku měří 20 metrů. Na podzim roku 2015 z něj vědci z brněnské Mendelovy univerzity odebrali štěp k výzkumu. Následně zjistili, že první letokruh si strom vytvořil už roku 1372, poslední pak v roce 1994. Pamatuje tedy samý sklonek vlády Karla IV. Jeho odumření v 90. letech 20. století způsobilo zřejmě napadení kůrovcem.

Hodně rušno je i mezi kandidáty na nejstarší dub. Máme jich totiž hned několik: Žižkův dub v Náměšti nad Oslavou údajně s 950 lety i Oldřichův dub v Peruci, jehož stáří má být 800 let. Dnešní dub v Peruci však vládu knížete Oldřicha určitě nepamatuje. Podle odborníků jde o mladší strom, který zřejmě převzal pověst původního dubu po jeho zániku. Stejně ošidné je to i se Svatováclavským dubem ve Stochově. Pověsti mluví o 1120 letech jeho existence, realita ale napovídá přibližně 700 roků. Odhady a pověsti prostě bývají značně nadsazené.

Ve Vilémovicích u Ledče najdete úplného českého rekordmana – tis. Tyčí se do výše 10 metrů a podle odhadů je jeho stáří 1500 let. Legendy vyprávějí, že prý ho zde nechali růst benediktinští mniši. Považovali ho za symbol smrti. Uváděný věk je ale také zřejmě pouhou legendou. V našich podmínkách je málo pravděpodobné, aby se strom dožil více než 1000 let. Odhad stáří až 2000 let se zase přisuzoval tisu v Krompachu. Tento údaj ale uvedl na pravou míru v roce 1967 docent Jaroslav Hofman. Analýzou letokruhů pomocí vrtů určil, že krompašský tis je starý „jenom“ 400–500 let. I tak ale věk hodný respektu.

 

Po   kliknutí myší na obrázek se otevře ve větším rozlišení.   

Začátek podzimu.

 

Všechny tyto fotografie jsou pořízeny na začátku podzimu, kde jsou patrné postupné změny ve vybarvování přírody. Už jste také slyšely o desateru týkající se přírody? Jsou zásady, které definují, jak bychom se měli chovat v lese. Dodržovat bychom je ale měli kdekoli v přírodě! Patří mezi ně třeba: nekřičet; nerozdělávat oheň; netrhat sazeničky ani semenáčky; nelámat větve stromů; neplašit zvěř; pohybovat se po vyznačených cestách a stezkách; nebo právě neodhazovat odpadky! V ČR máme, oproti mnoha jiným státům, obrovskou výhodu – veřejně dostupnou síť kontejnerů, do kterých můžeme odpady pohodlně třídit. Není pochyb, že v nejbližším místě určitě narazíme na hnízdo sběrných nádob, a odpad tak budeme moci vytřídit. Příroda si umí poradit s odpadem, který sama vyprodukovala. Ovšem s většinou toho, který v ní zanechají lidé, to bez naší pomoci nezvládne dlouhá léta, v některých případech tisíce let…

 

Po   kliknutí myší na obrázek se otevře ve větším rozlišení.   

                                                                

Podzim barví přírodu.

 

V průběhu měsíce listopadu, se pomalu zkracují dny, a kdy teploty zejména v noci více klesají, začínají opadavé stromy a keře v lesích, parcích i v našich zahradách postupně měnit své zbarvení. Nejprve se v zeleni listoví charakteristické pro letní období začínají objevovat pouze nepatrné záblesky žluté, hnědavé a načervenalé barvy. Barevné změny jsou pak stále nápadnější a intenzivnější a s koncem podzimu získávají celou škálu zbarvení – od různých odstínů žluté, hnědé a rezavé až po nádhernou tmavě červenou barvu. Změny zbarvení jsou úzce spjaty s procesem stárnutí listů, který končí jejich opadem.

                                      Geopark u náhonu.

Po   kliknutí myší na obrázek se otevře ve větším rozlišení.   

                        

           

Podzim v květu.

Jiřiny, které pomalu odkvétají.

 

Afrikán.

Nestařec.

  Po kliknutí myší na obrázek se otevře ve větším rozlišení.