Že se podzim pomalu blíží, je k
poznání i na odkvétajících kytkách i když jiné začnou teprve rozkvétat. I jinak
je podzim hezký zvláště svou barevností. Přes tuto skutečnost mají včely stále
napilno a některé květy jsou jimi plné a bzukot je slyšet na dost velkou
vzdálenost. Tak jsem zkusil je trochu vyrušit a pár jsem si jich vyfotit.
Po kliknutí myší na obrázek se otevře ve větším rozlišení.
Kachna divoká nejznámější a stále
ještě nejběžnější plovavá kachna. Typické je pro ni lesklé modré zrcátko
lemované po stranách bílými proužky. Samec má ve svatebním šatě kovově zelenou
hlavu, bílý obojek kolem krku, kaštanově hnědou hruď a černá, srpovitě stočená
střední ocasní pera. V prostém šatě je podobně jako samice hnědý, nevýrazně
skvrněný. Kachna divoká je obyvatelem stojatých i tekoucích vod. Potrava
rostlinná (části rostlin) i živočišná (zejména drobní bezobratlí); získává ji
mimo jiné při „panáčkování“, kdy ponoří hlavu, krk a hruď, zatímco zadní část těla
a ocas zvedne nebo ji sbírá s ponořenou hlavou a krkem. Hnízdí zpravidla na
zemi, ale i v různých polodutinách. Hnízdění začíná již v březnu (odtud i jméno
„březňačka“), kdy samice snáší 5 až 13 vajec. Na snůšce sedí a o mláďata, která
vzápětí po vylíhnutí opouštějí hnízdo, pečuje jen samice.
Tady jsou sice dva rybníky, ale
procházet se kolem nedá. Jeden malý, zvaný Břídlo kde se každým rokem provádí
výlov ryb, ale je bahnitý a obejít se moc nedá, jen kousek tam a zase zpátky,
Druhý, zvaný Telecí ale kolem se taky jít nedá, je to zarostlé.
Zlatobýl
Babí léto se průměrně vyskytuje v období od 21. září do 2.
října. Proto je někdy v Česku nazýváno létem svatého Václava (svátek 28. září).
Délka trvání tohoto příjemného podzimního počasí je v jednotlivých letech
velice rozdílná.
Mahónie je nenáročný mrazuvzdorný keř. Lze jej pěstovat na slunci, ve stínu i polostínu.
Semínka můžeme vysévat celoročně,
ideální je ale výsev na jaře.
Jedovatá kráska. Některé druhy škumpy jsou prudce jedovaté, jiné vyvolávají alergické reakce. Proto se pěstují pouze v botanických zahradách, kde je u nich přiložena výstražná cedule „Nedotýkat se!“. Jde zejména o východoasijskou škumpu na níž lidský organismus reaguje jako na bojovou látku yperit. Dalším nebezpečným druhem je severoamerická škumpa laková, na kterou stačí sáhnout a způsobíte si vyrážky a někdy i těžko hojitelné rány
Špendlíky, občas bývají zaměňovány za mirabelky, ale ani
mirabelka to není.
Za nejkrásnější úsek dravé
hraniční moravskoslezské řeky Ostravice může být bezesporu považováno tzv.
Koryto řeky Ostravice na Ostravici, přírodní památka, které však neřekne nikdo
jinak než „ostravické peřeje“. Jedná se v podstatě o soubor mnoha skalisek a
peřejí, kterými si řeka Ostravice razí svůj tok. Tento pozoruhodný a zajímavý
přírodní výtvor, kdy se dravá a prudká řeka Ostravice prodírá skalnatými bloky
koryta řeky, se nachází v horní, horské, části toku řeky Ostravice na území
obce Ostravice. V pozadí je vidět přírodní rezervaci Smrk, která je po
Lysé hoře druhá nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd.
Někdy se stane, že hned ráno chytnete toulavou. Ráno začíná
docela obyčejně. Když vylézá sluníčko, chci jít fotit svítání, není nic
krásnějšího. Někdy ten neklid tak nějak rozchodím, ale většinou nerozchodím.
Sluníčko vše zlatí a většinou obejdu blízké rybníky kde většinou vyplaším
nějaké kachny. I když se nacházíme v CHKO, tak i na březích rybníků se válí
odpadky. Většinou se pak raději vydám do nedalekého lesa, kde i obyčejný den se
změní v pohádkový a jsem rád, že to toulání mám tak trochu v genech a je mi
jedno po kom. Pravdou je, že člověk nemusí opustit hranice své rodné země, když
to má v sobě zdravě nastavené a naplňuje ho vše, co dělá.
